11.09.2013
čtk
Pět let po začátku celosvětových ekonomických problémů hovoří politici EU o tom, že unie má to nejhorší z krize už za sebou. Připomínají přitom statistické údaje, které nyní ukazují mírný růst, a svou snahu s krizí a jejími dopady bojovat. Analytici však zdůrazňují stále nevyřešené problémy silně zadlužených jižních zemí unie, vysokou nezaměstnanost mezi mladými lidmi či přílišnou orientaci EU na export.
Své přesvědčení, že se EU z krize dostává, vyslovil předseda Evropské komise José Barroso už letos v dubnu při návštěvě Prahy. Naposledy se podobně vyjádřil tento týden před jednáním skupiny G20 v Petrohradě. Připomněl, že rozvinuté ekonomiky dávají pozitivní signály, situace rozvojového světa je ale podle něj nadále křehká.
Eurozóna nedosáhla na předkrizový objem výroby
„Bylo by dobré nenechat se unést a uvědomit si, z čeho se evropský region dostává,“ uvedl ale pro ČTK Philip Whyte, ekonom z londýnského Centra pro evropskou reformu. Připomněl, že objem výroby v eurozóně je stále přes tři procenta pod úrovní z doby před krizí a že například USA, které krize také tvrdě zasáhla, už takovou hodnotu o více než tři procenta přesáhly.
Problémem EU byla podle něj v posledních letech především extrémní slabost domácí poptávky. V zemích jako Španělsko se snižovala a jen slabě rostla například v Německu. Evropa jako celek je závislá na vývozu, a proto je velmi ohrožená jakoukoliv „nehodou“ ve světě, například zpomalením růstu v Číně či krizí v rozvíjejících se ekonomikách.
„Bylo by skvělé, kdyby domácí poptávka vzrůstala silněji. Ale vzhledem ke slabosti mnoha evropských bank a pokračující tvrdosti fiskální politiky to nevypadá příliš pravděpodobně,“ podotkl Whyte.
V jižní Evropě hrozí nárůst populismu
Analytik Zsolt Darvas z bruselského institutu Breugel navíc připomíná, že ekonomický růst eurozóny, který v létě ukázaly čtvrtletní statistiky, nejspíš není delší dobu udržitelný. Promítnutý na celý rok by totiž znamenal podle něj nepravděpodobný růst v zemích jako Německo či Francie až o několik procent. „Růst se evidentně zpomalí, nezaměstnanost – speciálně v jižní Evropě – je stále velmi vysoká,“ připomněl v rozhovoru pro ČTK.
V EU je přitom především pro jižní členy stále příliš složité získat přístup k finančním prostředkům z jiných zemí. „Jsou před námi velmi významná rizika, především ve Španělsku, Itálii či Řecku, kde se situace nezlepšuje. Dá se čekat jen pomalé a dlouhé vyrovnávání,“ poznamenal Darvas.
V takovém případě by však mohly rychle narůstat sociální a politické tlaky. Ty by mohly k moci vynést populistické strany a v důsledku obnovily nedůvěru trhů a krizi opět prohloubily.
Propojení slabých bank a států trvá
Whyte navíc podotýká, že stále nebyl vyřešen problém zásadní „designové chyby“ eurozóny, tedy podle něj smrtelného propojení křehkých bank a slabých států ve fiskálně decentralizované měnové unii. „Pokud má být eurozóna stabilnější, musí přijít oprava,“ míní Whyte. Obnáší to podle něj ale daleko více než nyní připravovaný jednotný bankovní dohled.
Whyte zmínil například vznik společné fiskální brzdy pro bankovní systém eurozóny či společnou garanci vkladů. Podobné záměry ale nutně naráží na „žárlivě střežené národní výsady“ a klíčové evropské země včetně Německa by s nimi souhlasily jen s potížemi.
„A pokud skutečně přijde jakési ekonomické oživení, je možné, že tlaky na vznik plnohodnotné bankovní unie se ještě zmenší,“ dodal Whyte. S podobnou analýzou poukazující na slábnoucí zájem silných evropských hráčů pokračovat v podobně cílené integraci přišla nedávno také agentura Reuters.
Darvas zase poukazuje na paradoxní problém s nynější nízkou mírou inflace v eurozóně. Podle Evropské centrální banky je v zemích platících eurem inflace letos průměrně 1,5 procenta. Podle Darvase ale takto nízká inflace, oceňovaná jako důkaz rozpočtově odpovědného chování, udržuje vysokou „cenu dluhu“ jihoevropských zemí a může jim prakticky velmi ztížit jeho splácení.
Autor: Euroskop
