Spotřebitelé v dubnu 2011

03.05.2011
Euroskop

EP: Podpora návrhům Komise ohledně GMO, EP a Rada jednají o jakosti potravin, Komise vydala sdělení týkající se dalšího rozvoje tzv. inteligentních sítí, TRAN: znečišťovatel bude platit, Komise předložila návrh na revizi směrnice o zdanění energetických produktů, ENVI připravil pozici EP pro druhé čtení návrhu týkajícího se nutričního značení potravin, Rada a EP dospěly ke kompromisu v označování textilních výrobků

EP: Podpora návrhům Komise ohledně GMO

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění směrnice 2001/18/ES, pokud jde o možnost členských států zakázat či omezit pěstování geneticky modifikovaných organismů na jejich území (KOM(2010)375)

Výbor ENVI 11. 4. 2011 po předložení několika pozměňovacích návrhů (zde a zde) podpořil návrh zprávy poslankyně Corinne Lepage, která byla věnována návrhům Komise týkajícím se možnosti zakázat či omezit pěstování GMO v příslušném členském státě.

Pozadí

Komise v červenci 2010 přijala balík návrhů, který obsahuje jednak sdělení, podle něhož by rozhodujícím aktérem v oblasti pěstování GMO měly být členské státy, jednak doporučení týka­jící se národních norem pro koexistenci GMO a konvenčního zemědělství a jednak návrh nařízení, kterým se mění stávající směrnice č. 2001/18 o záměrném uvolňování GMO do životního prostředí, pokud jde o možnost člen­ských států omezovat či zakazovat pěstování GMO na svém území.

Komise v balíku navrhuje, aby rozhodnutí o povolení či zákazu pěstování GMO spočívalo na členských státech, návrh se však vztahuje pouze na GM plodiny autorizované na úrovni EU. Komise přistupuje též k posílení krité­rií, která byla stanovena v rámci doporučení z roku 2003, jež se týká rámcových směrů pro národní stra­tegie zajišťující koexistenci GM plodin s produkty konvenčního a ekologického zemědělství. Členské státy tak budou mít možnost zakázat pěstování GMO na rozsáhlých částech svého území (oblasti bez GMO), aby zabránily náhodné kontaminaci produktů konvenčního či ekologického zemědělství. Pokud se členský stát rozhodne uplatnit zmíněné důvody pro omezení či zákaz pěstování příslušné GMO, musí o tom zpravit ostatní členské státy měsíc před přijetím příslušné zákonné normy (více v příspěvku „Komise: O omezení či zákazu GMO mají rozhodovat členské státy).

Návrhy již byly projednávány v rámci Rady, její pozice ale byla poměrně kritická. Poukazovala na pochybnosti o slučitelnosti s pravidly WTO či na obavy o dopad na vnitřní trh (více v příspěvku „Rada má pochybnosti o nových návrzích Komise v oblasti GMO).

Klíčové body a stav projednávání

Výbor ENVI tak podpořil návrh, aby členské země získaly možnost omezit či úplně zakázat pěstování GMO v případě, že dle jejich verdiktu představují riziko pro zemědělství či pro životní prostředí (ohrožení biologické rozmanitosti apod.). Na druhé straně ovšem nemá být přípustné zakázat GMO z čistě zdravotních důvodů. To by mělo být dostatečnou ochranou proti případnému napadení ze strany WTO, alespoň dle mínění ENVI. Nová legislativa by přitom neměla měnit dosavadní praxi a platnou legislativu, podle níž na centrální úrovni uděluje autorizaci Komise, a to na základě hodnocení rizik, které vypracovává Evropský úřad pro bezpečnost potravin. Nová legislativa by měla existovat paralelně s tímto systémem a rozhodnutí členských států, zda povolit, či nepovolit pěstování, by mělo být kompatibilní s autorizační procedurou na úrovni EU. (Členské státy by mohly rozhodovat pouze o plodině, která již byla autorizována na úrovni EU.)

Zpráva Corinne Lepage se týká pouze pěstování GMO, nikoli marketingových pravidel či pohybu GM produktů na trhu. Není příliš překvapivé, že novou legislativu, která by měla při omezování GMO dávat větší manévrovací prostor členským státům a de facto legalizovat již dnes existující praxi vzhledem k rozdílným a sporným pohledům na GMO napříč členskými státy EU, schválil právě ENVI. Výbor i v minulosti stál spíše na straně legislativy, která razila opatrný a omezující postoj vůči GMO.

Některé členské státy, které se řadí mezi odpůrce GMO (Rakousko, Francie, Řecko či Maďarsko), již dnes používají tzv. záchrannou klauzuli obsaženou v rámci platné směrnice č. 2001/18, která umožňuje zakázat pěstování určitých GMO z důvodu poškození zdraví či životního prostředí.

Předpokládaný další vývoj

EP má o usnesení ke zprávě Corinne Lepage hlasovat na plenárním zasedání v červnu 2011.

Odkazy

EP a Rada jednají o jakosti potravin

Press Release: 3084th Council meeting Agriculture and Fisheries, Luxembourg, 14 April 2011

Předmětem jednání výboru AGRI 11. 4. 2011 a jednání Rady 14. 4. 2011 byla politika jakosti potravin a zemědělských produktů a jejich přezkum.

Pozadí

Komise v prosinci 2010 uveřejnila legislativní balík týkající se kvality potravin. Balík, který má sjednocovat a zpřehledňovat dosavadní pravi­dla v oblastech certifikace, údajů a norem pro zemědělské produkty, obsahuje návrh nařízení týkajícího se systémů jakosti zemědělských produktů včetně jejího označování (týká se též režimu pro chráněné označení původu a chráněné zeměpisné označení, přezkoumání systému zaručených tradičních specialit a používání dalších nepovinných údajů, které se týkají jakosti) a návrh na změnu dosud platné legisla­tivy týkající se obchodních norem.

Dále obsahuje 2 sdělení týkající se nových poky­nů o postupech pro dobrovolné systémy certifikace potravin a zemědělských produktů a o označování produktů obsahujících složky s chráněným zeměpisným označením (více v příspěvku „Komise přijala legislativní balík týkající se kvality potravin).

Klíčové body a stav projednávání

Ministři zemědělství se na zasedání Rady soustřeďovali zejm. na otázky zjednodušení postupu zápisu zeměpisných označení a tradičních specialit. Cílem by mělo být, aby producenti mohli tyto ochranné značky lépe využívat a aby se zmírnila administrativní zátěž spojená s jejich udělováním.

Zjednodušen by měl být především režim zaručených tradičních specialit (TSG), diskutuje se o tom, zda by nemělo být možné udělovat tuto značku také nezpracovaným produktům, což by umožnilo certifikovat např. i specifický postup chovu hospodářských zvířat. Na všechny režimy by se měl vztahovat jediný právní předpis. Členské státy přitom na počátku zaujímaly různé pozice.

Některé se staví proti povinnému označování původu a žádají, aby byl tento systém dobrovolný. Jiné delegace postrádaly v původním návrhu Komise zvýhodnění pozice těch producentů, jejichž výrobky se pyšní značkami PDO a PGI. Podle těchto požadavků by se tito výrobci měli aktivně podílet na vytváření systémů „řízení nabídky, které by sice měly předcházet nerovnováze na trzích s PDO a PGI produkty a napomáhat například přizpůsobovat objem nabídky situaci, neměly by ale trh deformovat, omezovat přístup do odvětví menším producentům, a napomáhat tak v podstatě „monopolizaci.

Ministři také podpořili užívání „nepovinných údajů o jakosti, které by měly pomáhat spotřebiteli lépe se rozhodovat při výběru. Jedná se například o označování vajec slepic chovaných ve volném výběhu nebo označení olivového oleje jako produktu prvního lisování za studena.

Zástupci členských států diskutovali také o doplnění navrhovaného nařízení o další 2 režimy: režim místního zemědělství a přímého prodeje a režim produktů horského hospodaření. Ministři členských zemí speciální označování produktů horského hospodaření podpořili (aby byly pro spotřebitele lépe rozeznatelné), kritici ovšem upozorňují na nejasnost jejich definice a kritérií k jejich zařazení. Některé členské státy navíc požadují, aby takovýmto způsobem mohly být označeny pouze horské produkty pocházející ze specifických zón.

Maďarské předsednictví navrhlo do společné pozice včlenit návrh na specifické označování produktů místního zemědělství a přímého prodeje, s čímž ovšem nesouhlasily některé členské státy vzhledem k tomu, že nová pravidla by mohla kolidovat s již platnými národními normami a způsobovat další administrativní komplikace. Několik členských států si proto vymínilo, že nejprve počkají na impaktové studie, které chce Komise k této problematice vydat, a teprve potom svoji pozici objasní. V úvahu je totiž třeba vzít i dodatečné náklady zavádění takových nových systémů pro producenty.

Pozice ČR

ČR v debatě týkající se kvality potravin podpořila v Radě především takovou podobu balíčku týkajícího se kvality potravin, která by podpořila režim místního zemědělství a přímého prodeje. Souhlasila také se začleněním speciálních pravidel pro horské produkty. Podle vyjádření Ministerstva zemědělství se ale i ČR řadí k těm členským státům, které trvají na přesné definici horských produktů a budou proto čekat na výsledky dopadové studie Komise.

Předpokládaný další vývoj

Balík čeká ještě složité projednávání v Radě i EP, bude též zajímavé sledovat, do jaké míry se v konečné podobě odkloní od původních návrhů Komise. S jeho přijetím se nepočítá dříve než v roce 2012.

Odkazy

Komise vydala sdělení týkající se dalšího rozvoje tzv. inteligentních sítí

Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions: Smart Grids: from innovation to deployment (COM(2011)202)

Komise 12. 4. 2010 vydala sdělení týkající se tzv. inteligentních sítí v oblasti energetiky a jejich dalšího rozvoje. Předmětem sdělení je především otázka zavádění společných technických standardů, které by měly zajistit interoperabilitu a kompatibilitu těchto síťových systémů. Komise také ujišťuje, že zajistí co nejvyšší stupeň ochrany spotřebitelských dat, které budou pomocí sítí přenášeny.

Pozadí

Tzv. inteligentní síť označuje elektrickou síť nové generace, která umožňuje obousměrnou digitální komunikaci mezi dodavatelem a spotřebitelem; je vybavena měřícími i monitorovacími systémy. Inteligentní síť by měla umožňovat přesné měření spotřeby elektrické energie a přenášení těchto informací síťovému operátorovi a dodavateli energie, aby bylo možné monitorovat spotřebu a od toho odvíjet i následné účtování poplatků.

Pro spotřebitele by výhody těchto systémů měly spočívat v tom, že by měli být schopni účinněji kontrolovat svoji spotřebu, operátoři sítí by na druhé straně měli dostávat přesnější informace, které jim umožní plánovat používání infrastruktury, ale také lépe integrovat do spotřeby energetických zdrojů některé specifické zdroje, jako jsou OZE. Problém se zdroji, jako je větrná či solární energie, totiž spočívá především v tom, že jejich dostupnost je závislá na proměnlivých faktorech, jako je (především) počasí, s čímž si klasicky uzpůsobené distribuční sítě nejsou schopny efektivně poradit. Přínos by měl spočívat i v menších energetických ztrátách a ve zvýšení energetické účinnosti. Vedle toho by mělo budování energetických sítí přispívat k tvorbě pracovních míst, a tím pádem i k ekonomickému růstu.

Komise navíc usiluje o vytvoření společných evropských standardů pro inteligentní sítě, které by měly zajistit jejich interoperabilitu napříč členskými státy. Interoperabilita ale prozatím funguje na bázi dobrovolnosti, což způsobuje zdržení, která ve sdělení přiznává i Komise. Příslušné organizace zabývající se tvorbou standardů v EU byly ale pověřeny úkolem stanovit celoevropské standardy týkající se především měřících zařízení (která mají být instalována spotřebitelům), komunikačních protokolů a dalších částí zařízení.

Očekávalo se, že společné standardy pro inteligentní sítě budou k dispozici do konce roku 2012, již nyní má však EU v přípravě zhruba rok zpoždění. Nutnost vytvoření společných standardů vyzdvihl i summit v únoru 2011.

Klíčové body a stav projednávání

Podle Komise by se mělo jednat o další krok, který by měl zajistit vytvoření otevřeného, konkurenceschopného trhu s energiemi v EU, jenž by měl fungovat ve prospěch spotřebitelů. Jinak řečeno, mělo by se jednat o další příspěvek k implementaci tzv. třetího liberalizačního balíku.

Sdělení se věnuje především vylepšování technických standardů v EU a zajišťování ochrany spotřebitelů (vzhledem k tomu, že půjde o přenos informací o spotřebě). Zajišťování ochrany dat by mělo být bráno v úvahu i při standardizaci, především při konstrukci měřících zařízení. Komise chce v tomto ohledu spolupracovat na bází expertní skupiny i s experty z oblasti energetiky a informačních a komunikačních technologií. S větší koordinací se počítá i na regionální úrovni – při zajišťování interoperability sítí.

Podpora a budování inteligentních sítí si vyžádají i legislativní změny, především změnu platné směrnice č. 2006/32 o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách. Změny by se měly týkat minimálních požadavků na formát a obsah informací, které budou sdělovány ze strany spotřebitele, stejně jako opatření proti zneužití přístupu k informacím o spotřebě (především ze strany operátora distribučního systému).

Počítá se i s další podporou pro inovace v oblasti technologií, které se týkají systémů inteligentních sítí. Pro jejich další rozvoj má být ustanoven regulační úřad. Komise ve sdělení stanovila i rámcové směry ohledně metodologie pro implementaci plánů, které se týkají instalace „inteligentních měřících zařízení. Akční plány s konkrétními cíli pro implementaci inteligentních sítí by měly vytvořit jednotlivé členské státy.

Pokud jde o financování, zde je poněkud nejasné, jaké prostředky na podporu inteligentních sítí poputují z EU (a také odkud, z které části rozpočtu). Prozatím k financování sloužily rámcové programy pro výzkum, Evropská energetická iniciativa inteligentních sítí (EEGI), která byla ustavena v červnu 2010, však odhaduje, že celkové náklady na vybudování inteligentních sítí v letech 2010-2018 budou dosahovat až 2 mld. €. Hovoří se proto o možnosti využití strukturálních fondů. Každopádně finanční aspekty mají být předmětem dalších návrhů Komise.

Předpokládaný další vývoj

Vzhledem ke zpoždění při přípravě společných standardů se chce Komise nyní soustředit na pečlivější monitoring implementace, a to i pokud se jedná o třetí liberalizační balík. Pokud by v průběhu roku 2011 došlo k nedostatečnému pokroku, Komise by měla mít možnost zasáhnout a zajistit, aby byl termín konce roku 2012 dodržen.

Jak již bylo zmíněno, ještě v roce 2011 se plánují také změny směrnice č. 2006/32. Pomocí nových výzkumných iniciativ mají být řešeny i finanční aspekty nákladného projektu. Ze strany Komise se očekává zveřejnění další iniciativy určené průmyslu pro budování tzv. inteligentních měst.

Odkazy

TRAN: znečišťovatel bude platit

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1999/62/ES o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly (KOM(2008)436)

Výbor TRAN projevil své odhodlání integrovat do nákladů na silniční dopravu princip „znečišťovatel platí. 12. 4. 2011 přijal poměrem 26:1:11 kompromisní návrh zprávy týkající se směrnice o tzv. eurovinětě.

Pozadí

Směrnice se týká zavedení poplatků za užívání některých pozemních komunikací kamiony v souvislosti s jejich hlučností, znečišťováním ovzduší a vytvářením dopravních zácp (více zde a zde).

Rada svůj společný postoj přijala v únoru 2011 (více zde).

Klíčové body a stav projednávání

Výbor TRAN schválil úpravy návrhu, které budou podle slov jeho zpravodaje vyvažovat ekonomické zájmy tranzitních zemí EU s potřebami ochrany životního prostředí. Cena mýtného by měla zahrnovat i náklady spojené s hlukem a smogem. EP se s Radou neshodl v několika bodech. Hlavními body navrhovanými výborem TRAN jsou:

  • Hluk a znečištěné ovzduší budou zařazeny do kategorie „externích nákladů (zácpy ne).
  • Mýtné se bude během dne měnit, aby došlo komezení zácp na přetížených silnicích. (Expresní přepravci namítají, že musejí přepravovat během pracovní doby, tedy i v dopravních špičkách, a budou tak znevýhodněni.)
  • Dopravní špička (a tedy vyšší mýtné) bude formálně trvat nejvýše 8 hodin denně (Rada navrhovala 5 hodin).
  • Navýšení ceny mýtného během dopravní špičky bude činit max. 200 % průměrné sazby mýtného (Rada požadovala 175 %).
  • Nákladní vozidla mezi 3,5 t a 12 t budou znové normy vyňata.
  • TRAN podporujeobměnu stávajících vozidel za ekologičtější.
  • V platnosti zůstanou výjimky pro nejekologičtější nákladní automobily (EURO 5 a EURO 6) i výjimky týkající se průjezdu horskými oblastmi.
  • Poplatky pro vozidla třídy EURO 0 až EURO 3 budou do roku 2016 vyšší (Rada navrhovala do roku 2017).
  • Zavedení dálkového mýtného zůstane dobrovolné.
  • TRAN požaduje, aby byl zisk zmýtného povinně reinvestován dodopravního systému (bez určení konkrétní oblasti dopravy); 15 % by mělo být reinvestováno do transevropských sítí (Rada chce ponechat rozhodnutí o využití peněz na členských státech).
  • Komise směrnici přezkoumá po 4 letech (včetně potenciálního rozšíření na další externí náklady a/nebo kategorie vozidel).

S návrhem TRAN jsou nespokojeni zejm. expresní přepravci. Asociace expresních přepravců (EEA), jejímiž členy jsou krom národních přepravců také DHL, FedEx, TNT a UPS, prohlásila, že se výrazně navýší ceny přepravy. EEA navrhuje, aby se nákladní doprava v době dopravních zácp vyhýbala přetíženým cestám. Opačný názor na revizi směrnice má sektor železniční dopravy.

Předpokládaný další vývoj

Trojstranná jednání mezi Komisí, Radou a EP začala 18. 4. 2011. Další se uskuteční 9. 5. 2011.

Text bude posléze předložen plénu EP; druhé čtení by mělo proběhnout v červnu 2011. Pokud mezi Radou a EP nedojde ke shodě, bude následovat dohodovací řízení.

Odkazy

Komise předložila návrh na revizi směrnice o zdanění energetických produktů

Návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (KOM(2011)169)

Komise 13. 4. 2011 předložila návrh na revizi směrnice o zdanění energetických produktů.

Pozadí

Otázka změny směrnice č. 2003/96 je v Komisi (a neformálně i mezi členskými státy) předmětem debat již od roku 2009 (více v příspěvku „Komise údajně chystá revizi směrnice o zdanění energetických produktů, Daně v březnu 2011). Tehdy byl zamítnut původní, na poměry EU relativně „konvenční návrh. Cílem nově předložené revize není podle Komise nic menšího než „restrukturalizovat způsob zdaňování energetických produktů, aby byl zohledněn jak jejich energetický obsah, tak jejich obsah CO2 (sice s určitými výjimkami, ale na druhou stranu s vyššími minimálními sazbami; viz níže).

Revize by měla sladit danou normu s cíli EU na snižování emisí skleníkových plynů vně rámec systému obchodování s emisními povolenkami, jenž je definován zejm. směrnicí č. 2003/87 a směrnicí č. 2009/29, a s cíli na zvýšení podílu využívání energie z obnovitelných zdrojů (podle směrnice č. 2009/28). Komise tvrdí, že „v současné době jsou nejvíce znečisťující zdroje energie paradoxně zdaněny tou nejnižší sazbou a „biopaliva patří ke zdrojům energie daňově nejzatíženějším.

Klíčové body

Nová norma by měla ve 3 fázích (v letech 2013, 2015, 2018) zvýšit minimální sazby zdanění energetických produktů vně rámec systému obchodování s emisními povolenkami, tedy u těch produktů, které využívají domácnosti, doprava (s výjimkou letecké a vodní) a malé a střední podniky (až na některé výjimky včetně zemědělských; srov. Příloha I návrhu, Tabulka B). Elektřiny (včetně té produkované z jádra) by se revize dotknout neměla. Zdanění energetických produktů by mělo mít 2 složky: zdanění emisí CO2 a zdanění spotřeby.

První složka by měla činit paušálních 20 € za tunu CO2, výše druhé by měla být závislá na typu paliva (resp. na skutečném množství energie, které toto palivo (v GJ) vyrobí). Minimální sazba této složky daně by měla být stanovena na 9,6 €/GJ u pohonných hmot a na 0,15 €/GJ u topných paliv. Členské státy by si nicméně měly zachovat možnost vyjmout z působnosti směrnice energii spotřebovávanou domácnostmi k vytápění, a to bez ohledu na použitý energetický produkt.

Minimální úrovně zdanění použitelné od roku 2013 na pohonné hmoty

Zdanění v souvislosti s CO2

Všeobecné zdanění spotřeby energie

1. 1. 2013

1. 1. 2015

1. 1. 2018

Benzín

20 €/t CO2

9,6 €/GJ

9,6 €/GJ

9,6 €/GJ

Plynový olej (nafta – pozn. aut.)

20 €/t CO2

8,2 €/GJ

8,8 €/GJ

9,6 €/GJ

Petrolej

20 €/t CO2

8,6 €/GJ

9,2 €/GJ

9,6 €/GJ

LPG

20 €/t CO2

1,5 €/GJ

5,5 €/GJ

9,6 €/GJ

Zemní plyn

20 €/t CO2

1,5 €/GJ

5,5 €/GJ

9,6 €/GJ

Zdroj: Příloha I návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (KOM(2011)169)

Obecně platí, že zdanění energetických produktů by nemělo být diskriminační vůči různým energetickým zdrojům. Toho by mělo být dosaženo zdaněním energetického obsahu konkrétního paliva, ne (stanoveným minimálním) zdaněním jeho objemu jako doposud (v €/1000 l).

Porovnání zdanění pohonných hmot dnes a v budoucnu

Současná sazba

1. 1. 2013

1. 1. 2015

1. 1. 2018

Benzín (€/1000 l)

359

359

359

359

Nafta (€/1000 l)

330

359

382

412

Petrolej (€/1000 l)

330

350

370

386

LPG (€/1000 kg)

125

125

311

501

Zemní plyn (€/GJ)

2,6

2,6

6,6

10,8

Zdroj: Prezentace „Revision of the EU Energy Tax Directive. Technical Press Briefing

Poznámka: Tabulka kvůli srovnatelnosti dat zohledňuje budoucí zdanění v současných jednotkách.

V těch případech, kdy by zdanění mohlo mít dopad na relokaci podnikání mimo EU, se nicméně počítá s úlevami na daních z emisí CO2. Revizí čl. 18 směrnice č. 2003/96 by také měly některé členské státy včetně ČR získat (teritoriální) výjimky.

9 členských států (Bulharsko, Rumunsko, ČR, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Estonsko, Litva a Lotyšsko) by např. mělo získat oprávnění zavést zdanění emisí CO2 u pohonných hmot používaných v zemědělství či stavebnictví (srov. čl. 8 směrnice č. 2003/96) a u topných paliv až s 8letým odkladem (namísto plánovaného 1. 1. 2013 až od 1. 1. 2021).

Stav projednávání

Bezprostředně po uveřejnění návrhu se vůči němu objevila řada protiargumentů (výjimku představovaly environmentalistické organizace typu T&E). Zaprvé a především, že změna směrnice fakticky povede k vyššímu zdanění nafty (protože jejím spalování vzniká více CO2 než např. spalováním benzínu, navíc sama o sobě je v současnosti daňově zvýhodněna), ale i – a o tom se hovoří méně – LPG a CNG.

Na tuto skutečnost upozornili konzervativci v EP, ale např. i FIA či zástupci Německa, na jehož půdě produkuje řada automobilek právě vozy spalující naftu (ceny nafty se navíc na rozdíl od cen benzínu výrazně promítají do ceny každého výrobku včetně potravin nebo veřejné dopravy). Mluvčí Komise uvedené obavy de facto potvrdil: „Cílem není zvýšení daňové sazby u nafty (…) chceme ale postavit všechna paliva na roveň (…) to bude znamenat úpravu, která zajistí, že budou zdaněna stejným způsobem. Jedinou zemí EU, kde je nafta (pokud jde o energetickou daň) zdaněna stejně jako benzín, je v současnosti Velká Británie. T&E přesto tvrdí, že daňové zatížení je u pohonných hmot nízké (od roku 1999 se podle T&E reálně snížilo, čímž se o 11 mld. € ročně zvýšila závislost na dovozech ropy a potažmo o 6 % i produkce CO2). Přesně opačného názoru je IRU, jež zpochybňuje názor Komise, že nový způsob zdanění povede ve svém důsledku k nižším emisím CO2 v EU. IRU také tvrdí, že nová norma fakticky zavede dvojí zdanění automobilových dopravců, ač jejich emise CO2 činí (podle IRU) jen 3 % veškeré produkce tohoto plynu v EU.

Do budoucna lze očekávat, že řada aktérů proti návrhu vystoupí i proto, že předpokládá daň ve výši fixních 20 € za tunu CO2, tedy více, než za kolik se v současnosti obchoduje s CO2 v rámci systému obchodování s emisními povolenkami (cca 17 € za tunu CO2).

Nehledě na to, že navzdory proklamované „nediskriminaci vůči jednotlivým energetickým zdrojům platí, že uvedený paušál by se neměl vztahovat na tzv. obnovitelné zdroje energie.

Předpokládaný další vývoj

O návrhu bude jednomyslně rozhodovat Rada, EP bude pouze konzultován. První „orientační debata o návrhu by se v Radě mohla uskutečnit již v červnu 2011.

Výsledná směrnice by podle (optimistických) odhadů Komise měla vstoupit nejpozději 1. 1. 2013 s tím, že k její plné implementaci by mělo dojít od roku 2023.

Odkazy

ENVI připravil pozici EP pro druhé čtení návrhu týkajícího se nutričního značení potravin

Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (KOM(2008)40)

Výbor ENVI 19. 4. 2011 poměrem 57:4:1 přijal návrh zprávy Renaty Sommer pro druhé čtení návrhu týkajícího se nutričního značení potravin.

Pozadí

Návrh předložený Komisí v lednu 2008 má za cíl revizi 2 směrnic týkajících se značení potravin: č. 90/496 a č. 2000/13 (a zrušení dalších 6 norem: směrnic č. 87/250, č. 94/54, č. 1999/10, č. 2002/67 a č. 2004/77 a nařízení č. 608/2004).

Výbor ENVI se textem poprvé zabýval v březnu 2010, plénum EP zprávu Renaty Sommer přijalo v prvním čtení v červnu 2010 (více v příspěvku „EP: Nutriční hodnota v podobě ,semaforu‘ na obalech potravin nebude, Spotřebitelé v červnu 2010). Členské státy signalizovaly společnou pozici, odlišnou od EP, v prosinci 2010 (více v příspěvku „Členské státy dospěly ke své pozici k otázce nutričního značení, Spotřebitelé v prosinci 2010), přijaly ji v únoru 2011 (více v příspěvku „Rada završila první čtení návrhu týkajícího se nutričního značení potravin, Spotřebitelé v únoru 2011).

Klíčové body a stav projednávání

EP požaduje, aby informace na potravinách byly „čitelné, tj. aby byly mj. napsány kontrastním písmem o velikosti alespoň 1,2 milimetru (v případě malých obalů 0,9 milimetru).

Na balených potravinách by měla být vždy zřetelně vyjádřena (v množství na 100 g, na 100 ml, na porci, popř. v procentech „referenčního příjmu/doporučené denní dávky) energetická hodnota a obsah tuků, nasycených tuků, uhlohydrátů, soli, cukru a nově i umělých trans tuků, aspartamu a dalších potenciálních alergenů.

Nové nařízení by se nemělo vztahovat na většinu nebalených potravin, alkoholické nápoje včetně míchaných nízkoalkoholických nápojů (tzv. alcopops s obsahem alkoholu do 1,2 %) a, pokud jde o výrobce, na malé a střední podniky.

Původ produktu by měl být (k nelibosti podnikatelské veřejnosti zejm. z UEAPME či CIAA) nově uváděn u veškerého masa (dosud tomu tak bylo obligatorně jen u hovězího), mléka, všech mléčných a masných výrobků, nezpracovaných potravin typu ovoce a zeleniny a výrobků s jedinou ingrediencí (např. olivový olej či med). U masa by mělo být uvedeno nejen datum prvního zmrazení, ale i místo, kde se dané zvíře narodilo, kde bylo chováno, poraženo ap.

Obecně lze říci, že ENVI ve většině položek vyšel vstříc Radě (více v příspěvku „Rada završila první čtení návrhu týkajícího se nutričního značení potravin, Spotřebitelé v únoru 2011), což kritizovala zejm. spotřebitelská organizace BEUC.

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP by mělo o návrhu zprávy Renaty Sommer hlasovat v červenci 2011.

Mezitím (nejspíše již 10. 5. 2011) se očekává zahájení neformálních jednání mezi zástupci EP a Rady.

Bude-li norma nakonec přijata, měla by být implementována do 3 let, v případě pravidel týkajících nutričních informací do 5 let.

Odkazy

Rada a EP dospěly ke kompromisu v označování textilních výrobků

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady …/…/ES o názvech textilií a souvisejícím označování textilních výrobků etiketami (KOM(2009)31)

Rada a EP dospěly 20. 4. 2011 před druhým čtením v EP ke kompromisu ve věci označování materiálů (zejm. živočišného původu) u textilních výrobků.

Pozadí

Cílem nařízení je zjednodušit pravidla označování textilních výrobků a podpořit používání nových materiálů a orientaci zákazníka v nich. Výbor IMCO přijal v březnu 2011 doporučení pro druhé čtení EP (více zde). Rada původně chtěla změnit pouze technické parametry směrnic č. 73/44, č. 96/73 a č. 96/74, aby mohly být nové materiály snáze uváděny na evropský trh. EP ale této situace využil a definoval celounijní pravidla označování textilních výrobků.

Stav projednávání

Kompromis mezi EP a Radou potvrdil, že jakýkoli přírodní materiál pocházející ze zvířat, hlavně kožešiny a kůže, bude muset být uveden na štítku příslušné textilie. Jednoznačné označování materiálu bude podle zpravodajky návrhu Toine Manders přínosem pro spotřebitele, výrobce i členské státy. Návrh je prý přínosný zejm. pro alergiky, kterým mohou přírodní materiály způsobovat zdravotní komplikace.

EP požaduje, aby byly povinně označovány „netextilní části živočišného původu, aby spotřebitel rozlišil umělé (kožešiny) od přírodních materiálů.

Rada požádala Komisi, aby do roku 2013 vypracovala hodnotící zprávu (na kterou může navazovat legislativní návrh) stejně jako analýzu spojitosti alergií s chemickými přísadami v oblečení.

Rada nakonec také souhlasila s tím, aby se Komise zabývala i povinným označováním původu textilií ze zemí mimo EU („made in) a do 30. 9. 2013 vypracovala hodnotící zprávu. Tuto povinnost by ale neměli mít krejčí-OSVČ. (Komise by se ve své zprávě měla zabývat také možností zavést univerzální celounijní systém značení velikostí textilií vč. pokynů k jejich údržbě, které jsou dnes dobrovolné.)

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP bude o návrhu hlasovat ve druhém čtení 10. 5. 2011.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality