Institucionální záležitosti v listopadu 2010

07.12.2010
Euroskop

AFCO: Evropská občanská iniciativa musí být co nejpřístupnější, Jednání dohodovacího výboru o rozpočtu pro rok 2011 ztroskotala, Komise předložila nový návrh rozpočtu, EU poskytne již druhou finanční pomoc členskému státu – Irsku

AFCO: Evropská občanská iniciativa musí být co nejpřístupnější

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o občanské iniciativě (KOM(2010)119)

Výbor AFCO 9. 11. 2010 debatoval o své pozici vůči návrhu Komise na zavedení evropské občanské („lidové) iniciativy. Podle očekávání preferuje, aby pravidla pro její uplatnění byla co nejvolnější.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v březnu 2010 v souladu s čl. 11 Smlouvy o EU a čl. 24 Smlouvy o fungování EU. Navrhla, aby evropská občanská iniciativa byla uznána v případě, že se k ní připojí alespoň 1 mil. občanů z třetiny členských států. Minimální počet signatářů z jednotlivých členských států by měl být závislý na jejich lidnatosti.

Rada se na tzv. obecném přístupu k návrhu shodla v červnu 2010. Přípustnost iniciativy by podle ní měla být zkoumána již po sesbírání 100 tis. podpisů (Komise navrhovala 300 tis.; více v příspěvku Institucionální záležitosti v červnu 2010).

Klíčové body

Cílem AFCO je požadavky na evropskou občanskou iniciativu co nejvíce zmírnit a zjednodušit. Proto požaduje, aby její přípustnost byla posouzena bezprostředně poté, co se začne se sběrem podpisů, aby podpisy mohly pocházet pouze z jedné pětiny členských států a mohly se sbírat až rok a půl, a to od všech občanů členských států, kteří dosáhli věku 16 let (čísla svých dokladů by přikládat nemuseli).

Po sesbírání 1 mil. podpisů by se mělo k příslušné iniciativě obligatorně uskutečnit veřejné slyšení. Rovněž by ke každé z nich měl vzniknout sedmičlenný „občanský výbor (každý člen by měl pocházet z jiného členského státu).

Stav projednávání

Uvedené požadavky jsou problematické jak z hlediska jejich obsahu (fakticky posilují prvky přímé demokracie na úrovni EU, což nepodporuje např. Francie, ale ani ČR), tak (potažmo) s ohledem na již dříve avizovaný předpoklad, že finální norma bude schválena k prvnímu výročí vstupu Lisabonské smlouvy v platnost.

Nejenže se jednoznačně ukázalo, že pozice Komise a Rady na jedné straně a EP na straně druhé jsou zcela odlišné (i když Komise je údajně ochotna k ústupkům, např. ve věci přezkoumání přípustnosti evropské občanské iniciativy, pokud výše uvedený „občanský výbor vznikne bezprostředně po registraci iniciativy). EP projednávání komplikuje i procedurálně: věnují se mu fakticky hned 4 odpovědní zpravodajové (Alain Lamassoure a Zita Gurmai z výboru AFCO a Diana Wallis a Gerald Häfner z výboru PETI).

Evropská občanská iniciativa a Komise, Rada a EP

Sporné body

Komise

Rada

EP

Po sesbírání kolika podpisů by měla být kontrolována přípustnost iniciativy?

300 tis.

100 tis.

0

Z jakého minimálního počtu členských států by měly pocházet podpisy pod iniciativou?

1/3 EU (9)

1/3 EU (9)

1/5 (6)

Jaký by měl být minimální věk signatářů?

18 let (v případě Rakouska 16 let)

18 let (v případě Rakouska 16 let)

16 let

Jak dlouho by měla moci být iniciativa otevřena?

12 měsíců

12 měsíců

18 měsíců

Kdy by mělo být revidováno nařízení o iniciativě?

po 5 letech

po 3 letech

po 3 letech

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP by mělo o zprávě hlasovat 15. 12. 2010.

Belgické předsednictví avizovalo, že bude usilovat o uzavření jednání návrhu do konce roku 2010. Implementační lhůta by pak měla být 12měsíční.

Odkazy

Jednání dohodovacího výboru o rozpočtu pro rok 2011 ztroskotala, Komise předložila nový návrh rozpočtu

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 25. listopadu 2010 o probíhajících jednáních o rozpočtu na rok 2011

Draft General Budget of the European Union for the financial year 2011. General Statement of Revenue (COM(2010) 750)

Proposal for a Decision of the European Parlimant and of the Council on the Mobilisation of the Flexibility Instrument (COM(2010) 760)

Jedno z nejdůležitějších témat listopadové agendy klíčových institucí rozhodovacího procesu v EU představovala budoucnost návrhu rozpočtu pro rok 2011. Mezi zástupci EP, Rady a Komise probíhalo dohodovací řízení, které však do stanoveného data 15. 11. 2010 nepřineslo konsensus. Sporným bodem nakonec nebyl ani natolik samotný rozpočet pro rok 2011 a jeho navrhované výdaje jako spíše otázka budoucnosti financování EU a role EP v těchto jednáních.

Pozadí

Podle Lisabonské smlouvy je rozpočet nově schvalován podle spolurozhodovací procedury, což dává EP rovnoprávnou pozici ve vztahu k Radě. EP již dopředu avizoval, že této možnosti využije nejen k tomu, aby prosadil vlastní představu o výdajích rozpočtu pro rok 2011, mírně odlišnou od pozice Rady a konvenující více s původním návrhem Komise, ale také k tomu, aby přiměl Radu a Komisi diskutovat o možné revizi výdajů v rámci platné finanční perspektivy a též o další budoucnosti rozpočtové politiky EU po roce 2013. V sázce tedy byla otázka revize již rámcově stanovených výdajových stropů pro následující rozpočtové roky a ještě citlivější otázka nové finanční perspektivy a možnosti zavedení nového zdroje příjmů pro rozpočet EU.

EP se nakonec ve svém usnesení z října 2010 odmítl škrty provedené v rámci pozičního dokumentu, který vzešel z jednání Rady, a navíc své usnesení doplnil o pozměňovací návrhy politické povahy požadující nastartování debaty o revizi finanční perspektivy 2007-2013 a o zavedení vlastních zdrojů Společenství. Vzhledem k rozdílným pozicím Rady a EP tak bylo nutné zahájit dohodovací řízení. Dohodovací výbor zahájil činnost 27. 10. 2010 (více v příspěvku „EP neschválil škrty Rady v rozpočtu pro rok 2011, bylo zahájeno dohodovací řízení„)

Klíčové body a stav projednávání

Komise přišla s návrhem prvních kompromisů týkajících se výdajů stávající finanční perspektivy už na samém počátku dohodovacího řízení 27. 10. 2010. Jedním z nejspornějších témat bylo navýšení výdajů rozpočtu pro roky 2012-2013 o 1,4 mld. € pro projekt ITER.

Další sporný bod představovala samotná otázka výdajů rozpočtu pro rok 2011. Rada se bránila navýšení navrhovanému ze strany EP a trvala na tom, že výdaje v platbách pro rok 2011 mohou oproti roku 2010 narůst maximálně o 2,91 % (v absolutních číslech jen cca 3,5 mld. €), přičemž dávala najevo připravenost poskytnout EP větší prostor v otázce tzv. závazků. (Závazky se vztahují k jednotlivým schváleným finančním programům, které jsou často reálně vypláceny během víceletých období, zatímco platby zahrnují prostředky, které by měly být reálně vyplaceny v tom kterém roce. Platby proto bývají tradičně nižší než závazky.) Zástupci EP naopak trvali na tom, že tak malý růst výdajů neumožní dostát všem projektům a programům, které EU sama sobě předepsala a jejichž realizaci členské státy očekávají. Nejvíce diskutovanými výdajovými kapitolami byly kapitola 1 (Udržitelný růst a konkurenceschopnost), kapitola 2 (majoritně SZP) a kapitola 4 (EU jako globální partner, tedy záležitosti zahraniční politiky, vnější bezpečnosti, rozvojové pomoci apod.).

Debatu komplikovaly další otázky, již zmíněný problém možnosti pružné úpravy výdajů pro další roky, otázka nových zdrojů a zapojení EP do přípravy dalších finančních perspektiv. EP byl podezříván zejména ze snahy zajistit si výraznější pozici při budoucích rozhovorech o finančních a rozpočtových otázkách v EU.

Čtyři dny před vypršením lhůty pro nalezení kompromisu v rámci dohodovacího výboru, k němuž mělo dojít 15. 11. 2010, EP nakonec částečně ustoupil v otázce omezeného navýšení výdajů pro rok 2011 v porovnání s rokem letošním. Souhlasil se s stropem ve výši 2,91 % nárůstu, který navrhovala Rada, a seškrtal svůj původní návrh výdajů o cca 4 mld. €. Na oplátku ovšem požadoval, aby členské státy zahájily s EP diskusi o budoucnosti rozpočtové politiky EU, především o otázce nových vlastních zdrojů, a aby EP získal silnější pozici v celém jednání o nové finanční perspektivě (EP zde má nadále pouze konzultační pravomoc).

Předseda EP Jerzy Buzek spolu s komisařem pro rozpočtové otázky Januszem Lewandowskim dokonce předložili nástin politické dohody mezi EP a Radou ve sporných otázkách týkajících se revize výdajů současné finanční perspektivy a příjmových zdrojů pro budoucí financování EU. Zástupci členských států se rozdělili na ty, kteří jevili ochotu o politické dohodě jednat (většinou zástupci rozpočtových příjemců) a ty, kteří jednání odmítli. Konsensu mezi EP a Radou v rámci dohodovacího se nakonec nepodařilo do stanoveného data 15. 11. 2010 dosáhnout.

Požadavek EP na výraznější roli v jednáních o nové finanční perspektivě a o vlastních zdrojích rozpočtu EU podle stanoviska některých členských států zacházel i za rámec Lisabonské smlouvy. Dle vyjádření předsedy EP Buzka byla aktérem neochotným ke konsensu naopak Rada. Komisař pro rozpočtové otázky Lewandowski vyjádřil hluboké politování nad tímto vývojem, který podle něho dopadne nejvíce na příjemce prostředků z rozpočtu EU (regiony, venkovské oblasti, podnikatelé a další). Dle slov předsedy Komise Barrosa ti, kdo si myslí, že takto „zvítězili nad Bruselem, uškodili sami sobě. Jako memento působila vize rozpočtového provizoria, které by znamenalo, že rozpočet EU by byl v jednotlivých měsících následujícího roku odkázán vždy pouze na 1/12 celkových výdajů určených pro rok 2010. Této situaci ES čelilo naposledy v letech 1980 a 1985. Rozpočtové provizorium by se dotklo nejvíce nových projektů typu Evropské služby pro vnější činnost (EEAS), ITER či nových dozorčích agentur ustavených v souvislosti s tzv. finančním balíkem, spekulovalo se však též o možném dopadu na výdaje typu přímých zemědělských plateb.

Otázky rozpočtu pro rok 2011 dominovaly také plenárnímu zasedání EP ve dnech 22.-25. 11. 2010, na němž bylo přijato usnesení, podle kterého EP hodlá trvat na svých požadavcích s výjimkou otázky výdajů pro rok 2011, kde již během dohodovacího řízení byl ochoten Radě ustoupit.

Po ztroskotání jednání dohodovacího výboru bylo na Komisi, aby předložila nový návrh rozpočtu pro rok 2011. Komise se rozhodla reagovat rychle a předložila nový návrh rozpočtu pro rok 2011 už 26. 11. 2010. Návrh obsahuje pouze kosmetické změny a je de facto kopií kompromisu, který byl dohodnut již na počátku dohodovacího řízení. To jen potvrzuje, že o podobu rozpočtu pro následující rok ve skutečnosti příliš nejde, EP hraje hlavně o zvýšení svých pravomocí při přípravě rozpočtové reformy pro období po roce 2013. Coreper též rychle zareagoval předložením kompromisu ohledně flexibility v úpravách výdajů stávající finanční perspektivy.

Předpokládaný další vývoj

K novému návrhu rozpočtu pro rok 2011 musí následně přijmout nové pozice jak EP, tak Rada a bude následovat nová dohodovací procedura. Komise též přislíbila, že návrhy týkající se vlastních zdrojů zveřejní do konce června 2011.

Vzniklá mimořádná situace má být také jedním z hlavních bodů jednání Evropské rady v prosinci 2010.

Odkazy

EU poskytne již druhou finanční pomoc členskému státu – Irsku

Statement by the Eurogroup and ECOFIN Ministers, 28. 11. 2010

Ministři financí zemí eurozóny se na svém neformálním setkání 28. 11. 2010 jednomyslně shodli, že EU poskytne Irsku půjčku ve výši 85 mld. €.

Pozadí

EU otřásá další finanční krize jejího člena, respektive člena eurozóny. Irský problém neodstartovalo ohromné zadlužení jako v případě Řecka, ale krize bankovního sektoru. Prudký nárůst deficitu způsobila až nákladná sanace krachujících irských bank. To zavedlo zemi do dluhové pasti.

Problémy irských bank způsobilo obrovské množství úvěrů, které si finanční ústavy nabraly v zahraničí, aby na domácí půdě mohly financovat masivní realitní boom. S příchodem hospodářské a finanční krize začaly ovšem ceny nemovitostí prudce klesat a banky se zanedlouho ocitly bez prostředků. Jejich ztráty ovšem nebyla vláda schopna financovat, mimo jiné i proto, že irský rozpočet z velké části stojí na příjmech z daně z nemovitosti (sazby daně z příjmů jsou naopak velmi nízké).

Na začátku listopadu 2010 malé země v čele se šéfem eurozóny a lucemburským premiérem Jean-Claudem Junckerem odmítali, že by Irsko potřebovalo finanční pomoc. Velké země si naopak přály, aby jí Irové využili. Irsko několik týdnů pomoc EU odmítalo, žádost podalo 22. 11. 2010.

Finanční krize se v Irsku přelila do krize politické, když opozice začala na vládní stranu Fianna Fáil vyvíjet tlak a požadovala vypsat předčasné volby. Premiér Brian Cowen tuto možnost připustil až poté, co budou schválena úsporná opatření.

Jednotná měna se během listopadu 2010 ocitla pod tlakem. Investoři se obávají, že stejný osud jako Irsko potká také Portugalsko, Španělsko, Itálii a Belgii. Šéf ECB Jean-Claude Trichet tyto obavy vyvrací. Informace o tom, že EU tlačí na Portugalsko, aby přijalo pomoc EU, Unie vyvrátila. V Portugalsku se deficit rozpočtu rovná 12 % HDP, dlužné závazky dosáhly 330 % HDP. Kromě toho podle nejnovějších údajů Evropského statistického úřadu (Eurostatu) přesáhlo stanovenou hranici deficitu 24 z 27 členských států EU. Pomoc zemím EU zasaženým finanční krizí už dosáhla 300 mld. €.

Klíčové body a stav projednávání

Na základě žádosti Irska z 22. 11. 2010 ministři financí eurozóny na svém neformálním jednání 28. 11. 2010 jednomyslně schválili půjčky Irsku ve výši 85mld. €; země z vlastních zdrojů uhradí 17,5 mld. €.

Ministři se shodli na tom, že půjčka zajistí finanční stabilitu eurozóny a EU jako takové. Irsko získá půjčku na základě pevně daného schématu vytvořeného Komisí, MMF a ECB. Bude se jednat o tříletou společnou finanční asistenci. Irská vláda s návrhem souhlasila 28. 11. 2010.

Program pomoci spočívá na 3 pilířích:

  • okamžitém posílení a celkové restrukturalizaci bankovního systému;
  • ctižádostivé fiskální úpravě vedoucí krestrukturalizaci fiskálního systému včetně upravení nadměrného deficitu do roku 2015;
  • reformách vedoucích kznovuoživení ekonomiky, obzvláště voblasti pracovního trhu (nezaměstnanost činí v Irsku 13,6 %) a zajištění ekonomické a sociální pozice občanů.

Půjčka Irsku obsahuje:

  • 10 mld. €. na refinancování;
  • 25 mld. €. pro potřeby bankovního systému, na nichž se bude 17,5 mld. € podílet irská vláda financemi zrozpočtu aNárodního penzijního rezervního fondu (tento fond, který měl vbudoucích letech vyrovnávat rostoucí výdaje na penze, bude muset prodat více jak polovinu svých akcií a dalších aktiv a peníze poskytnout právě na sanaci krachující bank);
  • 50 mld. €. pokryje potřeby vyplývající zrozpočtu.

Finanční pomoc bude zajištěna:

o 22,5 mld. €. Evropským mechanismem finanční stabilizace (EFSM; právě prostřednictvím tohoto mechanismu může Komise na trhu získat až 60 mld. €., za něž ručí všechny členské státy EU a slouží k okamžité pomoci členskému státu);

  • 17,7 mld. €. Evropským nástrojem finanční stability (EFSF; ten byl vytvořen 16 členy eurozóny na základě rozhodnutí Rady 9. 5. 2010, doplňuje EFSM a je schopen vydat dluhopisy až ve výši 440 mld. € a bude platit jen do roku 2013). Německo a Francie na konci listopadu 2010 jednaly o založení permanentního krizového mechanismu označovaného jako tzv. řízený bankrot, kterého by se mohly účastnit také země vně eurozóny včetně ČR; mechanismus počítá stím, že na případném krachu některého ze států se budou podílet i soukromí investoři, tedy především banky; investoři by přišli o předem určenou část svých investic do dluhopisů postižené země);
  • 4,8 mld. €. bilaterálními půjčkami Velké Británie, Dánska a Švédska;
  • 22,5 mld. €. MMF.

Průměrný úrok z poskytnuté půjčky bude činit 5,8 %, což je sice více než EU poskytla Řecku (5,2 %), ale méně než 9 %, které požaduje trh. Irsko bude vypracovávat čtvrtletní zprávy o stavu ekonomiky.

Kabinet chce získat v rozpočtu během příštích 4 let pomocí úspor a daní 15 mld. €, z toho 40 % už v příštím roce. Úsporami výdajů chce vláda ušetřit 10 mld. € a zvýšenými daněmi a dalšími opatřeními získat zbylých 5 mld. €.

Mezi opatření patří zejména: postupné zvyšování sazby DPH (z 21 % na 22 % v roce 2013 a na 23 % v roce 2014); zavedení daně z nemovitosti a vody; omezení počtu státních zaměstnanců (oproti roku 2008 klesne o 24 750, tedy na úroveň roku 2005); škrty sociálních dávek (do roku 2014 o 2,8 mld. €) a snížení minimální mzdy (o jedno euro na 7,65 €). Irové půjdou v roce 2014 do důchodu v 66 letech, v roce 2021 v 67 letech.

Na dosavadní úrovni však zůstane nízká sazba daně z příjmů právnických osob ve výši 12,5 %, která je (od roku 2003) jednou z nejnižších úrovní v EU. To nevítá Německo, Francie ani další země EU, pro které tato sazba představuje ztížení konkurenceschopnosti. Pro Iry je tato daň symbolem vzestupu jejich ekonomiky v minulých desetiletích a přivedla do země především americké investory jako Microsoft, Hewlett-Packard, Intel nebo Google. Nadnárodní společnosti dosud v Irsku vytvořily zhruba 240 tis. pracovních míst. Na celkových daňových příjmech, které plynou irské státní pokladně, se podílejí 55 %, na hodnotě irského vývozu téměř 70 %.

Cílem vládního plánu je dostat rozpočtový deficit do roku 2014 k unijnímu limitu 3 % HDP. Irsko v roce 2010 očekává, že tamější deficit veřejných financí vzroste na 32 % HDP, což je evropský rekord. Celkový vládní dluh by měl letos stoupnout na 95 % HDP a na maximum se má podle plánu dostat v roce 2013, kdy se vyšplhá na 102 % HDP.

Irská opozice (Labour a Fine Gael) představí svůj návrh úsporných opatření na začátku prosince.

Proti vládním škrtům protestovalo v ulicích Dublinu na konci listopadu odhadem přes 50 tis. lidí.

Ani po zveřejnění pomoci Irsku se euro nepřestalo vůči dolaru propadat. Jedno euro se 29. 11. 2010 prodávalo za méně než 1,31 dolaru, což představuje propad o 1,5 %. Nervozita se odrazila také na evropských burzách. Nedaří se však ani akciím v evropských finančních centrech – Londýně, Paříži a Frankfurtu. Hodnota firem obchodovaných na těchto trzích se snížila o více než 1 %. Na pražské burze se pak hodnota společností snížila o zhruba 0,7 %. Naopak stále rostla cena pojištění proti nesplácení dluhů zemí jako Portugalsko nebo Španělsko.

Postoj ČR

Na finanční pomoci Irsku se bude podílet i ČR – skrze EFSM. Zaručí se za celkem 6,7 mld. Kč., které Irům na 3 roky půjčí Komise.

V případě, že by Irsko peníze nesplatilo, Česko by celou částku muselo zaplatit do rozpočtu EU. ČR ručí nesplacenou rezervou do evropského rozpočtu právě touto sumou. Účast ČR na mechanismu EFSM schválila vláda Jana Fischera v květnu 2010.

Předpokládaný další vývoj

Rada o tomto konkrétním návrhu formálně rozhodne na svém zasedání 6.-7. 12. 2010. Otázkou řízeného bankrotu se bude patrně zabývat Evropská rada na summitu 16.-17. 12. 2010.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality