Pavel Novák, Hospodářské noviny, 4. července 2011
Začátek polského předsednictví v Radě Evropské unie byl takový, jaký se dá od Poláků očekávat. Pompézní, až bombastický a také poněkud míjející se s realitou. I když někteří politici pragmaticky mírnili tradiční polské nadšení ve stylu „šavlemi proti tankům“.
Prezidentovi Bronislawu Komorowskému snad jen neopatrně uniklo prohlášení, že polské předsednictví je oceněním – pocta Polsku za to, co vykonalo pro evropskou integraci. Předsedání v Radě EU totiž žádná země nedostává za zásluhy ani za angažovanost ve prospěch celku. Je to zkrátka obyčejná matematika. Rotační předsednictví je dané pravidly unie.
Polákům ovšem nelze upřít jejich velké nadšení pro otázku evropské integrace – na 80 procent z nich vnímá členství v EU jako velký přínos pro svou zemi.
Tusk: V jednotě je síla
Premiér Donald Tusk se před novináři označil za evropského federalistu a varoval před šířícím se „situačním euroskepticismem. Myslel tím státy, které sice oslavují evropskou integraci, ale v těžkých dobách, které teď kvůli Řecku a vlastní nezodpovědnosti prožívá celá unie, by nejraději někoho vyhodily z elitního evropského společenství nebo rozvolnily pevné hospodářské a politické svazky.
„Evropská unie je výborný vynález. My musíme přesvědčit skeptiky, že tenhle vynález může fungovat ještě lépe, prohlásil Donald Tusk. „Rozvolnění společenství by bylo nejhorší reakcí na krizi.
V barvách unie? Stovky lidí oblečených jako šmoulíci vytvořili 25. června 2011 ve Varšavě nový rekord zapsaný do Guinessovy knihy rekordů. Foto čtk
Tusk zanechal velmi pozitivní dojem – úměrně sebejistý, pragmatický, neočerňující druhé, s jasně formulovanými názory. Ukázal i smysl pro humor, když si se svým maďarským protějškem Viktorem Orbánem předávali symbolické atributy předsednictví.
Žádné přetahování sudu s pivem na vratkých loďkách uprostřed řeky hrozící tím, že se předávající nebo přebírající vykoupe. Štafetový kolík a evropská vlajka z ruky do ruky před objektivy kamer. K tomu pak mediálně vděčné potvrzení hesla: Wegier, Polak dwa bratanki, do szabli i do szklanki – tedy Maďar a Polák bratranci jsou, s šavlí i se skleničkou. To když Orbán věnoval Tuskovi pětilitrový soudek tokaje a Tusk mu na oplátku dal hulánskou šavli.
Varšava slavila dešti navzdory
K oslavám začátku unijního předsednictví nemusely polské úřady obyvatele Varšavy a dalších měst příliš pobízet. Začaly prázdniny, a tak je každá zábava vítaná, ať se odehrává z jakéhokoli důvodu.
S čím se nedalo hnout, bylo počasí. Poláci měli smůlu, že zrovna 1. července zkrápěl po celý den Varšavu tu mírnější, tu prudší déšť. Když večer ustal, nebe zůstalo zatažené. Možná se pomodlili jen za úspěch předsednictví, a na modlitbu za dobré počasí zapomněli. Přesto koncert s názvem Haló, tady Varšava na náměstí pod otiskem sovětské moderní socarchitektury na tváři Varšavy, tedy Palácem kultury a vědy, přilákal tisíce diváků.
Až hodinu po půlnoci osvětlil centrum Varšavy několikaminutový ohňostroj. Na Starém Městě lidé obdivovali mozaiku ze 14 tisíc pelargonií, které ztvárnily logo polského předsednictví – šest barevných šipek ukazujících vzhůru a umístěných pod červenobílou vlajkou jako by vzatou ze znaku odborů Solidarność.
Politici a média cpali do Poláků národní nadšení z předsednictví Evropské unii horem dolem, ale někteří k tomu stejně zůstali imunní. Paní Magda z obchůdku s lidovými suvenýry Cepelia na ulici Krakowskie Przedmieście sice věděla o tom, že Polsko teď předsedá Evropě, ale nevěřila tomu, že by jí pozornost soustředěná půl roku na její zemi mohla přinést nějaký větší profit.
„Barroso sem přece nakupovat nepřijde, povzdechla si paní Magda. Ale protože byl ve Varšavě pan Barroso a jiní z Bruselu, byl tam i český novinář. A ten v obchůdku paní Magdy už nakupoval.
I to je snad přínos předsednictví. I když nemusel nic kupovat. Dostal totiž dárek v podobě dětských dřevěných vlčků zdobených ručně malovanými folklorními vzory. Jenže vlčci se netočí, jak by měli. Kývají se a šmajdají, až nakonec ulehnou na bok, protože nejsou dobře vyvážení. Snad polské předsednictví nedopadne jako tyhle káči.
Autor: Pavel Novák