5 obětních beránků eurokrize


Marie Bydžovská, EUROSKOP, 15. 8. 2012

V krizi většina lidí hledá jednoduchá řešení a jasného viníka, na kterého je možné svalit vinu za nastalé problémy. Není tomu jinak ani v případě krize eurozóny. Německý deník Die Welt navrhl „hitparádu“ pěti oblíbených obětních beránků, kteří jsou stavěni do pozice těch, co dovedli eurozónu do současné zapeklité situace. Udělejte si vlastní názor, zda jsou obvinění vůči nim oprávněná či nikoliv.

  • BANKÉŘI


Obvinění:

Finanční instituce nakupovaly státní dluhopisy a dlouhou dobu získávaly tučné zisky. Tak dlouho chodily se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo a investice do státních cenných papírů se jim přestaly vyplácet. Nyní odmítají zodpovědnost a ztráty chtějí přenechat na daňových poplatnících.

Státy jsou nyní snadno vydíratelné, protože banky mají v hospodářství důležitou roli. Vlády je nemohou nechat lehkomyslně padnout. Pád jedné důležité banky vzhledem k popletenosti světového finančního systému může způsobit nedozírné škody.

Experti přiznávají, že v případě „záchranných operací ve Středomoří se nejedná jen o pomoc postiženým státům, ale i o záchranu bankovních domů z celé Evropy, které drží dluhopisy daných států.

Obhajoba:

Jako polehčující okolnost pro „hamižné banky platí skutečnost, že finanční instituce byly ke své roli při financování státního zadlužování tlačeny i závaznými předpisy. Státní bondy byly považovány za bezpečná aktiva a banky je díky tomu mohly používat jako zástavy. Například penzijní fondy ve svých portfoliích bezpečné cenné papíry jako státní dluhopisy držet musely.

  • RATINGOVÉ AGENTURY


Obvinění:

Agentury snižováním hodnocení států v potížích zhoršují jejich situaci. Jejich cílem je podle některých získat mediální pozornost a tím i nové obchodní příležitosti.

Obhajoba:

Problémy s ratingy způsobuje i v současnosti platná regulace, která umožňuje mnoha investorům kupovat pouze cenné papíry s určitým ratingem. Pokud agentury některé zemi rating zhorší, musí se poté například penzijní fondy jejich dluhopisů zbavovat, což vede k dalšímu poklesu cen těchto dluhopisů a růstu jejich výnosů. Na druhou stranu jejich hlas není všemocný. Pokud sníží ratingovou známku zemi, které investoři důvěřují, nemusí se to v nákladech na splácení jejího dluhu projevit.

  • ŘEKOVÉ


Obvinění:

Řecko se dostalo do měnového klubu pouze díky podvodům s účetními statistikami. Řekové si dlouho žili nad poměry a nyní jen málo ochotně a pomalu přistupují na nezbytné reformy. Řekové jsou s reformním úsilím značně pozadu i za jinými zeměmi postiženými krizí.

Obhajoba:

Na druhou stranu při machinacích se statistikami asistovaly i tak věhlasné společnosti jako Goldman Sachs, bývalý zaměstnavatel šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho.

Rozsah problémů v řeckém hospodářství je také horší než například v irském nebo španělském. Po dlouhou dobu politici EU tlačili jen na úspory ve veřejném rozpočtu a přehlíželi mnohem palčivější nedostatky. Opatření požadovaná mezinárodními věřiteli na místo toho, aby reformovala velmi zaostalý systém a usilovala o posílení ekonomických kapacit země, pouze přilévala olej do ohně. Řecko se tak dostalo do dluhové spirály, která ještě více dusí výkon jeho ekonomiky.

  • NĚMCI


Obvinění:

Německo po dlouhé roky drželo platy nízko a zvyšovalo tak svou konkurenceschopnost. Tím získalo výhodu oproti jiným státům eurozóny, jejichž obchodní bilance se dostala do hlubokého deficitu a hospodářství upadlo do krize. Pokud by se všechny státy vydaly po německé cestě, klesaly by nejen mzdy ale i celoevropská poptávka po zboží a po službách, což by vedlo k hospodářskému poklesu a pravděpodobně i růstu nezaměstnanosti.

Obhajoba:

Německé hospodářství rostlo i díky vývozům na rychle rostoucí asijské a jihoamerické trhy. Německým firmám se podařilo přizpůsobit poptávce v zahraničí a nabídnout kvalitní a žádané zboží. Odborům se navíc podařilo vyjednat zvýšení platů v důležitých průmyslových odvětvích a nůžky mezi mzdami v Německu a v jiných zemích eurozóny se v posledních letech opět přivírají.

  • SPEKULANTI


Obvinění:

Spekulanti přidávali polínko do ohně hospodářských problémů, když na trzích sázeli na státní bankrot problémových států. „Finanční dravci se do slabých států mohou pustit sázkami na pokles hodnoty daných státních dluhopisů nebo prostřednictvím nákupu pojistek proti nesplacení státních dluhopisů, tzv. CDS. Trh s CDS cennými papíry je velmi netransparentní a pojistky na nesplacení dluhopisů mohou vlastnit investoři, kteří nedrží dluhopisy, na které je pojistka vypsána, ale nakupují je pouze kvůli spekulativnímu zisku.

Obhajoba:

Přímý vliv nákupů CDS na výnosy státních dluhopisů se nepodařil prokázat. Na trzích s dluhopisy zase představují spekulanti pouze malý díl ze všech zúčastněných. Zásadními hráči jsou banky, penzijní fondy nebo pojišťovny. Ty do dluhopisů investují a v případě, že se stanou příliš riskantními, tak se jich zbavují. To se stalo právě v případě dluhopisů jihoevropských států. Vedlo to k poklesu jejich ceny a nárůstu výnosů z nich. Zákaz spekulací s těmito dluhopisy proto nemůže mít příliš velký dopad na zlepšení situace zemí v potížích.

  • CENTRÁLNÍ BANKÉŘI


Obvinění:

Centrální banky čelí kritice z opačných stran. Jedni jim vyčítají, že pouštěly na trhy příliš mnoho likvidity, čímž přispěly k nafukování bublin, jejichž splasknutí bylo jen otázkou času.

Obhajoba:

Americký Fed opravdu držel úroky nízko, což přispělo k hypotéční krizi, která byla předzvěstí celosvětové finanční krize. I v Evropě byly úrokové míry stanovované pro celou eurozónu pro některé země příliš nízké. Přispěly tak k bublině na španělském nebo irském trhu s nemovitostmi. Evropská centrální banka je nicméně ve složité situaci, protože musí stanovovat jednu úrokovou míru pro země, které jsou v různých ekonomických situacích. Nutně tak musí být pro některé členy eurozóny příliš nízká nebo naopak příliš vysoká. ECB také nemůže příliš aktivně zasahovat do hospodářského dění, protože to nedovoluje její mandát.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality