Spravedlnost, svoboda a bezpečnost v prosinci 2010

07.01.2011
Euroskop

Rada: Trestejme dopravní přestupky spáchané v jiném členském státě EU, Rada pro oblast spravedlnosti a vnitřních věcí poprvé prakticky použila mechanismus posílené spolupráce, Komise: Návrh na revizi nařízení „Brusel I“ a zelená kniha o volném pohybu listin, EP zamítl udělování jednotných povolení pro práci a pobyt

Rada: Trestejme dopravní přestupky spáchané v jiném členském státě EU

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o usnadnění přeshraničního vymáhání právních předpisů v oblasti bezpečnosti silničního provozu (KOM(2008)151)

Rada 2. 12. 2010 dospěla k předběžné dohodě stran návrhu směrnice o usnadnění přeshraničního vymáhání právních předpisů v oblasti bezpečnosti silničního provozu. V praxi by se tak měla otevřít cesta k trestání dopravních přestupků spáchaných v jiném členském státě i tehdy, pokud řidič nebyl pokutován na místě.

Pozadí

Komise svůj návrh mající usnadnit přeshraniční postih dopravních přestupků v případech, že se jich dopustí řidič s vozidlem registrovaným v jiném členském státě než v tom, kde byl dopravní přestupek spáchán, předložila v březnu 2008.

V pozadí návrhu lze číst dlouhodobou tendenci Komise ospravedlňovat vlastní legislativní iniciativy v oblasti dopravy posilováním bezpečnosti na silnicích.

V roce 2001 byl zveřejněn „závazek snížit do 10 let počet úmrtí na silnicích o polovinu, což se ovšem nepodařilo (fakt, že Komise v červenci 2010 předložila obdobný plán na dalších 10 let, na tom nic nemění). Stejně tak neúspěšné bylo uveřejnění nezávazného doporučení č. 2004/345 týkajícího se osvědčených postupů při kontrole uplatňování dopravních předpisů.

Plénum EP návrh Komise podpořilo v prosinci 2008 přijetím zprávy Inés Ayala Senderové. Postavilo se mj. za vypracování zprávy Komise po 2 letech od chvíle, kdy bude směrnice implementována, aby bylo možné zvážit potenciální meritorní rozšíření dané normy. Poněkud nekonzistentně poslanci do textu vložili i doporučení týkající se zvýšení silničních kontrol či kontrol na přítomnost alkoholu v krvi ze strany členských států.

Klíčové body

Rada souhlasila s elektronickou výměnou údajů o přestupcích mezi jednotlivými členskými státy, resp. o jednotlivých provozovatelích registrovaných motorových vozidel.

Přestože Komise původně předpokládala, že přes hranice „přenositelnými přestupky budou nepřiměřená rychlost, nezastavení vozidla na červenou, nezapnuté bezpečnostní pásy a řízení pod vlivem alkoholu (podle Komise z těchto příčin vznikají 3/4 dopravních nehod), Rada katalog rozšířila o další 4 položky: řízení pod vlivem návykových látek, nepoužití ochranné přilby, nezákonné použití pruhu pro průjezd vozidel s přednostním právem jízdy a nezákonné použití mobilního telefonu při řízení.

Směrnice by se měla vztahovat na všechny řidiče, data o provozovatelích registrovaných motorových vozidel by si měly členské státy vyměňovat skrze systém Eucaris.

Mělo by nicméně vždy záležet na tom, zda stát, v němž byl přestupek spáchán, bude výměnu iniciovat, resp. bude požadovat sankcionování přestupku. V daném případě by měl být povinen zformulovat oznámení s popisem přestupku v jazyce toho, kdo přestupek spáchal (rozhodný bude jazyk země, v němž bylo zaregistrováno příslušné motorové vozidlo).

Pokud dotčený řidič pokutu neuhradí, neměla by směrnice stanovovat žádný konkrétní mechanismus.

Ten by měl být závislý na existujících (mezi)národních normách a/nebo bilaterálních dohodách mezi příslušnými členskými státy, popř. na tom, zda řidič se svým vozidlem navštíví stát, v němž přestupek spáchal, znovu. V tom případě by tamější orgány pochopitelně měly mít možnost pokutu vymáhat.

Stav projednávání

Rada (za nesouhlasu Itálie) změnila právní bázi návrhu z čl. 91 Smlouvy o fungování EU týkajícího se dopravy na čl. 87 odst. 2 téhož dokumentu týkající se policejní spolupráce. To znamená, že výslednou normu nebudou povinny implementovat Velká Británie a Irsko, pokud se do 3 měsíců nerozhodnou jinak, a Dánsko, jež by pro uplatnění směrnice na svém území muselo přijmout separátní mezinárodní smlouvu. (Obě druhy výjimek vyplývají ze speciálního postavení dotčených zemí, jež si vyjednaly při ratifikaci maastrichtské Smlouvy o EU.) Rovněž platí, že norma nebude přesně specifikovat operační podmínky policejní spolupráce. V daném případě by musela být založena na čl. 87 odst. 3 Smlouvy o fungování EU a namísto kvalifikované většiny by musela být schválena jednomyslně.

Komise již dříve připustila, že výměna relevantních informací bude pro členské státy minimálně zpočátku znamenat zvýšenou finanční zátěž.

Přitom podíl přestupků spáchaných cizozemci se standardně pohybuje pouze v řádu jednotek procent (s výjimkou zemí, které patří mezi oblíbené turistické destinace, např. Francie). Komise navíc ve svých materiálech tvrdí, že zamýšlené opatření nemusí nutně zajistit větší bezpečnost na silnicích, ač pohnutky k předložení příslušného textu byly právě tyto.

Rovněž je možný konflikt s platným rámcovým rozhodnutím č. 2005/214 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut. Podle Komise by měla směrnice rámcové rozhodnutí pouze doplnit a umožnit, aby otázka dopravních přestupků byla vyřešena přímo mezi příslušnou státní autoritou a provozovatelem vozidla, nikoliv mezi dvěma státy, jak to předpokládá právě rámcové rozhodnutí. Viděno z druhé strany, nová směrnice sice nebude zakládat žádnou povinnost s výjimkou výměny informací o přestupcích mezi jednotlivými členskými státy, resp. o jednotlivých provozovatelích registrovaných motorových vozidel (nebude harmonizovat ani povahu přestupků, ani tresty uložené za jejich spáchání), nicméně na základě platného rámcového rozhodnutí by mělo být možné vymáhat stanovené pokuty. Tuto interpretaci připouští i Komise.

Předpokládaný další vývoj

Pokud návrh schválí i EP, budou mít členské státy 2 roky na jeho implementaci.

Komise do 5 let od vstupu směrnice v platnost prozkoumá možnost rozšíření seznamu „přenositelných dopravních přestupků.

Odkazy

Rada pro oblast spravedlnosti a vnitřních věcí poprvé prakticky použila mechanismus posílené spolupráce

Press Release: 3051st Council meeting Justice and Home Affairs, Brussels, 2-3 December 2010 (16918/10)

Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. prosince 2010 k návrhu nařízení Rady, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky

V rámci zasedání Rady pro oblast spravedlnosti a vnitřních věcí, které se uskutečnilo ve dnech 2.-3. 12. 2010, bylo poprvé v historii využito instrumentu tzv. posílené spolupráce. 14 členských států, které se pro posílenou spolupráci rozhodly, přijalo harmonizovaná pravidla týkající se právního postupu v oblasti rozvodů a rozluky.

Pozadí

Mechanismus užší či posílené spolupráce umožnily změny, které v rámci Smlouvy o EU a Smlouvy o ES přinesla Amsterodamská smlouva, jež vstoupila v platnost 1. 5. 1999. Smlouva z Nice, která vstoupila v platnost 1. 2. 2003, a Lisabonská smlouva přinesly změny týkající se podmínek umožňujících posílenou spolupráci. V současnosti je dle platného primárního práva nutné, aby se posílené spolupráce účastnilo minimálně 9 členských států. Členské státy podávají žádost o posílenou spolupráci Komisi (s výjimkou oblastí výlučné pravomoci a společné zahraniční a bezpečnostní politiky), která se může rozhodnout, zda návrh na její zahájení podá, či ne. Ke schválení posílené spolupráce je potřeba kvalifikované většiny v Radě, která rozhoduje na návrh Komise. Pro povolení posílené spolupráce musí vyslovit souhlas i EP.

Otázka harmonizace v oblasti rozvodového práva s přeshraničním prvkem nebyla mezi členskými státy konsensuální. Lisabonská smlouva ponechala v oblasti rodinného práva tzv. zvláštní legislativní postup, pro schválení legislativy je tedy nutná jednomyslnost členských států a EP má pouze konzultační pravomoc.

Pro příslušný návrh pocházející již z roku 2006 neexistovala v Radě jednomyslná shoda a byl proto zablokován. Požadovaných 9 členských států, k nimž se následně připojilo dalších 5, se ale obrátilo na Komisi s žádostí o povolení posílené spolupráce. Rada složená z ministrů spravedlnosti ve spolupráci s Komisí se na klíčových bodech ohledně návrhu právního předpisu pro zahájení posílené spolupráce v příslušné oblasti dohodla na svém zasedání v červnu 2010.

EP následně 16. 6. 2010 rámcové rozhodnutí Rady o ustanovení posílené spolupráce v otázkách práva aplikovatelného v případě rozvodu či rozluky potvrdil přijetím zprávy Tadeusze Zwiefka (více v příspěvku „Rada schválila posílenou spolupráci v oblasti rozvodového práva s přeshraničním prvkem).

Klíčové body a stav projednávání

Nová legislativa se má týkat dvojic odlišné národnosti, dvojic, které žijí odděleně v různých zemích, či dvojic žijících spolu v jiné než mateřské zemi. Příslušná legislativa by měla umožnit, aby se rozvádějící dvojice sama rozhodla, jaké právo (podle právního řádu které země) má být v jejím případě použito, zda právo státu, v němž dvojice momentálně trvale pobývá, nebo právo státu, v němž trvale pobývala předtím, pokud zde stále žije jeden člen manželského páru, případně může být použito též práva státu státní příslušnosti jednoho z manželů, anebo též práva státu, v němž se rozvodové řízení před soudem odbývá (lex fori).

Pokud se dvojice dohodnout nedokáže, bude jako první platit právo státu, v němž má dvojice trvalý pobyt v době zasedání soudu, není-li to možné, bude aplikován druhý princip (předchozí trvalé bydliště za podmínky, že v tomto místě alespoň jeden z manželů stále žije a neopustil toto bydliště více než rok před zahájením příslušného jednání soudu), pokud ani to nelze, je aplikován princip třetí, a pokud ani tento není konsensuální, dojde na aplikaci lex fori.

Aby byla dostatečně respektována specifika odlišných tradic členských států v citlivé oblasti rodinného práva, byly učiněny některé výjimky. Ty se týkají například Malty, kde právní úprava umožňující rozvod dosud vůbec neexistuje. Maltské úřady přesto uznávají rozhodnutí o rozvodu svých občanů učiněná jinde v EU. Malta se tedy sice posílené spolupráce v této oblasti účastní, její soudy jsou ale vyňaty z povinnosti rozhodovat v případě rozvodů smíšených manželství.

Stejné pravidlo platí v případě, pokud daný stát neuznává sňatky osob stejného pohlaví a z tohoto důvodu přirozeně nemá ani právní úpravu, která by umožňovala rozvod takových dvojic. Přijatá harmonizační pravidla se totiž vztahují i na rozvod a rozluku dvojic stejného pohlaví, pokud to právní řád příslušných zemí umožňuje.

Pozice ČR

ČR se prozatím této posílené spolupráce neúčastní.

Předpokládaný další vývoj

Na plenárním zasedání EP 15. 12. 2010 bylo přijato k návrhu nařízení Rady, kterým se v oblasti rozhodného práva ve věcech rozvodu a rozluky zavádí posílená spolupráce, usnesení. EP byl v této věci pouze konzultován vzhledem k tomu, že v oblasti rodinného práva zůstal dle Lisabonské smlouvy zachován tzv. zvláštní legislativní postup.

Nová legislativa zavazující pouze státy účastnící se posílené spolupráce má po tomto vyjádření EP vstoupit v platnost během 18 měsíců.

Jednou ze základních charakteristik a podmínek posílené spolupráce je její otevřenost dalším zemím, které mají zájem se k této aktivitě připojit, je proto otázkou, zda se přidají i další země vzhledem k tomu, že počet smíšených manželství a též rozvodů těchto manželství v EU stále přibývá.

Odkazy

Komise: Návrh na revizi nařízení „Brusel I a zelená kniha o volném pohybu listin

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on jurisdiction and the recognition and enforcement of judgments in civil and commercial matters (COM(2010)0748 final)

Green Paper Less bureaucracy for citizens: promoting free movement of public documents and recognition of the effects of civil status records (COM(2010)0747 final)

Komise 14. 12. 2010 přijala legislativní návrh, který se má týkat revize tzv. nařízení Brusel I, a přispět tak k urychlení a snížení nákladů přeshraničních soudních sporů. Revize nařízení Brusel I by měla usnadnit fungování především podnikatelům, kteří poskytují své služby na území EU, a má reflektovat též ochranu spotřebitelů.

Ve stejný den Komise zveřejnila také zelenou knihu s názvem „Méně byrokracie pro občany: Podpora volného pohybu veřejných dokumentů a uznávání účinků dokladů prokazujících osobní stav. Navrhuje různé možnosti pro usnadnění volného pohybu dokladů a listin osvědčujících osobní stav. K tématu byla otevřena veřejná konzultace.

V obou případech by mělo jít o kroky, které mají usnadnit pohyb podnikatelů i běžných občanů napříč hranicemi členských států EU, při styku se soudními orgány v občanskoprávním řízení a dalšími úřady.

Pozadí

Nařízení č. 2001/44 o výkonu a uznávání soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, známé též jako Brusel I, stanovuje pravidla pro příslušnost soudů při sporech s mezinárodním prvkem a také pro uznání a výkon rozsudku soudu v jiném členském státě. Od roku 2001 bylo toto nařízení několikrát modifikováno a upřesňováno, v dubnu 2009 potom Komise prostřednictvím zelené knihy, v níž publikovala zprávu o uplatňování nařízení Brusel I, vyzvala k jeho podstatnější reformě.

Předmětem kritiky ve vztahu k původní podobě nařízení byla především komplikovanost, nákladnost a byrokratický charakter řízení vedených za účelem uznávání a výkonu soudních rozhodnutí mezi členskými státy ve věcech týkajících se občanského a obchodního práva. Dle prohlášení komisařky pro oblast spravedlnosti Viviane Reding Komisi k revizi přiměly také studie, které indikovaly, že nižší zájem některých malých a středních podniků na přeshraničním obchodu a působení v zahraničí bývá způsoben též byrokratickými překážkami při soudních sporech, které vytvářejí dodatečné náklady a právní nejistotu.

Klíčové body a stav projednávání

Nejdůležitější navrhované změny se týkají zrušení tzv. řízení o prohlášení vykonatelnosti. Jedná se o to, že dle stávajícího stavu soudní rozhodnutí jednoho členského státu nemají automaticky účinnost v jiném členském státě, musí zde být proto nejprve schválena a prohlášena za vykonatelná soudem, což znamená dodatečné, někdy i zdlouhavé a nákladné soudní řízení za účasti právních zástupců, příp. překladatelů apod. V rámci revize nařízení Brusel I je navrhováno, aby byl tento „mezikrok zrušen.

Rozhodnutí ve věcech občanského práva a ve věcech obchodních vydaná v jednom členském státě by se automaticky měla stát vykonatelnými v celé EU. Návrh zachovává možnost soudu výkon rozhodnutí pozastavit za výjimečných okolností (např. pokud soud v členském státě, v němž padlo rozhodnutí, porušil právo na řádný proces).

Reforma se má týkat též arbitrážního řízení, na které se nařízení Brusel I nevztahovalo. Měla by v této věci chránit podniky před zneužitím tohoto relativně rychlého a levného právního instrumentu (např. ochrana před zneužitím rozhodčí smlouvy prostřednictvím soudních sporů apod.).

Změny mají také vnést více právní jistoty do dohod mezi spornými stranami o volbě soudu a zamezit tak oddalování soudního řízení, když jedna ze stran napadá právní příslušnost a pravomoci soudu, na kterém se přitom obě strany sporu předtím shodly (standardně např. podniky, které uzavírají dopředu dohody, že budou veškeré spory řešit u konkrétního soudu, platnost těchto dohod o volbě soudu bývala ale někdy napadána u soudů v jiném členském státě EU a docházelo tak k oddalování rozhodnutí sporu). Změny nařízení mají zajistit, aby soud zvolený v příslušné dohodě byl vždy prvním, který určí, zda je tato dohoda platná či ne.

V neposlední řadě se reforma má týkat spotřebitelů. Těm by mělo být umožněno vést soudní spor ve vlastní zemi, a to i v případě, že žalují firmu, která má sídlo mimo EU. Má jít tedy o harmonizaci různých pravidel týkajících se soudní příslušnosti, která v současnosti uplatňují členské státy pro případ, kdy jsou žalovány osoby ze třetích zemí.

Zelená kniha navrhuje různé možnosti, jak usnadnit opět poměrně zdlouhavé byrokratické postupy (např. ve formě zvláštních poplatků či vyžadování dokumentů, které se v rodné zemi žadatele běžně nevystavují) při přeshraničním ověřování a potvrzování vlastnických listin, uznávání nového příjmení apod. Cílem tedy má být snadnější uznávání rodných či vlastnických listů a dalších veřejných listin v zahraničí.

Jednou z navrhovaných možností jsou celoevropské formuláře pro základní doklady osvědčující osobní stav, což by mělo vést k tomu, že odpadnou náklady za uznávání či překlad těchto dokladů v jiném členském státě EU. To by ovšem vyžadovalo harmonizaci pravidel v členských zemích. Naproti tomu automatické uznávání těchto dokladů, které je další navrhovanou možností, tuto harmonizaci nevyžaduje.

Předpokládaný další vývoj

O návrhu Komise, který reformuje nařízení Brusel I, budou v následujících měsících spolurozhodovat Rada a EP.

K zelené knize o volném pohybu dokumentů v rámci EU Komise otevřela veřejnou konzultaci, která má trvat do 30. 4. 2011. Na základě výsledků veřejné konzultace má potom v roce 2013 přijmout 2 legislativní návrhy. První se má týkat volného pohybu veřejných listin a druhý uznávání účinků dokladů osvědčujících osobní stav.

Odkazy

EP zamítl udělování jednotných povolení pro práci a pobyt

Návrh směrnice Rady o sjednoceném postupu vyřizování žádostí státních příslušníků třetích zemí o jediné povolení k pobytu a výkonu práce na území členského státu a o společném souboru práv pro pracovníky z třetích zemí, kteří oprávněně pobývají v členském státě (KOM(2007)638)

Plénum EP zamítlo po roce jednání v prvním čtení 14. 12. 2010 poměrem 350:306:25 návrh směrnice zavádějící jednotné povolení k pobytu a výkonu práce v EU pro legální pracovníky ze třetích zemí s dlouhodobým pobytem (delším než 3 měsíce).

Pozadí

Návrh je součástí balíku norem týkajících se pracovního přistěhovalectví včetně projektu tzv. evropských modrých karet (více zde), které mají představovat pracovní povolení a povolení k pobytu určené pro přistěhovalce, již mohou zaplnit volná, vysoce kvalifikovaná pracovní místa na evropském pracovním trhu.

Komise zveřejnila v lednu 2005 zelenou knihu o přístupu EU k řízení ekonomické migrace, podle níž v prosinci 2005 ve formě sdělení publikovala plán politiky v oblasti legální migrace. Jedním z cílů následného akčního programu Evropské rady z prosince 2006 týkajícího se legální migrace bylo také zavedení „obecného rámce pro spravedlivý a na právech založený přístup k pracovní migraci. Původní návrh směrnice předložila Komise v říjnu 2007. EP vydal svoje stanovisko při jediném čtení v listopadu 2008, Rada o návrhu vedla politickou rozpravu v dubnu 2009.

Klíčové body

Základem normy bylo, že povolení k pobytu a pracovní povolení budou tvořit jeden dokument, a tím dojde k zjednodušení celého systému.

Platnost povolení by určil daný členský stát. Vzor povolení by vycházel ze stávajícího povolení k pobytu státních příslušníkům třetích zemí v EU, který zavedlo nařízení č. 1030/2002.

Povolení se nevztahovalo na občany s trvalým pobytem, uprchlíky, sezónní pracovníky, jejichž otázku řeší nebo budou řešit jiné normy.

Původní návrh počítal s obecným zákazem dodatečných povolení, to ale dodatky na nátlak některých členských států změnily. Pracovníci třetích zemí by měli mít stejná pracovní práva jako občané daného členského státu (přístup k sociálnímu zabezpečení, vzdělávání, školení ap.).

Stav projednávání

Socialisté a zelení hlasovali proti návrhu, neboť jej považují za diskriminační vůči dalším pracovníkům, jako jsou sezónní pracovníci a pracovníci s krátkodobým pobytem.

Socialisté byli také proti návrhu, aby členské státy mohly omezovat některá práva pracovníků, jako je např. přístup k dotovanému bydlení.

Politickou podporu návrhu nevyjádřila ani skupina ALDE, a to kvůli již zmíněnému zapracovanému dodatku o tom, že členské státy by mohly po žadatelích požadovat další povolení (doplňující dokumenty o potvrzení pobytu v dané členské zemi). To ALDE považuje za odklon od původního návrhu, který původně podporovala.

Předpokládaný další vývoj

Po roce jednání se text vrací opět do výboru LIBE a EMPL.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality