Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v květnu 2012

05.06.2012
Euroskop

EP přijal usnesení týkající se nařízení „Řím II“, Komise publikovala zprávu o fungování Schengenu, EP přijal usnesení o strategii vnitřní bezpečnosti EU, EP: Vzájemné uznávání ochranných opatření v občanských věcech

EP přijal usnesení týkající se nařízení „Řím II

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 10. května 2012 s doporučeními Komisi ke změně nařízení (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II)

EP přijal na plenárním zasedání 10. 5. 2012 usnesení týkající se změny nařízení o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy. Jedná se o nařízení známé také pod názvem Řím II. Usnesení mj. doporučuje Komisi, aby se zasadila o přijetí jasnějších pravidel ochrany na jedné straně obětí hanobení či pomluvy (v případech s přeshraničním prvkem), na druhé straně ale i novinářů obviněných z tohoto činu. Pravidla týkající se případů pomluvy či narušování soukromí by měla být zahrnuta do existujícího nařízení, které se týká mimosmluvních závazkových vztahů (Řím II).

Pozadí

Nařízení č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy známé jako „Řím II, které bylo přijato v roce 2007, má usnadňovat řešení sporů mezi občany pocházejícími z různých členských států EU v případech, jako jsou dopravní nehody, nehody způsobené vadnými produkty, případy poškození životního prostředí ap. Nařízení napomáhá určit, který právní řád bude v určitém případě aplikován při řešení příslušného sporu. Smyslem má být zamezit protahovaným a často nákladným kompetenčním sporům v těch případech, které se týkají více než jednoho členského státu, takže není zcela jasné, jaké právo (právní řád které členské země) by mělo být pro případ řešení aplikováno.

Nařízení z roku 2007 neobsahovalo opatření týkající se hanobení či pomluvy. Důvodem bylo to, že mezi EP a Radou v době schvalování konečné podoby nařízení sice probíhaly dlouhé diskuse na toto téma, instituce se však nedokázaly dohodnout na společném návrhu.

Klíčové body a stav projednávání

Zpravodajkou a autorkou usnesení byla švédská poslankyně Cecilia Wilström, která v debatě provázející schvalování usnesení zdůraznila, že je potřeba nastolit „jasná pravidla hry, a to nejen z pohledu obětí pomluvy, ale také zástupců médií, kteří nemusí znát právní řád příslušného členského státu, a mohou se proto dostat do sporu se zákonem i z důvodu neznalosti.

Vyjasnění právních pravidel by podle usnesení snížilo náklady vynakládané na soudní spory vedené pro pomluvu, ulehčilo a urychlilo by práci soudů a vytyčilo by pevnější mantinely pro uplatňování svobody tisku. Harmonizace pravidel by také podle usnesení zabránila tomu, aby např. docházelo k výběru jurisdikce v příslušných případech podle toho, jak bude vyhovovat žadateli. Navrhován je proto takový postup, aby se aplikace práva v případech, kdy je osoba, která je občanem jednoho členského státu, obviněná z pomluvy občana jiného členského státu – a soud probíhá v tomto druhém členském státě -, řídila aplikace práva státem původu obviněného. V případě, kdy je obviněn např. francouzský novinář z pomluvy německého občana, měl by příslušný německý soud, u kterého probíhá řízení, aplikovat francouzské právo.

Stejně tak v případech, kdy se tištěná nebo audiovizuální média dopustí činu nactiutrhání nebo pomluvy, v němž je přítomen přeshraniční prvek (poškozenou stranou je např. občan jiného členského státu), v soudním sporu má být o aplikovaném právu rozhodnuto na základě jazyka, v němž je příslušný tisk vydáván či pořad vysílán, na základě toho, v jakém státě má příslušný deník největší náklad či televizní kanál největší sledovanost ap. V případech, kdy z jakéhokoli důvodu nelze takto postupovat, má být rozhodující pro určení aplikovaného práva stát, z něhož pochází nebo v němž sídlí vydavatel příslušného média. Podobným kritériem (země, v níž obvykle pobývá vydavatel média) se má řídit i rozhodování o tom, jaký právní řád použít v případě uplatnění práva oběti na nápravu, uplatnění preventivních opatření ap.

Předpokládaný další vývoj

Usnesení požaduje, aby Komise předložila návrh, který umožní začlenit do nařízení Řím II ustanovení vztahující se na případy narušení soukromí a osobnostních práv, včetně pomluvy. Usnesení se přitom odvolává nejen na podrobná doporučení v příloze doprovázející tento dokument, ale také na primární právo, konkrétně na čl. 81 Smlouvy o fungování EU, který vyzývá EP a Radu, aby řádným legislativním postupem (tedy s užitím hlasování kvalifikovanou většinou v Radě a spolurozhodování EP) přijaly opatření, která zajistí vzájemné uznávání a výkon soudních a mimosoudních rozhodnutí mezi členskými státy.

Dokument ale nezůstává pouze u tohoto požadavku, žádá po Komisi také to, aby předložila návrh na vytvoření speciálního centra, ve kterém by přeshraniční spory týkající se porušení osobnostních práv či narušení soukromí byly urovnávány formou alternativního, mimosoudního řešení sporů.

Konečné rozhodnutí o předložení návrhu je na Komisi, současně s Komisí bylo znění usnesení předáno také Radě.

Odkazy

Komise publikovala zprávu o fungování Schengenu

Communication from the Commission to the European Parliament and the Council: Biannual report on the functioning of the Schengen area 1 November 2011 – 30 April 2012 (COM(2012)230)

Komise 16. 5. 2012 přijala zprávu, která za období předcházejících 6 měsíců (období od listopadu 2011 do dubna 2012) hodnotí fungování schengenského systému, situaci jak na vnitřních, tak na vnějších hranicích schengenské zóny.

Pozadí

Publikace zprávy souvisí s návrhy na posílení efektivity schengenského systému, které v září 2011 předložila Komise prostřednictvím sdělení s názvem „Správa Schengenu – posílení prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích. V tomto sdělení Komise přislíbila dvakrát ročně předkládat ostatním orgánům EU zprávu o fungování Schengenu (více v příspěvku „Komise navrhla změny a posílení pravidel schengenského systému). Komise si od zprávy slibuje to, že přispěje nejen k posílení spolupráce zemí Schengenu, ale také k posílení „politického vedení v rámci systému. V souvislosti s problémy, které podnítily volání členských zemí po reformě fungování systému a po usnadnění možnosti znovuobnovení kontrol na vnitřních hranicích Schengenu z důvodu ochrany jejich vnitřní bezpečnosti v mimořádných situacích, se stalo ambicí Komise zabránit pokud možno izolovaným akcím členských států a posílit svoji kontrolu ve věci potenciálních nových bezpečnostních opatření v Schengenu. Komise, která zdůrazňuje prvořadý význam ochrany práva občanů na volný pohyb, ke zprávě proto předložila pokyny, které mají zajistit jednotný výklad. Ve svých ambicích v oblasti budoucnosti Schengenu se však Komise částečně střetává s Radou.

Během období, které Komise zkoumala, došlo k dvěma případům znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích: Francie zavedla na počátku listopadu 2011 kontroly na hranicích s Itálií, a to u příležitosti konání summitu G 20, a Španělsko je dočasně obnovilo na začátku května 2012 na hranici s Francií a na letištích v Barceloně a v Gironě v souvislosti se zasedáním ECB. Oba případy tedy byly aplikovány v souladu s existujícími pravidly Schengenu.

Klíčové body a stav projednávání

Zpráva se zabývá několika nejdůležitějšími okruhy problémů: Především je to posouzení situace na vnějších hranicích schengenského prostoru a také v jeho rámci. Dále zpráva za zkoumané období posuzuje uplatňování pravidel fungování schengenského systému, zabývá se postupy při vydávání víz a zaváděním bezvízového režimu v rámci společné vízové politiky EU. Zabývá se také pokyny pro vydávání povolení k pobytu a cestovních dokladů a policejními opatřeními v příhraničních oblastech u vnitřních hranic.

Zpráva nepříliš překvapivě konstatuje, že tlaku na vnějších hranicích schengenského prostoru jsou s vysokou intenzitou vystaveny pouze některé rizikové oblasti, především ty ležící ve východním Středomoří. Zatímco v posledních třech měsících roku 2011 bylo podle zprávy zaznamenáno na 30 tis. pokusů o nelegální překročení vnější hranice schengenského prostoru, až tři čtvrtiny těchto případů se odehrály právě v oblasti východního Středomoří. Podle Komise by tedy prioritou mělo zůstat soustředění na ochranu vnějších pozemních a námořních hranic Schengenu, odvolává se přitom na případy vážných nedostatků v dodržování pravidel systému, které byly zjištěny v Řecku (více v příspěvku „Rada projednávala zpřísnění pravidel fungování Schengenu). Řešením této konkrétní situace má být dle Komise pomoc Řecku zacházet efektivněji s finančními prostředky určenými ke zvládání migrace.

Pokud jde o uplatňování schengenských pravidel na vnitřních hranicích (v otázkách policejních kontrol, kladení překážek na vnitřních hranicích ap.), v několika zúčastněných státech byly provedeny kontroly. Týkaly se např. i systému udělování víz v některých zemích (vedle ČR i v Maďarsku, na Maltě či ve Slovinsku), dodržování ochrany údajů (opět v ČR, ale např. i v Polsku či na Islandu), ochrany vzdušných hranic či policejní spolupráce v rámci Schengenu. Zpráva konstatovala, že v žádném z prověřovaných případů nebyly zjištěny natolik závažné nedostatky, aby musela zasáhnout EK.

Zpráva dále zjišťovala fungování systému VIS, který byl spuštěn 11. 10. 2011. Počítá se s tím, že do 2 let by k systému VIS měly být připojeny po celém světě všechny konzulární úřady států Schengenu. V říjnu 2011 došlo k zavádění tohoto systému v citlivém regionu severní Afriky (Alžírsko, Egypt, Maroko, Libye či Tunisko).

Pokud jde o vydávání povolení k pobytu, EK ve zprávě zdůraznila, že členské státy, které zamýšlejí vydat rozhodnutí v oblasti vydávání povolení k pobytu, by o takovém kroku měly včas informovat jak EK, tak ostatní členské státy. Státy by měly v tomto ohledu zvažovat především vydávání krátkodobých, tzv. schengenských víz a cizincům, kteří nesplňují podmínky pro cestování v rámci schengenského prostoru, by měly vydávat takové prozatímní povolení k pobytu na území příslušného státu, které není rovnocenné se schengenským vízem. V takovém případě by měly být omezeny i podmínky cestování těchto cizinců v rámci schengenského prostoru.

Poměrně citlivou otázkou je také provádění policejních kontrol v oblastech při vnitřních hranicích Schengenu. Členské státy zde mohou provádět policejní operace např. s cílem zjistit, zda mají cizinci právo pobytu na území daného členského státu, zpráva však zdůrazňuje, že by se takovéto kontroly měly provádět pouze namátkově. EK může požádat členský stát, aby jí podal informace o kontrolách, které v určitém období v příhraničních oblastech prováděl, a doložil, jak tyto kontroly přispěly např. k boji proti přeshraniční trestné činnosti ap.

Předpokládaný další vývoj

Publikovaná zpráva má být východiskem pro diskusi v EP a v Radě, kde k ní dojde za účasti všech zemí, které jsou momentálně součástí schengenského systému, tedy 22 členských zemí EU (mimo Velkou Británii, Irsko, Kypr, Rumunsko a Bulharsko) plus 4 státy, které nejsou členy EU (Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Norsko a Island).

Odkazy

EP přijal usnesení o strategii vnitřní bezpečnosti EU

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. května 2012 o strategii vnitřní bezpečnosti Evropské unie

EP na plenárním zasedání 22. 5. 2012 přijal usnesení týkající se strategie vnitřní bezpečnosti EU. Rezoluce zdůrazňuje jednak to, že při uplatňování strategie vnitřní bezpečnosti musí být ve všech případech dbáno na to, že nesmí docházet k porušování základních práv, jednak požaduje, aby strategie byla náležitým způsobem zohledněna ve finanční perspektivě 2014-2020, pokud jde o finanční prostředky, které mají být vynaloženy na její implementaci.

Usnesení bylo přijato 503 hlasy, 55 europoslanců hlasovalo proti a 56 se hlasování zdrželo.

Pozadí

Sdělení prezentující řídící principy nové strategie vnitřní bezpečnosti EU vydala Komise v listopadu 2010. Cílem strategie má být především boj s organizovaným zločinem, terorismem, kybernetickým zločinem, zlepšení kontroly vnějších hranic EU a také zlepšení reakční schopnosti EU na různé katastrofy, ať již přírodní nebo způsobené člověkem.

Klíčové body a stav projednávání

Podle zpravodajky návrhu, kterou byla italská poslankyně Rita Borsellino, současná krize vytváří atmosféru nejistoty, které mohou někteří jedinci zneužít k násilným činům. EU proto podle ní právě dnes potřebuje novou strategii vnitřní bezpečnosti, ta má však za všech okolností respektovat základní práva. Všechna opatření, s nimiž strategie počítá k dosažení výše zmíněných cílů, tedy musí být v souladu se základními právy EU (tak jak jsou formulována např. v Listině základních práv EU). EU by podle usnesení měla respektovat lidská práva také v rámci boje proti terorismu, jenom tak podle textu zajistí svoji pozici důvěryhodného mezinárodního aktéra.

Podle usnesení musí být hlavními prioritami boje EU proti terorismu a organizovanému zločinu také boj proti podvodům (zejm. ve finanční oblasti), korupci a působení mafií. Součástí tohoto boje má být podle usnesení i možnost zmražení finančních rezerv především osobám podezřelým z terorismu. Pro zabránění teroristickým útokům má EU zlepšit vymáhání práva a využívat také operací vedených za spolupráce tajných služeb.

Členské státy vyzývá usnesení k tomu, aby lépe sledovaly a soustřeďovaly se na prevenci projevů a hrozeb násilného radikalismu. Podle dokumentu má být prevence radikalismu zacílena na „citlivé skupiny populace (skupiny přistěhovalců, skupiny sympatizující s politickým radikalismem ap.)

Předpokládaný další vývoj

Usnesení vyzvalo místopředsedkyni Komise Cecilii Malmström, aby ve spolupráci s vysokou představitelkou pro SZBP Catherine Ashton a s celou Komisí předložila návrh na provedení doložky solidarity, o níž v čl. 222 hovoří Smlouva o fungování EU. Článek hovoří o tom, že pokud je některý členský stát obětí teroristického útoku, přírodní nebo člověkem způsobené katastrofy, mají všechny členské státy jednat společně v duchu solidarity. Způsob provádění této tzv. doložky solidarity má vymezit rozhodnutí přijaté Radou právě na návrh Komise a vysokého představitele EU pro SZBP. Příslušný návrh měl být vydán již v roce 2011, usnesení tedy naléhavě vyzývá Komisi a další odpovědné orgány, aby napravily prodlení a vytvořily rámec pro používání a koordinaci příslušných nástrojů na úrovni EU i členských států. Doložku solidarity by měly v rámci Rady přijmout všechny členské státy.

Usnesení bylo předáno Radě, Komisi a také vnitrostátním parlamentům.

Odkazy

EP: Vzájemné uznávání ochranných opatření v občanských věcech

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech (KOM(2011)276)

Oběti stalkingu, sexuálního obtěžování a únosu, které jsou pod ochranou práva v jedné ze zemí EU, by mohli dostat plnohodnotnou ochranu, pokud se přestěhují do státu jiného, a to podle návrhu nařízení, který 30. 5. 2012 na společné schůzi jednomyslně schválily výbory LIBE a FEMM.

Pozadí

Podle odhadů Komise se každý rok v EU stane obětí trestného činu cca 75 mil. lidí. Vedle trestné činnosti jsou v EU skutky občanskoprávní, mezi něž můžeme zařadit např. stalking nebo sexuální obtěžování. Návrh nařízení o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech předložila Komise v květnu 2011, Rada jej projednávala 27. 4. 2012.

Klíčové body

Nařízení by mělo omezit byrokracii, která dnes platí, pokud chtějí lidé uplatnit a zajistit si ochranu podle občanského zákoníku a přitom cestovat v rámci EU.

Návrh přidal ochranu občanského zákona k zákonu o trestné činnosti, který je již na úrovni EU platný jako směrnice o evropském ochranném příkazu (EPO; více v příspěvku „Komise uveřejnila návrhy na zlepšení ochrany obětí trestných činů, Institucionální záležitosti v květnu 2011).

Tato dvě opatření by představovala nejširší možnou míru ochrany v členských státech. Znamená to, že oběti násilí, únosu nebo agrese, kterým byla poskytnuta ochrana v jednom státě EU, by jen vyplnily standardizovaný, vícejazyčný certifikát (dostupný online a pro oběti zdarma). Ten by jim zajišťoval přenositelnost ochrany v rámci celé EU. Poslanci doplnili EPO o celou škálu případů nebezpečí porušení psychické nebo morální integrity občana, včetně porušování důstojnosti, bezpečnosti a svobody člověka.

Předpokládaný další vývoj

Výsledek hlasování poskytl zpravodajům návrhu mandát pro další debatu v EP a národních parlamentech, aby byl plénem EP přijat v prvním čtení, patrně v říjnu 2012.

Odkazy

NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY

Comments Box SVG iconsUsed for the like, share, comment, and reaction icons

ODBĚR NOVINEK

Přihlaste se k odběru novinek! Pravidelně obdržíte email s nejnovějšími informacemi o aktuálním dění.