Vnitřní trh v květnu 2013

05.06.2013
Euroskop

Rada a ECON se věnovaly návrhu směrnice o ozdravování bank, JURI podpořil kompromis, podnikání v EU bude „odpovědnější“, Rada souhlasí s revizí klíčových nařízení týkajících se poskytování státní podpory

Rada a ECON se věnovaly návrhu směrnice o ozdravování bank

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení problémů úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 77/91/EHS a 82/891/ES, směrnice 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES a 2011/35/ES a nařízení (EU) č. 1093/2010 (KOM(2012)280)

Rada (14. 5. 2013) a ECON (21. 5. 2013) se věnovaly projednávání návrhu, který by měl do budoucna zajistit, aby členské státy nemusely z veřejných prostředků saturovat banky, jež se (podobně jako v průběhu současné finanční a dluhové krize) dostaly do potíží kvůli nedostatku likvidity. Nová směrnice by měla být jedním z pilířů chystané bankovní unie.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v červnu 2012 (více v příspěvku „Komise chce, aby vznikla ,bankovní unie‘“, Vnitřní trh v červnu 2012). Další dva legislativní texty (týkající se jednotného mechanismu dohledu, tzv. SSM) byly včetně komplexního plánu na ustavení bankovní unie uveřejněny v září 2012 (více v příspěvku „Komise předložila další konkrétní návrhy na vznik bankovní unie“, Vnitřní trh v září 2012, a v příspěvku „Zástupci Rady a EP se shodli na vznik jednotného mechanismu dohledu nad bankami“, Institucionální záležitosti v březnu 2013). Na vzniku bankovní unie jako takové se v základních parametrech shodly hlavy států a vlád na summitu již v červnu 2012 a podpořil jej i MMF (více v příspěvku „Měsíc ve znamení summitu Evropské rady“, Institucionální záležitosti v červnu 2012.

Komponenty bankovní unie (v podobě klíčových návrhů Komise)

Jednotné kapitálové požadavky na banky

(více v příspěvku „ECON a Rada jednali o nových pravidlech kapitálové přiměřenosti bank, Vnitřní trh v květnu 2012)

  • Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky (KOM(2011)452)
  • Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky a o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu (KOM(2011)453)

Jednotný mechanismus dohledu nad bankami

  • Návrh nařízení Rady, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (KOM(2012)511)
  • Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), pokud jde o jeho vztah k nařízení Rady (EU) č. …/…, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (KOM(2012)512)

Společný systém pojištění bankovních vkladů

(více v příspěvku „EP: Za 15 let budou bankovní vklady garantovány až do výše 100 tis. €“, Vnitřní trh v únoru 2012))

  • Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady …/…/EU o systémech pojištění vkladů [přepracované znění] (KOM(2010)368)

Společný rámec pro řešení problémů bank v krizi

(více v příspěvku „Komise chce, aby vznikla ,bankovní unie‘“, Vnitřní trh v červnu 2012)

  • Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení problémů úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 77/91/EHS a 82/891/ES, směrnice 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES a 2011/35/ES a nařízení (EU) č. 1093/2010 (KOM(2012)280)

Klíčové a sporné body

V budoucnu by měly mít úřady (národní a zejm. unijní EBA) nástroje, aby zasáhly buď dříve, než se problémy bank projeví, nebo v počátečních fázích, jestliže k problémům (např. porušení pravidel Basel III; více v příspěvku „Komise uveřejnila návrhy na implementaci dohody Basel III v EU“, Vnitřní trh v červenci 2011) již dojde. Pokud by se finanční situace banky přece jen zhoršila tak, že by ji nebylo možné zachránit, „kritické funkce banky“ by mělo být možné zachovat, přičemž náklady na restrukturalizaci a řešení problémů bank směřujících k úpadku by neměly jít na vrub daňových poplatníků, ale vlastníků bank (akcionářů) a věřitelů.

Navrhované nástroje by tedy měly být rozděleny na pravomoci trojího typu – (1) prevence, (2) včasný zásah a (3) řešení problémů, přičemž se zhoršující se situací by měl být zásah ze strany úřadů razantnější.

Členské státy zastoupené v Radě se dosud neshodují na 2 podstatných věcech: (1) do jaké míry ochraňovat vklady nad 100 tis. €, které nejsou z titulu unijní legislativy (směrnice č. 94/19) povinně pojištěny, a (2) nakolik napříč členskými státy harmonizovat pravidla tzv. bail-in (zjednodušeně řečeno záchrany banky z prostředků jejích akcionářů, věřitelů – držitelů podřízených dluhopisů a nadřízených obligací – a držitelů nepojištěných vkladů /v uvedeném pořadí/).

Například Německo podporuje, aby se na bail-in podíleli i držitelé vkladů nad 100 tis. € (neboť v německém bankovním systému je vkladů relativně mnoho), naopak Francie je proti. Kompromisem by mohlo být, že nepojištěné vklady budou do bail-in zahrnuty vždy až poté, co selžou (či nebudou dostatečné) jiné možnosti, což podporuje např. Belgie, Maďarsko, Nizozemsko, Portugalsko či Španělsko a koneckonců i Německo. Dánsko je ovšem proti jakékoli hierarchizaci kroků v rámci bail-in.

Dalším sporným bodem jsou kompetence národních regulačních orgánů (centrálních bank) a unijního EBA. Zatímco maximální možnou harmonizaci podporují např. Nizozemsko, Rakousko a Německo, Polsko či Velká Británie stojí na opačném konci spektra – podporují primárně řešení za dohledu svých vlastních orgánů, včetně možnosti vyloučit některé finanční nástroje (a potažmo jejich věřitele) z bail-inu.

ECON, který schválil poměrem 39:6 zprávu Gunnara Hökmarka, se s Radou shoduje na tom, že vklady do 100 tis. € by měly zůstat „nedotknutelné“ (přičemž ECON dodává, že totéž by se mělo týkat i národních systémů pojištění těchto vkladů) a ty nad danou hranicí by se v rámci bail-in měly využívat až tehdy, nebude-li možný jiný postup. Což analogicky platí i o případné záchraně (výhradně systémových) bank z veřejných prostředků, např. formou dočasného znárodnění banky.

Shoda s některými členskými státy existuje i stran role národních regulačních orgánů a možnosti vyloučit některé finanční nástroje z bail-inu, ECON ale v tomto směru stanoví pro národní centrální banky přísnější podmínky. EBA by navíc měla obligatorně hrát „zprostředkovatelskou“ roli při řešení problémů bank, které působí přeshraničně. Jinak řečeno, EBA by měla moci postupovat i proti jednotlivým členským státům, resp. jejich rozpočtovým zájmům. (Daný požadavek Komise byl z návrhu při jednáních vyškrtnut, ale v rámci ECON jej do textu na poslední chvíli – formou ústního pozměňovacího návrhu – znovu zařadili zelení.) ECON navíc požaduje, aby se bail-in uplatnil již od 1. 1. 2016, tedy o 2 roky dříve, než navrhovala Komise, a rok poté, co se uplatní všechny ostatní parametry nové směrnice.

Obecně by financování všech operací, pokud nebudou k dispozici prostředky na trhu, mělo být zajištěno prostřednictvím „fondů k řešení problémů“, které by měly získávat příspěvky od bank úměrně jejich závazkům a rizikovým profilům.

Fondy by měly v průběhu 10 let podle ECON získat prostředky odpovídající 1,5 % pojištěných vkladů všech participujících bank/bankovních skupin (což ovšem znamená – ve světle dnešních problémů bank – cca jen 150 mld. €; Komise přitom navrhovala ještě méně – pouze 1 %).

Předpokládaný další vývoj

ECON předpokládá, že bude moci s členskými státy dosáhnout kompromisu již v prvním čtení. Předpokladem je ale dosažení jednotné pozice Rady. Irské předsednictví zatím předpokládá, že toho bude schopno do konce svého mandátu v červnu 2013.

Komise při předkládání návrhu vyjádřila přesvědčení, že ustanovení výsledného textu by se mohla začít uplatňovat od 1. ledna 2015.

Odkazy

JURI podpořil kompromis, podnikání v EU bude „odpovědnější“

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Iniciativa pro sociální podnikání. Vytvářet příznivé prostředí pro podporu sociálních podniků v rámci sociálního hospodářství a sociálních inovací (KOM(2011)682)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2004/109/ES o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a směrnice Komise 2007/14/ES (KOM(2011)683)

Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on the annual financial statements, consolidated financial statements and related reports of certain types of undertakings (COM(2011)684)

Výbor JURI 30. 5. 2013 podpořil kompromis týkajícího se balíku na „podporu podnikání a odpovědných podniků“. Nejdůležitější novinkou je, že platby společností, které působí v odvětví těžby nerostných surovin a v lesním hospodářství, vládám příslušných zemí by měly být v budoucnu (na vlastní náklady těchto společností) výrazně transparentnější.

Pozadí

Komise balík uveřejnila v říjnu 2010 a doprovodila jej sdělením o sociální odpovědnosti podniků, jež balíku dává ideový „rám“ a nabízí definici pojmu Corporate Social Responsibility (CSR; více v příspěvku „Komise chce, aby podnikání v EU bylo ,odpovědnější‘“, Vnitřní trh v říjnu 2011).

Balík odkazuje primárně na iniciativu „Single Market Act“ (více v příspěvku „Single Market Act ,tlačí‘ EP i Komise“, Vnitřní trh v dubnu 2011).

Rada k balíku přijala tzv. obecný přístup v červnu 2012, výbor JURI se jím zaobíral (aby jej v řadě parametrů zpřísnil) v září 2012 (více v příspěvku „JURI stejně jako Komise chce, aby podnikání v EU bylo ,odpovědnější‘“, Vnitřní trh v září 2012). Zástupci Rady a EP dospěli ke kompromisu v dubnu 2013 (více v příspěvku „Rada a EP dosáhli kompromisu: podnikání v EU bude ,odpovědnější‘“,Vnitřní trh v dubnu 2013).

Klíčové a sporné body

Nejspornějším bodem jednání byla Komisí navrhovaná výjimka mající společnostem, které působí v odvětví těžby nerostných surovin a v lesním hospodářství, umožnit nepředkládat transparentní účty, pokud to nepovolují zákony země, kde tyto společnosti vykonávají svou činnost. V EP, který byl obdobně jako řada lidskoprávních organizací (např. Oxfam nebo Transparency International) striktně proti, se danému návrhu přezdívalo „diktátorská klauzule“. Výsledný kompromis už ji neobsahuje. Uvedené požadavky by se nicméně (zatím) neměly vztahovat na finanční sektor, telekomunikace či stavebnictví (jak požadoval JURI a zejm. zelení v EP).

Dalším ústupkem irského předsednictví, které návrh kompromisu předložilo, je akceptace požadavku EP (resp. JURI), aby těžební společnosti ke zvýšení transparentnosti zavedly nejen systém výkaznictví podle jednotlivých zemí (country-by-country reporting; CBCR), ale také podle jednotlivých projektů, resp. licencí (project-by-project reporting; PBPR). Vykazování daní, poplatků a bonusů, jež těžební společnosti vyplácejí vládám hostitelských zemí, by mělo odhalit finanční dopady působení té které společnosti v každé hostitelské zemi zvlášť (více zde).

Uvedené požadavky by se měly týkat všech plateb nad 100 tis. € – po vzoru sekce 1504 amerického Dodd-Frank Act přijatého v červenci 2010, který stanovuje limit 100 tis. USD (JURI požadoval 80 tis. €, Rada 500 tis. € a Komise počítala s tím, že limit stanoví až prostřednictvím komitologie, resp. aktem v přenesené působnosti). Ve výsledku by tak údajně mělo být pokryto na 90 % všech aktivit, které těžební společnosti na světě vykonávají. (Americké a evropské společnosti se nicméně podle Euromines budou moci dostat do konkurenční nevýhody vůči subjektům z jižní Ameriky nebo Číny.)

Formálně by mělo dojít k revizi směrnici č. 2004/109 o transparentnosti (aby se vztahovala na kótované společnosti) a směrnic č. 78/660 a č. 83/349 – tzv. čtvrtá a sedmá směrnice o účetnictví – (aby se vztahovaly i na velké společnosti nekótované).

Nad rámec uvedeného by měly malé a střední podniky profitovat z jednoduššího sestavování účetní závěrky. Srovnatelnost účetních závěrek v rámci celé EU by měla podle Komise vést k lepšímu přístupu malých a středních podniků k financování, a tedy ke snížení nákladů na kapitál a k podpoře přeshraničního obchodu. Malé a střední podniky by měly v důsledku uvedeného opatření uspořit údajně až 1,7 mld. € ročně (více zde).

Obecně by mělo platit, že veškerá pravidla týkající se účetnictví by nadále měla vycházet z logiky fungování malých a středních podniků (v současnosti se vůči nim naopak spíše uplatňují výjimky ze stávajících norem určených primárně pro velké podniky).

Předpokládaný další vývoj

Rada kompromis formálně potvrdila 29. 5. 2013, v červnu 2013 by totéž mělo učinit i plénum EP. Komise by měla nové normy revidovat po 3 letech od vstupu v platnost.

Odkazy

Rada souhlasí s revizí klíčových nařízení týkajících se poskytování státní podpory

Návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (KOM(2012)725)

Návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 994/98 ze dne 7. května 1998 o použití článků 92 a 93 Smlouvy o založení Evropského společenství na určité kategorie horizontální státní podpory a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici (KOM(2012)730)

Rada 30. 5. 2013 dospěla k politické dohodě týkající 2 důležitých návrhů na revizi nařízení týkajících se poskytování státní podpory.

Pozadí

Komise oba návrhy předložila v prosinci 2012 (více v příspěvku „Komise navrhla revizi klíčových nařízení týkajících se poskytování státní podpory“, Vnitřní trh v prosinci 2012). V současnosti jsou v platnosti 2 zásadní normy: tzv. procedurální nařízení č. 659/1999 (Procedural Regulation) a „zmocňující“ nařízení č. 994/98 (Enabling Regulation). Procedurální nařízení provádí dnešní čl. 107–108 Smlouvy o fungování EU, ovšem od roku 1999 (kdy bylo v platnosti primární právo teprve ve znění Amsterodamské smlouvy) zůstalo nezměněno (kodex osvědčených postupů z června 2009 změnou v právním slova smyslu nebyl). Zmocňující nařízení je významné tím, že jeho přijetí EU umožnilo přijmout celou řadu horizontálních nebo sektorálních opatření v souladu s tzv. obecným nařízením č. 800/2008 o blokových výjimkách (týkala se mj. regionální podpory, podpory malým a středním podnikům, podpory výzkumu a vývoji, zaměstnanosti, podpory ochraně životního prostředí či vzdělávání).

Komise oba návrhy předložila v návaznosti na sdělení „Modernizace státní podpory v EU“ z května 2012 (které zase vyplynulo z debat o tematickém akčním plánu z června 2005) stavící se za to, aby státní podpora byla v budoucnu uznávána jen v případech, kdy lze jednoznačně prokázat její pozitivní dopad na vnitřní trh EU jako celek (např. tím, že bude přidělována projektům implementujícím strategii Evropa 2020).

Klíčové body

Cílem revize procedurálního nařízení, s níž Rada souhlasila, je to, aby se Komise zaobírala primárně (a rychle) zásadními, informačně dostatečně podloženými distorzemi na vnitřním trhu, které mohly vzniknout v důsledku poskytnutí státní pomoci (podle potenciálních stěžovatelů, ale i dle Komise samé).

Jinak řečeno, mělo by dojít ke zrychlení procesu od podání stížnosti na udělení státní pomoci (ke Komisi; ročně jich obdrží cca 300, ovšem různé závažnosti) až po její vyřešení (dnes se tak v zásadě děje ve lhůtě 18 měsíců), mj. i posílením spolupráce s dotčenými soudci v příslušných členských státech (v návaznosti na oznámení z dubna 2009) a relevantními tržními hráči.

Revidované zmocňující nařízení by mělo usnadnit udělování blokových výjimek (jejichž parametry budou pro jednotlivé oblasti/sektory, obdobně jako v případě stávajícího zmocňujícího nařízení, redefinovány postupně, nejvýše v řádu jednotek let) v případě státní podpory s malým dopadem na vnitřní trh, a to vyloučením povinnosti předchozí notifikace Komisi (jež je jinak dle čl. 108 Smlouvy o fungování EU nezbytná).

Daná změna by se měla nově dotknout kultury, náprav škod způsobených přírodními katastrofami nebo „některými nepříznivými povětrnostními podmínkami při rybolovu“, lesnictví a propagace (některých) potravinářských produktů, ochrany mořských biologických zdrojů, inovací, amatérského sportu, dopravy obyvatel odlehlých regionů (pokud má podpora sociální charakter a je poskytována nezávisle na totožnosti dopravce), dopravy nebo náhrad za určitá plnění související s pojmem veřejné služby (stanovená čl. 93 Smlouvy o fungování EU) a budování základní širokopásmové (vysokorychlostní) telekomunikační infrastruktury. Umožněna by měla být i stávající podpora ve prospěch malých a středních podniků, výzkumu, vývoje a inovací, ochrany životního prostředí a zaměstnanosti a vzdělávání (srov. čl. 1 návrhu).

Předpokládaný další vývoj

Rada by měla svou politickou dohodu v následujícím období formalizovat, EP je v případě obou návrhů pouze konzultován.

Komise počítá s tím, že k revizi uvedených norem (ale např. i tzv. nařízení de minimis č. 1998/2006) dojde do konce roku 2013.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality