Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v červnu 2011

08.07.2011
Euroskop

Komise předložila pozměněné návrhy směrnic týkajících se evropského azylového systému, Evropská rada jednala o budoucnosti Schengenu, migraci a ochraně vnějších hranic EU

Komise předložila pozměněné návrhy směrnic týkajících se evropského azylového systému

Amanded proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on common procedures for granting and withdrawing international protection status (Recast) (COM(2011)319)

Amanded proposal for the Directive of the European Parliament and the Council laying down standards for the reception of asylum seekers (Recast) (COM(2011)320)

Komise 1. 6. 2011 ve snaze zajistit dokončení společného azylového systému do roku 2012 předložila pozměněné návrhy směrnice o podmínkách přijímání žadatelů o azyl a směrnice o azylových řízeních.

Pozadí

Komise poprvé předložila návrhy změny směrnice o podmínkách přijímání žadatelů o azyl v prosinci 2008 a směrnice o azylových řízeních v říjnu 2009. Mezitím probíhala řada jednání v Radě i EP, konzultován byl také úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Kontroverze týkající se prvních návrhů, které nepřinesly žádnou shodu v Radě, ovšem donutily Komisi původní texty stáhnout a předložit verze nové.

Současná komisařka pro oblast vnitřních věcí Cecilia Malmström kontinuálně zdůrazňuje, že vytvoření společné přistěhovalecké a azylové politiky EU do roku 2012 je jednou z jejích hlavních priorit. Jejím cílem je proto mj. dosažení srovnatelných podmínek pro přijímání žadatelů o azyl v celé EU. Komisařka zdůrazňuje také to, že EU musí dostát hodnotám, které hlásá, a poskytovat azyl přicházejícím osobám, které prchají např. před válečnými konflikty.

V rámci budování společného evropského azylového systému již vedle zmíněných návrhů byly předloženy další legislativní návrhy, z nichž směrnice č. 2011/51 rozšiřující platnost dosavadní směrnice č. 2003/109 týkající se práva na dlouhodobý pobyt o osoby požívající mezinárodní ochrany (např. v souladu s Ženevskými úmluvami) byla Radou schválena již v dubnu 2011. Jednání dále pokračují o změnách tzv. nařízení Dublin II, na jehož základě je určován členský stát příslušný k posouzení žádosti o azyl. Právě návrh změn tohoto nařízení představuje citlivou otázku, protože umožňuje zastavení posílání žadatelů o azyl do těch států, které jsou již přetíženy, a nemohou tedy poskytovat odpovídající podmínky přijímání. Navrhuje možnost, aby za tento členský stát byla „z humanitárních a solidárních důvodů převzata odpovědnost za osud žadatele o azyl jiným členským státem. Komise vložení tohoto mechanismu solidarity umožňujícího přemísťování žadatelů o azyl do jiných členských států jakožto „posledního prostředku při mimořádných situacích do nařízení Dublin II podporuje.

V roce 2009 Komise předložila také návrh na změny směrnice o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka. Úkolem je vyjasnit právní pojmy používané k určení důvodů pro ochranu (jako „poskytovatelé ochrany, „vnitrostátní ochrana apod.). Navrhované změny se týkají i délky trvání povolení k pobytu, přístupu k sociálnímu zabezpečení, ke zdravotní péči, na pracovní trh ap.

Aby byl balík dosud předložených legislativních návrhů vztahujících se ke společnému azylovému systému EU kompletní, je třeba zmínit, že v roce 2010 byly navrženy rovněž změny tzv. nařízení Eurodac, které se týká systému shromažďování a databáze otisků prstů žadatelů o azyl.

Klíčové body a stav projednávání

Oba revidované návrhy si kladou za cíl nejen zefektivnit působení v oblastech, kterých se meritorně týkají, ale Komise si od nich slibuje také to, že pomohou rozhýbat pozastavená jednání o zmíněných kontroverznějších částech azylového balíku, aby mohl být společný azylový systém dokončen v plánovaném čase. Cílem návrhu změn směrnice o azylových řízeních je proto především zjednodušení vyřizování žádostí o azyl ve členských státech, ať už jde o trvání azylových řízení či přístupu k němu. Potenciálnímu zneužívání evropského azylového systému by mělo být bráněno např. tak, že státy by mohly řízení zrychlit a již na hranicích zamítnout žádosti, které se jeví jako nepřesvědčivé, či dokonce podané osobami, které by pro státy EU mohly představovat bezpečnostní hrozbu. Zajištěno má být pečlivější proškolení pracovníků, kteří o žádostech rozhodují, větší pozornost má být věnována počátečním krokům azylového řízení, které mají v rukou orgány jako pohraniční stráž či policie. Nový návrh má také lépe vyjasnit pravidla, která se týkají možnosti opakovaného podání žádosti o azyl v případě změny okolností, opět se snahou zabránit zneužívání. Posílena má být úloha Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu.

Nová verze návrhu směrnice o podmínkách přijímání azylantů by měla zase směřovat k úsporám v oblasti finančních nákladů a administrativní zátěže. Zachovává ovšem také poměrně vysokou míru ochrany při zacházení se zadrženými osobami, podle návrhu je možné omezit právo na volný pohyb žadatele o azyl pouze na základě jasných a jednoznačných důvodů a pokud je to nezbytné. Žadatelům o azyl má být také poskytována náležitá materiální podpora a důstojné životní podmínky především pro tzv. zranitelné osoby, jako jsou nezletilí či oběti týrání. Zároveň by měl být žadatelům o azyl také usnadňován přístup k zaměstnání, i když členským státům má být poskytnut dostatečný prostor při posuzování žádostí, především jsou-li vystaveny jejich velkému počtu.

Předpokládaný další vývoj

O obou návrzích jednala Rada již 10. 6. 2011, šlo ale teprve o první výměnu názorů, návrhy budou podrobněji probírány v druhé polovině roku 2011 za polského předsednictví. K jejich schválení bude využita procedura spolurozhodování.

Odkazy

Evropská rada jednala o budoucnosti Schengenu, migraci a ochraně vnějších hranic EU

Závěry zasedání Evropské rady, Brusel 23. a 24. června 2011

Vedle očekávaných témat souvisejících zejména se situací eurozóny dominovala zasedání Evropské rady ve dnech 23.-24. 6. 2011 problematika migrační politiky v souvislosti s budoucností schengenského prostoru, otázkou ochrany vnějších hranic EU a dokončováním společného azylového systému EU. Hlavy států a vlád členských zemí vyzvaly Komisi, aby po letní přestávce na září 2011 připravila návrh posílení mechanismů týkajících se schengenského prostoru pro volný pohyb osob. Nový mechanismus by měl umožňovat dočasné obnovení kontrol na hranicích pro případ masivního přílivu imigrantů do EU. Tato otázka přitom není prosta kontroverzí. Odstranění kontrol osob na vnitřních hranicích EU na základě schengenského systému je mnohými považováno jak za jeden z nejviditelnějších pozitivních symbolů integrace, tak za jedno z potenciálně nejzranitelnějších míst současné EU.

Pozadí

Téma imigrace a budoucnosti schengenského prostoru představovalo během jara 2011 jednu z nejvíce diskutovaných otázek na úrovni EU. Ostrahu hranic zpřísnila nejprve Francie v odpovědi na akci Itálie, která udělila africkým migrantům přicházejícím zejm. z Tuniska povolení k pobytu. Následovala informace dánské vlády o úmyslu obnovit stálé kontroly na hranicích. Komise na tyto akce reagovala poukazem na možné porušení evropského práva v souvislosti s existencí schengenského prostoru bez vnitřních hranic.

V květnu 2011 byla myšlenka opětného zavedení hraničních kontrol v schengenském prostoru jako reakce na náhlý příliv uprchlíků ze severní Afriky projednávána i v rámci pléna EP. Přestože i v diskusi zaznívalo volání po lepší kontrole nad toky uprchlíků a přistěhovalců, většina řečníků se postavila proti změnám schengenského principu Evropy bez vnitřních hranic.

Možné znovuzavedení kontroly osob i v schengenském prostoru pro případ, že některá z členských zemí nebude schopna zvládat příliv ilegálních přistěhovalců, projednávala na schůzce v květnu 2011 i Rada ministrů vnitra. Většina členských států se shodla na tom, že by nebylo dobré ohrozit samotné základy „Schengenu jednostrannými akcemi, na druhé straně se ale více než 15 členů vyslovilo pro to, aby byly revidovány schengenské dohody týkající se volného pohybu osob; od poloviny 90. let prakticky nebyly měněny.

Mezitím Komise v květnu 2011 zveřejnila také balík návrhů, které by měly EU do budoucna pomoci zvládat lépe imigraci, zejm. z oblasti jižního Středomoří, a pozměnit opatření týkající se víz (více v příspěvku „Komise předložila balík návrhů týkající se imigrace a víz).

Otázka přílivu imigrantů, která se týká především jižních států EU, je dlouhodobě považována za jeden z nejpalčivějších problémů schopných dále ohrozit stabilitu zemí, které se již potýkají s ekonomickými a sociálními problémy, a dále narušit i stabilitu EU jako takové. Situaci bezesporu ovlivnily události v zemích severní Afriky a Blízkého východu, opomíjet nelze ani některé další vlivy jako např. rozhodnutí turecké vlády zrušit vízovou povinnost pro občany některých muslimských zemí. Jedná se právě o občany ze zemí severní Afriky (Maroko, Tunisko, Alžírsko), odkud je nyní zaznamenáván zvýšený příliv imigrace přicházející nejen dlouhodobě používanou cestou přes Středozemní moře, ale také zranitelnými pevninskými trasami, jako je např. právě ta přes turecko-řeckou hranici.

Klíčové body a stav projednávání

Závěry Evropské rady konstatují, že volný pohyb osob jakožto jedna ze 4 svobod jednotného trhu zakotvená primárním právem je stále jedním z nejhmatatelnějších a největších úspěchů evropské integrace. Nicméně události poslední doby vedou k tomu, že je třeba posílit vzájemnou důvěru mezi členskými státy, které nesou stejnou odpovědnost za zabezpečení uplatňování schengenských pravidel, a posílit proto v schengenském prostoru „politické vedení a spolupráci. Větší praktická spolupráce je dle závěrů summitu nutná především pro efektivnější zabezpečení vnější hranice EU. EU za tím účelem navrhuje především byrokratické řešení – zefektivnění systému sledování a hodnocení na základě kritérií vycházejících ze společného práva EU; má probíhat na úrovni Unie a zapojeni do něj mají být také odborníci z členských států. Komise má o výsledcích hodnocení podávat pravidelné zprávy a případně navrhovat nápravu nedostatků.

Zaveden má být mechanismus umožňující rychlou reakci na mimořádné situace prostřednictvím technické a finanční podpory poskytované tam, kde se vyskytnou problémy, cílem je zabránit tomu, aby členské země samy reagovaly zaváděním opatření, která by ohrožovala zásadu volného pohybu osob. Proto má být posílena podpůrná a koordinační role agentury Frontex. Summit ovšem připustil, aby ve zcela krajním případě bylo možné zavést ochrannou doložku umožňující výjimečné znovuzavedení kontrol na vnitřních hranicích EU. Mělo by se tak ovšem dít pouze na základě společného vyhodnocení situace jakožto vážné, dočasně a v nezbytně nutném rozsahu. Komise má předložit návrh takového mechanismu do září 2011.

Již podle v současnosti platných dohod je možné, aby členský stát dočasně obnovil pohraniční kontroly, pokud je to nutné z hlediska veřejného pořádku či národní bezpečnosti. Zejm. však Francie pod vlivem situace vyvolané vlnou tuniských uprchlíků v Itálii intervenovala s poukazem, že stávající pravidla Schengenu již neodpovídají závažnosti současné situace.

Prioritou EU by dle Evropské rady do budoucna měl být také rozvoj evropského systému ostrahy hranic, který by měl zahájit provoz do roku 2013 a opět má podpořit především výměnu informací a spolupráci členských států, které nesou hlavní odpovědnost za zabezpečení vnější hranice EU. Pro ochranu hranic mají být použity nové technologie (program registrovaných cestujících ap.).

Evropská rada také přivítala dosažení dohody o revizi nařízení týkajícího se agentury Frontex. Zástupci EP, Komise a Rady se těsně před summitem dohodli stran návrhu, který Komise zveřejnila v únoru 2010. Podle návrhu má získat agentura pro řízení operací na ochranu vnějších hranic EU Frontex silnější mandát a vyšší operační kapacitu. Má být posílen především její mandát pro vyjednávání s úřady zemí původu imigrantů stejně jako zemí, která slouží coby země tranzitní. Frontex má také disponovat dostatečnými finančními prostředky ke koupi či pronájmu dopravních prostředků (nejen automobily, ale také helikoptéry či lodě). Členské státy by pohraniční stráži v tomto měly plně asistovat. Agentura by se měla více podílet také na společných akcích a pilotních projektech spolu s členskými státy. Hlavním úkolem Frontex by měla být právě asistence při navracení uprchlíků zpět do země původu, přičemž mají být plně respektována základní lidská práva.

Frontex v minulosti zasahoval v rámci pohotovostní mise na problematické řecko-turecké hranici (operace RABIT 2010), nyní je zaangažován do dalších 2 operací spolu s členskými státy, pozemní a námořní operace Poseidon 2011 a Hermes 2011, která se odehrává v Itálii a slouží k monitorování pobřeží ostrova Lampedusa, který byl v posledních měsících terčem masivní vlny přistěhovalců ze severní Afriky.

EP a Rada mají sice o návrhu, který má pozměňovat platné nařízení o Frontex teprve hlasovat, k politické dohodě však již mezi jejich zástupci došlo.

Závěry summitu se prolíná zdůrazňování nutnosti „praktické solidarity vůči těm členským státům, kterých se nejvíce týkají migrační toky. Solidaritou má EU v současnosti na mysli především finanční a technickou podporu a podporu v podobě lidských zdrojů, citlivou otázkou jsou programy přesídlování a znovuusídlování imigrantů v jiných členských státech EU. Rozšířen byl kupříkladu pilotní program pro ulehčení imigračního břemene Maltě, kterého se mohou členské státy účastnit dobrovolně a který se týká osob, na něž se vztahuje mezinárodní ochrana.

ER však očekává dále v roce 2011 další sdělení Komise o posílení solidarity v EU. Pokusem EU o řízení imigrace mají být partnerství se zeměmi sousedství (nejen jižního, ale také východního, byť zde situace není natolik palčivá), které navrhla Komise především v rámci sdělení s názvem „Dialog se zeměmi jižního Středomoří o migraci, mobilitě a bezpečnosti z května 2011. EU chce podle něj s těmito zeměmi zahájit „široký a strukturovaný dialog o migraci, mobilitě a bezpečnosti. Součástí má být selektivní snaha o uvolňování vízového styku mezi EU a těmito státy pouze pro některé skupiny, typicky pro studenty či osoby pohybující se v businessu, vyrovnaná současně posílením boje s nežádoucí a ilegální imigrací.

Tato „partnerství pro mobilitu mají být odstupňována podle individuálních výsledků a pokroků v dialogu, a sjednaná proto s každou zemí odděleně; podmínkou má být pokrok ve všech oblastech, které se týkají řízení migrace, včetně readmise a možnosti navracení nelegálních uprchlíků zpět do země původu. EU by ráda učinila pokrok především ve vztahu s Marokem, Tuniskem, Egyptem, a pokud to podmínky dovolí, také s problematickou Libyí. Součástí má být kontrolní mechanismus a pochopitelně i finanční složka; zde ER deklarovala, že bude hledat cesty k navýšení financování těmto oblastem.

Do roku 2012 má být také dokončen společný evropský azylový systém. Komise v této věci předložila návrhy týkající se směrnice o azylovém řízení a směrnice o podmínkách přijímání.

Pozice ČR

Případná úprava pravidel Schengenu byla projednávána také na zasedání Rady 10. 6. 2011. Za ČR se tohoto zasedání zúčastnil ministr vnitra Jan Kubice, který dle tiskového prohlášení Ministerstva vnitra ČR zdůraznil, že potřeba učinit stávající systém efektivnějším je v zájmu všech, především evropských občanů. Současně by však podle něho neměl být oslaben nejdůležitější princip Schengenu, kterým je volný pohyb osob přes vnitřní hranice.

Předpokládaný další vývoj

Evropská rada vyzvala Komisi nejen k přípravě návrhu změn týkajících se schengenského systému do září 2011, ale také k tomu, aby do konce roku 2011 ve spolupráci s agenturou Frontex připravila další podněty týkající se spolupráce členských států a jejich příslušných kapacit (především pohraničních stráží). Otázkou také je, jak se bude dále vyvíjet politika EU stran „posilování solidarity v oblasti boje s neřízenou imigrací, resp. s jakými návrhy přijde Komise.

Komise byla také Evropskou radou vyzvána, aby předložila hodnocení globálního přístupu k migraci, které by mělo do budoucna určit politický rámec pro další vztahy s příslušnými třetími zeměmi, přičemž zdůrazněno bylo, že prioritou je sousedství EU jako celek. Patrná je snaha o neoddělování problémů východní a jižní části sousedství EU.

Odkazy

EU± // Evropská digitální agenda

Digitální ekonomika je jednou z nejrychleji se rozvíjejících oblastí lidské činnosti. Pandemie covidu-19 z tohoto hlediska hrála zásadní roli a je vysoce pravděpodobné, že přechod do virtuálního světa bude nadále

NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY

Comments Box SVG iconsUsed for the like, share, comment, and reaction icons

👉 Již v sobotu se od 17:30 v prostorách Fakulty sociálních studií v Brně uskuteční akce s názvem Česko tváří Evropy: veřejná diskuse k předsednictví České republiky v Radě EU. Pozvání do diskuse přijali:
➡ Michaela Šojdrová, poslankyně Evropského parlamentu
➡ Markéta Pitrová, docentka na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií na FSS MU
➡ Jan Jakovljevič, Oddělení pro komunikaci předsednictví ČR v Radě EU

Těšíme se na vás spolu s Kancelář Evropského parlamentu, Europe Direct Brno, Eurocentrum Brno a Evropské příležitosti pro mladé!
... Zobrazit víceZobrazit méně

ODBĚR NOVINEK

Přihlaste se k odběru novinek! Pravidelně obdržíte email s nejnovějšími informacemi o aktuálním dění.