Hana Kopecká, EUROSKOP, 22. října 2010
Když byla v devadesátých letech založena Liga severu, jevila se její mise jako čirá utopie. S reálným odtržením „Padanie“ od Itálie počítal jen málokdo a kotníčková verze italské „boty“ tak byla spíše pro smích. Zastáncům samostatnosti se ale nyní dost možná blýská na lepší časy. Poslední číslo týdeníku The Economist analyzuje, zda může rostoucí závislost italské vlády na koaličních hlasech separatistů vyústit v rozdělení poloostrova a překreslení mapy Evropy.
Jistým indikátorem možné nezávislosti se staly Berlusconiho ústupky, kterými si už dva roky zajišťuje soustavnou podporu Ligy. Tento měsíc tak slíbil urychlit implementaci reformy fiskálního federalismu, pod kterou se skrývá nejasný projekt větší finanční autonomie severu. Pokud by Liga se svými požadavky neuspěla v rámci koalice, je dost dobře možné, že si přijde na své za dva roky. Tehdy se mají v Itálii konat parlamentní volby, ve kterých jsou separatisté díky rychle rostoucím preferencím horkými favority.
Skrze xenofobii k jednotě
Popularita Ligy, živená anti-imigrační a proti-islamistickou rétorikou, vytrvale stoupá. Díky svému ministru vnitra, Robertu Maronimu, prosadila kontroverzní politiku, v rámci které jsou středomořští imigranti vraceni zpět do mateřských zemí ještě před tím, než si v Itálii stačí požádat o azyl. Islamofobie ve straně rovněž kvete a to mnohdy dosti radikálním způsobem. Ministr pro reformy, Roberto Calderoli se kupříkladu promenoval na vodítku s prasetem, které muslimové považují za nečisté zvíře, po parcele vyhrazené pro stavbu mešity.
The Economist vidí stranickou xenofobii jako vedlejší produkt úsilí vytvořit společnou identitu mezi lidmi, které se snaží spojit. Jedním ze způsobů je existence společného nepřítele, vysvětluje Alessandro Trocino, spoluautor knihy věnované Lize severu. Nejdříve tak posloužili Italové z jihu, pak imigranti a dnes jsou to zejména muslimští přistěhovalci, dodává.
Mezi hlavní handicapy Ligy Severu patří dost možná její existenční závislost na charismatu svého lídra. Na snímku ze 14. dubna 2008 Umberto Bossi po vyhlášení výsledků voleb, ve kterých jeho strana získala 6% hlasů a stala se klíčovým spojencem vlády Silvia Berlusconiho. Foto AP
Strana jednoho muže i myšlenky
Strategie ligového lídra, Umberta Bossiho našla mnoho příznivců zejména na levé straně politického spektra a podpora těchto voličů se ukázala jako klíčová pro skokanský výkon strany v posledních parlamentních volbách. Bylo by ironické, kdyby opět a s větším počtem hlasů uspěla i za dva roky, shodou okolností na stopadesáté výročí sjednocení Itálie. Politolog Giuseppe Berta jí však nedává velké naděje. Liga se v tuto chvíli nachází na hřebenu vlny popularity, což znamená, že v příští chvíli spadne, říká skepticky.
Berta má v mnohém pravdu. Mezi hlavní handicapy strany patří její dost možná existenční závislost na Bossiho charismatu. Městské voliče pak odrazuje populismus a vulgarita, ve které Bossi například hovoří o Romech jako o prasatech. Popularitu krotí rovněž nesmyslný mytologismus, který má být odkazem na keltské dědictví seveřanů. Co je však možná závažnější, strana dosud neprokázala schopnost spravovat větší jednotku, než je střední město.
Další budoucnost Ligy závisí na prosazení fiskálního federalismu a využití nově nabyté moci v případě, že uspěje. Rozdělení Itálie pak možná přestane znít jako hudba daleké budoucnosti. Jak škodolibě uzavírá The Economist, když nás bohové chtějí potrestat, vyslyší naše modlitby.
Autor: Hana Chuka, Euroskop
