05.03.2011
Euroskop
EP poprvé projednával zprávu Alberta Desse o společné zemědělské politice do roku 2020
EP poprvé projednával zprávu Alberta Desse o společné zemědělské politice do roku 2020
Návrh zprávy o společné zemědělské politice do roku 2020: Řešení problémů v oblasti potravin, přírodních zdrojů a územní problematiky (2011/XXXX(INI))
Na zasedání výboru AGRI 28. 2. 2011 byl poprvé projednáván návrh zprávy europoslance Alberta Desse o společné zemědělské politice do roku 2020. Zpráva bude představovat oficiální pozici EP ke sdělení Komise, které bylo zveřejněno v listopadu 2011.
Dokumentu Komise se na zasedání 21. 2. 2011 věnovala také Rada. Jednalo se o již třetí politickou debatu, tentokrát věnovanou územnímu rozvoji.
Pozadí
Komise v listopadu 2010 představila sdělení týkající se budoucnosti SZP do roku 2020. Je zaměřeno na 3 hlavní cíle: řešení problémů v oblasti potravin, přírodních zdrojů a územního plánování a prezentuje různé varianty vývoje SZP po roce 2013.
Nejméně radikální scénář navrhuje zachovat stávající systém přímých plateb, ale spravedlivěji je rozdělit mezi členské státy, posílit nástroje řízení rizik a v oblasti rozvoje venkova zachovat cíle vyplývající z Health Check (dotace zaměřené též na boj se změnami klimatu, na ochranu vod, inovace a podporu OZE).
Druhá varianta předpokládá větší změny v oblasti přímých plateb, a to nejen pokud jde o jejich spravedlivější rozdělení, ale předpokládá novou metodiku: základní sazba plateb spojená s plněním norem cross-compliance by měla být doplněna dalšími platbami (platba za doplňkové environmentální akce, platba za přírodní omezení či podpora produkce u zvláště citlivých oborů). Tato varianta reformy navrhuje také zvýhodnění malých zemědělských podniků a naopak omezení základní sazby přímých plateb s ohledem na velikost zemědělského podniku. Politika podpory rozvoje venkova by měla více než doposud brát v úvahu nové priority s ohledem na boj se změnami klimatu, řízení rizik či kompenzaci snížení zemědělských příjmů.
Nejradikálnější (a též nejméně pravděpodobná) varianta předpokládá postupně zrušení přímých plateb v jejich stávající podobě a poskytování pouze omezených plateb za veřejné statky spojené s environmentální dimenzí zemědělství a za přírodní omezení. Zrušena by podle ní měla být i všechna tržní regulační opatření s výjimkou případů závažné krize. Podpora rozvoje venkova by opět měla být zaměřena hlavně na boj se změnami klimatu a ochranu životního prostředí (více v příspěvku „Komise prezentovala svoje představy o budoucnosti SZP po roce 2013).
Před i po zveřejnění tohoto sdělení, které předchází publikaci konkrétních legislativních návrhů, probíhala debata na úrovni členských států (více v příspěvku „Členské státy a EP prezentují pozice k reformě SZP po roce 2013 a v příspěvku „Debata o budoucnosti SZP po roce 2013 pokračuje). Mezi členskými státy převažují zastánci silné SZP (Francie, Německo, Španělsko, Polsko, Portugalsko, Itálie), která by nadále využívala nástrojů, jako jsou přímé platby a tržní regulace snižující rizika vyplývající z pohybů na zemědělských trzích a zabraňující přílišnému poklesu příjmů v zemědělské oblasti. Názory se různí spíše v dílčích otázkách, např. pokud je o metodiku distribuce přímých plateb. Především „nové členské státy, které stále ještě nemají dle přístupových podmínek možnost benefitovat z plného podílu na přímých platbách v porovnání se státy EU-15, nesouhlasí s tím, aby výše jednotné platby byla po roce 2013 vypočítávána na základě „historického principu, což by je vzhledem k nižším přímým platbám v minulých letech znevýhodňovalo. Favorizují spíše kalkulaci přímých plateb dle velikosti zemědělského podniku.
Další spornou otázkou je například to, jak má být řešena podpora dalšího „zelenání SZP. Zda se tak má dít v rámci prvního pilíře pomocí speciálních plateb, jak to navrhuje Komise (např. za dodržování střídavého hospodářství, ponechávání půdy ladem za účelem ochrany životního prostředí, udržování stálých pastvin apod.), nebo má být podpora ochrany životního prostředí spojena především s druhým pilířem (podporou rozvoje venkova, inovačních a modernizačních projektů apod.). K dalším diskutovaným otázkám náleží, zda podpořit návrh Komise, aby byly přímé platby zastropovány dle velikosti zemědělského podniku, jak moc má tržní regulace chránit zemědělce před nestálostí situace na zemědělských trzích, jak tuto ochranu skloubit s požadavky WTO, aby byl zemědělský obchod ve světovém měřítku maximálně liberalizován a jednotlivé státy skoncovaly s protekcionistickými praktikami typu vývozních náhrad ap. Zastánci hlubší reformy SZP, a to především ve jménu výdajových úspor, jsou v menšině.
Nezanedbatelným aktérem v debatě o budoucnosti SZP je EP, který má o těchto otázkách na základě Lisabonské smlouvy spolurozhodovat. EP v červenci 2010 schválil usnesení o budoucnosti SZP po roce 2013 (více v příspěvku „Reforma SZP po roce 2013 na plenárním zasedání EP) a nyní publikoval návrh zprávy, která bude základem pro usnesení EP.
Klíčové body a stav projednávání
Zpráva Alberta Desse je věnována 5 hlavním problémovým okruhům spjatým s otázkami budoucnosti SZP. Jedná se o budoucnost přímých plateb; způsoby, jak zajistit ochranu přírodních zdrojů a zakomponovat do SZP další prvky ochrany životního prostředí; dodržování závazků podmíněnosti (normy cross-compliance) a možnosti jejich zjednodušení; optimální podoba „záchranné sítě (nástroje pro regulaci trhu) a budoucnost politiky rozvoje venkova.
V případě přímých plateb zdůrazňuje jejich důležitost pro stabilizaci zemědělských příjmů; jejich poskytování i do budoucna považuje za bezpodmínečně nutné. První pilíř SZP má být dle Desse silný. Zároveň zpráva zmiňuje, že při rozdělování finančních prostředků v SZP by mezi členskými státy neměly panovat „větší nesoulady. Každý členský stát by měl dosáhnout alespoň na dvě třetiny průměrné úrovně přímých plateb v EU, zpráva se tak přiklání ke spravedlivější distribuci přímých plateb mezi členskými státy a v rámci nich mezi jednotlivými zemědělci. Podporována je podoba přímých plateb jakožto jednotné platby na zemědělský podnik (zde je dobré připomenout, že většina států východního rozšíření EU ještě stále používá model jednotné platby na plochu SAPS). Doporučován je ale odklon od historických referenčních hodnot a přechod k plošné regionální nebo vnitrostátní přímé platbě s přihlédnutím ke zvláštním specifikům některých regionů. Zpráva se přiklání k dalšímu zjednodušení režimu přímých plateb, pokud jde o podporu dalšího oddělování plateb od produkce. Konstatuje ale, že v některých problematických odvětvích či regionech (např. horských) bude zřejmě nutné zachovat prémie vázané na produkci do určité míry i po roce 2013. Z hlediska ČR, jejíž zemědělský sektor se vyznačuje poměrně vysokou koncentrací produkce do větších podniků, je důležité, že zpráva odmítá opatření, která by diskriminovala podniky např. podle velikosti, nesouhlasí tedy s problematickým „zastropováním přímých plateb.
Zpráva se ztotožňuje s tvrzením, že ochrana přírodních zdrojů by měla do budoucnosti jít za rámec stávající podmíněnosti zemědělských dotací dodržováním norem cross-compliance. Nesouhlasí ale s navrhovaným modelem Komise, aby tato problematika byla ošetřena prostřednictvím doplňkových plateb v rámci prvního pilíře. Naopak se přiklání k názoru, že ochrany životního prostředí členské státy dosáhnou lépe prostřednictvím opatření druhého pilíře, kde jsou již dnes k dispozici agroenvironmentální opatření. Zpráva navrhuje, aby byly vytvořeny programy na ochranu zdrojů prostřednictvím prioritního seznamu plošných opatření v rámci druhého pilíře, která by se týkala např. boje proti půdní erozi, inovací za účelem posílení ochrany životního prostředí, podpory střídavého hospodaření v zemědělství atd. Tyto programy by byly ze 100 % financovány z rozpočtu EU, přičemž propojení těchto programů s prvním pilířem by spočívalo v tom, že každý příjemce přímých plateb by musel povinně provádět alespoň 2 takové programy. Pokud by tak nečinil, ztrácel by nárok i na přímé platby. Tyto nové programy bude přirozeně nutné zaplatit. Zpráva se přiklání k posílení a modifikaci stávající modulace, a to tak, že by na tyto programy sice měly být využity prostředky prvního pilíře, ale členské státy, které zaostávají za průměrem přímých plateb poskytovaných v EU, by si měly samy zvolit, zda chtějí tyto programy částečně financovat z prvního pilíře, nebo plně prostřednictvím pilíře druhého.
V případě cross-compliance zpráva vyzývá Komisi ke zjednodušení a sjednocení stávajících kontrolních předpisů, zejm. doporučuje přezkoumání předpisů týkajících se hygieny a označování zvířat.
U tržní regulace zpráva podobně jako v případě přímých plateb zdůrazňuje nutnost zachovat nástroje na řízení trhu jakožto „bezpečnostní síť, která by ale měla být využívána jen v případě krizí, cenových výkyvů apod. „Záchrannou síť by mělo tvořit soukromé skladování, veřejné intervence a další nástroje pro případ narušení trhu a nouzová ustanovení. Členské státy by měly mít možnost podle vnitrostátních a regionálních potřeb využít až 2 % přímých plateb na řízení rizik, stabilizaci a prevenci a v odůvodněných případech použít i další prostředky z vnitrostátních fondů. Zpráva též vzhledem k požadavkům WTO uznává potřebu zrušit v EU vývozní náhrady, mělo by se tak ale stát jen za předpokladu, že i ostatní členové WTO (především USA, Kanada, Austrálie a Nový Zéland) přizpůsobí své vývozní subvence tak, aby byly v souladu s pravidly WTO. EU by navíc měla namísto stávajících vývozních subvencí zavést systém vývozních úvěrů, který by byl v souladu s požadavky WTO. V souvislosti s vývojem na světových trzích se zemědělskými komoditami zpráva zmiňuje, že je třeba bojovat proti spekulacím a uvažovat o skladování zásob důležitých zemědělských surovin.
U politiky podpory rozvoje venkova zpráva doporučuje věnovat další pozornost podpoře mladých zemědělců, zachovat podporu tzv. znevýhodněných oblastí (LFA) i stávající kritéria pro jejich vymezení. V druhém pilíři doporučuje zavést „cílenější opatření, která by měla být v souladu s uskutečňováním priorit strategie Evropa 2020.
Pozice ČR
ČR prostřednictvím svého ministerstva zemědělství vyjadřovala ke stávajícím návrhům na reformu SZP po roce 2013 především tyto požadavky: Jednoznačně požadovala hlavně narovnání asymetrických prvků v distribuci přímých plateb mezi členskými státy, aby se stávající nerovnosti způsobené přístupovými podmínkami nepřenášely i do dalšího finančního období. Kritéria pro rozdělování přímých plateb by měla být objektivní a optimálně by měla být určována podle velikosti podniku.
Problematickým bodem z hlediska ČR bylo především Komisí navrhované „zastropování přímých plateb dle velikosti podniku. V ČR by se taková redukce týkala téměř čtvrtiny všech vyplácených přímých plateb, což dokumentovala i každoroční zpráva týkající se distribuce přímých plateb producentům v členských zemích, kterou Komise publikovala v lednu 2011. Zpráva reflektovala situaci za rok 2009. Otázka „zastropování či vůbec přizpůsobování přímých plateb velikosti zemědělských podniků je sporná. Podobná situace koncentrované zemědělské výroby, která v některých případech (podobně jako v ČR) souvisí ještě s podobou někdejšího procesu kolektivizace zemědělství, panuje např. i na Slovensku či v Maďarsku, významným podílem velkých podniků v zemědělském sektoru se ale vyznačuje například i Německo. V žádné z těchto zemí by však dle zprávy Komise předpokládané „zastropování přímých plateb nezpůsobilo takové ztráty jako v ČR. Naopak by se takové opatření příliš nedotklo zemí, v jejichž zemědělském sektoru hrají významnou roli malé a střední podniky (např. Francie).
Předpokládaný další vývoj
K návrhu zprávy jsou do 14. 3. 2011 podávány pozměňovací návrhy. Následovat bude hlasování výboru AGRI a následně i celého pléna EP o usnesení (nejspíše v červnu 2011).
Debatě o budoucnosti SZP do roku 2020 byla věnována i podstatná část zasedání Rady 21. 2. 2011. Po již proběhnuvších politických debatách na téma potravinové bezpečnosti a vlivu zemědělství na životní prostředí a změny klimatu, které se uskutečnily v prosinci 2010 a v lednu 2011 (více v příspěvku „Debata o budoucnosti SZP po roce 2013: další příspěvky unijních institucí) se tentokrát Rada věnovala územní rovnováze (v souladu s 3 hlavními okruhy problémů, které pro debatu o budoucnosti SZP definovalo sdělení Komise z listopadu 2010). V debatě zástupců členských států se objevily návrhy, aby byla politika podpory rozvoje venkova více koordinována s regionální a kohezní politikou EU. Rozvoj venkova by měl být více propojen s podporou místních trhů, turismu, ale i s podporou produkce OZE. Debata byla také věnována otázkám, jak udržet na venkově mladé zemědělce a jejich rodiny, což je problémem napříč celou EU. Navrhováno bylo například zlepšení infrastruktury na venkově.
Maďarské předsednictví bude nyní připravovat závěry všech tří debat pro vypracování a přijetí společné pozice, které se očekává v květnu 2011.
Odkazy