Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v červenci 2011

02.08.2011
Euroskop

EP souhlasí s trestáním dopravních přestupků spáchaných v jiném členském státě EU, EP schválil usnesení o změnách schengenských pravidel, Komise představila Evropskou agendu pro integraci státních příslušníků třetích zemí, Komise chce usnadnit vymáhání přeshraničních dluhů

EP souhlasí s trestáním dopravních přestupků spáchaných v jiném členském státě EU

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o usnadnění přeshraničního vymáhání právních předpisů v oblasti bezpečnosti silničního provozu (KOM(2008)151)

Plénum EP 6. 7. 2011 souhlasilo s usnadněním přeshraničního vymáhání právních předpisů v oblasti bezpečnosti silničního provozu. V praxi by se tak mohla otevřít cesta k trestání dopravních přestupků spáchaných v jiném členském státě (pokud řidič nebyl pokutován na místě).

Kontext

Komise svůj návrh mající usnadnit přeshraniční postih dopravních přestupků v případech, že se jich dopustí řidič s vozidlem registrovaným v jiném členském státě než v tom, kde byl dopravní přestupek spáchán, předložila v březnu 2008.

V pozadí návrhu lze číst dlouhodobou tendenci Komise ospravedlňovat vlastní legislativní iniciativy v oblasti dopravy posilováním bezpečnosti na silnicích.

V roce 2001 byl zveřejněn „závazek snížit do 10 let počet úmrtí na silnicích o polovinu, což se ovšem nepodařilo (fakt, že Komise v červenci 2010 předložila obdobný plán na dalších 10 let, na tom nic nemění). Stejně tak neúspěšné bylo uveřejnění nezávazného doporučení č. 2004/345 týkajícího se osvědčených postupů při kontrole uplatňování dopravních předpisů.

Plénum EP návrh Komise poprvé podpořilo v prosinci 2008 přijetím zprávy Inés Ayala Senderové. Rada se na (celkově „benevolentnějším) znění návrhu předběžně dohodla v prosinci 2010 (více v příspěvku „Rada: Trestejme dopravní přestupky spáchané v jiném členském státě EU, Doprava v prosinci 2010), definitivně pak v březnu 2011 (více v příspěvku „Rada souhlasí s trestáním dopravních přestupků spáchaných v jiném členském státě EU, Doprava v březnu 2011). Výbor TRAN se společným postojem Rady zabýval v květnu 2011 a většinu jejích požadavků akceptoval (více v příspěvku „TRAN souhlasí s trestáním dopravních přestupků spáchaných v jiném členském státě EU, Doprava v květnu 2011).

Obsah

Plénum EP podpořilo elektronickou výměnu údajů o přestupcích mezi jednotlivými členskými státy, resp. o jednotlivých provozovatelích registrovaných motorových vozidel.

Přestože Komise původně předpokládala, že přes hranice „přenositelnými přestupky budou nepřiměřená rychlost, nezastavení vozidla na červenou, nezapnuté bezpečnostní pásy a řízení pod vlivem alkoholu (podle Komise právě z těchto příčin vznikají 3/4 dopravních nehod), katalog by nakonec měl být rozšířen o další 4 položky: řízení pod vlivem návykových látek, nepoužití ochranné přilby, nezákonné použití pruhu pro průjezd vozidel s přednostním právem jízdy a nezákonné použití mobilního telefonu (nebo jiného komunikačního prostředku) při řízení.

Směrnice by se měla vztahovat na všechny řidiče. Data o provozovatelích registrovaných motorových vozidel (jméno, datum narození, adresa) a konkrétních přestupcích (kdy a kde byl přestupek spáchán, s jakým vozidlem jaké registrační značky ap.) by si měly členské státy vyměňovat skrze systém Eucaris (v budoucnu potenciálně i skrze sofistikovanější systém, ovšem na žádost EP vždy tak, aby veškerá data související s konkrétním případem byla chráněna a po jeho uzavření ze systému odstraněna).

Na druhou stranu by mělo vždy záležet na tom, zda stát, v němž byl přestupek spáchán, bude výměnu dat vůbec iniciovat, resp. zda bude požadovat sankcionování přestupku. Pokud ano, měl by být povinen zformulovat oznámení s popisem přestupku v jazyce toho, kdo přestupek spáchal (rozhodný bude jazyk země, v němž bylo příslušné motorové vozidlo zaregistrováno), a odeslat jej jeho provozovateli doporučenou poštou. (Lze očekávat, že pro řadu členských států včetně ČR to bude byrokraticky náročné, přestože vzor daného oznámení by měl být do nové normy včleněn jako příloha.)

Pokud dotčený provozovatel vozidla (resp. řidič, o němž provozovatel informuje) pokutu neuhradí, neměla by směrnice stanovovat žádný konkrétní mechanismus.

Ten by měl být závislý na existujících (mezi)národních normách a/nebo bilaterálních dohodách mezi příslušnými členskými státy, popř. na tom, zda řidič se svým vozidlem navštíví stát, v němž přestupek spáchal, znovu. V tom případě by tamější orgány pochopitelně měly mít možnost pokutu vymáhat.

Sporné body

Rada v prvním čtení (za nesouhlasu Itálie) změnila právní bázi návrhu z čl. 91 odst. 1 Smlouvy o fungování EU týkajícího se dopravy na čl. 87 odst. 2 téhož dokumentu týkající se policejní spolupráce. Výslednou normu tak nebudou povinny implementovat Velká Británie a Irsko (plus Dánsko, jež by pro uplatnění směrnice na svém území muselo přijmout separátní mezinárodní smlouvu).

Norma by také neměla přesně specifikovat operační podmínky policejní spolupráce. V daném případě by musela být založena na čl. 87 odst. 3 Smlouvy o fungování EU a namísto kvalifikované většiny by musela být schválena jednomyslně.

Komise již dříve připustila, že výměna relevantních informací bude pro členské státy (minimálně zpočátku) znamenat zvýšenou byrokratickou a finanční zátěž.

Přitom podíl přestupků spáchaných cizozemci se standardně pohybuje pouze v řádu jednotek procent (s výjimkou zemí, které patří mezi oblíbené turistické destinace, např. Francie; za EU jako celek se číslo pohybuje okolo 15 %). Komise navíc ve svých materiálech tvrdí, že zamýšlené opatření nemusí nutně zajistit větší bezpečnost na silnicích, ač pohnutky k předložení příslušného textu byly právě tyto.

Rovněž je možný konflikt s platným rámcovým rozhodnutím č. 2005/214 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut (nad 70 €). Podle Komise by měla směrnice rámcové rozhodnutí pouze doplnit a umožnit, aby otázka dopravních přestupků byla vyřešena přímo mezi příslušnou státní autoritou a provozovatelem vozidla, nikoliv mezi dvěma státy, jak to předpokládá právě rámcové rozhodnutí. Viděno z druhé strany, nová směrnice sice nebude zakládat žádnou povinnost s výjimkou výměny informací o přestupcích mezi jednotlivými členskými státy, resp. o jednotlivých provozovatelích registrovaných motorových vozidel (nebude harmonizovat ani povahu přestupků, ani tresty uložené za jejich spáchání), nicméně na základě platného rámcového rozhodnutí by mělo být možné vymáhat stanovené pokuty. Tuto interpretaci připouští i Komise.

Další vývoj

Očekávané hlasování o návrhu v Radě by mělo být už jen formální, už s ním souhlasil i Coreper.

Implementační lhůta nové směrnice – poté, co bude uveřejněna v Úředním věstníku EU – by měla činit 24 měsíců. Po 5 let od vstupu směrnice v platnost (tj. 3 roky po implementaci) by měla Komise prozkoumat možnost rozšíření seznamu „přenositelných dopravních přestupků.

Odkazy

EP schválil usnesení o změnách schengenských pravidel

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 7. července 2011 o změnách schengenských pravidel

EP na plenárním zasedání 7. 7. 2011 přijal usnesení týkající se případných změn v uplatňování pravidel schengenského systému, včetně obnovení hraničních kontrol mezi členskými státy „Schengenu. EP odmítl možnost opětovného zavedení kontrol a potvrdil, že schengenský prostor je prostorem volného pohybu bez vnitřních hranic.

Otázce budoucnosti Schengenu se věnovalo také neformální zasedání Rady, které se ve dnech 18.-19. 7. 2011 uskutečnilo v polských Sopotech.

Pozadí

Během jara 2011 v souvislosti s přílivem uprchlíků přicházejících především z Afriky do zemí jižní Evropy zpřísnily ochranu svých hranic Francie a Itálie a dánská vláda následně oznámila úmysl obnovit i kontroly na svých hranicích s jinými členskými státy schengenského prostoru. Otázkou budoucnosti Schengenu a ochrany vnějších i vnitřních hranic se proto v této době v EU zabývaly všechny klíčové instituce: plénum EP (diskuse na plenárním zasedání v květnu 2011), Rada (jednání v květnu 2011), Komise (balíček návrhů týkající se imigrace) i Evropská rada. Summit v červnu 2011 vyzval Komisi, aby po letní přestávce na září 2011 připravila návrh posílení mechanismů týkajících se schengenského prostoru pro volný pohyb osob.

Dle závěrů Evropské rady by nový mechanismus měl umožňovat i dočasné obnovení kontrol identity na hranicích pro případ masivního přílivu imigrantů do EU. Má však jít o řešení výjimečné, užívané v krajním případě, kdy některý z členských států již není sto dostát svým závazkům v rámci Schengenu a zabezpečit vnější hranice EU. Má být implementováno jen v nezbytně nutném rozsahu a na základě společného vyhodnocení situace jakožto vážné. Jinak ER preferuje spíše byrokratické řešení prostřednictvím zefektivnění systému sledování a hodnocení, mechanismu umožňujícího rychlou reakci na mimořádné situace prostřednictvím technické a finanční podpory, posílení koordinační role agentury Frontex, využívání nových technologií pro ostrahu vnějších hranic, případně řízení imigrace prostřednictvím partnerských dohod se zeměmi sousedství ap. (více v příspěvku „Evropská rada jednala o budoucnosti Schengenu, migraci a ochraně vnějších hranic EU)

Přesto některé členské státy poukazují na masivní příliv uprchlíků, kteří v rámci schengenského prostoru po obdržení dočasného povolení k pobytu v jednom členském státě cestují díky neexistujícím vnitřním hranicím též do jiných zemí. K zemím, které tlačí na reformu schengenského systému, patří především Francie. Její představitelé v čele s prezidentem Nicolasem Sarkozym po zkušenostech s příjezdem tisíců tuniských migrantů z Itálie zdůrazňují, že stávající systém, na jehož základě mohou signatáři Schengenské dohody obnovit kontroly na svých hranicích pouze po omezený čas a když si to vyžaduje vnitřní bezpečnost i bezpečnost státu jako takového, již nedostačuje. Francouzský ministr pro evropské záležitosti Jean Leonetti na neformálním zasedání Rady pro oblast justice a vnitra v červenci 2011 naznačil, že Francie trvá na doplnění „záchranné klauzule, která dle dosud platných schengenských dohod umožňuje přechodné zavedení kontrol na vnitřních hranicích.

K odpůrcům opětovného zavedení kontrol na vnitřních hranicích naopak patří např. Polsko, které nyní předsedá Radě a které bude řídit též následující debatu nad problematickými návrhy, jež se týkají společné azylové politiky (např. návrh reformy nařízení Dublin II, na jehož základě je určován členský stát příslušný k posouzení žádosti o azyl; prozatím je jím vždy primárně ten, do kterého žadatel o azyl přijíždí jako první, logicky tedy „nárazníkové státy na vnějších hranicích EU).

Klíčové body a stav projednávání

Postoj EP k tématu budoucnosti Schengenu již do značné míry předznamenala rozprava na plenárním zasedání v květnu 2011. Přestože i v diskusi na plénu zaznívalo volání po lepší kontrole nad toky uprchlíků a přistěhovalců, většina řečníků se postavila proti změnám schengenského principu Evropy bez vnitřních hranic.

Usnesení se též odvolává na to, že volný pohyb osob v rámci schengenského prostoru je jedním z nejdůležitějších výsledků, kterých celý proces evropské integrace dosáhl. Zdůrazňuje tak symbolickou rovinu i jeden z nejhmatatelnějších faktů, s nimiž se setkává i řadový občan při průjezdu z jednoho členského státu do druhého. Současně je patrná obava, že samotný integrační proces by obnovením hraničních kontrol i v očích veřejnosti spíše ztratil, než získal. Dle usnesení je svoboda pohybu základním právem a pilířem občanství EU. Z tohoto důvodu usnesení vyjadřuje odpor EP k jakémukoli novému schengenskému mechanismu, který by sledoval jiné cíle než další posilování svobody pohybu, i když připouští nutnost posílit stávající mechanismus hodnocení.

EP tedy odmítá zavedení dalších výjimek k již existujícím pravidlům, která umožňují dočasné zavedení hraničních kontrol v rámci Schengenu, a to právě proto, že by nevedly k posílení, ale naopak k oslabení schengenského systému. Příliv imigrantů a žadatelů o azyl usnesení v žádném případě nepovažuje za dostatečný důvod k obnovení kontrol na vnitřních hranicích. Spíše apeluje na EU, aby ukázala více solidarity vůči státům, které čelí přistěhovaleckým vlnám. Návrh, který má Komise na výzvu Evropské rady na podzim 2011 předložit, má podle EP přispívat k posilování, nikoli k oslabování vzájemné důvěry mezi členy schengenského prostoru.

Mezitím celní kontroly na hranicích se Švédskem a Německem obnovilo k 5. 7. 2011 Dánsko, a to na základě hlasování parlamentu, k němuž došlo 1. 7. 2011. Celní kontroly jsou namátkové a pouze ve 20kilometrovém pásmu od hranic směrem do vnitrozemí. Komise přesto přislíbila tato opatření monitorovat. 14. 7. 2011 proto Dánsko navštívili experti Komise. Komisařka Cecilia Malmström nakonec v tiskovém prohlášení zopakovala přetrvávající obavy, zda je posílení kontrol na dánských hranicích skutečně v souladu se schengenským právem i se základními principy svobodného pohybu osob, služeb a zboží. Naproti tomu v případě mimořádných opatření, která zavedly francouzská a italská vláda (týkají se vydávání povolení k pobytu či cestovních dokumentů, v případě Francie i zesílení policejních kontrol) komisařka v tiskovém prohlášení ze dne 25. 7. 2011 uvedla, že zde k porušení práva nedošlo, byť „duch Schengenu ani v tomto případě nebyl plně respektován.

Předpokládaný další vývoj

Evropská rada v závěrech zasedání z června 2011 vyzvala Komisi, aby do září 2011 připravila návrh změn týkajících se schengenského systému. EP však ve svém usnesené explicitně zdůrazňuje, že podle čl. 77 Smlouvy o fungování Evropské unie se na rozhodnutí týkající se hraničních kontrol, azylové politiky a imigrace vztahuje spolurozhodovací procedura. Podle usnesení pokud by nebyl tento článek dodržen a ostatní instituce se pokusily v této věci EP obejít, bude to parlament považován za porušení primárního práva a v takovém případě použije všechny dostupné právní prostředky k nápravě. EP tak dává najevo, že odmítá být z procesu případných legislativních změn týkajících se Schengenu vyřazen. Z usnesení je přitom zřejmé spíše negativní stanovisko EP ke změnám, které by usnadňovaly obnovení hraničních kontrol.

Odkazy

Komise představila Evropskou agendu pro integraci státních příslušníků třetích zemí

Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and the Committee of Regions: European Agenda for the Integration of Third-Country Nationals (COM(2011)455)

Komise 20. 7. 2011 přijala sdělení „Evropská agenda pro integraci státních příslušníků třetích zemí. Cílem má být posílení ekonomických, sociálních a kulturních výhod, které migrace do Evropy dle Komise přináší. Nová agenda pro imigraci by měla přinést nové nástroje k podpoře politiky integrace imigrantů v jednotlivých členských státech.

Současně Komise publikovala vůbec první souhrnnou zprávu o kvalitativním výzkumu Eurobarometru na téma imigrace a postojů občanů EU i migrantů k této politice (výzkum byl realizován na jaře 2011).

Pozadí

Dle údajů zveřejněných Komisí v roce 2010 žilo v EU více než 20 mil. lidí, kteří nebyli občany žádné z členských zemí EU. Imigrace představuje pro EU dvojsečný problém, který na jedné straně zejm. v živelné a neregulované formě způsobuje četné komplikace. Na straně druhé EU a mnohé její členské státy regulovanou imigraci podporují, a to především z důvodů nepříznivého demografického vývoje v Evropě, který způsobuje zmenšování podílu pracovních sil a snižování poměru mezi obyvatelstvem v produktivním věku a obyvatelstvem starším 65 let. Pracovních sil se tak nedostává zejm. ve zdravotnictví a v pečovatelských službách. Idea, že by tato chybějící pracovní místa měli obsadit imigranti ze zemí mimo EU, není nová.

Aby se předešlo izolaci imigrantů a problémům s jejich začleňováním do nových podmínek (kulturních, socioekonomických ap.) má Komise k dispozici různé nástroje typu integračních modulů, které by měly být přizpůsobovány podmínkám a potřebám nejen členských států, ale také regionů či jednotlivých měst. Za tímto účelem Rada v roce 2004 přijala také Společné principy pro politiku integrace přistěhovalců.

Pro sledování výsledků integračních politik byly určeny společné evropské ukazatele; k dalším konkrétním opatřením Komise náleží např. provozování evropské webové sítě na téma integrace přistěhovalců, publikace tematických příruček pro politiky či sociální pracovníky, od roku 2009 se také dvakrát ročně schází Evropské integrační fórum, které má zajišťovat dialog se zástupci občanské společnosti.

V roce 2005 EK publikovala svůj první Společný program pro integraci, ve kterém bylo konstatováno, že dosavadní agenda byla sice splněna, ne vše se však podařilo úspěšně implementovat a navíc došlo i k podstatným změnám politické, ekonomické i sociální reality v EU, čemuž bude nutné přizpůsobit také integrační a imigrační politiku. Posílení spolupráce v oblasti integrační politiky za účelem výměny znalostí a zkvalitnění příslušných nástrojů po Komisi dále požaduje Stockholmský program. Lisabonská smlouva potom nově dává právní základ pro podporu EU vůči opatřením členských států usnadňujících integraci legálních imigrantů, i zde je však vyloučena harmonizace právních předpisů členských států.

Klíčové body a stav projednávání

„Evropská agenda pro integraci se snaží zdůrazňovat především pozitivní stránky a přínosy migrace. Různorodost, kterou imigrace přináší, by podle ní neměla být chápána pouze jako problém, ale naopak jako komparativní výhoda a zdroj dynamiky pro ekonomiku EU. Aby tomu tak bylo, musí být ale dobře zvládnuto řízení imigrace a integrační proces musí být efektivní tak, aby přistěhovalci měli zajištěna všechna práva, ale také stejné povinnosti jako občané EU. Dokument proto zdůrazňuje především potřebu plného zapojení imigrantů do všech stránek společenského života v majoritní společnosti.

Na základě nové agendy by tedy měly být vyvinuty nové, úspěšnější a efektivnější nástroje a mechanismy k podpoře integrační politiky v členských státech, mimo jiné i prostřednictvím zlepšení koordinace a výměny informací na úrovni EU. Klíčovou úlohu by v procesu integrace měly hrát v souladu s principem subsidiarity orgány místní správy.

Podle komisařky pro vnitřní věci Cecilie Malmström jsou zásadními prvky úspěšné integrace naučení jazyka, zajištění přístupu k práci, vzdělání a schopnost postarat se sám o sebe, což vyplývá i ze zveřejněného kvalitativního průzkumu Eurobarometru. Podle jeho výsledků jak dotazovaní přistěhovalci, tak občané EU identifikují mezi největšími překážkami integrace právě přetrvávající jazykové bariéry a izolaci cizinců v „ghettech.

Komisařka při prezentaci nové agendy konstatovala, že integrace přistěhovalců v EU nebyla dosud příliš úspěšná, přesto podle ní přistěhovalci přinášejí EU kulturní i hospodářské obohacení, což vyplývá i z šetření Eurobarometru, které probíhalo v březnu a dubnu 2011. Podle výsledků průzkumu by měl ekonomický přínos imigrace spočívat hlavně v tom, že rozšiřuje spektrum daňových poplatníků, v některých členských zemích byla zdůrazňována i úloha přistěhovalců jakožto pracovní síly či spotřebitelů. V případě pracovní síly se ale mezi respondenty některých členský států objevilo nejen pozitivní hodnocení (přistěhovalci se často ujímají práce, o niž místní nestojí), ale také obava, že přistěhovalci naopak berou pracovní místa místnímu obyvatelstvu, což částečně souvisí i s vlivem efektů hospodářské krize.

Průzkum byl založen na hloubkových kvalitativních rozhovorech s respondenty rozdělenými do jednotlivých skupin. Skupiny složené z občanů EU jednotlivých členských zemí byly rozděleny podle věku (skupina 18-35 let a skupina 45-70 let), přičemž v rámci těchto dvou kohort se vyskytovali respondenti s odlišným sociálním statusem či vzděláním, převážně však pocházející z městských oblastí. Dále byli ve 14 členských státech včetně ČR dotazováni zástupci přistěhovalců ze třetích zemí. Vždy se jednalo o zástupce těch národností, z nichž do příslušného členského státu přichází nejvíce přistěhovalců (s ohledem na statistiku udělených povolení k pobytu v roce 2009). Také tito respondenti byli rozděleni do 2 skupin, z nichž první tvořili přistěhovalci první a druhé generace, kteří v příslušném státě žijí 5 a více let, druhou potom přistěhovalci, kteří v příslušném státě žijí méně než 3 roky.

Průzkum odhalil relativní shodu v některých názorech přistěhovalců i občanů EU na faktorech, které ovlivňují funkční integraci (většina – na obou stranách – se shodla na potřebě jazykové znalosti, schopnosti nalézt si práci a porozumět místnímu způsobu života, přičemž občané EU kladou větší důraz právě na potřebu naučit se respektovat místní kulturu, než je tomu u samotných přistěhovalců). Respondenti se dále shodli na tom, že aby bylo přistěhovalectví přínosem pro všechny, je třeba další úsilí ze strany vlád, samotných přistěhovalců i místní veřejnosti. Zdůrazňována byla především podpora zajištění přístupu k práci a ke vzdělávání s obzvláštním důrazem na výuku jazyka. Zajímavé také bylo, do jaké míry se veřejnost složená z občanů EU shodla se zástupci migrantů na tom, že média jsou do značné míry odpovědná za vytváření i posilování negativních stereotypů. Jak EK, tak vlády členských států by tedy dle průzkumu měly zlepšit schopnost vysvětlit veřejnosti svoji imigrační politiku, jak politiku podpory legální a regulované migrace, tak politiku boje proti imigraci ilegální.

Předpokládaný další vývoj

Vzhledem k tomu, že i v současnosti platný základ primárního práva, tedy Lisabonská smlouva, vylučuje v příslušné oblasti harmonizaci práva, budou se aktivity Komise omezovat pouze na koordinační a podpůrnou činnost ve vztahu k aktivitám, které mají probíhat nejen na úrovni EU, ale také na úrovni regionální, lokální či v režii NGO (typu jazykových kurzů, vzdělávacích programů atd.). Za tímto účelem chce EK úzce spolupracovat nejen s regionálními a místními úřady, ale také s Výborem regionů, evropskými sítěmi měst ap.

Dalšími nástroji, které mají být vyvíjeny, jsou tzv. evropské moduly, jež mají být přizpůsobovány podmínkám konkrétních členských států, regionů či měst. Komise hodlá také ve spolupráci s členskými státy dále monitorovat vývoj situace přistěhovalců prostřednictvím stanovených společných indikátorů, jako jsou zaměstnanost, vzdělání, občanské aktivity ap., které by měly umožnit přístup k datům, které je možné porovnávat a vyhodnocovat s ohledem na různou situaci v jednotlivých členských státech.

Odkazy

Komise chce usnadnit vymáhání přeshraničních dluhů

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council Creating a European Account Preservation Order to facilitate cross-border debt recovery in civil and commercial matters (COM(2011)445)

Komise 25. 7. 2011 uveřejnila návrh nařízení, které by mělo usnadnit vymáhání přeshraničních dluhů.

Pozadí

Stávající legislativní právní rámec (v členských státech EU) je podle Komise komplikovaný a „podvodníkům (termín z tiskové zprávy Komise) umožňuje „převádět peníze z jednoho členského státu do druhého a schovávat si je na více účtech v mnoha zemích.

Nové nařízení by mělo právě toto změnit – a ušetřit (malým a středním) podnikům, občanům-spotřebitelům, nakupujícím zejm. na internetu, či např. rodičům, jimž bývalí partneři z uvedených důvodů neplatí výživné (více zde), minimálně 600 mil. € ročně (cca 2,6 % obratu firem v EU).

Klíčové body

Nové nařízení by mělo do legislativy EU zavést „evropský příkaz k obstavení účtů, díky němuž by měli moci věřitelé získat možnost zajistit dlužnou částku na účtu dlužníka napříč EU dle jednotných pravidel.

Způsob vymáhání vnitrostátních pohledávek by se (prozatím) měnit neměl. Měl by tedy vzniknout výhradně nástroj řešící relevantní „přeshraniční situace. Navíc by mělo jít pouze o „prozatímní opatření v tom smyslu, že věřitel bude muset pro získání prostředků (splacení dluhů) získat rovněž právoplatný rozsudek soudu v souladu s vnitrostátní právní úpravou, popř. bude muset využít některého z tzv. zjednodušených řízení, např. evropské řízení o drobných nárocích dle nařízení č. 861/2007 (lze jej uplatnit od roku 2009 na všechny přeshraniční nároky do 2 tis. €).

Z hlediska dlužníka by mělo dojít k tomu, že mu budou prostředky kdekoli v EU zablokovány, po zohlednění situace (prizmatem příslušné národní legislativy) ale ne nutně všechny. Nařízení by také nemělo umožnit jejich bezprostřední vyplacení komukoli dalšímu. Rovněž by mělo zakotvit opravná opatření, pokud se prokáže, že dlužník byl věřitelem nařčen neoprávněně.

Na druhou stranu evropský příkaz k obstavení účtů by měl být vydáván výhradně ex parte (jednostranně), tj. aniž by o tom dlužník věděl, čímž se, jak tvrdí Komise, dosáhne „překvapivého účinku.

Stav projednávání

Jako neproblematičtější se v tuto chvíli jeví souhlas členských států s požadavkem na zpřístupnění informací o bankovních účtech dlužníků napříč EU (Komisí požadovaná nedílná součást evropského příkazu k obstavení účtů) a očekávané zvýšení administrativních nákladů pro banky, což kritizuje např. EBF.

Předpokládaný další vývoj

Rada a EP se budou návrhem zabývat nejdříve na podzim 2011.

Jeho přijetí by mělo podléhat proceduře spolurozhodování. Výsledná norma by se neměla vztahovat na Velkou Británii, Irsko a Dánsko, jež od přijetí Maastrichtské smlouvy disponují výjimkou.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality