Lucie Priknerová, Euroskop, 6. 6. 2016
Referendum se bude konat 23. června 2016. Britové budou odpovídat na otázku: “Měla by Velká Británie zůstat členem Evropské unie, nebo opustit Evropskou unii?“
Historie referenda
Britové v referendu o budoucnosti své země v Evropských společenstvích rozhodovali už v roce 1975, kdy 67 procent z nich podpořilo setrvání Británie v evropském integračním projektu.
S myšlenkou uspořádat aktuální referendum o setrvání Velké Británie v EU přišel David Cameron 23. ledna 2013, kdy slíbil vyhlásit referendum po parlamentních volbách v roce 2015. Termín konání referenda měl být vypsán tak, aby proběhlo před koncem roku 2017.
V parlamentních volbách v roce 2015 vyhrála Konzervativní strana a David Cameron znovu obhájil post ministerského předsedy. Svůj slib se rozhodl dodržet a referendum vypsat. To, že on osobně bude hájit setrvání v EU, ale podmínil vyjednáním dohody, která by nově upravovala některé aspekty členství země v Unii.
Vyjednávání Camerona s EU
Návrh Velké Británie na reformu vztahů s EU byl zveřejněn 10. listopadu 2015 v dopise adresovaném předsedovi Evropské rady Donaldu Tuskovi. Uvádí, že reforma by se měla týkat 4 oblastí – správy hospodářských záležitostí, konkurenceschopnosti, volného pohybu osob a suverenity.
2. února 2016 Tusk zveřejnil návrh, jak na evropské úrovni řešit britské požadavky. 19. února 2016 lídři EU v závěrech summitu Evropské rady schválili novou úpravu postavení Británie v EU.
Dohoda z únorového summitu zahrnuje omezení zaměstnaneckých dávek pro zahraniční pracovníky, a to na první čtyři roky po jejich vstupu na britský pracovní trh. Toto omezení může Velká Británie aplikovat až po dobu sedmi let. Dále byla dohodnuta indexace příspěvků na děti tak, aby odpovídala podmínkám členského státu, ve kterém dítě žije. Británie si také vyjednala, že nebude muset pokračovat ve stále užší integraci a že nebude muset přispívat na záchranu eurozóny.
Britský premiér David Cameron na schůzce s předsedou Evropské rady Donaldem Tuskem. Zdroj: čtk
Průběh kampaně
Kampaň oficiálně odstartovala 15. dubna 2016. Probíhá po dobu 10 týdnů. Existují dvě oficiální kampaně, pro každou názorovou skupinu jedna. Zastánci setrvání Británie v EU hájí svůj názor v rámci The In Campaign. Na křídle euroskeptiků proběhl rivalitní boj mezi více zájemci. V dubnu 2016 volební komise určila jako oficiální skupinu zastánců odchodu Británie z EU subjekt Vote Leave.
„The In Campaign“ je zastupovaná skupinou Britain Stronger in Europe. V čele této oficiální kampaně stanul Stuart Rose, bývalý výkonný ředitel společnosti Marks & Spencer. Podporuje ji premiér David Cameron a ministr financní George Osbourne.
Kampaň „Vote Leave“ vede Gisele Stuartová, labouristka a členka britského Parlamentu. Tuto kampaň podporují někteří konzervativci, nejvýraznější tváří je bývalý londýnský starosta Boris Johnson. Stojí za ní zájmová skupina Conservatives for Britain nebo skupina Labour Leave, tedy labourističtí podporovatelé odchodu Británie z EU, dále např. Business Britain – skupina složená zejména z podnikatelů.
Další výraznou skupinou hájící odchod Británie z EU je kampaň GO Movement. Tu podporuje šéf hnutí UKIP Nigel Farage a hnutí Grassroots Out, za jehož vznikem stojí dva konzervativní poslanci Peter Bone a Tom Purgslove, nebo např. skupina Leave.eu, jehož zakladatelem je donor hnutí UKIP Arron Banks. Neoficiální kampaně se liší tím, že mají nižší stropy na výdaje v kampani. Každá z registrovaných skupin může utratit maximálně 700 tisíc liber, jednotlivé neregistrované skupiny mohou dát na výdaje pouze 10 tisíc liber.
Obě oficiální kampaně jsou limitovány stropem 7 milionů liber, které mohou utratit. Z veřejných peněz je jim vyčleněno 600 tisíc na televizní reklamy a reklamní materiály.
Politické strany a referendum
Konzervativní strana uvedla, že bude v referendu vystupovat neutrálně. Ed Milliband, tehdejší šéf Labouristické strany, v březnu 2014 oznámil, že pokud nebude chtít EU převzít od Británie, a potažmo členských států, další pravomoci, tak labouristé vyhlašovat referendum nechtějí. Nakonec se po prohraných parlamentních volbách v roce 2015 labouristé jako opoziční strana postavili na stranu zastánců setrvání v VB v EU. Stejný postoj zaujali liberální demokraté, Skotská národní strana a Plaid Cymru.
Naopak část konzervativců, lídr strany UKIP Nigel Farage a Demokratická unionistická strana ze Severního Irska jsou pro vystoupení Británie z EU.
Průzkumy a preference voličů
Jako datum uzávěrky pro registraci voličů, kteří se chtěli hlasování v referendu zúčastnit, byl určen 7. červen 2016. Volit může každý občan Británie, kterému je více než 18 let a byl během posledních 15 let zaregistrován v některém z britských volebních obvodů, dále se mohou referenda zúčastnit přistěhovalci ze zemí Commonwealthu, kteří v Británii pobývají, a občané Commonwealthu z Gibraltaru.
Britové, kteří žijí dlouhodobě v zahraničí, protestovali proti tomu, že hlasovat v referendu nemohou. Ovšem soud jejich stížnost zamítl, tudíž oprávnění volit v tomto referendu nezískali.
Měsíc před referendem nabírají v průzkumech zastánci setrvání náskok. 55 procent voličů z těch, co se rozhodli v referendu hlasovat, chtějí v EU zůstat, zatímco pro odchod Británie z EU se vyslovilo pouze 42 procent, uvádí průzkum ORB, který citoval britský list The Telegraph. Podle tohoto průzkumu za to může fakt, že se muži, konzervativci a starší lidé začínají přiklánět na stranu setrvání.
Podle průzkumu BBC se liší i geografická podpora- ukazuje se, že obyvatelé Skotska a jihovýchodní Anglie spíše podporují setrvání Spojeného království v EU, zatímco zastánci odchodu z Unie se rekrutují zejména z obyvatel západní, jihozápadní a severní Anglie a ze severu Irska.
Setrvání v EU podporují v Británii zejména mladí voliči, a to 53 procent ve věkové kategorii 18- 34 let, naopak 42 procent lidí ve věku 35- 54 let a 54 procent lidí ve věku 55 let a více by preferovalo odchod Británie z EU, uvádí průzkum společnosti Opinium Research pro web The Observer.
Co se stane po referendu
Pokud by se Británie rozhodla opustit EU, tak si musí podle článku 50 Lisabonské smlouvy dojednat vůči Unii nové postavení. Poté si Británie musí do dvou let vyjednat dohodu s 27 členskými státy, kterou musí obě strany schválit. EU by návrh schvalovala tzv. superkvalifikovanou většinou (tj. 72 procenty hlasů na Radě EU, které by měly reprezentovat 65 procent hlasů populace v EU) a souhlasem Evropského parlamentu. Jednomyslně by mohly členské státy odsouhlasit i prodloužení jednací lhůty. Pokud by vypršela, aniž by dohody bylo dosaženo, tak by členství Velké Británie automaticky zaniklo.
Autor: Lucie Priknerová, Euroskop