LE MYTHE JEAN MONNET

LE MYTHE JEAN MONNET
Contribution à une sociologie historique de la construction européenne
Marc Joly
Nakladatel CNRS Editions 2007

Nahlížení na historický vývoj evropských společenství a roli Spojených států v budování západoevropských struktur bývá často ovlivněno nejrůznějšími mýty. Jedním z těchto mýtů vytvořených elitami Evropské unie je i mýtus francouzského politika Jeana Monneta – otce zakladatele, jenž je ústředním tématem prezentované publikace.

ANOTACE

Francouzský sociolog Marc Joly, který v současné době působí na pařížské Ecole des Hautes Etudes en Sciences Sociales, se ve své knize Le mythe Jean Monnet, zabývá otázkou demokratického deficitu Evropské unie. Ta podle něj prostřednictvím jistých metod a vytvářením jakési vlastní mytologie hledá odůvodnění své moci.

Publikace vydaná francouzským centrem pro vědecký výzkum (CNRS) je rozdělena do dvou základních částí. První s názvem Monnet le civilisateur se zabývá postavou Jeana Monneta v kontextu vzniku evropských společenství, druhá část, Monnet et le processus de civilisation, porovnává Monnetův koncept vývoje civilizace s konceptem německého sociologa Norberta Eliase. Právě druhá část je bez znalosti díla Eliase místy nepřehlednou. Přesto kniha přináší poutavý pohled na současné ideologické dění v EU.

Prostřednictvím postavy Jeana Monneta je čtenáři umožněno porozumět sociologickým základům, fungování a ideologii nového druhu moci, kterou autor nazývá Mocí Evropy (pouvoir-Europe). Rozhodnutí přijatá toutou evropskou mocí zapadají do konceptu EU, jehož základem je dílo Jeana Monneta.

Finalitou samotného mýtu otce zakladatele je podle autora zakázat jakýkoli jiný projekt Evropy, než ten schválený evropskými elitami, neboť ty svými kroky pouze naplňují předem danou vůli. Tato vůle je odrazem Monnetovy definice vývoje Evropy, který spěje k vytvoření Spojených států evropských.

V době, kdy se Evropská unie potýká s problémy se schvalováním jejího nového institucionálního rámce, a kdy Irsko bude s největší pravděpodobností v referendu zvonu rozhodovat o již jednou odmítnutém textu, je tato studie vítaným příspěvkem do diskuze o ideologickém základu a směřování Evropské unie.

Součástí Jolyho úvahy je také analýza událostí z jara roku 2005, kdy francouzští a holandští voliči v referendech odmítli schválit návrh smlouvy o Ústavě EU. Autor připomíná, že z úst mnohých představitelů unie bylo slyšet mnoho o nepochopení důsledku tohoto rozhodnutí.

Jak moc mohou být tato slova aktuální je na uvážení každého čtenáře. Dva roky po odmítnutí smlouvy o Ústavě je svolána mezivládní konference, jejímž cílem je vytvoření nové smlouvy, která by umožnila efektivní chod evropských institucí. Nová smlouva však již nemá konstituční charakter. Unii nebudou spravovat zákony, ale stará známá nařízení a směrnice, nebude mít svého ministra zahraničí, ale vysoké představitele pro zahraniční politiku.

V roce 2005 měl důraz kladený na ústavnost nového dokumentu vytvořit konsensus široké veřejnosti, o dva roky později je to odebrání této ústavnosti, které má přinést kýžený výsledek pro evropské elity- ukotvení jejich moci.

Voliči však stále neslyší a jednou vytvořený kompromis na evropské úrovni není automaticky přijat na úrovni národní. Problém, na který Joly ve své knize poukazuje, je skutečnost, že evropské elity jsou ztělesněním neslučitelnosti evropské a národní suverenity.

Uměle vytvářená evropská identita nenachází ohlas v jednotlivých členských státech. Instituce Evropské unie se dále vyvíjejí, ale nenacházejí svou legitimitu v určitém národě. I na tento problém však politické elity EU nalézají dle Marca Jolyho příhodnou odpověď. Institucionální koncepce Jeana Monneta se velmi dobře pojí s hledáním legitimity nového druhu moci, který je prostý pravidel demokratické kontroly a národních ideologií.

Jean Monnet je totiž tvůrcem metody, která skrze ekonomickou integraci dospěje k vybudování politické Evropy. Tento civilizační proces je charakteristický novou subordinací jednotlivců a společností organizovaných ve státech společným pravidlům a institucím. Tyto instituce mají následně moc vytvořit novou společnost. Ve druhé části studie je tato teorie konfrontována s civilizačním procesem definovaným Norbertem Eliasem. Z této konfrontace vyplývá, že by bylo mylné spojovat vytvoření samosprávného celku s mechanismem, skrze který by sociální jednotky určité velikosti byly odsouzeny k nahrazení jednotkami většími.

Jinými slovy: údělem dnešních členských států EU není rozplynout se ve větším celku. Prozatím to nevyplývá ani z historického vývoje, a ani nátlak jakékoli doktríny tento proces neuspíší. Evropská politická elita se i nadále bude potýkat s otázkou chybějící legitimity, neboť evropský stát ani národ, který by jí tuto legitimitu předal neexistuje. Smlouva zakládající Ústavu EU měla za úkol tento deficit odstranit papírovým vytvořením evropského lidu a národa, který svou vůlí zakládá jakýsi evropský stát. Jak konstatuje Marc Joly, mohlo se tak stát, pokud by nějací Evropané v současné době existovali.

Evropský nacionalismus politických elit je nacionalismem bez mas a všeobecně indoktrinovaných mýtů. Z autorových slov je patrné, že zásadním problémem samotného hledání legitimity je zásadní rozpor v chápání společenského vývoje členských států. Evropské politiky by místo nevyhovujícího institucionálního rámce měli zajímat problémy jejich voličů. Potom možná, by se otázka legitimity nahlížela z úplně jiné perspektivy.

Díky publikaci Le mythe Jean Monnet se můžeme zamyslet nad následujícím – Úkolem politických elit by nemělo být vysvětlování, že to jsou právě ony, které mají moc zlepšit úděl společnosti, ale toto vykonávat. Moc EU nemůže být ospravedlněna jinak, než skrze demokratické entity národního charakteru. Přechod od národní k evropské svrchovanosti nemůže být vynucen doktrínami. Státní konfigurace prochází změnami, stejně jako národní identity, ale v době globalizace je více pravděpodobné, že pojem „my“- národ, bude nahrazen pojmem „my“ – lidstvo, po vzoru kosmopolitní proměny dle Ulricha Becka, než-li pojmem „my“- občané Evropské unie. I když se politické elity EU snaží svými mýty tuto identitu maximálně podpořit, jejich snaha prozatím nenese své ovoce. Jean Monnet, Otec zakladatel, je mýtem pouze těchto vládnoucích elit.

Marc Joly: Le mythe Jean Monnet; Contribution à une sociologie historique de la construction européenne, 238 stran, CNRS Editions, Paříž, 2007.

Pro Euroskop napsal Miroslav Pospíšil, západoevropská studia FSV UK

NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY

Comments Box SVG iconsUsed for the like, share, comment, and reaction icons

☄️🔭🚀 Zajímá vás, co se za poslední měsíc událo v oblasti evropského vesmírného výzkumu? Přečtěte si náš přehled evropských vesmírných aktivit ➡ https://euroskop.cz/2022/09/30/prehled-evropskych-vesmirnych-aktivit-za-zari-2022/

Načíst více...

ODBĚR NOVINEK

Přihlaste se k odběru novinek! Pravidelně obdržíte email s nejnovějšími informacemi o aktuálním dění.