Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v dubnu 2013

07.05.2013
Euroskop

Spuštění nové generace schengenského informačního systému SIS II, LIBE hlasoval o směrnici týkající se azylové procedury a nařízení Eurodac, Komise: Drahá úřední razítka na veřejných listinách končí, Příklady nepovinných vícejazyčných standardizovaných formulářů.

Spuštění nové generace schengenského informačního systému SIS II

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006 ze dne 20. prosince 2006 o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II)

9. 4. 2013 došlo k oficiálnímu spuštění činnosti nové generace schengenského informačního systému, která je označována jako SIS II. Má nahradit stávající systém SIS I funkční od poloviny 90. let 20. století.

Systém by měl usnadňovat výměnu informací v rámci spolupráce policejních sil, celních úřadů a pohraniční stráže v schengenském systému.

Pozadí

Spolupráce v rámci tzv. schengenského prostoru oficiálně spatřila světlo světa po podpisu Schengenské dohody v roce 1985, jejímiž signatáři bylo 5 členských států tehdejšího ES, které se v ní dohodly na postupném odstranění kontrol na vnitřních hranicích v rámci schengenského prostoru a naopak posílení kontrol na vnější hranici tohoto prostoru.

Dohoda v té době byla dokumentem mezivládní spolupráce a byla oddělena od primárního práva tehdejšího ES. Do primárního práva byla postupně inkorporována až po založení EU prostřednictvím maastrichtské a především amsterodamské smluvní revize.

V roce 1990 Schengenskou dohodu doplnila Schengenská prováděcí úmluva, která zakotvovala také doprovodná opatření pro finální zrušení vnitřních hranic v schengenském prostoru.

Smyslem SIS je prostřednictvím informačního systému de facto nahradit neexistující vnitřní hranice za zachování určitých bezpečnostních opatření. Umožňuje tedy např. vyměňovat si mezi spolupracujícími složkami policejních, celních a pohraničních orgánů údaje o osobách, které jsou obviněny ze závažné trestné činnosti, ale také údaje o pohřešovaných osobách (např. pohřešovaných dětech) a také o kradených či pohřešovaných cenných předmětech, jako jsou auta, bankovní karty, identifikační průkazy apod. Celá informační síť sestává z centrálního systému, z jednotlivých systémů na úrovni členských států a z infrastruktury, která zajišťuje mezi těmito systémy komunikaci.

O zlepšení dosud fungujícího systému SIS se začalo uvažovat již v roce 1998 pod vlivem publikace předběžné studie, která zkoumala různé varianty dalšího vývoje. Rada poté pověřila EK, aby vybudovala systém nové generace SIS II, jehož vybudování a provoz by byly financovány z rozpočtu EU, přičemž mezitím byl ještě v souvislosti se vstupem několika severských států do Schengenu vyvinut vylepšený systém SIS I+.

Se spuštěním nové generace SIS II se počítalo již v roce 2007 a původně bylo na jeho spuštění vázáno i rozšíření schengenské zóny o státy střední a východní Evropy, které do EU vstoupily v roce 2004.

Realita ale nakonec za těmito plány z technických, ale i jiných důvodů (dokončení legislativního procesu v Radě i EP) poměrně výrazně zaostala, takže k východnímu rozšíření Schengenu nakonec v letech 2008 a 2009 došlo i bez zavedení tohoto nového systému.

Podle informací, které zveřejnila EK, si vybudování nového systému od roku 2002 dosud vyžádalo náklady ve výši téměř 168 mil. € ze společného rozpočtu EU.

Klíčové body

Nový systém SIS II podobně jako jeho předchůdce obsahuje záznamy o pohřešovaných osobách a určitých typech majetku (včetně např. střelných zbraní), které mohou být odcizeny, zneužity apod. Jeho vylepšení spočívají např. v možnostech zadávat do systému biometrické údaje, jako jsou otisky prstů či fotografie. Dále systém umožňuje nové typy záznamů, především v případě pohřešovaných předmětů, nově to mohou být i takové dopravní prostředky jako letadla či čluny anebo kontejnery.

Systém navíc umožňuje v případě potřeby propojit záznamy týkající se osob a předmětů (typicky např. záznam o hledané osobě se záznamem o pohřešovaném vozidle apod.). SIS II má obsahovat také kopie eurozatykačů tak, aby byla usnadněna práce orgánů činných v trestním řízení při hledání příslušných osob.

Přístup do databáze mají mít orgány zajišťující hraniční kontroly v jednotlivých členských státech, policejní, celní a také soudní orgány, orgány vydávající víza a také orgány odpovědné za registraci vozidel. Současně ale má být umožněn také přístup k vlastním údajům pro každého, kdo byl do databáze zanesen tak, aby bylo možné v oprávněných případech požádat vnitrostátní orgány o opravu nebo i výmaz příslušných údajů.

Za tímto účelem se příslušná osoba může obrátit na soud a žádat zde jak přístup k těmto údajům, tak také opravu, výmaz a dokonce i odškodné za případné újmy, které v souvislosti se záznamem vznikly.

Předpokládaný další vývoj

V současné době probíhá přenos údajů dosud uchovávaných v rámci databáze SIS I+. Během této doby mají oba systémy fungovat souběžně. Databáze má pojmout bez dalších technických úprav cca 100 mil. záznamů, v současné době je ze stávajícího systému převáděno cca 45 mil. záznamů, z nichž největší část se týká hledaných identifikačních dokumentů a pohřešovaných vozidel.

Okolo spuštění nového systému má být vedena též informační kampaň, za kterou odpovídá EK ve spolupráci s členskými státy.

Za provoz samotného systému SIS II má potom v květnu 2013 převzít odpovědnost agentura EU-LISA (Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva), která byla tímto úkolem pověřena ze strany EK.

Tato agentura již podobným způsobem funguje v případě systémů VIS a Eurodac. Jejím úkolem má být udržování funkčnosti příslušných IT systémů a zajišťování nepřetržité výměny informací mezi příslušnými oprávněnými orgány. Agentura je odpovědná také za zajištění bezpečnosti dat v celém systému.

Odkazy

LIBE hlasoval o směrnici týkající se azylové procedury a nařízení Eurodac

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění) (KOM(2011) 319)

Pozměněný návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení systému „EURODAC“ pro porovnávání otisků prstů za účelem účinného uplatňování nařízení (EU) č. […/…] [, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států,] a pro podávání žádostí donucovacích orgánů členských států a Europolu o porovnání údajů s údaji systému EURODAC pro účely vymáhání práva a o změně nařízení (EU) č. 1077/2011, kterým se zřizuje Evropská agentura pro provozní řízení rozsáhlých informačních systémů v prostoru svobody, bezpečnosti a práva (přepracované znění) (KOM(2012) 254)

Výbor LIBE 24. 4. 2013 hlasoval o 2 důležitých legislativních návrzích týkajících se azylové politiky. První se týkal azylové procedury a druhý databáze Eurodac a přístupu k uchovávaným údajům.

V prvním případě by měla být výsledkem větší unifikace v oblasti přístupu k mezinárodní ochraně v EU pro žadatele o azyl, tedy příznivější podmínky pro žadatele o azyl v EU. V druhém případě naopak šlo o zajištění přístupu policejních složek členských států a Europolu do databáze Eurodac, kde jsou shromažďovány např. otisky prstů žadatelů o azyl. Policii by to mělo pomoci při vyšetřování teroristických činů či další závažné trestné činnosti.

Pozadí

V případě prvního legislativního návrhu se jedná o směrnici týkající se minimálních standardů pro azylovou proceduru v jednotlivých členských státech EU.

Důvodem pro vypracování nové legislativy byly rozdíly týkající se uplatňování azylové procedury v jednotlivých členských státech, což vede k tomu, že následný úspěch v podobě získání azylu v EU často závisí na tom, v jakém státě uprchlík o azyl žádá.

EK proto vydala návrh této směrnice již v říjnu 2009, mělo se jednat o změnu stávající směrnice o azylové proceduře z roku 2005. Po projednávání návrhu v Radě a EP, které vyvrcholilo hlasováním pléna v dubnu 2011, byl publikován Komisí modifikovaný návrh v červnu 2011, který je součástí celého legislativního balíku týkajícího se společného evropského azylového systému (více v příspěvku „Komise předložila pozměněné návrhy směrnic týkajících se evropského azylového systému“, Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v červnu 2011).

V letech 2011–2012 probíhala o novém návrhu intenzívní debata v Radě, v dubnu 2013 se návrh dostal na pořad hlasování výboru LIBE. Zpravodajkou návrhu je Sylvie Guillaume.

V případě druhého návrhu projednávaného ve výboru LIBE se jedná o nařízení týkající se fungování databáze Eurodac. Jedná se o databázi, která shromažďuje otisky prstů žadatelů o azyl starších 14 let a která byla od roku 2003 používána pro určování členského státu, který je na základě tzv. nařízení Dublin odpovědný za vyřizování příslušné žádosti o azyl.

Původní legislativní návrh pocházel z roku 2008, od té doby však byl vícekrát modifikován a nakonec v květnu 2012 EK předložila pozměněný návrh týkající se pravidel přístupu do databáze tak, aby bylo současně umožněno lépe bojovat proti terorismu a závažné trestné činnosti a vyhovět požadavkům na ochranu dat.

Jak Europol, tak příslušníci policie členských států měli na základě toho získat možnost porovnávat otisky prstů nalezené při vyšetřování závažné trestné činnosti v EU s otisky evidovanými v rámci databáze Eurodac. Zpravodajkou návrhu v EP je Monica Macovei.

Klíčové body

V případě návrhu směrnice týkající se azylové procedury EP doplnil původní návrh o některá opatření. Jedná se např. o nový povinný identifikační mechanismus, který má zajistit, že při aplikaci azylové procedury v jednotlivých členských státech jsou adekvátně zhodnoceny takové parametry, jako je žadatelův věk, pohlaví, zdravotní stav apod. a že se na základě toho žadatelovi o azyl dostane adekvátní podpory. EP také požaduje speciální zacházení s takovými žadateli o azyl, jako jsou např. bezprizorní děti či nezletilé osoby.

Těmto osobám by měly být úřady v členských státech povinny přidělit speciálního zástupce, a to i v případě, že zde existují pochybnosti o žadatelově věku a o tom, zda je skutečně nezletilý.

Nový systém by měl také zajistit, aby se žadatelům o azyl vždy dostalo na vyžádání adekvátního právního poradenství, a to bezplatně.

Osoby jednající s žadateli o azyl, ať již z řad příslušníků policie či imigrantských úřadů, by také měly projít speciálním školením, které zajistí, že v průběhu rozhovorů s uprchlíky budou schopni adekvátně rozpoznat, že příslušná osoba např. prošla mučením či krutým zacházením a adekvátně to zohlednit také v samotném azylovém řízení.

Členské státy by podle nových pravidel měly mít povinnost rozhodnout o žádosti o azyl do 6 měsíců s možností odkladu o maximálně 9 měsíců, a to jen v odůvodněných a podrobně specifikovaných případech.

Členské státy mají mít také možnost odložit započetí samotné azylové procedury, ovšem opět pouze v mimořádných případech týkajících se např. přechodné krizové či nejisté situace v zemi původu žadatelů (jako je tomu např. nyní v případě situace v Sýrii). Je to změna oproti stávajícím pravidlům, v jejichž rámci nejsou v tomto směru stanoveny žádné přesné lhůty.

V případě nařízení o Eurodac se EP pokusil vyvážit povolení přístupu policejních orgánů do databáze poměrně striktními opatřeními, která se mají týkat ochrany dat. Přístup policie do databáze by měl být skutečně omezen pouze na vyšetřování teroristických činů a trestných činů vysoké společenské nebezpečnosti. Zcela vyloučen má být přístup třetích zemí či mezinárodních organizací do databáze, vše je omezeno čistě na EU a její členské státy.

Policejní orgány mají navíc povinnost prokázat, že ještě předtím, než si vyžádaly přístup do Eurodac, vyčerpaly všechny možnosti týkající se pátrání v národních databázích, v databázích dalších členských států, stejně jako v systému VIS. Za příslušný členský stát by v tomto měl vždy jednat pověřený úřad, který bude mít do Eurodac přístup prostřednictvím národního přístupového bodu. EP navíc žádá, aby v případě každého vstupu na základě žádosti adresované Eurodac současně situaci ověřoval verifikační orgán, který má bdít nad tím, aby všechny bezpečnostní požadavky byly skutečně dodrženy.

Předpokládaný další vývoj

V obou případech návrhy ještě čeká hlasování pléna EP, k němuž pravděpodobně dojde v červnu 2013.

V případě návrhu směrnice o azylové proceduře je ještě třeba dosažení konsensu členských států na Radě. Po schválení ve spolurozhodovací proceduře mají mít členské státy 2 roky na transpozici nové legislativy do svých právních řádů.

V případě nařízení o Eurodac se jedná již o výsledek kompromisu mezi Radou a EP, posledním krokem je tedy již jen plenární hlasování, návrh do něho ale bude vstupovat jako součást balíku, k jehož dalším částem patří vedle směrnice o azylové proceduře také návrh změn nařízení Dublin a návrh směrnice týkající se podmínek pro přijímání žadatelů o azyl. Pokud se podaří balík týkající se společného azylového systému schválit, bude zde opět 2letá lhůta pro přizpůsobení právních řádů členských států nové legislativě.

Odkazy

Komise: Drahá úřední razítka na veřejných listinách končí

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on promoting the free movement of citizens and businesses by simplifying the acceptance of certain public documents in the European Union and amending Regulation (EU) No 1024/2012 (COM(2013)228)

Komise 24. 4. 2013 předložila návrh nařízení mající „výrazně omezit byrokracii ve všech členských státech“ tím, že některé veřejné listiny by nadále nemělo být nutné opatřovat úředním razítkem k prokázání jejich pravosti v jiném členském státě EU, než ve kterém byly vydány.

Pozadí

Komise předložení návrhu, poprvé založeného na čl. 21 odst. 2 Smlouvy o fungování EU, odůvodnila tím, že „v dnešní době, kdy důvěřujeme soudním rozhodnutím jiných států, bychom měli důvěřovat i matričním úřadům členských států, které vydávají rodné listy, a nevyžadovat jejich potvrzení ministerstvem zahraničí či spravedlnosti nebo jiných orgánem“.

Podle Eurobarometru z října 2010 se 73 % Evropanů domnívá, že by měly být podniknuty kroky ke zlepšení oběhu veřejných listin mezi zeměmi EU. Nadto se k dané otázce v letech 2010–2011 uskutečnila veřejná konzultace založená na zelené knize Komise.

Navrhované nařízení by se mělo pozitivně dotknout cca 1,4 mil. dokumentů, které jsou dnes každoročně kvůli pohybu cca 12,6 mil. fyzických a 7 mil. právnických osob (zejm. malých a středních podniků) napříč členskými státy ověřovány. Komise vyčíslila roční úspory (v důsledku přijetí nových pravidel a nad rámec úspory času) na 330 mil. €.

Klíčové body

Nové nařízení by mělo zrušit požadavek na apostilaci („legalizaci“) veřejných listin, a to jak v případě fyzických, tak i právnických osob. Jinak řečeno, měla by být odstraněna (v ČR v porovnání s jinými členskými státy relativně levná) povinnost předkládat ověřenou kopii spolu s originálem veřejné listiny. Namísto toho by mělo být možné předložit spolu s originály pouze neověřené kopie – a orgány jiných členských států by to měly akceptovat. Současně platí, že nová pravidla by neměla mít žádný dopad na uznávání obsahu či účinků těchto listin; měla by pouze pomáhat prokazovat pravost veřejných listin.

Norma by měla pokrývat veřejné listiny týkající se jména, sňatku a registrovaného partnerství, narození, rodičovství, adopce, úmrtí, pobytu, občanství a státní příslušnosti, nemovitosti, právního postavení a zastoupení společnosti nebo podniku, práv duševního vlastnictví nebo dokladu dokazujícího čistý trestní rejstřík. De facto by měla doplnit směrnici č. 2005/36 o uznávání odborných kvalifikací, která se analogicky vztahuje na univerzitní diplomy a jiné doklady o odborné kvalifikaci.

Pokud bude mít vnitrostátní orgán o určité listině odůvodněné pochybnosti, měly by si členské státy zachovat možnost ověřit její pravost u vydávajícího orgánu prostřednictvím systému IMI.

Nařízení by mělo zavést také nepovinné vícejazyčné standardizované formuláře ve všech úředních jazycích EU, vycházející zejm. z formulářů ICCS, které by mohly fyzické a právnické osoby požadovat namísto vnitrostátních veřejných listin o narození, úmrtí, sňatku, registrovaném partnerství a právním postavení a zastoupení společnosti nebo podniku.

Komise počítá s tím, že by to vedlo k úsporám na pořízení ověřených překladů.

Odkazy

EU± // Evropská digitální agenda

Digitální ekonomika je jednou z nejrychleji se rozvíjejících oblastí lidské činnosti. Pandemie covidu-19 z tohoto hlediska hrála zásadní roli a je vysoce pravděpodobné, že přechod do virtuálního světa bude nadále

NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY

Comments Box SVG iconsUsed for the like, share, comment, and reaction icons

👉 Již v sobotu se od 17:30 v prostorách Fakulty sociálních studií v Brně uskuteční akce s názvem Česko tváří Evropy: veřejná diskuse k předsednictví České republiky v Radě EU. Pozvání do diskuse přijali:
➡ Michaela Šojdrová, poslankyně Evropského parlamentu
➡ Markéta Pitrová, docentka na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií na FSS MU
➡ Jan Jakovljevič, Oddělení pro komunikaci předsednictví ČR v Radě EU

Těšíme se na vás spolu s Kancelář Evropského parlamentu, Europe Direct Brno, Eurocentrum Brno a Evropské příležitosti pro mladé!
... Zobrazit víceZobrazit méně

ODBĚR NOVINEK

Přihlaste se k odběru novinek! Pravidelně obdržíte email s nejnovějšími informacemi o aktuálním dění.