O Katalánsku s Kataláncem


R. Hrdličková, P. Zenkner, Euroskop, 7.11.2012

Španělská vláda rozpustila katalánský parlament a vyhlásila na listopad volby. Hrozí reálně rozpad Španělska? EUROSKOP vyzpovídal rodilého Katalánce, který podporuje myšlenku odtržení Katalánska a věří, že již brzy v EU přibude nový členský stát. Pol Colomer De Simon není politik, pracuje jako fyzik a žije v Barceloně. Jeho názory ale v mnohém odráží pohled více než 1,5 milionu lidí, kteří 11. září 2012 zaplnili ulice Barcelony a žádali nezávislost Katalánska. Připravujeme i rozhovor s „druhým pólem“ této debaty, protože se nestavíme na žádnou stranu.

Proč podporujete myšlenku odtržení Katalánska? Co Vás přivedlo k separatismu?

Kataláncem se cítím od té doby, co mám volební právo. Od té doby jsem přesvědčen, že Katalánci mají mít svůj vlastní stát, protože by se nám v něm žilo lépe. Žili bychom v klidnější a demokratičtější zemi, kde by naše katalánská kultura byla respektovaná a chráněná. Náš jazyk bude oficiální a budeme mít vlastní hlas v Evropě a v mezinárodních organizacích. Osamostatněním Katalánska skončí fiskální nespravedlnost, které čelíme. Do Katalánie se investuje pouze 12 % ročního španělského HDP, přestože Katalánci tvoří 18 % populace Španělska a Katalánsko tvoří 22 % HDP.


Není to, co drží „katalánskost“ při životě pouze odpor k centru? Dá se vůbec nějak charakterizovat typický příznivec samostatnosti Katalánska?

Ne, je to víra ve skutečnou demokracii. Víra, že všichni lidé mohou skrze volební urny rozhodnout vždy o své budoucnosti.


Je rozdíl mezi Katalánskem a Španělskem skutečně tak velký, že není možné sdílet jeden stát? Španělsko se od pádu Francova režimu značně decentralizovalo, regiony mají podle Ústavy z roku 1978 značné kompetence, Španělsko je demokratická země…

To, že Španělsko každé čtyři roky svolá volby, neznamená, že je to demokratický stát. Demokratická země by měla respektovat právo na sebeurčení národa a to se ve Španělsku neděje. Nemělo by se zapomínat, že španělská demokracie existuje teprve čtyřicet let a že náš jazyk i naše katalánská kultura, byly od roku 1714 až do konce Francova režimu podrobeny těžké represi.


Dobře. Kde je tedy problém?

Problém je v tom, že my vlastně nesdílíme jeden stát. Jsme španělskému státu podřízeni. Podle španělské ústavy neexistuje jiný národ než Španělé. My se ale necítíme být Španěly. Jsme Katalánci. Soužití by znamenalo dohodu mezi dvěma stranami. K tomu ale nikdy nedošlo. Nyní je vztah jasně hierarchický. Musíme poslouchat a žádat.

Máme sice ve své kompetenci například vzdělání a zdravotnictví. Ale rádi bychom také řídili své struktury jako železnice a letiště. Chceme neomezenou působnost ve finanční oblasti, ve věcech imigrace. Chceme mít vlastní hlas v Evropské unii nebo v OSN. Zkrátka a dobře moci rozhodovat ve všech aspektech, které se týkají naší země.

To znamená nezávislost. Kolik Katalánců ji podporuje?

Poslední statistiky hovoří o 50-52 % pro nezávislost, 20-30 % lidí je proti a 15-30 % je nerozhodných nebo je jim to jedno. Myslím, že čísla jsou dostačující pro to, aby v referendu zvítězilo ano. Počet Katalánců, kteří chtějí nezávislost, narostl během posledních sedmi let až o pětinu. Nárůst podpory souvisí s neúspěchem snah o nový statut Katalánska v rámci Španělska z roku 2005. Nebyl přijat návrh vycházející z katalánského parlamentu a rozhodnutím Ústavního soudu z roku 2010 byly navíc zrušeny nebo desinterpretovány některé články. K tomu všemu je třeba přičíst ještě fiskální nespravedlnost vůči našemu teritoriu a nedostatek investic ze strany španělské vlády. Ze všech daní, které se zaplatí v Katalánsku, 40 % odejde do Španělska a již se nevrátí. Rozdíl mezi penězi, které odvádíme a které dostáváme, je 8,9 % katalánského HDP. Přitom má Katalánsko ve Španělsku image nesolidární provincie.

Neobáváte se, že případné oddělení Katalánska spustí proces, který destabilizuje celý Pyrenejský poloostrov? Zvláště v době, kdy má Španělsko velké ekonomické problémy spojené s krizí eurozóny.

Strach nemám. Spíše prostě každý půjdeme jinou cestou, protože tak to rozhodne katalánský národ. Nemyslím si, že by Španělsko kvůli rozpadu ekonomicky padlo a ani po tom samozřejmě netoužím.

Pokud se stane Katalánsko samostatným státem, mělo by být členem EU a NATO?

Tyto otázky by měli zodpovědět lidé v referendu. V mém případě je to ano pro EU a ne pro NATO.

Mělo by se stát Katalánsko republikou?

Ano, myslím, že většina Katalánců by volila republiku.

Trochu rýpavá otázka na závěr. V Praze je Katalánsko známé především kvůli klubu FC Barcelona. Co když Barca nebude moci zůstat ve španělské lize?

Fotbalové ligy se organizují skrze federace, ne skrze státy. Například monacký tým hraje ve francouzské lize. Pokud bude chtít španělská federace po separaci vyhodit Barcelonu, bude to její rozhodnutí, které bude třeba respektovat. Přišli by ale o mnoho peněz. Předpokládám, že ostatní federace by si nás nadšeně zapsaly, proč ne právě ta česká?

Autor: R. Hrdličková, P. Zenkner, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality