Institucionální záležitosti v únoru 2012

05.03.2012
Euroskop

Druhý záchranný balík pro Řecko a slavnostní podpis fiskální smlouvy, Rada podpořila další zpřísnění Paktu stability a růstu

Druhý záchranný balík pro Řecko a slavnostní podpis fiskální smlouvy

Během února se Řecko obávalo, zda mu EU schválí další balík finanční pomoci, podepisovala se smlouva o ESM a ministři a hlavy států a vlád se vyjadřovali k důležitosti fiskální smlouvy, kterou pak slavnostně podepsali na summitu Evropské rady 2. 3. 2012.

Pozadí

EU reaguje na již 2 roky trvající dluhovou krizi eurozóny převážně smlouvami a pakty. V posledních měsících jich přijala několik.

Smlouva o zřízení Evropského mechanismu stability (ESM) z 2. 2. 2012

Cíl: Zřízení stálého ESM, který nahradí dočasný EFSF

ČR není povinna se ESM účastnit, není k tomu ani vyzývána, země mimo eurozónu se nicméně mohou k půjčkám poskytovaným ESM připojit ad hoc

Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii (tzv. fiskální smlouva) z 2. 3. 2012

Cíl: Posílit fiskální udržitelnost, snižovat veřejné dluhy zemí eurozóny a EU a podpořit růst

Ke smlouvě přistoupilo 25 členských států EU kromě ČR a Velké Británie

Pakt pro euro z 25. 3. 2011 (původně iniciativa Francie a Německa s názvem Pakt pro konkurenceschopnost)

Klíčové body: Konkrétní seznam politických reforem v každé zemi s cílem posílit konkurenceschopnost a fiskální politiku

K paktu přistoupilo 23 členských států EU kromě ČR, Maďarska, Švédska a Velké Británie

Řecko patrně získá slibovaný druhý balík pomoci

Ministři financí sice potvrdili poskytnutí druhého záchranný balík pro Řecko na svém jednání 20. 2. 2012, ale na summitu 1. 3. 2012 oddálili definitivní schválení jeho výše 130 mld. € o týden. Ministři financí schválili přibližně jen polovinu z celkové sumy, včetně 30 mld. € pro nadcházející výměnu dluhopisů. Druhé části prostředků se budou věnovat na svém dalším zasedání 12. 3. 2012. Řecko podle nich ještě nesplnilo všechny podmínky.

Snižování zadlužení a probíhající reformy bude v Řecku sledovat stálá skupina EU, MMF a ECB (tzv. trojka). „Šéf eurozóny Jean-Claude Juncker na konci února navrhl jmenovat pro Řecko speciálního komisaře „pro rekonstrukci, který by provádění reforem ve vztahu k EU koordinoval a dozoroval.

Německý Bundestag podpořil druhý balík pomoci Řecku 27. 2. 2012. Za poslední méně než 2 roky se kvůli otázkám záchrany eura výjimečně sešel 7krát! (Kancléřka Angela Merkelová potřebuje pro své hlasování na summitu EU o daných otázkách mandát od zákonodárců.)

Otázce růstu ekonomiky a zaměstnanosti se chce věnovat Komise v čele s prezidentem José Manuelem Barrosem. Ten schválení druhého záchranného balíku pro Řecko přivítal. Komise se snaží Řecku pomoci při vytváření strategie zaměstnanosti mladých. V Řecku je rekordních 46 % mladých lidí bez práce. Pracovní skupina EU v Aténách pomáhá s reformou daňového systému a privatizací, což byly podmínky pro získání první půjčky od EU.

Na konci února 2012 Řecko schválilo plán škrtů, jež mají ušetřit 3,2 mld. €. Důchody a penzijní pojištění se snižují o 12-20 %. Klesnout by měly i různé přídavky a podpora v nezaměstnanosti. Od 1. 3. 2012 se v Řecku také o 22 % sníží minimální mzda. Lidem do 25 let budou moci podniky platit dokonce o 32 % méně.

Na vývoj v Řecku podle očekávání reagovaly ratingové agentury.

Ratingová agentura Standard&Poors 27. 2. 2012 dočasně snížila Řecku rating na „částečnou platební neschopnost – SD. Totéž provedla agentura Fitch již 22. 2. 2012.

Stalo se tak poté, co Atény oznámily plán na snížení dluhu u soukromých věřitelů prostřednictvím výměny dluhopisů. Výměnu schválila formálně Rada 21. 2. 2012, neboť je podmínkou získání dalšího balíku pomoci.

Mezi 8.-11. 3. 2012 dojde k výměně dluhopisů za nové, s delší dobou splatnosti, přičemž věřitelé ztratí na nominální hodnotě nových řeckých dluhopisů 53,5 %; celkové ztráty dosáhnou až 74 %. Stát díky této transakci ušetří 107 mld. €. Celkový dluh země se tedy sníží na 250 mld. €. Seškrtání dluhů je klíčovou podmínkou k tomu, aby se do roku 2020 snížilo zadlužení země z nynějších více než 160 % na 120,5 % HDP.

Kauza výměny řeckých dluhopisů

  • odpis 53,5 % z hodnoty každého dluhopisu;
  • 31,5 % dluhopisů bude vyměněno za nové vládní dluhopisy s delší dobou splatnosti (11-30 let);
  • úrok by měl po dobu prvních 8 let činit v průměru 2,63 %, za celých 30 let 3,65 %;
  • 15 % dluhopisů bude vyměněno za 2eté dluhopisy EFSF, přičemž investoři současně získají i dluhopisy navázané na vývoj HDP země.

Pokud se k plánu výměny přihlásí držitelé 2/3 dluhopisů, pak vstoupí v platnost takzvaná doložka o společném postupu věřitelů (CAC), která umožní přinutit k výměně všechny ostatní držitele. Atény však předpokládají, že se přihlásí 85-90 % věřitelů, a CAC nebude spuštěn. Řada hedgeových fondů na výměně dluhopisů příliš tratit nebude, protože řecké obligace nakupovaly na trhu za mnohem nižší než nominální hodnotu. Navíc si většinou koupily i takzvané úvěrové swapy (CDS), které fungují jako pojistka proti jejich nesplacení.

Snížení ztráty (74 %) má alespoň částečně pokrýt 30 mld. €, které mají umožnit bankám používat řecké dluhopisy při operacích ECB. Řecké banky vlastní asi 2/3 vládního dluhu. Po ukončení této transakce agentury patrně zvýší rating zpět na CCC. Řecko tento krok očekávalo a připravilo se na jeho důsledky.

Do 20. 3. 2012 má Řecko splatit dluhy ve výši 14,5 mld. € (více v příspěvku „Zrodila se smlouva o fiskální unii, Institucionální záležitosti v lednu 2012).

Smlouva o zřízení Evropského mechanismu stability (ESM)

Smlouva byla přijata v lednu 2012 (více v příspěvku „Zrodila se smlouva o fiskální unii, Institucionální záležitosti v lednu 2012). Podle Jean-Claude Junckera bude díky tomu ESM moci využívat nové nástroje, které byly zavedeny v rámci Evropského nástroje finanční stability (EFSF):

  • provádět nákup dluhopisů na primárním trhu;
  • provádět intervence na sekundárním trhu;
  • provádět rekapitalizaci finančních institucí a preventivní programy;
  • v naléhavých případech přijímat rozhodnutí kvalifikovanou většinou, nikoliv vzájemnou (jednomyslnou) dohodou (zrychlení akceschopnosti ESM);
  • pravidelně přezkoumávat přiměřenost úvěrového stropu ESM.

Smlouva byla oficiálně podepsána 2. 2. 2012. Po ratifikaci členskými státy vstoupí v platnost v červenci 2012. Aktuální limit pro souhrnnou úvěrovou kapacitu EFSF a ESM ve výši 500 mld. € znovu posoudí hlavy států a předsedové vlád na summitu Evropské rady v březnu 2012 (viz níže).

Navýšení záchranného fondu EFSF

Ministři financí G 20 26. 2. 2012 prohlásili, že eurozóna nemůže počítat s navyšováním záchranného fondu ze strany MMF, dokud tak neučiní samy členské státy. Eurozóna nyní zvažuje, zda současné 2 fondy (EFSF a EFSM) spojit do jednoho.

Evropský finanční stabilizační mechanismus (EFSM)

Objem: 60 mld. €

Doba trvání: květen 2012 – červen 2013

Garantován rozpočtem EU; po vyplacení půjček Irsku a Portugalsku zbývá 12 mld. €

Evropský nástroj finanční stability (EFSF)

Objem: 440 mld. €

Doba trvání: květen 2012 – červen 2013

Garantován státy eurozóny do výše 726 mld. € (286 mld. € funguje jako záruka ratingu AAA); neúčastní se Irsko, Portugalsko, Řecko; po vyplacení půjček Irsku, Portugalsku a Řecku zbývá 250 mld. €.; bude se podílet na druhém záchranném balíku pro Řecko

Evropský stabilizační mechanismus (ESM)

Objem: 500 mld. €

Doba trvání: od července 2012 (původně od července 2013)

Tvořen 80 mld. € poskytnutých 17 členy eurozóny a vypověditelným kapitálem ve výši 620 mld. €

Mezinárodní měnový fond (MMF)

Objem: 250 mld. €

Uvedené prostředky jsou k dispozici prostřednictvím bilaterálních půjček díky národním centrálním bankám členů MMF (více v příspěvku „Zrodila se smlouva o fiskální unii, Institucionální záležitosti v lednu 2012).

O navýšení ESM se jednalo na konci měsíce, rozhodnutí má padnout na konci března 2012, neboť postoj Německa zůstává odmítavý. Německo chce nejprve vidět, zda druhý balík pomoci Řecku bude úspěšný a země implementuje zásadní reformy.

Fiskální smlouva

Tzv. fiskální smlouva byla slavnostně podepsána na summitu Evropské rady 2. 3. 2012. Její podoba byla přijata o měsíc dříve (více v příspěvku „Zrodila se smlouva o fiskální unii, Institucionální záležitosti v lednu 2012).

Smlouva bude závazná pro všechny signatáře. Vzhledem k tomu, že se jedná o mezivládní smlouvu, neboť změnu zakládacích smluv EU odmítla Velká Británie, může stát neplnící pravidla fiskální disciplíny uvedená ve smlouvě žalovat u ESD jen jiný stát (nikoliv Komise). Aby byl stát schopen čerpat od 1. 3. 2013 pomoc ze záchranného mechanismu ESM, musí fiskální smlouva podepsat a implementovat.

Do 5 let od vstupu smlouvy v platnost budou její ustanovení implementována do legislativy EU.

Irský premiér 28. 2. 2012 oznámil rozhodnutí vlády vypsat k této smlouvě referendum (země je povinna kvůli rozhodnutí tamějšího Nejvyššího soudu z roku 1987 vypsat referendum ke smlouvám, pokud se jimi vzdává svých pravomocí).

Vláda smlouvu podepsala. Premiér se domnívá, že voliči smlouvě dají zelenou, pokud jim bude její smysl a potřebnost dobře vysvětlena. Kampaň v Irsku již začala.

Irové však nejsou záchranným mechanismům EU příliš nakloněni, byť sami v roce 2010 půjčku ve výši 90 mld. € získali (více v příspěvku „EU poskytne již druhou finanční pomoc členskému státu – Irsku, Institucionální záležitosti v listopadu 2010). Podle veřejnosti byla většina prostředků použita na záchranu bank a ne na zvýšení zaměstnanosti a růstu. V tomto případě by však odmítnutí smlouvy irskými voliči neznamenalo takovou „tragédii jako v případě odmítnutí Smlouvy z Nice v roce 2001 (a přijetí upraveného textu o rok později) nebo dvojí hlasování o Lisabonské smlouvě v roce 2009.

Ve smlouvě stojí, že vstoupí v platnost, pokud ji schválí nejméně 12 zemí ze 17 členů eurozóny. Pro Irsko by odmítnutí smlouvy znamenalo jediné – nebylo by od července 2012 způsobilé žádat o pomoc ze stálého mechanismu pomoci ESM, který bude disponovat 500 mld. €.

Dalším „strašákem (hlavně pro německou kancléřku Angelu Merkelovou) je po Irsku i Francie, resp. nadcházející prezidentské volby v zemi. Socialistický kandidát Francois Hollande se táže po roli ESD ve smlouvě a uvedl, že by se měla více zaměřit na růst.

Pozice ČR

ČR se k tzv. fiskální smlouvě nepřipojí. Potvrdila tak svoji pozici z jednání v lednu 2012 (více v příspěvku „Zrodila se smlouva o fiskální unii, Institucionální záležitosti v lednu 2012). V koalici o této věci nepanuje shoda. ČR nicméně na předchozích jednáních prosadila možnost připojit se ke smlouvě v budoucnu, proto v této záležitosti premiér Nečas nevidí problém.

Senát PČR (s většinou opoziční ČSSD) s postojem vlády nesouhlasí. Premiér Nečas vidí jako důležitější úkol dokončení jednotného trhu EU a posílení konkurenceschopnosti. Viceguvernér ČNB Mojmír Hampl se např. domnívá, že fiskální smlouva je spíše zbytečná než potřebná a hovoří o pravidlech, která v EU již existují (např. v rámci Paktu stability a růstu), ale nedodržují se. Za nebezpečný nepovažuje ani tak nárůst vlivu ESD jako spíše posílení role Komise v koalici s Německem a Francií (článek 7 a 8 smlouvy).

Evropský semestr 2012 zahájen

Tzv. evropský semestr byl na nejvyšší úrovni schválen Evropskou radou v červnu 2010. Podstatou evropského semestru je snaha o koordinaci hospodářských politik, včetně sjednocení termínů pro předkládání stabilizačních/konvergenčních programů a národních programů reforem členskými státy. Ty jsou nově od roku 2011 předkládány v termínu do konce dubna. Přínosem evropského semestru by měla být lepší koordinace hospodářských politik zemí EU. Doporučení vydaná Radou by totiž mělo být možné zapracovat do návrhů státních rozpočtů a jejich střednědobých výhledů již v aktuálním roce.

Rada ECOFIN přijala 21. 2. 2012 závěry poskytující politická doporučení členským státům EU k řešení makroekonomických a fiskálních výzev v roce 2012. Návrh Komise představil několik priorit, které by měly být plněny jak na evropské, tak národní úrovni.

Makroekonomická a fiskální politika by se měla na národní úrovni soustředit na:

  • růst za pomoci fiskální konsolidace (při zohlednění specifických národních fiskálních a makroekonomických rizik);
  • zajištění zdravého finančního systému, stabilizaci bankovního sektoru;
  • urychlení strukturálních reforem k podpoře „chytrého, udržitelného rozvoje.

28. 2. 2012 se konalo druhé meziparlamentní jednání poslanců EP a národních parlamentů ohledně evropského semestru. Poslanci navrhli, aby tato jednání byla institucionalizována, aby národní parlamenty měly jasno o představách EU předtím, než budou realizovat své národní ekonomické a rozpočtové politiky.

Pakt pro euro 2012

Původní neformální francouzsko-německý návrh na vznik Paktu pro konkurenceschopnost byl nahrazen společným návrhem stálého předsedy Evropské rady a předsedy Komise. Klíčové bodyuje konkrétní seznam politických reforem v každé zemi s cílem posílit konkurenceschopnost a fiskální politiku. ČR k paktu nepřistoupila.

Pakt je v souladu s již existujícími ekonomickými nástroji či návrhy (např. Evropa 2020, tzv. evropský semestr, Pakt stability a růstu ap.).

Členské státy, které se Paktu pro euro účastní (více v příspěvku „V eurozóně to (stále) vře, Institucionální záležitosti v listopadu 2011), a v příspěvku „Snaha o záchranu eura pokračuje, Institucionální záležitosti v prosinci 2011), se 21. 2. 2012 shodly na tom, že je důležité, aby se soustředily na dosažení krátkodobých cílů, které budou v souladu s rámcem fiskální konsolidace.

Státy představily svoje plány již v polovině roku 2011. Podle závěrů jednání je důležité, aby se plánované reformy a kroky k posílení konkurenceschopnosti naplnily (sic!). Udržitelnost veřejných financí závisí hlavně na fiskální konsolidaci, mj. na implementaci penzijních reforem, ukotvení principu fiskální disciplíny do národních právních řádů ap. Reformní plány, ke kterým se členové Paktu pro euro zavázali v prosinci 2011, by měly být důkladně zhodnoceny v rámci evropského semestru. Aby měly závazky členů Paktu co největší dopad na fungování evropského semestru a strukturální reformy, Rada národním vládám doporučila zaměřit se na menší počet dílčích reforem, jež jsou klíčové pro fungování Paktu, a poté o nich referovat v národních reformních programech a/nebo ve stabilizačních/konvergenčních programech. Zakotvení cílů Paktu ve zmíněných programech a evropském semestru má zajistit soudržnost obou nástrojů.

Rada rozhodla, že se členové Paktu budou věnovat strukturovanému dialogu o koordinaci daňové politiky, zejm. otázce, jak může daňová politika podpořit koordinaci hospodářské politiky, podpořit fiskální konsolidaci a růst. O pokroku v této otázce podá Komise a ministři financí zprávu v červnu 2012.

Odkazy

Rada podpořila další zpřísnění Paktu stability a růstu

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy, ve kterých dochází k závažným obtížím, pokud jde o jejich finanční stabilitu v eurozóně, nebo jsou těmito obtížemi ohroženy (KOM(2011)819)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních týkajících se sledování a posuzování návrhů rozpočtových plánů a zajišťování nápravy nadměrného schodku členských států v eurozóně (KOM(2011)821)

Rada 21. 2. 2012 podpořila další posílení Paktu stability a růstu.

Pozadí

Komise předložila 2 návrhy nařízení na zpřísnění hospodářského a rozpočtového dohledu v eurozóně v listopadu 2011 (více v příspěvku „Komise chce přísný dohled nad národními rozpočty i eurobondy, Institucionální záležitosti v listopadu 2011). Oba texty jsou založeny na čl. 136 Smlouvy o fungování EU a stavějí na tzv. šestibalíku, tj. textech, které počínaje prosincem 2011 zpřísnily Pakt stability a růstu poprvé (více v příspěvku „EP a Rada dosáhly kompromisu stran rozpočtových pravidel v eurozóně, Institucionální záležitosti v září 2011).

Klíčové body

Komise navrhuje posílit koordinaci a dohled nad rozpočtovými procesy všech členských států eurozóny, zvláště těch (1) s nadměrnými schodky, (2) s vážným rizikem finanční nestability a/nebo (3) těch, které se účastní programu finanční pomoci (např. Řecko, Irsko, Portugalsko). Země eurozóny by měly mj. obligatorně (do 15. 10.) předkládat podrobné návrhy svých rozpočtů Komisi, která by mohla požadovat, aby tyto návrhy byly přepracovány ještě před schválením národními parlamenty (do dubna by měly země eurozóny předkládat své 3leté rozpočtové výhledy, v ideálním případě by měla být povolená výše deficitů/míra zadlužení zakotvena v ústavách členských států eurozóny; více zde).

Návrhy rozpočtů by podle Komise měly být založeny na odhadech vývoje ekonomiky od nezávislých („depolitizovaných) subjektů. Celý tento proces – včetně případných jednostranných inspekcí Komise a/nebo ECB přímo v členských státech čerpajících finanční pomoc – by měl probíhat veřejně a za hlasování kvalifikovanou většinou (tvořenou členy eurozóny). Nařízení by mělo definovat také přísnější požadavky na podávání zpráv (co 6 měsíců) zeměmi eurozóny, které se účastní postupu při nadměrném schodku. Pokud se země účastní na žádost 2/3 členů eurozóny programu finanční pomoci, přísný dohled by se měl uplatňovat do doby, než dotčený stát splatí min. 25 % poskytnuté půjčky.

Sporné body

Lze očekávat, že oba návrhy budou meritorně kolidovat s tzv. fiskální smlouvou, jež vznikla formálně mimo rámec EU (více v příspěvku „Zrodila se smlouva o fiskální unii, Institucionální záležitosti v lednu 2012), proto bude nezbytné tuto otázku v průběhu negociací EP a Rady náležitě ošetřit. Jak přesně, to v tuto chvíli není jasné ani zainteresovaným aktérům.

Itálie a Německo již dříve artikulovaly problém, jejž mají zejm. s čl. 3 odst. 5 prvního z návrhů. Týká se možnosti využít po doporučení Rady přijatém kvalifikovanou většinou (konkrétním státem) prostředků ze záchranného fondu/záchranných fondů EU. Obě země se obávají úniku informací o takovém rozhodování a potažmo ještě větších turbulencí na trzích. Řada zemí (např. Švédsko, Finsko, Malta) se také staví rezervovaně k návrhu nového nařízení o postupu při nadměrném schodku: Komisi by měly návrhy svých rozpočtů do 15. 10. zasílat k posouzení jen ty členské státy, které dané proceduře skutečně podléhají, ne všechny státy EU (popř. ne v takovém rozsahu).

Předpokládaný další vývoj

Rada hodlá dosáhnout kompromisu o obou návrzích s EP již v prvním čtení, patrně již do poloviny roku 2012.

Je otázkou, nakolik je to s ohledem na výše uvedené sporné body reálné. Na druhou stranu je fakt, že legislativním procesem EU bez větších problémů prošly i mnohem kontroverznější návrhy.

Zpravodaji návrhů v EP byli jmenováni Jean-Paul Gauzès a Elisa Ferreira. Návrhy svých zpráv předložili 28. 2. 2012, přičemž počítají s tím, že oba texty budou výborem ECON schváleny v květnu 2012, v plénu EP pak do konce července 2012. Podle prvních informací oba návrhy zpráv údajně tendují k „posílení demokratických mechanismů, resp. k určitému oslabení „automatických pravomocí Komise ve prospěch EP a Rady. Reálně to ovšem není vždy pravda.

Pokud jde o ochranu před úpadkem konkrétního státu eurozóny, měla by si Komise své pravomoci ponechat, přičemž členské státy by měly mít 10 dní na zvrácení jejího rozhodnutí. Pokud by tak neučinily, bankrot by de iure nesměl nastat (sic!). Věřitelé by se měli za účelem dalšího řešení situace do 2 měsíců nahlásit Komisi a současně by mělo dojít ke zmrazení (nárůstu) úroků z dluhu/dluhů dotčeného členského státu.

Kvůli zajištění růstu v rámci eurozóny by měly její členské státy Komisi podrobně informovat o svých výdajích na posílení zaměstnanosti, přičemž se (po „keynesiánsku) počítá i s potenciálním rozvolněním požadavku na snižování deficitů veřejných financí. Naopak by mělo dojít k zavedení tzv. eurobondů (dluhopisů zcela nebo zčásti garantovaných EU; více v příspěvku „Komise chce přísný dohled nad národními rozpočty i eurobondy, Institucionální záležitosti v listopadu 2011).

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality