Zaměstnanost a sociální věci v květnu 2014

05.06.2014
Euroskop

Vysílání pracovníků schválila Rada

Vysílání pracovníků schválila Rada

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb (KOM (2012)131)

Rada ministrů 13. 5. 2014 definitivně schválila nová opatření vedoucí k lepšímu prosazování předpisů EU o vysílání pracovníků.

Pozadí

Společnosti v rámci EU mají právo vysílat své pracovníky na základě článku 56 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Stávající směrnice č. 96/71, která řeší vysílání pracovníků, vznikla zejména kvůli pracovněprávní ochraně pracovníků, kteří jsou zaměstnáni v jednom členském státě EU, ale zaměstnavatel je dočasně vyšle vykonávat práci do jiného členského státu. Pracovníci, kteří jsou zaměstnavatelem vysláni, tedy ve skutečnosti nevstupují na trh práce jiné členské země, protože jsou stále zaměstnáni v zemi, ze které byli vysláni. Mezi země, kterých se směrnice nejvíce dotýká, protože nejvíce vysílají své zaměstnance, patří Polsko, Německo, Francie, Lucembursko, Belgie a Portugalsko.

Současná právní úprava ukládá členským státům povinnost zajistit, že vysílaní pracovníci se budou řídit právní úpravou hostitelské země v oblasti maximální délky pracovní doby, minimální délky placené dovolené, minimální mzdy, ochrany zdraví a bezpečnosti práce.

Norma ovšem podle některých členských států, zejména z EU-15, vede k sociálnímu dumpingu. Z tohoto důvodu se Komise rozhodla k revizi původní směrnice. V této věci bylo poměrně těžké hledat konsensus, a proto Komise na začátku o návrhu spíše mluvila, než aby konala (více v příspěvku „Došlo k dohodě o vysílání pracovníků“, Zaměstnanost a sociální věci v únoru 2014).

Nová směrnice o prosazování předpisů pomůže zajistit, aby pravidla, která ze směrnice č. 96/71 vycházejí, byla v praxi dodržována. Směrnice se týká povětšinou stavebnictví a silniční nákladní dopravy. Směrnice bojuje zejména proti falešnému vysílání pracovníků za účelem obejití vnitrostátních právních předpisů tykajících se sociálního zabezpečení a pracovních podmínek pro zaměstnance.

Klíčové a sporné body

Hlavním cílem navržené prováděcí směrnice je zvýšit informovanost pracovníků i firem o jejich právech a povinnostech, co se týče pracovních podmínek. Orgány v jednotlivých členských státech, které odpovídají za vysílání pracovníků, by spolu měly lépe kooperovat a zajistit, aby naléhavé žádosti byly vyřízeny do 2 dnů a ostatní do 25 dnů. Směrnice se pokouší lépe definovat vysílaní, aby se předcházelo fiktivním sídlům firem a zvýšila se právní jistota vyslaných pracovníků i poskytovatelů.

Členské státy by nejprve měly ověřit, zda jsou jejich pravidla v souladu se současně platnou směrnicí. Za toto ověření by měly zodpovídat zvláštní orgány, které by měly být určeny členskými státy. Společnosti, které provádějí vysílaní pracovníků, by měly určit kontaktní osobu pro spolupráci s orgány zajišťujícími dodržování předpisů, sdělovat totožnost, počet zaměstnanců, kteří mají být vysláni, datum zahájení a ukončení vyslání, adresu pracoviště a povahu poskytovaných služeb. Také by měli dle schválené směrnice archivovat základní dokumenty, jako jsou pracovní smlouvy, a prosazovat práva na stížnost pro vyslané pracovníky.

Nový právní akt by neměl dle Komise společnostem zvýšit administrativní náklady, spíše naopak. Díky harmonizaci a zjednodušení by mělo dojít ke snížení administrativních nákladů. Aby nedocházelo k výše uvedeným problematickým bodům, tak schválená směrnice počítá s institutem sankcí. Ty by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality