Spotřebitelé v březnu 2011

06.04.2011
Euroskop

EP: Textilní výrobky ze třetích zemí budou označeny „made in“, EP: Definitivní podobu směrnice o právech spotřebitelů přijměme v prvním čtení, Komise hodlá regulovat poskytování hypoték v EU

EP: Textilní výrobky ze třetích zemí budou označeny „made in

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady …/…/ES o názvech textilií a souvisejícím označování textilních výrobků etiketami (KOM(2009)31)

Výbor IMCO přijal 22. 3. 2011 doporučení pro druhé čtení EP k návrhu nařízení na označení původu textilií dovážených do EU ze třetích zemí, a to poměrem 30:2:4.

Pozadí

Cílem nařízení je zjednodušit pravidla označování textilních výrobků a podpořit také používání nových materiálů a orientaci zákazníka v nich. Návrh byl Komisí předložen v lednu 2009 a sjednocuje směrnice č. 73/44, č. 96/73 a č. 6/74 do jednoho nařízení.

Výbor znovu potvrdil postoj EP z prvního čtení z května 2010, přestože Rada v prvním čtení v září 2010 pozměňovací návrhy EP odmítla. (Odmítavý postoj Rady nesdílela jen Itálie.)

Výbor IMCO se navíc nespokojil s návrhem Komise zabývat se pouze technickou otázkou návrhu, ale zaměřil se na celoevropskou rovinu označování textilií, netextilních částí výrobku a poměru druhů textilií.

Klíčové body

IMCO znovu zapracoval většinu pozměňovacích návrhu z prvního čtení. Aby nedocházelo ke klamání zákazníků, poslanci požadují povinně uvádět označení „made in na textilních výrobcích ze třetích zemí. Označení může být v kterémkoli úředním jazyce EU.

Obchodní partneři, jako je USA, Kanada, Čína a Japonsko, označení původu také vyžadují.

Textilní výrobky budou považovány za vyrobené v EU, pokud zde projdou alespoň 2 z následujících výrobních technik: předení, tkaní, dokončování, dotvoření.

Výrobci budou muset také uvádět v procentech přesné složení látky. Názvy látek budou nahrazeny nebo doplněny na jazyku nezávislými kódy.

Povinnost označovat výrobky se nebude vztahovat na samostatně výdělečně činné krejčí nebo ty, kteří mají nezávislou firmu.

Povinné bude také označování výrobků z přírodních materiálů a/nebo netextilní povahy (např. kožešin).

Komise by měla být povinna vypracovat po 2 letech zprávu a podle potřeby také novou legislativu. Tato zpráva by se měla zabývat např. harmonizací velikosti oblečení a obuvi, zdravotních a bezpečnostních varování aj.

Předpokládaný další vývoj

Zpravodaj návrhu bude nyní vyjednávat s Radou. Plénum EP bude o návrhu znovu hlasovat 10. 5. 2011.

Odkazy

EP: Definitivní podobu směrnice o právech spotřebitelů přijměme v prvním čtení

Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady o právech spotřebitelů (KOM(2008)614)

Plénum EP 24. 3. 2013 navrátilo projednávání návrhu směrnice o právech spotřebitelů zpět do výboru IMCO.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v říjnu 2008. Na jeho základě by mělo dojít k vytvoření normy, která nahradí stávající směrnice č. 85/577, č. 93/13, č. 97/7 a č. 1999/44 (a jejich revize, jichž je na 20) a podpoří přeshraniční/internetové spotřebitelské transakce tím, že stanoví určitá minimální pravidla a členské státy si je budou moci podle svých potřeb upravit (zpřísnit).

Rada s konsolidací stávajícího předpisového rámce po diskusi předběžně souhlasila v prosinci 2009, výbor IMCO o návrhu obsáhle debatoval v červnu 2010 (více v příspěvku „IMCO debatoval o právech spotřebitelů Spotřebitelé v červnu 2010). Coreper však v prosinci 2010 signalizoval, že navržený text by měl doznat větších změn, než se původně předpokládalo (více v příspěvku „Rada radikálně zasáhla do návrhu o právech spotřebitelů, Spotřebitelé v prosinci 2010). Rada jeho postoj potvrdila v lednu 2011: z návrhu vyřadila kapitoly 4 a 5 týkající se záruk a neférových smluvních podmínek (více v příspěvku „Rada potvrdila radikální zásah do návrhu o právech spotřebitelů, Spotřebitelé v lednu 2011). Výbor IMCO specifikoval svou pozici k návrhu (proti vůli zelených a socialistů) v únoru 2011 (více v příspěvku „IMCO: Taková je naše pozice k návrhu o právech spotřebitelů, Spotřebitelé v únoru 2011).

Klíčové body

Plénum EP podpořilo většinu pozměňovacích návrhů obsažených ve zprávě Andrease Schwaba, formální završení prvního čtení v EP ale na základě čl. 57 odst. 2 jednacího řádu EP odložilo. Důvodem je získání lepší vyjednávací pozice vůči Radě a záměr schválit definitivní podobu směrnice o právech spotřebitelů v prvním čtení.

Pokud jde o meritum věci, spotřebitelé by měli mít možnost:

do 14 dnů odstoupit od smlouvy a vrátit zboží (pokud nejsou náležitě informováni o svých právech nebo jsou uvedeni v omyl, do 1 roku; nyní se obecně uplatňuje pravidlo 7 dní, Rada požaduje 3 měsíce);

do dalších 14 dnů požadovat vrácení uhrazených prostředků (včetně např. poštovného, balného ap.; spotřebitel by se měl podílet na nákladech jen v případě, že je to specifikováno v obchodních podmínkách a/nebo pokud je hodnota zakoupeného zboží nižší než 40 €, měl by také doložit, že dodané zboží skutečně vrátil).

Za bezpečné doručení zboží by měl být odpovědný obchodník, a to až do chvíle převzetí zboží spotřebitelem (výjimkou z tohoto pravidla je „digitální zboží, jejž lze stáhnout online, ale např. i urgentní opravy typu prasklého vodovodního potrubí; na tyto případy by se neměl vztahovat ani požadavek na možnost vrácení zboží do 14 dnů). Spotřebitel by nicméně měl být chráněn právem na odmítnutí vyžádané schůzky s obchodníkem (obecně by se již nemělo rozlišovat mezi vyžádanou a nevyžádanou schůzkou). V případě kontraktů uzavíraných „na dálku (kdekoli s výjimkou provozovny poskytovatele) by se měla 14denní lhůta pro odstoupení od smlouvy počítat až od chvíle doručení zboží, nikoliv od chvíle uzavření smlouvy.

Obchodníci by měli profitovat z jednotných pravidel pro všechny kontrakty, jež jsou v EU uzavírány na dálku, a ze standardizovaných formulářů sloužících coby „návod k naplnění informační povinnosti obchodníků (týkající se mj. odstoupení od smlouvy). Z informační povinnosti by navíc měly existovat výjimky: neměla by být tak přísná v případech, kdy je zboží dodáváno „okamžitě na každodenní bázi (např. drobné domácí opravy). Pokud se jedná o tzv. smíšený kontrakt do 200 € (EP uvádí příklad opravy rozbitého okna), mělo by postačovat, bude-li informační povinnost naplněna ústně, nikoliv písemně.

Stav projednávání

EP podobně jako Rada de facto akceptuje, že nová norma by se měla týkat primárně ochrany spotřebitelů v kontraktech uzavíraných „na dálku a některých sektorů by se neměla dotknout vůbec (obchodování s nemovitostmi včetně novostaveb, obchodování s finančními, dopravními, sociálními a zdravotními službami a gamblingu). V důsledku ale nevznikne původně zamýšlená 1 norma, protože směrnice č. 93/13 a č. 1999/44 nejspíše zůstanou zachovány.

To dlouhodobě kritizuje BEUC, reprezentující spotřebitelské organizace, opačného názoru je např. reprezentant malých a středních podniků UEAPME.

Obecně platí, že zástupci byznysu (krom UEAPME např. Eurochambres, BusinessEurope ap.) považují některé preskriptivní (podrobné) požadavky EP za překážku efektivního fungování připravované normy. Na druhou stranu se ale stavějí za co nejméně výjimek a co nejjednotnější pravidla v celé EU (tzv. plná harmonizace).

Organizace BSA zase kritizuje, že na „digitální zboží (software, on-line hudba ap.) by se údajně měla podobně jako na prodej jiného zboží vztahovat rozsáhlá informační povinnost, ačkoli v původním návrhu Komise tento požadavek nefiguroval.

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP by mělo v následujícím období završit své první čtení. Rada pak formálně předloží svůj společný postoj, popř. schválí normu jako celek, pokud nebude její pozice v nesouladu s pozicí EP (údajně se tak stane do 30. 5. 2011).

Výsledná směrnice, byla-li by přijata ve stávající podobě, by měla být provedena do 30 měsíců od svého vstupu v platnost (Komise původně počítala s 18 měsíci).

Odkazy

Komise hodlá regulovat poskytování hypoték v EU

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o smlouvách o úvěru na bydlení (KOM(2011)142)

Komise 31. 3. 2011 uveřejnila návrh směrnice, která by měla regulovat způsob poskytování hypoték v celé EU.

Pozadí

Cílem Komise je podle důvodové zprávy k návrhu „vytvořit vnitřní trh s hypotečními úvěry a s odkazem na finanční krizi z roku 2008 řešit „neodpovědné poskytování a přijímání úvěrů (roce 2008 činila výše nesplacených hypotečních úvěrů v EU téměř 6 bil. €, tj. přibližně 50 % HDP EU, přičemž v 16 % případů měli klienti problém se splácením a v 10 % případů byli se splátkami skutečně v prodlení; přesto tvoří hypotéky až 70 % všech úvěrů, které si klienti v EU berou).

Jedním z argumentů pro předložení legislativního návrhu stala i bílá kniha o integraci trhů EU s hypotečními úvěry uveřejněná v prosinci 2007, resp. obdobně zaměřená zelená kniha z července 2005. Podle Komise je stávající právní rámec (tvořený zejm. směrnicí č. 93/13, č. 2005/29, č. 2006/48, č. 2006/114 a č. 2008/48 a nezávazným doručením č. 2001/193) nedostatečný, neboť nebere v potaz specifika hypotečních úvěrů (více zde).

Klíčové body

Nová směrnice by se měla vztahovat na všechny (1) smlouvy o úvěru zajištěné zástavním právem k nemovitosti nebo jinou zárukou, (2) úvěry na nákup nemovitosti a (3) některé smlouvy o úvěru na financování renovace nemovitosti.

Členské státy by měly moci rozšířit její pravidla i na jiné příjemce než fyzické osoby (např. na malé a střední podniky).

Návrh definuje zejm.:

  • kodex chování (poskytovatelů/zprostředkovatelů úvěru) při poskytování úvěru;
  • minimální požadavky na odbornou způsobilost poskytovatelů/zprostředkovatelů úvěru („povinnost vystupovat v co nejlepším zájmu klienta);
  • ustanovení týkající se reklamy a marketingu;
  • standardní informace uváděné v reklamě (např. „varování před důsledky vyplývajícími pro spotřebitele v případě nedodržení jeho závazků spojených se smlouvou o úvěru);
  • požadavky na předsmluvní informační povinnost poskytovatelů/zprostředkovatelů úvěru (viz tzv. evropský standardizovaný informační přehled v Příloze II návrhu);
  • povinnost poskytovatelů/zprostředkovatelů úvěru posoudit bonitu spotřebitele;
  • požadavek „odpovědného přijímání úvěrů (žadatel o úvěr musí poskytnout všechny nezbytné a správné informace, aby umožnil provést posouzení bonity);
  • právo na předčasné splacení úvěru.

Stav projednávání

Komise sice nakonec nepřistoupila k omezení trhu s hypotékami tak, aby úvěrem bylo možné splatit nejvýše 40 % hodnoty nemovitosti (tato idea se objevila v konzultačním dokumentu Komise v říjnu 2009), řada ustanovení v návrhu je ale problematická proto, že mají ambici stanovit stejná pravidla pro všechny (z definice rozdílné) hypoteční trhy v EU.

Není přitom jasné, zda na základě nové normy skutečně může vzniknout celounijní trh s hypotékami (který by nahradil současných 27 národních trhů), nehledě na to, že některá ustanovení návrhu lze interpretovat nejen v zájmu spotřebitelů (jak tvrdí např. spotřebitelská organizace BEUC), ale i tak, že s ním mohou být v rozporu (viz požadavek „odpovědného přijímání úvěrů nebo fakticky plošné regulatorní zatížení poskytovatelů úvěru). Na druhou stranu je tato „paternalistická tendence v unijní spotřebitelské politice trvale patrná a bylo by překvapivé, pokud by se v daném návrhu neobjevila.

Předpokládaný další vývoj

V následujícím období o návrhu začne debatovat EP a Rada. Komise počítá, že výsledná směrnice by měla být implementována do 24 měsíců a revidována po 5 letech od vstupu v platnost.

Odkazy

NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY

Comments Box SVG iconsUsed for the like, share, comment, and reaction icons

🎉🎉 V rámci českého předsednictví v Radě EU pořádáme další akci ze série Předsedáme Evropě, tentokrát v Plzni.

Budeme se na vás těšit 24. září od 10 do 19 hodin na náměstí Republiky.

Odkaz na akci naleznete zde ➡️ https://fb.me/e/20cWW6i8S

Načíst více...

ODBĚR NOVINEK

Přihlaste se k odběru novinek! Pravidelně obdržíte email s nejnovějšími informacemi o aktuálním dění.