Vnitřní trh v září 2010

30.09.2010
Euroskop

Komise sepisuje odpověď na Montiho zprávu, Směrnice o opožděných platbách na dohled, EU schválila finanční balík, Finanční daně členské státy rozdělují, EP podpořil propojení obchodních rejstříků, Přeshraniční poskytování zdravotní péče míří do druhého čtení, Deriváty, krátký prodej a swapy úvěrového selhání čeká regulace, Komise předložila revizi tzv. prvního železničního balíku, Belgické předsednictví navrhlo kompromis ve věci regulace alternativních investičních fondů, ENVI už ví, jak omezit emise CO2 z lehkých užitkových vozů, Komise chce sankce za porušení rozpočtových pravidel v eurozóně

Komise sepisuje odpověď na Montiho zprávu

Communication from the Commission. Single Market Act. A single market delivering smart, sustainable and inclusive economic growth. Draft Version of 23 August

Na veřejnost se dostal návrh sdělení z 23. 8. 2010, jímž Komise hodlá věcně reagovat na Montiho zprávu cílící na „restart projektu jednotného vnitřního trhu EU.

Pozadí

Bývalý komisař odpovědný za oblast vnitřního trhu a hospodářské soutěže Mario Monti byl v říjnu 2009 předsedou stávající Komise José Manuelem Barrosem požádán, aby vypracoval zprávu týkající se dosavadního fungování jednotného vnitřního trhu EU. Ten oficiálně vznikl 1. 1. 1993. Monti svůj více než 100stránkový text vypracoval na platformě BEPA, která má propojovat aktivity Komise s občanskou společností (v nejširším slova smyslu).

Text byl uveřejněn v květnu 2010, kdy jej rovněž podpořilo plénum EP (více v příspěvku Vnitřní trh v květnu 2010).

Klíčové body

Strategie Komise je založena na 3 oblastech (podniky, občané a řízení jednotného trhu) a 51 „akcích, jež za koordinace Michela Barniera, komisaře pro vnitřní trh a služby, identifikovala devítka zainteresovaných komisařů (Joaquín Almunia, László Andor, John Dalli, Antonio Tajani, Karel de Gucht, Siim Kallas, Neelie Kroes, Olli Rehn a Algirdas Šemeta).

Co se týče první z oblastí, je v dokumentu zmíněna otázka zjednodušení administrativy (sdělení k fungování tzv. Aktu o malém podnikání ještě v roce 2010 a novelizace směrnic týkajících se účetnictví v roce 2011), ochrany duševního vlastnictví (zavedení tzv. komunitárního patentu nejpozději v roce 2014, revize směrnice č. 2004/18 na přelomu let 2010 a 2011) nebo fiskální koordinace (koordinace daňových politik, potenciální harmonizace korporátních daní, vydání zelené knihy týkající se DPH). Nadto Komise hovoří o prozkoumání možností zavedení regionálních burz, realizaci „evropské oblasti rizikového kapitálu do roku 2012, uveřejnění bílé knihy o dopravě (2010) a strategie financování dopravní infrastruktury (2011) či o iniciativě na podporu sociálních služeb (2011).

Pokud jde o občany, počítá se např. s iniciativou týkající se půjček nebo bankovních poplatků (2011), posílení uznávání profesních kvalifikací, návrhem na revizi směrnice č. 96/71 o vysílání pracovníků, textem, jenž by řešil otázku penzí mobilních pracovníků či veřejných služeb, které údajně tvoří až 26 % HDP EU, zaměstnávají 64 mil. Evropanů a přímo se dotýkají 500 tis. obchodních subjektů.

Za účelem „silnějšího řízení vnitřního trhu by se mělo každý rok konat fórum pro vnitřní trh. Rovněž by měla vzniknout strategie založená na dosavadním webu Your Europe.

Předpokládaný další vývoj

Sdělení Komise by mělo být uveřejněno v říjnu 2010.

Odkazy

Směrnice o opožděných platbách na dohled

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (KOM(2009)126)

Zástupci Komise, EP a Rady se 31. 8. 2010, 6. 9. 2010 a 13. 9. 2010 sešli k jednání o návrhu směrnice o požděných platbách a nakonec dospěli ke kompromisu.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v dubnu 2009 s cílem doplnit platnou směrnici č. 2000/35 a věřitelům (zejm. malým a středním podnikům) poskytnout nástroje k uplatnění svých práv v případě opožděných plateb.

Výbor IMCO schválil v dubnu 2010 zprávu Barbary Weiler. Podle ní by oproti očekávání měly faktury splácet do 30 dnů jak veřejné autority, tak jiné (obchodní) subjekty (do 60 dnů jen za určitých podmínek).

Klíčové body a stav projednávání

Trialog se rámcově shodl na rozšíření záběru směrnice i na obchodní subjekty se stanovením „základní doby splatnosti faktur v délce 30 dní.

V případě nesplacení v dané lhůtě by měli být věřitelé oprávněni požadovat úroky ve výši 8 % (pozice Komise a Rady byla 7 %, pozice EP 9 %) z nesplacené částky. Administrativní náklady věřitelů by měly být saturovány paušálem 40 €.

Jedinou obecnou výjimkou by měla disponovat zdravotnická zařízení (faktury by měla splácet do 60 dnů), protože sama jsou financována relativně komplikovaně, a tudíž nemusí včas disponovat potřebnými prostředky.

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP by mělo o zprávě Barbary Weiler hlasovat v říjnu 2010.

Odkazy

EU schválila finanční balík

Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Společenství a o zřízení Evropského výboru pro systémová rizika (KOM(2009)499)

Návrh rozhodnutí Rady o pověření Evropské centrální banky zvláštními úkoly, které se týkají fungování Evropského výboru pro systémová rizika (KOM(2009)500)

Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví (KOM(2009)501)

Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (KOM(2009)502)

Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (KOM(2009)503)

Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1998/26/ES, 2002/87/ES, 2003/6/ES, 2003/41/ES, 2003/71/ES, 2004/39/ES, 2004/109/ES, 2005/60/ES, 2006/48/ES, 2006/49/ES a 2009/65/ES s ohledem na pravomoci Evropského orgánu pro bankovnictví, Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (KOM(2009)576)

Zástupci Komise, Rady a EP dospěli 2. 9. 2010 k neformálnímu kompromisu stran tzv. finančního balíku, jenž by měl EU do budoucna usnadnit dohled nad finančními trhy. Rada kompromis schválila 7. 9. 2010, plénum EP 22. 9. 2010.

Pozadí

Komise tzv. finanční balík prezentovala v září 2009 s cílem definovat novou dohledovou architekturu působící na evropské úrovni tak, aby bylo v EU do budoucna možné zabránit finančním/hospodářským turbulencím, jaké v září 2008 odstartoval pád americké banky Lehman Brothers. Dohled by měl sestávat z tzv. mikrodohledu a makrodohledu. Kontroverze budil zejm. „mikrodohled, resp. vznik Evropského systému orgánů finančního dohledu (ESFS) s výkonnými pravomocemi.

Rada s jeho zřízením v prosinci 2009 předběžně souhlasila jen za podmínky, že „poslední slovo při aplikaci konkrétních opatření budou mít členské státy.

Výbor ECON schválil zprávy příslušných zpravodajů (Ramona Tremosy I Balcellse, Sylvie Goulard, José Manuela García-Margalla y Marfila, Petera Skinnera, Svena Giegolda a Antolína Sáncheze Preseda) v květnu 2010 (více v příspěvku Vnitřní trh v květnu 2010), ovšem završení prvního čtení bylo v EP v červenci 2010 odloženo do chvíle, než poslanci se zástupci Rady dospějí ke kompromisu (více v příspěvku Vnitřní trh v červenci 2010).

Klíčové body a stav projednávání

Z hlediska makrodohledu se řešilo, zda by měl novému orgánu ESRB předsedat prezident ECB.

Předmětem debat bylo, zda tím nebudou upozaděny ty členské státy, jež doposud nepřijaly euro. Kompromis nakonec jmenování prezidenta ECB připouští, ovšem pouze na 5 let a se závazkem, že poté bude ESRB předsedat někdo jiný.

Členské státy by si měly zachovat možnost odvolat se proti exekutivním rozhodnutím tzv. mikrodohledu.

Právě tato otázka byla mezi Radou (a zejm. Velkou Británií, důležitým finančním centrem) a EP jednou z nejspornějších. Pro členské státy je rovněž pozitivní to, že „finanční krizi by měly být s to deklarovat pouze ony a měly by to být právě jejich orgány (nikoliv unijní mikrodohled), kdo bude realizovat dohled nad jednotlivými finančními institucemi a/nebo produkty (rovina EU by měla vystupovat jako koordinační a zasahovat primárně jen v případech neshody příslušných národních orgánů řešících konkrétní přeshraniční kauzy a/nebo při porušení práva EU).

EP neprosadil ani to, aby všechny dohledové instituce sídlily ve Frankfurtu nad Mohanem (jako ECB); nakonec by měly být i v Londýně a Paříži.

Za jeden z mála svých úspěchů EP považuje informační povinnosti ESRB vůči výboru ECON či fakt, že jmenování předsedů institucí mikrodohledu (EBA, EIOPA a ESMA) budou moci poslanci vetovat.

Postoj ČR

ČR – včetně ČNB či konzervativních europoslanců – novou finanční architekturu aktivně nepodporovala a nepodporuje (pokud ji přímo neodmítá; podle člena bankovní rady ČNB Roberta Holmana EU národním státům a jejich dohledovým orgánům bere pravomoci, ale odpovědnost za fungování trhu jim ponechává stejnou), při jednání v Radě však nezískala pro svůj postoj adekvátní počet členských států (tzv. blokační menšinu). Nejblíže jejímu názoru byla Velká Británie, ta se ale nakonec spokojila s tím, že jeden z úřadů mikrodohledu bude sídlit v Londýně.

Předpokládaný další vývoj

Celý finanční balík by měl být revidován po 3 letech od vstupu v platnost 1. 1. 2011.

EP implicitně počítá s tím, že se mu při této příležitosti podaří relativně „volnou legislativu (alespoň v porovnání s původními pozměňovacími návrhy EP) zpřísnit. Obdobně poslanci stavějící se za posílení unijní regulace předpokládají, že bude možné naplnit i další, méně zjevnou součást dosaženého kompromisu – možnost institucím mikrodohledu svěřit nové pravomoci separátními normami týkajícími se např. zákazu nekrytého krátkého prodeje (což by měla být záležitost pařížské ESMA; více níže) nebo tzv. bankovní daně (na její výběr by mohla dohlížet londýnská EBA; více v příspěvku Vnitřní trh v červnu 2010).

Nově vzniklé orgány by měly mít nejprve 150 zaměstnanců, do 4 let až 300. Náklady na jejich provoz by měly v roce 2011 dosahovat 40 mil. €, z čehož má 2,5 mil € pocházet z příspěvků jednotlivých regulovaných odvětví.

Odkazy

Finanční daně členské státy rozdělují

Issues Note. Financial Sector Taxation (nonpaper Komise)

Rada se 7. 9. 2010 věnovala diskusi o potenciálním zavedení bankovní daně a/nebo daně z finančních transakcí v EU. Obě otázky členské státy i nadále rozdělují.

Pozadí, klíčové body a stav projednávání

Problematiku bankovní daně („fondů pro řešení problémů bank nebo – podle MMF – daně z finančních aktivit) otevřena v květnu 2010 Komise uveřejněním sdělení s cílem neopakovat situaci let 2008-2010, kdy byly z veřejných prostředků saturovány banky, jež nebyly schopny si zajistit vlastní hospodaření. Proto by měly vzniknout národní fondy, oddělené od státních rozpočtů, do nichž by přispívaly samy banky. Kolik, podle jakých pravidel (na základě spravovaných aktiv, pasiv, zisků, bonusů, podle „švédského modelu zdanění všech půjček sazbou 0,036 %?) a kde by měly být prostředky shromažďovány, však nesdělila. Fondy by podle Komise neměly za úkol banky „zachraňovat, ale měly by napomoci zajistit jejich řízený úpadek (více v příspěvku Daně v květnu 2010). Členské státy danou myšlenku v červnu 2010 podpořily.

Ve Švédsku je realizována již od roku 2009, od roku 2011 chystá totéž Velká Británie, Francie, Německo či Maďarsko, ovšem čistě na národní bázi a podle vlastních pravidel. Např. Velká Británie počítá s uvalením poplatku na celou bankovní skupinu včetně dceřiných bank, které působí v jiných členských zemích, Německo hodlá vybírat poplatky pouze od bank působících na jeho území. Velká Británie, Francie a Maďarsko s příjmy počítají ve státním rozpočtu, Německo je hodlá spravovat odděleně.

Jediná ČR si vyjednala (více v příspěvku Daně v červnu 2010).

Daň z finančních transakcí, podporovaná zejm. Německem, Belgií či Rakouskem a odmítaná např. Velkou Británií, Švédskem, Nizozemskem, Španělskem či ČR, byla předmětem debat především na jaře 2010, kdy se za její zavedení postavil EP – navzdory Komisi a později i G20 a zejm. USA, Austrálii a Kanadě.

Aktuální debata vznikla na základě předložení neformálního dokumentu (nonpaperu), v němž Komise porovnává výhody a nevýhody bankovní daně na jedné straně a daně z finančních transakcí na straně druhé a staví se za koordinované „evropské řešení (obávajíc se dvojího – národního a unijního – zdanění dotčených subjektů).

V případě zavedení bankovní daně v EU Komise předpokládá příjmy cca 26 mld. € ročně, byla-li by zavedena daň z finančních transakcí, bylo by možné za stejné období získat 64-372 mld. € v závislosti na tom, zda by předmětem daně byly i deriváty.

Předpokládaný další vývoj

Obě otázky budou předmětem debaty nejspíše i v následujícím období. V říjnu 2010 by měla Komise specifikovat svou představu bankovní daně.

V roce 2011 by měla G20 předsedat Francie, jež hodlá na této platformě znovuoživit diskusi o dani z finančních transakcí. Už 8. 9. 2010 ji v tom podpořili socialisté a zelení v EP, kteří se obávají, že výnosy z „prosté bankovní daně budou řádově nižší, a tedy systémově nevýznamné. Belgické předsednictví vyslovilo myšlenku, že pokud by daň z finančních transakcí nezavedla celá EU, mohla by tak učinit alespoň eurozóna v režimu tzv. posílené spolupráce (tj. neúčastnily by se všechny státy EU, ale jen některé).

Odkazy

EP podpořil propojení obchodních rejstříků

Zelená kniha. Propojení obchodních rejstříků (KOM(2009)614)

Plénum EP 7. 9. 2010 přijalo návrh zprávy Kurta Lechnera k zelené knize o propojení obchodních rejstříků.

Pozadí

Komise v listopadu 2009 uveřejnila na téma propojení obchodních rejstříků zelenou knihu. V současnosti existuje vícero projektů na koordinaci informací v obchodních rejstřících v EU (Evropský obchodní rejstřík, BRITE, IMI), všechny ovšem fungují na fakultativní bázi. Navíc se často liší metodami sběru a prezentace informací, nehledě na skutečnost, že jejich regionální a/nebo národní charakter staví zájemcům o informace ještě jazykovou bariéru.

Výbor JURI Lechnerovu zprávu přijal v červnu 2010 (více v příspěvku Vnitřní trh v červnu 2010).

Klíčové body

Zpráva požaduje standardizaci dat dostupných v obchodních rejstřících a užší spolupráci mezi národními úřady, jež jsou za jejich správu odpovědné.

Podle Kurta Lechnera by měl vzniknout jeden přístupový kanál („one stop shop) k datům o všech společnostech uvedených v obchodních rejstřících jednotlivých členských států. Nová architektura by se krom toho měla stát součástí portálu e-Justice a popř. také sítě vytvořené na základě směrnice č. 2004/109 (tzv. Transparency Directive).

Předpokládaný další vývoj

Lze očekávat, že Komise podnikne v dané věci v návaznosti na vyjádření EP další relevantní kroky.

Odkazy

Přeshraniční poskytování zdravotní péče míří do druhého čtení

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (KOM(2008)414)

Rada 13. 9. 2010 definitivně schválila svůj společný postoj k pravidlům poskytování přeshraniční zdravotní péče.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v červenci 2008 coby součást tzv. sociálního balíku. Cílem je podle ní posílení práv pacientů, nikoliv vytvoření společného trhu se zdravotní péčí v EU.

Důvodem pro předložení návrhu se stalo zejm. vyloučení otázky zdravotní péče ze směrnice č. 2006/123 (tzv. směrnice o službách) a rozsudky ESD (které obecně požadují takové náhrady přeshraniční zdravotní péče, jež odpovídají náhradám, které by pacient získal, nechal-li by se ošetřit ve svém domovském členském státě). Náklady na přeshraniční zdravotní péči se podle Komise pohybují okolo 1 % všech výdajů na zdravotnictví v EU (v absolutních číslech to znamená cca 10 mld. € ročně).

Plénum EP své první čtení završilo v dubnu 2009 přijetím zprávy Johna Bowise z výboru ENVI. Rada k neformálnímu kompromisu dospěla v červnu 2010, paradoxně za předsednictví Španělska, které dlouhodobě patřilo mezi odpůrce návrhu (více v příspěvku Vnitřní trh v červnu 2010).

Klíčové body

Obecným pravidlem by mělo být, že pacient bude moci požadovat takové náhrady za zdravotní péči v zahraničí, jaké by (v relativních hodnotách) získal za adekvátní zákrok, pokud by byl ošetřen v domovském členském státě.

Analogické ustanovení se týká i kvality a bezpečnosti poskytované péče, nezávislosti daných pravidel na typu poskytovatele péče (veřejný nebo soukromý) a práv pacientů.

Členské státy by si nicméně měly (prostřednictvím např. obvodních lékařů) zachovat možnost požadovat předchozí autorizaci k poskytnutí určité zdravotní péče svým občanům v zahraničí (hospitalizace obecně, vysoce specializované a nákladné služby ap.). Obdobná opatření by se měla týkat i přístupu cizozemců ke zdravotní péči v tom kterém (jiném než domovském) členském státě.

Za účelem informování pacientů o možnostech zdravotní péče v EU by měla ve všech členských státech vzniknout národní kontaktní místa, měla by se posílit spolupráce obecně či uznávání lékařských předpisů.

Naopak vně směrnice by měla zůstat otázka prodeje zdravotnických produktů přes hranice a/nebo přes internet, otázka dlouhodobé zdravotnické péče a otázka alokace/distribuce orgánů pro účely transplantace.

Stav projednávání

Polsko, Portugalsko, Slovensko, Rakousko a Itálie ke společnému postoji připojily svá písemná prohlášení.

Rakousko požaduje, aby v návrhu byla posílena právní jistota dotčených, Polsko, Portugalsko a Slovensko tvrdí, že návrh jde proti principu subsidiarity a negarantuje dostatečně „vysoký stupeň kvality a bezpečnosti pacientů, což podpořila i Itálie.

Debata se vedla také o tom, který stát se označí za „domovský v případě důchodců žijících v zahraničí a požadujících zdravotní péči ve třetí členské zemi (v souladu s nařízením č. 883/2004 stát, v němž důchodce reálně žije, pokud nepůjde o stát, z nějž pochází, nebo o stát uvedený v Příloze IV nařízení č. 883/2004; v tomto případě si bude péči hradit sám), a o právní bázi návrhu (nakonec čl. 114 a 168 Smlouvy o fungování EU).

Státy, jež návrh příliš nevítají, počítají s dalšími negociacemi s EP, který již ústy zpravodajky Françoise Grossetête vyjádřil k pozici Rady pochybnosti (zejm. pokud jde o restrikce, které do návrhu včleňuje) a/nebo s možnými úpravami při implementaci finální směrnice.

Reprezentanti pacientů označují za problematický požadavek na placení zákroků předem (před vyplacením náhrad).

Předpokládaný další vývoj

EP by se měl návrhu věnovat v říjnu 2010.

Lze očekávat poměrně bouřlivé jednání, protože Rada zamítla na 40 europoslaneckých pozměňovacích návrhů z prvního čtení.

Pokud bude směrnice přijata, počítá se s roční implementační lhůtou.

Odkazy

Deriváty, krátký prodej a swapy úvěrového selhání čeká regulace

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on OTC derivatives, central counterparties and trade repositories (COM(2010)484/5)

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on Short Selling and certain aspects of Credit Default Swaps (COM(2010)482)

Komise 15. 9. 2010 předložila dva návrhy nařízení na regulaci tzv. over the counter derivátů, krátkého prodeje a swapů úvěrového selhání.

Pozadí

Debata o regulaci komplexních finančních nástrojů, zahájená meritorně v červenci 2009 prostřednictvím dokumentu COM(2009)332 a následně rozvinutá v září 2009 na půdě G20 a v říjnu 2009 dokumentem COM(2009)563, dostala v EU nový impuls v souvislosti s projednáváním tzv. finančního dohledu a s tzv. řeckou krizí. V květnu 2010 se Německo stalo první zemí v EU, která zakázala nekrytý (naked) krátký prodej podílů 10 nejdůležitějších domácích finančních institucí. Nedlouho poté spolu s Francií požádalo o vytvoření celounijních pravidel. Cílem je snížení volatility finančních trhů, jež může zejm. v době (finančních/hospodářských) krizí vystavovat členské státy EU existenčnímu tlaku nejen z podstaty volatility jako takové, ale i (a zejména) z důvodu časté zadluženosti těchto států (resp. zvyšování nákladů na saturaci jejich dluhů) a/nebo z důvodu jejich roztříštěné reakce. (Volatilní finanční trhy mají dopad na reálnou ekonomiku počínaje hypotékami a konče cenami energií a potravin.)

V červnu a červenci 2010 probíhala k otázce derivátů, krátkého prodeje a swapů úvěrového selhání veřejná konzultace, EP v červnu 2010 přijal zprávu Wernera Langena z výboru ECON a regulaci ze strany EU předběžně podpořil (více v příspěvku Vnitřní trh v červnu 2010)

Klíčové body

Co se týče tzv. over the counter (neregulovaných) derivátů, předpokládá Komise transparentnější přístup spočívající zejm. v tom, že zainteresované subjekty (banky, pojišťovací a penzijní společnosti, hedgeové fondy, ale i nefinanční instituce) budou povinny uveřejňovat zprávy o svých obchodech, realizovaných přes příslušnou národní ústřední protistranu (central counterparty; CCP), skrze ESMA, součást tzv. mikrodohledu. ESMA spolu s CCP by nadto měla mít možnost navrhovat, které další deriváty by měly být ošetřeny stejným způsobem.

Obchod s over the counter deriváty reprezentuje až 80 % obchodu se všemi deriváty a v roce 2009 údajně nabyl objemu 435 tril. €, o 12 % více než v roce 2008. Regulované deriváty obchodované na burzách budou předmětem chystané revize směrnice č. 2004/39 (tzv. MiFID Directive).

CCP by měly být obligatorně vázány limitovat rizika obchodů, jež přes ně budou realizovány, např. zátěžovými (stress) testy nebo vlastními finančními zárukami. K autorizaci CCP by měl být potřeba kapitál min. 5 mil. € a ustavení výboru, jenž bude sestávat nejen ze zástupců příslušné CCP, ale i ze zástupce ESMA. Nesplněním těchto podmínek by se CCP vystavila možnosti udělení pokuty.

Na druhou stranu není jasné, jakým sankcím se vystaví subjekty, které odmítnou své obchody přes CCP vůbec realizovat. Podle Komise lze očekávat, že jasněji bude až poté, co bude předložen návrh revize směrnic o kapitálové přiměřenosti (č. 2006/48 a č. 2006/49), tedy nejdříve v roce 2011, kdy by měly být připraveny podklady z Basilejského výboru pro bankovní dohled, jenž 12. 9. 2010 pouze oznámil, že finanční instituce by měly mezi lety 2013-2015 kvůli zvládání potenciálních krizí navýšit své rezervy z 2,5 % až 7 % (k nelibosti Evropské bankovní federace, podle níž hrozí nižší ochota bank poskytovat prostředky, což se odrazí i v reálné evropské ekonomice, která je spíše než americká závislá na půjčkách bank; výsledek jednání, jejž podmínečně přivítal mj. výbor ECON, by měl být ještě potvrzen platformou G20 ve dnech 11.-12. 11. 2010).

Pokud jde o krátký prodej (státních dluhů, akcií, tj. „spekulace; z hlediska objemu cca 1-3 % všech finančních operací v EU), počítá Komise s tím, že bude jednoznačně identifikován a označen jako „krátký. Rovněž by měla existovat možnost jej dočasně (do konce následujícího dne obchodování a primárně na národní úrovni, byť s rozsáhlou informační povinností vůči ESMA) zakázat.

Nekrytý krátký prodej, podle některých názorů jedna z příčin tzv. řecké krize, by jako takový nakonec zakázán být neměl (viz články 12 a 13 návrhu), ač se o tom ještě na začátku září 2010 otevřeně uvažovalo. Investor ale musí mít předmětné cenné papíry půjčené, musí o jejich vypůjčení uzavřít dohodu anebo musí mít dohodu se třetí stranou, která je vyhledá a zarezervuje k vypůjčení tak, aby byly dodány nejpozději 4 dny po transakci.

Společnosti závislé min. z 0,2 % na „krátkých akciích z EU by měly o této skutečnosti informovat (národního) regulátora, dosáhne-li závislost 0,5 %, měly by o ní informovat trhy/veřejnost.

Stav projednávání

Kritika je dlouhodobě vedena po dvou liniích: 1. zda zavádět novou regulaci; 2. pokud ano, zda ji realizovat na národní úrovni nebo na úrovni EU (skrze ESMA).

Pro regulaci je podle Komise např. Německo, Francie, ale i Španělsko, Portugalsko, Lucembursko, Řecko, Belgie či Rakousko, zpravidla země, jichž by se mohly výstupy neregulovaného trhu negativně dotknout. Striktně proti je zejm. Velká Británie nebo Evropská bankovní federace, která předložené návrhy považuje za preskriptivní a kladoucí na finanční instituce nadměrné kapitálové požadavky.

Po uveřejnění návrhů se proti postavily i energetické společnosti (individuálně např. RWE) s obavou, zda transparentnější obchodování s deriváty nebude mít nezamýšlené (kontraproduktivní) důsledky (byrokracie, odhalení obchodních tajemství, snížení likvidních prostředků v sektoru ap.), a zda by proto Komise pro nefinanční subjekty využívající derivátů (kromě energetických společností např. aerolinky) neměla stanovit jiná (méně přísná) pravidla (neboť nefinanční subjekty využívající deriváty nepředstavují žádná systémová rizika).

Postoj ČR

ČR, resp. ČNB, již v červnu 2010 neoficiálně reagovala konstatováním, že nová regulace není potřebná (pakliže mají trhy řádně plnit svou funkci).

Předpokládaný další vývoj

Komise počítá s tím, že obě nařízení vstoupí v platnost nejpozději v červenci 2012.

Předtím jej však musí schválit EP a Rada.

Odkazy

Komise předložila revizi tzv. prvního železničního balíku

Communication from the Commission concerning the development of a Single European Railway Area (COM(2010)474)

Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council establishing a Single European Railway Area (COM(2010)475)

Komise 17. 9. 2010 uveřejnila návrh na revizi tzv. prvního železničního balíku a sdělení, jež předesílá další legislativní aktivity v sektoru.

Pozadí

O změnách prvního železničního balíku (směrnice č. 2001/12, č. 2001/13 a č. 2001/14) se na úrovni EU neformálně hovořilo již 2 roky, ovšem legislativním procesem ještě procházel tzv. třetí železniční balík (Komise jej představila v roce 2007; druhý železniční balík byl uveřejněn v roce 2004) a nebylo považováno za vhodné přicházet s dalšími legislativními úpravami v téže oblasti paralelně. Primární bylo zastavení trendu snižování podílu železniční dopravy na dopravě jako celku, což dosavadní legislativní aktivity EU víceméně zajistily (železniční doprava reprezentuje 17,1 %, resp. 8,5 % veškeré nákladní, resp. osobní dopravy).

Klíčové body

Cílem revize má být konsolidace a zpřesnění dosavadní legislativy (9 směrnic, 1 rozhodnutí a 2 akty o přistoupení) tak, aby efektivněji garantovala nediskriminační přístup nových provozovatelů (primárně nákladní a mezinárodní osobní) přepravy jak na železnici samotnou, tak ke všem jejím doprovodným službám nezbytným pro realizaci konkrétního podnikatelského záměru (zařízení pro údržbu, nádražní haly, informace pro cestující, výdej jízdenek ap.) s možným (nepovinným) finančním zvýhodněním těch společností, jež pro nákladní přepravu využívají moderních „tichých vagonů a/nebo vlaků vybavených systémem ETCS.

Inspiraci pro „internalizaci externích nákladů návrh čerpal z tzv. euroviněty připravované pro sektor nákladní silniční přepravy.

Jednou ročně by měla být uveřejňována „prohlášení o stavu sítě, aby subjekty vstupující na trh měly jasný přehled o vlastnostech dostupné infrastruktury a podmínkách jejího užívání. Obecně by měla vzrůst role vnitrostátních regulačních orgánů a měla by se posílit jejich vzájemná přeshraniční spolupráce. Správci železnic by rovněž měli získat nezávislejší postavení na členských státech a/nebo někdejších monopolních provozovatelích železničních služeb (formálně ve státním vlastnictví zůstat mohou).

Komise také požaduje, aby vznikly dlouhodobé vnitrostátní strategie a víceleté smluvní dohody mezi státem a správci infrastruktury, aby hráči na trhu mohli lépe předvídat vývoj (financování) infrastruktury.

Stav projednávání

Současné normy porušuje naprostá většina členských států (v červnu 2010 Komise zahájila právní kroky proti 13 členským státům včetně ČR kvůli nedostatečnému provedení prvního železničního balíku). Zainteresovaní aktéři (EIM, CER) proto nový návrh – zejm. jeho část týkající se požadavků na dlouhodobější plánování financování – přivítali.

Předpokládaný další vývoj

Návrh revize bude schvalovat Rada a EP. V roce 2011 Komise hodlá posoudit možnost celoevropské liberalizace osobní železniční přepravy.

V roce 2012 by měla v tomto směru předložit „iniciativu (není jasné, zda legislativní) doprovozenou patrně – k nelibosti někdejších monopolních provozovatelů železničních služeb – i požadavkem nejen na stávající funkční, ale i institucionální oddělení správy železnic a přepravních služeb (v sektoru energetiky se v tomto směru hovoří o tzv. unbundlingu).

Odkazy

Belgické předsednictví navrhlo kompromis ve věci regulace alternativních investičních fondů

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o správcích alternativních investičních fondů a o změně směrnic 2004/39/ES a 2009/…/ES (KOM(2009)207)

Belgické předsednictví 23. 9. 2010 navrhlo kompromis ve věci regulace alternativních investičních fondů.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v dubnu 2009 s cílem „zregulovat všechny fondy s působností v EU, jež nespadají do rámce úpravy směrnice č. 85/611 (tzv. UCITS Directive), neboť se podle ní (krom jiných aktérů) podílely na vzniku finanční krize, jež později přešla v krizi hospodářskou. „Výměnou za regulaci Komise nabídla manažerům, jichž by se nová norma měla týkat primárně, možnost působit po získání registrace a notifikaci dotčenému členskému státu prakticky na celém území EU.

Rada v březnu 2010 projednávání návrhu z důvodu neshod mezi jednotlivými členskými státy (zejm. Německa a Francie, požadujících přísnější regulaci vůči fondům ze třetích zemí, na straně jedné a Velké Británie a ČR na straně druhé) odložila. Podobný krok učinil i EP v červenci 2010 při projednávání zprávy Jean-Paula Gauzèse (více v příspěvku Vnitřní trh v květnu 2010).

Klíčové body

Belgické předsednictví svůj kompromis shrnulo pod úsloví „stejná práva, stejné povinnosti. Manažeři fondů ze třetích zemí by měli mít možnost působit v celé EU, pokud budou plnit její pravidla.

Stejně tak unijní manažeři budou moci operovat s fondy ze třetích zemí, pokud splní požadavky čl. 17 a 19-21 návrhu (týkají se požadavků na depozitáře a transparentnost) plus požadavky EP (dodržování standardů týkajících se daní, opatření proti praní špinavých peněz a opatření protiteroristických, vše prostřednictvím podpisu „dohody s ESMA; viz výše). Ve všech ostatních (méně citlivých) případech se uplatní méně přísná ustanovení směrnice, ESMA si však svou koordinační roli ponechá.

Stav projednávání

Zpravodaj návrhu v EP Jean-Paul Gauzès (stejně jako předchozí švédské a španělské předsednictví) se dlouhodobě staví za restriktivní přístup vůči třetím zemím a jejich manažerům, což vzbudilo negativní reakce mj. v USA.

Fondy ze zemí mimo EU by měly získat oprávnění působit v EU pouze za předpokladu, že 1. budou dodržovat unijní standardy (prostřednictvím podpisu „dohody s ESMA, již s ním dobrovolně uzavřou jak domovské země daných fondů, tak jejich manažeři); 2. jejich domovské země budou alternativním investičním fondům z EU poskytovat podobně definovaný přístup na své trhy; 3. třetí země budou respektovat soudní rozhodnutí EU přijatá ve věci směrnice o správcích alternativních investičních fondů. Fondy by také měly mít rozsáhlou informační povinnost.

Rada nesouhlasí se způsobem otevření trhu EU alternativním investičním fondům ze třetích zemí, jak navrhuje ECON (je spíše pro separátní bilaterální dohody států EU se zeměmi mimo EU bez zprostředkování ESMA).

Předpokládaný další vývoj

Pokud zástupci Rady a EP dospějí na základě podkladu belgického předsednictví ke kompromisu, plénum EP by se mělo zprávou Jean-Paula Gauzèse zabývat v říjnu 2010.

Výsledná norma by měla být implementována do 2 let od svého přijetí.

Odkazy

ENVI už ví, jak omezit emise CO2 z lehkých užitkových vozů

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nová lehká užitková vozidla v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel (KOM(2009)593)

Výbor ENVI 28. 9. 2010 schválil poměrem 35:25:1 zprávu Martina Callanana k návrhu nařízení, jež by mělo limitovat emise CO2 u lehkých užitkových vozů („dodávek).

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v říjnu 2009 s cílem meritorně doplnit nařízení č. 443/2009 vztahující se na nové osobní automobily. Nové nařízení by se mělo od roku 2014 vztahovat na vozidla nad 3,5 t (resp. i na vozidla kategorie N1 vážící bez nákladu do 2610 kg). Limit by měl být podle Komise stanoven na průměrných 175 g/km v roce 2016 a 135 g/km v roce 2020. Pro výrobce, kteří stanovený limit překročí, by měly být do roku 2018 stanoveny sankce. Vozidla s velmi nízkými emisemi a/nebo využívající inovativních technologií by měla z nového nařízení až do roku 2018 disponovat výjimkou, podobně výrobci produkující max. 22 tis. „dodávek ročně.

Rada se ani přes poměrně intenzivní jednání v první polovině roku 2010 na své pozici k návrhu zatím neshodla (více v příspěvku Životní prostředí v červnu 2010).

Klíčové body

Výbor ENVI návrh Komise pozměnil především stanovením méně přísného dlouhodobého cíle snížení emisí – 140 g CO2/km v roce 2020 (Komise počítala se 135 g/km).

Krom toho došlo také ke snížení výše pokut za překročení limitů po roce 2018 (resp. od roku 2019) z původních 120 €/g na 95 €/g. (Analogická úprava je i součástí nařízení č. 443/2009.)

Výbor ENVI rovněž neakceptoval podnět výboru ITRE, aby všechny nové dodávky byly do roku 2015 povinně vybaveny omezovačem rychlosti na max. 120 km/h.

Stav projednávání

Proti uvedenému posunu od původního návrhu Komise se postavili především socialisté a zelení v EP a environmentalistické organizace (např. T&E či Greenpeace) s argumentem, že dojde k popření snah EU v boji proti globálnímu oteplování, resp. že ani původní návrh Komise nepředstavoval pro výrobce dodávek žádný zásadní problém.

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP by mělo o zprávě Martina Callanana hlasovat 23. 11. 2011. Předpokládá to ale shodu na společném postoji členských států v Radě.

Vzhledem k tomu, že výbor ENVI text Komise rozvolnil, není dosažení kompromisu v Radě zcela nereálné, ač dosavadní jednání vypovídala o opaku.

Odkazy

Komise chce sankce za porušení rozpočtových pravidel v eurozóně

Proposal for a Council Regulation amending Regulation (EC) No 1467/97 on speeding up and clarifying the implementation of the excessive deficit procedure (COM(2010)522/2)

Proposal for a Council Directive on requirements for budgetary frameworks of the Member States (COM(2010)523)

Proposal for a Regulation on the effective enforcement of budgetary surveillance in the euro area (COM(2010)524)

Proposal for a Regulation on enforcement measures to correct excessive macroeconomic imbalances in the euro area (COM(2010)525/2)

Proposal for a Regulation amending Regulation (EC) No 1466/97 on the strengthening of the surveillance of budgetary positions and the surveillance and coordination of economic policies (COM(2010)526)

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on the prevention and correction of macroeconomic imbalances (COM(2010)527)

Komise 29. 9. 2010 uveřejnila balík 6 návrhů (5 nařízení a 1 směrnici). Výsledné texty by měly především umožnit uvalení sankcí za porušení rozpočtových pravidel EU ze strany členských států, jež mají zavedenu měnu euro.

Pozadí

Uvedené návrhy mají za cíl revidovat dosavadní Pakt stability a růstu (zejm. nařízení č. 1466/97 a č. 1467/97), jenž fakticky požaduje plnění konvergenčních kriterií nezbytných pro přistoupení k eurozóně i po připojení k této měnové oblasti, ale byl v roce 2005 z podnětu Francie a Německa výrazně rozvolněn, a tak neplní svou funkci.

Obecně iniciativa navazuje na dřívější sdělení Komise (KOM(2010)250 a KOM(2010)367/2), posílení role Eurostatu (více v příspěvku Institucionální záležitosti v červnu 2010) či zavedení tzv. evropského semestru.

Klíčové body

Státy eurozóny, které překročí hranici ročního rozpočtového schodku ve výši 3 % HDP a/nebo nebudou viditelně (o 5 % za 3 roky) snižovat celkové zadlužení, jež by formálně nemělo přesáhnout 60 % HDP, by měly zaplatit pokutu ve výši 0,2 % HDP.

V absolutních číslech by mělo jít i v případě zemí s relativně malým HDP o prostředky v řádu desítek mil. € (např. v případě Slovenska údajně o 126 mil. €). Sankce je sice možné uvalit i v současnosti (díky platnému Paktu stability a růstu), ale v praxi se tak neděje (jedinou výjimku představuje Portugalsko).

Komise navrhuje, aby sankce byly „poloautomatické: měly by začít platit bezprostředně poté, co bude zřejmé, že stát uvedená kritéria porušuje. Zrušit by je mělo být možné jedině kvalifikovanou většinou členských států.

Celý proces by měl být třífázový a měl by formálně umožnit, aby dotčené státy eurozóny své prostředky (pokutu) získaly nazpět.

Pokud se prokáže, že stát neplní stanovená kriteria, měl by složit 0,2 % svého HDP, z něhož by nadále plynuly úroky. Ve druhé fázi, kdy by Komise vůči dané zemi realizovala nápravná opatření, by byly úroky rozděleny mezi ty státy eurozóny, které kriteria plní. Ve fázi třetí – v případě, že dotčený členský stát nápravná opatření reálně neakceptuje – by měl státům eurozóny propadnout i vklad 0,2 % HDP.

Krom toho by mělo být také možné sankcionovat ty členské státy eurozóny, které budou rychle ztrácet konkurenceschopnost a nebudou nijak pracovat na jejím zvýšení, resp. budou generovat v eurozóně nerovnováhy. Roční sankce by měly dosahovat až 0,1 % jejich HDP.

Teoreticky si lze představit, že takovou nerovnováhou by mohlo být i výrazně kladné saldo zahraničního obchodu (případ Německa; sic!).

Stav projednávání

Návrh ještě předtím, než byl oficiálně představen, způsobil roztržku mezi Francií a Německem. První ze zemí je proti poloautomatickému mechanismu (resp. požaduje možnost jeho „naběhnutí zrušit zamítnutím pouhou prostou většinou členských států), druhá naopak preferuje co největší nezávislost sankcí na politickém rozhodování (a pokud možno – což ale naráží na řadu právních problémů – také jejich dopad na možnost čerpání prostředků EU vyhrazených na zemědělskou a kohezní politiku).

Jako problematické se jeví také to, zda bude pro státy akceptovatelné uplatnění sankcí v případě překročení parametru celkového zadlužení ve výši 60 % HDP.

V současnosti dosahuje celkového zadlužení vyššího než 60 % HDP většina států eurozóny, resp. 17 zemí EU. V případě 3% rozpočtového deficitu je to dokonce 24 zemí EU, ale existuje předpoklad, že jeho snížení je snazší než snížení dluhu.

Na druhou stranu platí, že sankce by se neměly uplatňovat retrospektivně; poprvé by se měly uplatnit až poté, co konkrétní členský stát nově překročí stanovená (3%, resp. 60%) kriteria.

Konečně posledním sporným bodem je potenciální rozšíření celého mechanismu i mimo eurozónu, tedy na celou EU.

Rozhodně proti je Velká Británie, méně radikální názor zastávají např. Německo, Švédsko nebo některé nové členské státy ze střední a východní Evropy (např. Polsko).

Španělsko vyjadřuje obavy, zda a jak lze sankcionovat ztrátu konkurenceschopnosti a zároveň se vyhnout byrokratizaci celého procesu, zvlášť za situací, kdy příčinou takové ztráty budou zjevně externí faktory.

Postoj ČR

ČR, ač se jí návrhy fakticky netýkají, neboť nemá zavedenu měnu euro, poloautomatické nebo automatické sankce podporuje, je ale proti myšlence, aby členské státy byly sankcionovány např. odebráním hlasovacích práv v Radě.

Předpokládaný další vývoj

Všechny návrhy v následujícím období projedná Rada a EP. Přesný harmonogram zatím není znám.

Odkazy

NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY

Comments Box SVG iconsUsed for the like, share, comment, and reaction icons

☄️🔭🚀 Zajímá vás, co se za poslední měsíc událo v oblasti evropského vesmírného výzkumu? Přečtěte si náš přehled evropských vesmírných aktivit ➡ https://euroskop.cz/2022/09/30/prehled-evropskych-vesmirnych-aktivit-za-zari-2022/

Načíst více...

ODBĚR NOVINEK

Přihlaste se k odběru novinek! Pravidelně obdržíte email s nejnovějšími informacemi o aktuálním dění.