Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v září 2012

01.10.2012
Euroskop

EP požaduje konzulární ochranu ve třetích zemích pro všechny občany EU, Výbor LIBE orientačně hlasoval o legislativě v oblasti azylu

EP požaduje konzulární ochranu ve třetích zemích pro všechny občany EU

Návrh směrnice Rady o konzulární ochraně občanů Unie v zahraničí (KOM(2011)881)

Výbor LIBE přijal 19. 9. 2012 poměrem 51:5 svůj postoj k návrhu směrnice o konzulární ochraně občanů EU ve třetích zemích.

Pozadí

Komise představila návrh směrnice v prosinci 2011. Ochrana, kterou velvyslanectví a konzuláty členských zemí EU ve třetích zemích poskytují nejen svým občanům, ale i občanům nezastoupeným, má být známkou solidarity a identity EU. Legislativní návrh má nahradit rozhodnutí č. 95/553 o konzulární ochraně občanů EU.

EP se ve svém usnesení z listopadu 2009 vyslovil pro posílení koordinace a spolupráce v oblasti konzulární ochrany, čímž navázal na své usnesení z prosince 2007.

Jedná se o právo, které vyplývá z občanství EU, a je zakotveno v čl. 20 odst. 2 písm. c) a v článku 23 Smlouvy o fungování EU a v článku 46 Listiny základních práv EU. V praxi však ochrana nefunguje tak automaticky, jak by se mohlo zdát, a občan, který v dané třetí zemi nemá své národní zastoupení, se často nachází v nepříjemné, nebezpečné nebo zranitelné situaci. Nedostatky ochrany v praxi se ukázaly během nedávných krizí v Libyi, Egyptě nebo Bahrajnu nebo při zemětřesení v Japonsku v roce 2011.

Klíčové body

Poslanci navrhují, aby občan, který se stal obětí zločinu, utrpěl zranění nebo se nachází v zemi postižené krizí nebo přírodní pohromou, mohl žádat ochranu nebo o pomoc na zastupitelském úřadě jakékoli členské země EU, která v dané zemi tento úřad má, nebo na zastoupení EU, a to pokud v této zemi není zastoupení jeho státu. Toto právo se má vztahovat jak na občany, kteří jen cestují, tak na občany s trvalým pobytem v daném státě.

Zastoupení EU ve třetích zemích by se měla stát klíčovým aktérem a měla by koordinovat a zajišťovat spolupráci zastupitelských úřadů jednotlivých členských zemí v dané třetí zemi. Mohla by navíc přebrat některé konzulární úkoly, podílet se na místních dohodách se členskými státy nebo výměně informací.

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP bude o návrhu hlasovat v prvním čtení v říjnu 2012.

Odkazy

Výbor LIBE orientačně hlasoval o legislativě v oblasti azylu

Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (přepracované znění) (KOM(2008)820)

Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady, kterou se stanoví minimální normy pro přijímání žadatelů o azyl (přepracované znění) (KOM(2008)815)

Ve výboru LIBE proběhlo 19. 9. 2012 orientační hlasování týkající se velmi důležité legislativy v oblasti azylu. Předmětem bylo tzv. dublinské nařízení a směrnice týkající se podmínek pro přijímání žadatelů o azyl. Politická dohoda, k níž došlo v EP, bývá označována jako důležitý krok k vytvoření společného azylového systému v EU.

Pozadí

Změny se týkají stávajícího tzv. dublinského nařízení či nařízení Dublin II, které obsahuje pravidla pro určování toho, který členský stát je odpovědný za posuzování příslušné žádosti o azyl a mezinárodní ochranu. Název nařízení je odvozen od tzv. Dublinské úmluvy, která se týká pravidel pro určení státu odpovědného za posouzení žádosti o azyl podané v některém z členských států EU. Úmluva vstoupila v platnost v roce 1997.

Nové nařízení Dublin II má podrobněji regulovat umísťování žadatelů o azyl v rámci EU. Nařízení v dosud platné podobě pochází z roku 2003 a stanovuje soubor kritérií, podle nichž je určen jeden členský stát, který je příslušný k rozhodnutí o podané žádosti o azyl.

Ve výboru LIBE pro novou právní úpravu hlasovalo 41 poslanců, 5 členů výboru hlasovalo proti a 10 se jich hlasování zdrželo.

Předmětem orientačního hlasování byly dále změny týkající se stávající směrnice z roku 2003, která zakotvuje standardy pro přijímání a zacházení s žadateli o azyl, včetně úpravy pravidel předběžného zadržení, přístupu k pracovnímu trhu apod. Komise představila návrh na její změnu již v roce 2008, tehdy ale některé členské státy její projednávání v Radě zablokovaly. Jednání tedy trvala 4 roky, než se na návrhu Rada předběžně dohodla.

Právě pravidla umožňující dočasné zadržení byla předmětem značných kontroverzí, původní směrnice z roku 2003 nestanovovala žádná společná pravidla a rozhodnutí ponechávala na členských státech. Nová legislativa naopak explicitně jmenuje omezený okruh důvodů, pro které je možné žadatele o azyl dočasně zadržovat, jako je kontrola jejich identity, prověření žádosti o mezinárodní ochranu a práva vstupu na území příslušného členského státu, ale také důvody týkající se bezpečnosti příslušného státu a veřejného pořádku. Nová úprava se týká také zlepšení podmínek přístupu žadatelů o azyl na pracovní trh či jejich práva na medicínskou, případně psychologickou péči.

V případě návrhu směrnice ve výboru LIBE v jeho prospěch hlasovalo 45 europoslanců, 9 bylo proti a 4 se zdrželi hlasování.

Klíčové body a stav projednávání

Pozitivem nové legislativy, zejm. nařízení Dublin, je skutečnost, že jasná identifikace odpovědného státu by měla zabránit tomu, aby žadatelé o azyl byli směřováni z jednoho členského státu do druhého, přičemž ani jeden z nich by se nechtěl žádostí o azyl zabývat. Obvykle přitom platí, že zemí, která je považována za odpovědnou zabývat se žádostí o azyl, je ta, jejímž prostřednictvím žadatel poprvé vstoupil na území EU. Problémem je ovšem to, že nařízení v takovéto podobě nezabraňuje tomu, aby některé členské státy byly v tomto směru zatíženy více než státy jiné. Typicky se to týká „nárazníkových zemí v oblasti jižní Evropy a Středomoří. V případě zemí, které tradičně čelí nejsilnějšímu náporu žadatelů o azyl, se proto dlouhodobě ozývá kontroverzní volání po tom, aby budovaný společný azylový systém znamenal také více rovnoměrné „sdílení břemene v podobě přílivu žadatelů o azyl mezi členskými státy v duchu solidarity.

Právě poslanci EP trvali na tom, aby do nového nařízení byl zahrnut jasný odkaz na potřebu „solidarity mezi členskými státy. Žadatelé o azyl by přitom podle zástupců EP neměli být předáváni do těch států, kde dochází k systematickému selhávání azylové procedury a nefungují řádně podmínky pro přijímání.

Na druhé straně dublinské nařízení by do celého systému mělo vnést jasnější pravidla. Nový návrh proto obsahuje také systém včasného varování a přípravné mechanismy, které mají být určeny právě pro zvládání mimořádných situací. V případě potřeby má dotyčný členský stát do 3 měsíců předložit akční plán krizového řízení, který má zabránit zhroucení národních azylových systémů v mimořádných situacích. Na vykonávání tohoto plánu má dohlížet EK a Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO).

Dalším legislativním návrhem, o kterém výbor LIBE orientačně hlasoval, je návrh na změnu směrnice týkající se podmínek pro přijímání žadatelů o azyl. Cílem je zajistit pokud možno stejné zacházení s žadateli o azyl a lidmi, kteří potřebují mezinárodní ochranu, napříč celou EU, včetně společných pravidel a podmínek pro přijímání uprchlíků. Výsledkem by měla být harmonizace systému přijímání uprchlíků v EU a bez ohledu na to, v jakém státě byla žádost o azyl podána, by mělo být zajištěno uprchlíkům stejné zacházení, pokud jde o zachování principů lidské důstojnosti.

Státy jsou povinny poskytnout žadatelům o azyl informace o jejich právech. Zlepšeny také mají být různé bezpečnostní záruky týkající se zranitelných osob typu dětí bez doprovodu ap. Děti bez doprovodu, jejichž rodiče nežijí na území EU, mají mít právo na sloučení s jinými rodinnými příslušníky žijícími v EU, jako jsou prarodiče, tety, strýcové ap.

Žadatelům o azyl se má dostat nové kvality zacházení včetně osobního pohovoru, který má též napomoci určit, který z členských států bude odpovědný za to, aby se zabýval žádostí o azyl. Členské státy mají být povinny poskytnout na požádání bezplatnou právnickou pomoc, pokud bude revidováno rozhodnutí o přesunu uprchlíka, nerozhodne-li soud jinak. Žadatelé o azyl mají totiž mít právo odvolat se proti rozhodnutí o přesunu do jiného členského státu EU. Europoslanci též prostřednictvím pozměňovacích návrhů prosadili, aby měli žadatelé o azyl právo požadovat, že zůstanou na území toho členského státu, v němž se momentálně nacházejí, dokud nebude jejich žádost o azyl řádně vyřízena. Znamená to tedy, že jejich přesun může být rozhodnutím soudu dočasně pozdržen.

Humánnější pravidla pro přijímání žadatelů o azyl mají zahrnovat také zlepšení přístupu k pracovnímu trhu.

Jednání o novém návrhu zahrnovalo složité negociace o definici pojmů, jako je „rodina (z hlediska pravidla o spojování rodin uprchlíků), práva zranitelných osob bez doprovodu, jako jsou děti, pravidla pro dočasnou detenci uprchlíků, která by neměla trvat déle než 3 měsíce (přičemž zranitelné osoby typu dětí by měly být takto zadržovány pouze za výjimečných okolností a za specifických podmínek) ap.

Výsledek orientačního hlasování LIBE přivítala komisařka pro vnitřní věci Cecilia Malmström, která ve svém prohlášení deklarovala, že EU je odpovědná za to, aby žadatele o azyl přijímala důstojným způsobem a zajistila, aby se všem dostalo spravedlivého a řádného posouzení jejich případu. EU podle ní potřebuje zajistit silné záruky pro ty, kdo potřebují ochranu.

Předpokládaný další vývoj

Zatímco EP již předběžné dohody ohledně obou návrhů dosáhl, byť prozatím teprve na úrovni výboru LIBE, na dosažení politické dohody v Radě se teprve čeká. Rada se bude nařízením Dublin i směrnicí týkající se podmínek přijímání žadatelů o azyl zabývat ještě do konce roku 2012. K přijetí legislativy má tedy dojít ještě za kyperského předsednictví, které se momentálně pokouší v rámci Rady vést jednání o zbývajících sporných otázkách. Také plénum EP má o přijetí nové legislativy hlasovat do konce roku 2012.

Podobná situace se týká návrhu změn směrnice o podmínkách přijímání žadatelů o azyl v členských státech EU. Také zde má EP hlasovat v plénu ještě do konce roku 2012, přičemž v případě přijetí budou mít členské státy 2 roky na transpozici a zapracování směrnice do své národní legislativy.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality