Marie Bydžovská, Euroskop, 10.4.2013
Studie Evropské centrální banky (ECB) došla k šokujícímu závěru. Německé domácnosti jsou nejchudší z celé eurozóny. Na opačném pólu žebříčku stojí Lucembursko a druhé místo paradoxně obsadil Kypr, kterému před pár týdny zbytek měnového klubu přislíbil záchranný úvěr ve výši 10 miliard eur.
Opravdu jsme neudělali chybu v titulku. Ač se to zdá neuvěřitelné, mezi nejbohatší domácnosti v zemích platících eurem patří ty ze států z okraje měnového klubu, které musely požádat o záchranný úvěr ostatní země. A naopak domácnosti ve státech považovaných za bohaté jako Finsko, Nizozemí nebo Německo jsou v porovnání se svými jižními sousedy chudými.
ECB zkoumala finance a spotřebu domácností ve všech zemích eurozóny s výjimkou Irska a Estonska. Medián jmění domácností podle studie ECB dosahoval v Německu 51 tisíc eur, v Rakousku 76 tisíc eur, ve Finsku 86 tisíc eur a v Nizozemí 104 tisíc eur. Země, které mají image domova největších boháčů v Evropě, působí ve srovnání jako chudí příbuzní jižních zemí jako Itálie (173 tisíc eur), Španělsko (183 tisíc eur), Malta (216 tisíc eur) nebo Kypr (267 tisíc eur).
Slabiny statistických dat
Studie nicméně trpí některými nedostatky, které ukazují, že statistika je sice cenná disciplína, ale vždy záleží, jak její výsledky interpretujeme. První zásadní slabinou je odstup od doby sběru dat, která byla nashromážděna mezi lety 2008 až 2010. Tedy před tím, než naplno propukla hospodářská krize a v mnohých zemích praskla realitní bublina.
S nemovitostmi souvisí druhá potíž se zmíněnou studií. Země eurozóny se zásadně liší v kultuře a tradicích, což platí mimo jiné o bydlení. Domácnosti v zemích periferie jsou výrazně bohatší než severoevrospké země, protože častěji vlastní nemovitosti. Zatímco pouze 44 procent Němců bydlí ve vlastním, ve Španělsku je to 83 procent, v Itálii 69 procent a na Kypru 77 procent obyvatel.
Dalším problémem, je způsob, jak byly údaje nashromážděné. Účastníci průzkumy sami stanovili hodnotu své nemovitosti. V zemích, kde probíhá realitní boom, přitom mají lidé podle expertů tendenci cenu svých domů a bytů nadhodnotit. Opět by svou roli mohly hrát i tradiční národní charakterové vlastnosti. Možná, že oproti temperamentním jižanským národům se severoevropané chovají při odhadu cen svého majetku poněkud střízlivěji.
Určitě svou roli sehrála i větší soudržnost rodin na jihu Evropy, kde ve společné domácnosti bydlí větší počet dospělých než v Německu, Finsku či v Nizozemí.
Je také třeba si uvědomit, že je rozdíl mezi průměrem a mediánem. Průměr se vypočítá jako součet všech hodnot vydělený počtem domácností. Medián je hodnota, které dosáhne domácnost, která je přesně uprostřed škály domácností od nejchudších k nejbohatším. Medián tak neodráží extrémní hodnoty. Pokud bychom hodnotili průměrné bohatství domácností, ty německé by se 195 tisíci eur v žebříčku vyšplhaly na 9. místo z 15. U našich západních sousedů totiž existují poměrně velké rozdíly v majetku, především ve srovnání regionů bývalého západního a východního Německa.
Nové zbraně do debaty?
Ačkoliv můžeme výsledky studie zpochybnit, rozhodně přispěje do debaty o záchraně periferních zemí eurozóny. Berlín získal na svou stranu důležitý argument, proč se na řešení svých problémů mají podílet samy periferní ekonomiky.
Zajímavé je, že stejně jako Německo, může i Řecko použít při debatě o záchraně eurozóny aktuální expertní studii jako zbraň na podporu svých argumentů. Řecké ministerstvo financí vypracovalo nedávno dokument, který tvrdí, že Německo zemi dluží miliardy eur jako náhradu za škody z Druhé světové války. Ačkoliv podle zdrojů deníku The Telegraph řečtí politici nyní neplánují kontroverzní nároky vznést, mohou zprávu použít v případě, že mezinárodní věřitelé nebudou souhlasit s uvolněním dalších tranší pomoci.
Studie Evropské centrální banky (ECB) ke stažení (pdf, 1,3 Mb)
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop