Institucionální záležitosti v březnu 2011

06.04.2011
Euroskop

Rada představila svou pozici k rozpočtovým pravidlům v eurozóně, EU přijala tzv. Pakt euro plus, Evropská rada schválila zavedení ESM po roce 2013

Rada představila svou pozici k rozpočtovým pravidlům v eurozóně

Návrh nařízení Rady (EU) č. …/…, kterým se mění nařízení (ES) č. 1467/97 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku (KOM(2010)522)

Návrh směrnice Rady o požadavcích na rozpočtové rámce členských států (KOM(2010)523)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o účinném prosazování rozpočtového dohledu v eurozóně (KOM(2010)524)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o donucovacích opatřeních k nápravě nadměrné makroekonomické nerovnováhy v eurozóně (KOM(2010)525)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1466/97 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik (KOM(2010)526)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o prevenci a nápravě makroekonomické nerovnováhy (KOM(2010)527)

Rada 15. 3. 2011 představila svou pozici (tzv. obecný přístup) k textům, jež mají revidovat (především) Pakt stability a růstu.

Pozadí

Návrhy Komise, jež byly předloženy v září 2010, by měly revidovat a věcně rozšířit dosavadní Pakt stability a růstu (zejm. nařízení č. 1466/97 a č. 1467/97), jenž fakticky požaduje plnění konvergenčních kriterií nezbytných pro přistoupení k eurozóně i po připojení k této měnové oblasti.

V roce 2005 byl Pakt stability a růstu z podnětu Francie a Německa výrazně rozvolněn, a tak neplní svou funkci.

Komise navrhla, aby státy eurozóny, které překročí hranici ročního rozpočtového schodku ve výši 3 % HDP a/nebo nebudou viditelně (o 5 % za 3 roky) snižovat své celkové zadlužení, jež by formálně nemělo přesáhnout 60 % HDP, zaplatily pokutu ve výši 0,2 % HDP. Sankce by měly začít platit bezprostředně (fakticky automaticky) poté, co bude zřejmé, že konkrétní stát uvedená kritéria porušuje (více v příspěvku „Komise chce sankce za porušení rozpočtových pravidel v eurozóně, Institucionální záležitosti v září 2010).

Zásadní komplikací se nicméně stala německo-francouzská schůzka v říjnu 2010 v Deauville, kde se obě země neformálně dohodly na prosazování z jejich hlediska příznivějšího (ne tak přísného a především politického) mechanismu (více v příspěvku „Sankce za porušení rozpočtových pravidel v eurozóně dostávají trhliny, Institucionální záležitosti v říjnu 2010), a později i německo-francouzský návrh tzv. paktu pro konkurenceschopnost (jenž byl později přejmenován na pakt pro euro). V obou případech jde o iniciativy, které znepřehledňují situaci – a samotné legislativní procesy – jak pro členské státy, tak pro Komisi a EP.

Zpravodajové příslušných textů z výboru ECON uveřejnili návrhy svých zpráv v lednu 2011 (více v příspěvku „ECON odkryl karty: takhle na porušení rozpočtových pravidel v eurozóně, Institucionální záležitosti v lednu 2011).

Klíčové body a stav projednávání

Členské státy fakticky zopakovaly svou pozici již dříve artikulovanou v závěrečné zprávě pracovní skupiny předsedy Evropské rady Hermana Van Rompuye uveřejněné v říjnu 2010.

Komise by si měla vyhradit právo upozornit na nadměrný rozpočtový deficit, veřejný dluh nebo makroekonomickou nerovnováhu v konkrétním členském státě a do 1 měsíce požádat o sjednání nápravy, Rada by ale měla toto doporučení schválit kvalifikovanou většinou (a, jak požadovaly země Beneluxu, vysvětlit, proč se případně rozhodla od názoru Komise odchýlit). Nebude-li pak sjednána náprava do 5 měsíců, měl by dotčený stát čelit sankcím, pokud Rada kvalifikovanou většinou nerozhodne jinak.

Pro „automatičtější postup se vyslovilo jen Švédsko, Finsko a Nizozemsko. A přetrvávají i další sporné body.

Např. Itálie a Řecko požadují benevolentnější vymezení situace nadměrného schodku (měla by se zvažovat nejen míra veřejného, ale i soukromého zadlužení), Polsko zase příznivější pravidla pro ty země, jejichž schodek vyplývá z reformy penzijního systém a/nebo soukromo-veřejných investic (PPP). Německo se zase obává, aby za makroekonomickou nerovnováhu nebyl považován např. přebytkový státní rozpočet.

Zpravodajové z EP, kteří v současnosti k předloženým 6 textům (resp. ke 4, ke kterým se vyjadřují) posuzují na 2 tis. pozměňovacích návrhů, se navíc (v kontrastu k Radě) stavějí za mnohem radikálnější změny, než navrhuje Komise.

Obecně podporují (1) posílení role Komise (a tedy oslabení členských států, zejm. ve věci uvalení sankcí za porušení rozpočtových pravidel) a (2) zajištění „transparentnosti (maximální veřejnosti) celého procesu (více v příspěvku „ECON odkryl karty: takhle na porušení rozpočtových pravidel v eurozóně, Institucionální záležitosti v lednu 2011). V podobném duchu se v únoru 2011 k celému legislativnímu balíku vyjádřila i ECB (více v příspěvku „Rada svou pozici k rozpočtovým pravidlům v eurozóně představí do konce března 2011, Institucionální záležitosti v únoru 2011).

Předpokládaný další vývoj

Na základě tzv. obecného přístupu Rady by měla být v dubnu 2011, poté co výbor ECON ve dnech 19.-20. 4. 2011 schválí své zprávy, zahájena neformální trojstranná jednání mezi Radou, EP a Komisí.

Cílem je údajně dosažení kompromisu o celém balíku do června 2011. Tehdy by o něm také mělo hlasovat plénum EP.

Odkazy

EU přijala tzv. Pakt euro plus

Závěry zasedání Evropské Rady – Příloha I: Pakt euro plus. Posílení koordinace hospodářských politik v zájmu konkurenceschopnosti a konvergence, Brusel 24.-25. 3. 2011

Ministři financí eurozóny se na mimořádném summitu 11. 3. 2011 shodli na vytvoření tzv. Paktu pro euro, který vychází z návrhu Německa a Francie a má posílit koordinaci evropských ekonomických politik. Pakt přijala také Evropská rada na summitu 24.-25. 3. 2011.

Pozadí

V kontextu ekonomické a dluhové krize, v době enormního zadlužení členských států a fondů, které mají sloužit jako „záložny členských států, přišlo Německo, největší přispěvatel do unijních záchranných finančních mechanismů (EFSF a budoucí ESM), a Francie s myšlenkou tzv. paktu pro konkurenceschopnost, jenž byl představen na summitu Evropské rady 4. 2. 2011.

Pakt měl přispět k harmonizaci ekonomik 17 států eurozóny (více zde). Představitelé zemí eurozóny na mimořádném summitu 11. 3. 2011 pakt přejmenovali na „Pakt euro plus.

Klíčové body

Pakt se bude řídit 4 základními principy:

  1. Má být v souladu a posilovat stávající správu ekonomických záležitostí EU a má vycházet z již existujících nástrojů (strategie Evropa 2020, tzv. evropský semestr, Pakt stability a růstu a nový rámec pro makroekonomický dohled). Součástí bude harmonogram provádění. Nově vzniklé závazky budou zahrnuty do národních programů reforem a programů stability a budou podrobeny dohledu. Monitorování plnění závazků bude provádět Komise, dále pak Rada, euroskupina a EP. Sociální partneři na úrovni EU „budou zapojeni.
  2. EU se zaměří na konkrétní opatření a prioritní oblasti politiky, které jsou zásadní pro podporu konkurenceschopnosti a konvergence a spadají do pravomoci členských států. Společné cíle určí hlavy států a vlád zúčastněných států.
  3. Představitelé zúčastněných států každoročně přijmou konkrétní závazky pro svou zemi. Státy budou porovnávat svoje výsledky s výsledky nejlepších členů i ostatních strategických partnerů. Komise předloží každoročně hodnotící zprávy vývoje členských států, ty se paktem zavazují také k tomu, že budou konzultovat své partnery ještě před přijetím významných hospodářských reforem, jež mohou mít dopad i na jiné země.
  4. Členové paktu zdůrazňují potřebu dotvoření jednotného trhu, který má klíčový význam pro posílení konkurenceschopnosti v EU a v eurozóně.

Text zdůrazňuje, že odpovědnost za volbu veškerých konkrétních opatření nesou i nadále členské státy.

Pakt euro plus má následující cíle:

  1. Podpořit konkurenceschopnost

Pokrok bude hodnocen na základě vývoje v oblasti mezd a produktivity. U každé země budou jednotkové náklady práce posuzovány za ekonomiku jako celek a za jednotlivá hlavní odvětví (průmysl, služby, obchodovatelná a neobchodovatelná odvětví). Produktivita bude mezi členskými státy porovnávána.

Důraz bude kladen na:

  • přezkum mechanismů tvorby mezd a případně míru centralizace při vyjednávacím procesu a mechanismů indexace (sociální partneři zapojení do vyjednávání si zachovají stávající pozice);
  • ujednání o mzdách ve veřejném sektoru bude přispívat k úsilí voblasti konkurenceschopnosti v soukromém sektoru;
  • uvolnění podmínek v chráněných odvětvích;
  • zlepšení vzdělávacích systémů, podporu výzkumu a vývoje, inovací a infrastruktury;
  • zlepšení podnikatelského prostředí, především pro malé a střední podniky (odstranění byrokracie, zdokonalení regulačního rámce).

  1. Podpořit zaměstnanost

Pokrok bude posuzován podle: míry dlouhodobé nezaměstnanosti, nezaměstnanosti mladých lidí a míry účasti na trhu práce.

Důraz je kladen na:

  • reformy trhu práce (princip „flexicurity, omezení nenahlášené práce);
  • celoživotní učení;
  • daňové reformy (snížení zdanění práce, aby se práce stále vyplácela).

  1. Posílit udržitelnost veřejných financí

Pakt zdůrazňuje potřebu:

a) udržitelnosti důchodů, zdravotnictví a sociálních dávek

Navrhuje:

  • přizpůsobení důchodového systému demografické situaci vzemi;
  • omezení předčasného odchodu do důchodu, podporu zaměstnávání starších pracovníků (nad 55 let).

b) vnitrostátních fiskálních pravidel

Zúčastněné členské státy se zavazují promítnout fiskální pravidla EU obsažená v Paktu stability

a růstu do své vnitrostátní legislativy, a to volbou vlastních opatření.

  1. Posílit finanční stabilitu

V souvislosti s probíhající reformou rámce EU pro regulaci finančního sektoru a dohled nad ním se členské státy v paktu zavázaly k zajištění vnitrostátní legislativy pro řešení problémů bank a k pravidelnému provádění zátěžových testů bank. U každého členského státu bude sledována výše soukromého zadlužení bank, domácností a nefinančních podniků.

EU chce také koordinovat daňové politiky: Přímé daně zůstávají v pravomoci členských států, nicméně EU požaduje koordinaci daňových politik, která podle ní představuje nezbytný prvek fiskální konsolidace a hospodářského růstu.

Pakt euro plus členské státy zavazuje zahájit diskuse o otázkách daňové politiky. Pakt zmiňuje možnost vytvoření společného konsolidovaného základu pro daň z příjmu právnických osob (více výše).

K paktu se kromě členů eurozóny dobrovolně připojily také Bulharsko, Dánsko, Litva, Lotyšsko, Polsko a Rumunsko. K paktu se naopak nepřipojí ČR, Švédsko, Velká Británie a Maďarsko.

Polsko se bude angažovat z obav, aby se nevytvořila tzv. dvourychlostní Evropa, a Polsko tak neztratilo možnost podle něj důležitý vývoj ovlivňovat. Obavy v tomto směru jsou ale podle českého premiéra zbytečné: daný model se v EU již uplatňuje (viz euro, tzv. schengenský prostor, zemědělské dotace aj.).

Pakt kritizovali zástupci odborů (ETUC) a levice hlavně kvůli institucionalizovanému krácení výdajů, omezení veřejných výdajů a regulaci mezd.

Postoj ČR

Premiér Petr Nečas po skončení summitu EU oznámil, že ČR se k Paktu euro plus nepřipojí. ČR se nejvíce obává návrhu harmonizace daní. Pakt odmítla také proto, že se neúčastnila závěrečných jednání.

Odborná komise ODS pro národní zájem a svobodnou budoucnost (zahraniční komise) pod vedením ministra obrany Alexandra Vondry před summitem vládě také nedoporučila se k Paktu pro euro připojit, dokud nebude zcela vyjasněna role, jakou budou hrát jednotlivé instituce EU ve vztahu v jeho naplňování.

Postoj Nečasovy vlády nepřipojovat se k Paktu pro euro přivítal také Jan Zahradil, předseda skupiny ECR v EP.

Prezident republiky Václav Klaus nepřipojení se k Paktu také vítá. Pakt označil za krok k vytvoření politické unie.

Na druhé straně opoziční ČSSD zastává zcela protikladný názor a odmítnutí paktu považuje za neodpovědné a proti národním zájmům.

Předpokládaný další vývoj

Státy podle rozvrhu evropského semestru předloží v dubnu národní reformní a stabilizační programy, jež budou předmětem agendy Evropské rady v červnu 2011. Na tomto summitu příslušné členské státy také podepíší již připravený dokument k Paktu euro plus.

Odkazy

Evropská rada schválila zavedení ESM po roce 2013

Závěry zasedání Evropské Rady – Příloha II: Soubor podmínek pro ESM

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 23. března 2011 k návrhu rozhodnutí Evropské rady, kterým se mění článek 136 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro

Evropská rada (24. 3. 2011) i EP (23. 3. 2011) schválily omezenou změnu Lisabonské smlouvy, aby mohlo dojít k vytvoření evropského mechanismu stability (ESM), který by se aktivoval v případě ohrožení stability eurozóny.

Pozadí

Evropský nástroj finanční stability (EFSF) byl vytvořen 16 členy eurozóny na základě rozhodnutí Rady v květnu 2010. Doplňuje EFSM (Evropský mechanismus finanční stabilizace), prostřednictvím kterého může Komise na trhu získat až 60 mld. €., za něž ručí všechny členské státy EU a jež slouží k okamžité pomoci dotčenému členskému státu. Popsaný mechanismus nicméně platí pouze do roku 2013.

Ministři 17 členů eurozóny se na svém jednání v únoru 2011 neshodli na navýšení záchranného fondu (EFSF), avšak shoda panovala stran navýšení Evropského stabilizačního mechanismus (ESM) na 500 mld. €, který by měl po roce 2013 nahradit zmiňovaný EFSF (více zde).

Klíčové body

Den před summitem Evropské rady EP poměrem 494:100:9 schválil možnost omezené úpravy Lisabonské smlouvy. EP již dříve kritizoval návrh Evropské rady a snažil se do rozhodování o ESM více zapojit Komisi. Rada i Komise budou muset s EP budoucí kroky konzultovat.

Na svém zasedání 24. 3. 2011 se zástupci eurozóny společně s ostatními členy EU shodli na založení ESM po roce 2013. Evropská rada proto rozhodla doplnit do článku 136 Smlouvy o fungování EU nový odstavec, který zní: „Členské státy, jejichž měnou je euro, mohou zavést mechanismus stability, který bude aktivován v případech, kdy to bude nezbytné k zajištění stability eurozóny jako celku. Poskytnutí jakékoli požadované finanční pomoci v rámci tohoto mechanismu bude podléhat přísné podmíněnosti.

ESM bude mít formu mezivládní organizace (vzniklé smlouvou mezi členy eurozóny) se sídlem v Lucemburku. ESM bude aktivován vzájemnou dohodou, pokud to bude nevyhnutelné k zajištění stability eurozóny, a po roce 2013 převezme úlohu nástrojů EFSF a EFSM. Poskytnutí finanční pomoci státu v nouzi zhodnotí Komise, MMF a ECB. Evropská rada se usnesla také na tom, že přijímající členský stát bude muset do určité míry zapojit i soukromý sektor.

Členské státy budou ESM odevzdávat finanční sankce (vyplývající z Paktu stability a růstu) při makroekonomické nerovnováze. Sankce budou součástí splaceného kapitálu. ESM se bude také snažit udržet nejlepší rating (AAA).

Úvěrová kapacita ESM bude 500 mld. € a bude přezkoumávána každých 5 let. Celková výše upsaného kapitálu však bude 700 mld. €. Zbývajících 200mld. € bude sloužit jako rezerva k zajištění ratingu. 80 mld. € pak bude tvořit splacený kapitál, který uhradí členské státy eurozóny během 5 let (na návrh Německa) počínaje červencem 2013. Zbylý kapitál bude členskými státy přislíben. Klíč pro stanovení podílů na kapitálu ESM vychází z klíče pro stanovení podílů na základním kapitálu ECB. Dosud jejich výše závisela na váze hlasů v ECB, která se vypočítává z 50 % podle výše HDP a z 50 % podle počtu obyvatel. Nově bude výše příspěvku záviset ze 75 % na výši národního důchodu, ze 12,5 % na výši HDP a ze 12,5 % na počtu obyvatel.

ESM bude poskytovat půjčky s pevnou nebo pohyblivou úrokovou sazbou.

Do finančních operací se zapojí také MMF. Členské státy mimo eurozónu se mohou účastnit ad hoc.

Členové Evropské rady na summitu 24.-25. 3. 2011 jednali také o stávajícím mechanismu finanční pomoci EFSF problematickým státům. Již v únoru se státy eurozóny nemohly shodnout, zda tento mechanismus navýší, aby mohl půjčovat stanovených 440 mld. € (více zde). Dnešní reálná kapacita EFSF je 250 mld. €. Tento bod projednávali také nejsilnější přispěvatelé EU: Finsko, Německo, Lucembursko, Nizozemsko, Francie a Rakousko. Nizozemsko by s poskytnutím financí souhlasilo, Německo chce záruky, Finsko váhá.

Irsko

Summit se zabýval také irským dluhem. Irský premiér nakonec souhlasil s tím, že dokud nebudou známy výsledky zátěžového testu bank, který se uskutečnil 31. 3. 2011, nebude požadovat snížení úrokové sazby, kterou Irsko platí za poskytnutou půjčku. Irsko nechce vyměnit nižší úrok za úpravu své korporátní daně, která je jednou z nejnižších v EU (12,5 %).

Zátěžový test ale ukázal, že irské banky potřebují dalších 24 mld. €, aby se dokázaly vypořádat s další případnou krizí. Od počátku krize v roce 2008 by to měla být již pátá finanční injekce do irských bank. Od roku 2009 banky získaly 46 mld. €. Celkové náklady (včetně finanční pomoci EU) se ale vyšplhají na 70 mld. €.

Irská vláda oznámila, že bude pro rekapitalizaci bank požadovat značné příspěvky od držitelů podřízených dluhopisů a počítá i s tím, že banky si budou muset část peněz zajistit z prodeje majetku.

Počítá se také s tím, že bude muset výrazně klesnout poměr úvěrů a vkladů. V současnosti to je 180 %, což znamená, že banky půjčily téměř dvakrát více, než vybraly. Vláda chce tento poměr snížit na 122,5 % do roku 2013.

Portugalsko

Odstupující premiér José Sócrates řekl, že bude bojovat za to, aby jeho země nemusela EU žádat o finanční pomoc. Jeho reformní balíček, který by se pokusil snížit roční deficit ze 7 % na 4,6 % HDP, však nebyl opozicí přijat, a proto 23. 3. 2011 rezignoval. Portugalsko se připravuje na předčasné volby, které proběhnou 5. 6. 2011. Předpokládá se, že v nich zvítězí středopravá sociální demokracie.

Předseda Komise Barosso upozornil na to, že Portugalsko bude muset dosáhnout vytyčených cílů, tedy vyřešit strukturální problémy a stabilizovat finanční systém.

Předpokládá se, že dluh Portugalska naroste v tomto roce na 129 mld. €. Investoři se obávají, že vláda nebude schopna splatit již v dubnu a červnu splátku ve výši 9 mld. €. I přes značné obavy Sócrates věří, že Portugalsko sníží deficit rozpočtu na 3 % HDP do roku 2013.

Postoj ČR

ČR se do ESM prozatím nezapojí. Pokud by tak učinila, musela by podle náměstka ministra financí Tomáše Zídka přispívat 100 mld. €. Podle nově nastaveného klíče po roce 2013 by to mělo být podstatně méně.

Předpokládaný další vývoj

Změnu Lisabonské smlouvy musejí ještě schválit jednotlivé členské státy. Dokumenty k oběma fondům by měly být podepsány na summitu Evropské rady v červnu 2011.

Odkazy

Týden v EU od 28. listopadu do 4. prosince

Úvodník Kulatý stůl Národního konventu o EU Balíček k oběhovému hospodářství Strategie EU v oblasti globálního zdraví Doporučení Národního plánu obnovy Maďarska Zasedání Rady pro mládež avzdělávání Zasedání Rady pro…

NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY

Comments Box SVG iconsUsed for the like, share, comment, and reaction icons

🧑‍⚖️ Co přesně znamená Rule of Law neboli právní stát? Podle čeho se pozná, že žijeme v dobře fungujícím právním státě?

🇪🇺🎧 Odpovědi na tyto a další otázky dostanete od ministra pro evropské záležitosti @MikulasBek v podcastu BEK LADÍ EVROPU ⤵️

https://euroskop.cz/2022/12/06/bek-ladi-evropu-rule-of-law-pravni-stat/

Načíst více...

ODBĚR NOVINEK

Přihlaste se k odběru novinek! Pravidelně obdržíte email s nejnovějšími informacemi o aktuálním dění.