Vnitřní trh v červenci 2010

04.08.2010
Euroskop

Komise navrhla, jak řešit problém překladu patentů, EP pozastavil schvalování finančního balíku, Plénum EP přijalo přísnější limity pro průmyslové emise, Komise předložila „balík na posílení důvěry ve finanční služby“, Rada: Elektronická fakturace má zelenou, Komise znovu podpořila imigraci pracovních sil ze třetích zemí do EU, Komise hodlá prodloužit státní podpory těžbě černého uhlí

Komise navrhla, jak řešit problém překladu patentů

Návrh nařízení Rady (EU) o ujednáních o překladu pro patent Evropské unie (KOM(2010)350)

Komise 1. 7. 2010 uveřejnila návrh nařízení, jež se týká ujednání o překladu pro patent EU.

Pozadí

Cílem iniciativy je snížit cenu patentových přihlášek, jež je podle Komise v EU až 10krát vyšší než v USA, především z důvodu požadavku na překlad do všech 23 úředních jazyků.

Komise tvrdí, že např. potvrzení platnosti patentu ve 13 zemích stojí až 20 tis. €, z čehož připadá téměř 14 tis. € na překlady. V USA údajně stojí patent jen 1850 €.

„Zpřístupnění patentů v EU by mělo působit jako katalyzátor zachování/zvýšení konkurenceschopnosti ekonomik členských států.

Klíčové body

Podle nové normy by se v EU mělo primárně pracovat jen se 3 jazyky – angličtinou, francouzštinou a němčinou. Překlady žádostí o patent (tj. ty části patentů, v nichž je definován předmět ochrany vynálezu) by měly být překládány (bez dalšího upřesnění) „i do dalších 2 úředních jazyků EPO.

Podle Komise by poplatky za zpracování patentu platného v celé EU měly činit méně než 6200 €, přičemž na překlady by mělo připadat pouze 10 % této částky. V případě právního sporu by mělo být možné od majitele patentu požadovat, aby na své vlastní náklady pořídil další překlady, např. kopii patentu v jazyce osoby, která údajně patent porušila, nebo v jazyce, v němž probíhá soudní řízení, pokud je tento jazyk odlišný od jazyka patentu (čl. 3 a 4 návrhu). Takový požadavek by se nicméně měl údajně týkat pouze zhruba 1 % patentů.

Inspirací pro daný návrh se stal režim užívaný Evropským patentovým úřadem (EPO; mezinárodní organizací nezávislou na EU, jejími členy jsou všechny země EU a 10 dalších evropských zemí). EPO registruje 48 % patentů ve francouzštině nebo němčině a 52 % v angličtině.

Nařízení by nemělo zrušit dosavadní praxi, kdy EPO sice uděluje tzv. evropský patent, avšak o jeho uznání je nezbytné žádat v každém členském státě EPO zvlášť.

Daná otázka je předmětem jiného legislativního procesu, v němž došlo k průlomu v prosinci 2009, kdy se členské státy po řadě let shodly na zavedení jednotného patentu EU a zřízení nového patentového soudu (druhou z otázek bude z hlediska slučitelnosti s právem EU ještě v roce 2010 posuzovat Soudní dvůr EU).

Nad rámec uvedeného by měla nová norma umožnit realizaci strojových překladů patentů do všech úředních jazyků EU (Komise již v současnosti podporuje projekt PLuTO, jenž má právě toto za cíl). V případě, že bude žádost o patent podána v některém z úředních jazyků EU, měl by být zajištěn překlad do některého ze 3 jazyků EPO. Náklady na překlad by měl hradit právě EPO.

Stav projednávání

Kromě postoje Itálie a Španělska, které nesouhlasí s upřednostněním pouze 3 jazyků, se jeví jako problematické především řešení vztahu mezi EU a EPO, resp. vynutitelnost unijních norem vůči EPO, např. v otázce hrazení nákladů na překlad patentů (prostředky by měly pocházet z EPO, ale náklady by měly být hrazeny jen těm státům, které jsou zároveň členy EU).

Zainteresovaní aktéři (UEAPME, Eurochambres ap.) návrh Komise obecně přivítali, skeptičtí jsou ale k jeho brzkému schválení a realizaci.

Předpokládaný další vývoj

Rada by se měla návrhem poprvé meritorně zabývat v říjnu 2010, EP poté, co bude jmenován příslušný zpravodaj (nejdříve po letní přestávce v září 2010).

Podle čl. 118 Smlouvy o fungování EU by měla Rada rozhodovat jednomyslně a EP by měl být pouze konzultován.

Odkazy

EP pozastavil schvalování finančního balíku

Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Společenství a o zřízení Evropského výboru pro systémová rizika (KOM(2009)499)

Návrh rozhodnutí Rady o pověření Evropské centrální banky zvláštními úkoly, které se týkají fungování Evropského výboru pro systémová rizika (KOM(2009)500)

Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro bankovnictví (KOM(2009)501)

Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (KOM(2009)502)

Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady o zřízení Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (KOM(2009)503)

Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 1998/26/ES, 2002/87/ES, 2003/6/ES, 2003/41/ES, 2003/71/ES, 2004/39/ES, 2004/109/ES, 2005/60/ES, 2006/48/ES, 2006/49/ES a 2009/65/ES s ohledem na pravomoci Evropského orgánu pro bankovnictví, Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (KOM(2009)576)

Zástupci EP a Rady se v noci z 5. na 6. 7. 2010 nedohodli na kompromisu stran nové architektury finančního dohledu v EU, a plénum EP proto už podruhé odložilo plánované završení prvního čtení celého balíku. Tentokrát až na září 2010.

Pozadí

Komise tzv. finanční balík prezentovala v září 2009 s cílem definovat novou dohledovou architekturu působící na evropské úrovni tak, aby bylo v EU do budoucna možné zabránit finančním/hospodářským turbulencím, jaké v září 2008 odstartoval pád americké banky Lehman Brothers. Dohled by měl sestávat z tzv. mikrodohledu a makrodohledu. Kontroverze budí zejm. „mikrodohled, protože předpokládá vznik Evropského systému orgánů finančního dohledu (ESFS) s výkonnými pravomocemi.

Rada s jeho zřízením v prosinci 2009 předběžně souhlasila jen za podmínky, že „poslední slovo při aplikaci konkrétních opatření budou mít členské státy.

Výbor ECON schválil zprávy příslušných zpravodajů (Ramona Tremosy I Balcellse, Sylvie Goulard, José Manuela García-Margalla y Marfila, Petera Skinnera, Svena Giegolda a Antolína Sáncheze Preseda) v květnu 2010 (více v příspěvku Vnitřní trh v květnu 2010).

Klíčové body a stav projednávání

Zatímco EP požadoval plně unijní „řešení odsouhlasené kvalifikovanou většinou v Radě, členské státy, zejm. pak Velká Británie, ČR, v poslední době i Německo, se stavěly za možnost zachovat si v řadě otázek právo veta.

I proto EP 7. 7. 2010 nepřistoupil po 20 trialozích s Komisí a Radou v posledních 6 týdnech (sic!) k završení prvního čtení finančního balíku jako celku, ale pouze k přijetí pozměňovacích návrhů předložených lidovci, socialisty, liberály a zelenými (pokud by EP první čtení završil, resp. nevyužil dikce čl. 57 svého jednacího řádu, legislativní proces by pokračoval druhým čtením v Radě i EP a prodloužil by se patrně ještě více).

Pozměňovací návrhy se týkaly sídla dohledových institucí (EP požaduje, aby byly situovány stejně jako ECB ve Frankfurtu nad Mohanem, Rada se krom Frankfurtu staví ještě za Paříž a Londýn), výkonných pravomocí „mikrodohledu (EP požaduje jejich posílení; „mikrodohled by měl mít také pravomoc urovnávat spory mezi vnitrostátními orgány dohledu a měl by dohlížet na velké přeshraniční finanční instituce) a vzniku 2 „garančních fondů (Evropský systém pro záruky vkladů a Evropský fond bankovní stability; oba nástroje by měly zabránit tomu, aby škody způsobené finanční krizí byly hrazeny z peněz daňových poplatníků; „mikrodohled by měl mít také možnost dočasně zakázat nebo omezit určité typy finančních aktivit). „Makrorizika (identifikovaná ESRB v čele s prezidentem ECB) by měla být veřejně k dispozici v podobě barevných kódů, které by odpovídaly situacím s různou mírou rizika.

Komise v průběhu legislativního procesu podporovala spíše EP. Radu jen v otázce sídla dohledových institucí a v otázce přesně definované a omezeně používané výkonné pravomoci národních dohledových orgánů (před dohledem EU).

Bez ohledu na obsah (pozice EP i Rady byly již delší dobu neměnné) se v poslední době nejvíce diskutovalo zejm. o otázce načasování celé reformy.

Původně se počítalo s tím, že všechny potřebné návrhy budou přijaty v prvním čtení do konce června 2010, aby finální normy mohly vstoupit v platnost již v lednu 2011. To se však nestalo a instituce EU se dostaly pod (vlastní) časový tlak. Obavy panovaly také z budoucího maďarského předsednictví v první polovině roku 2011: pokud by finanční balík nebyl schválen do konce roku 2010, očekávalo se, že Maďarsko na jeho přijetí výrazně tlačit nebude.

Předpokládaný další vývoj

Rada pod tlakem EP 13. 7. dosáhla ve věci finančního balíku kompromisu.

Zachovala si právo odmítnout kroky unijních dohledových institucí s dopadem na rozpočty jednotlivých členských států a deklarovat finanční krizi. Před jejím vypuknutím by měly hrát obecně prim národní dohledové orgány, poté primárně (a v extenzivním měřítku, jak požadoval EP) orgány unijní.

Obecně lze konstatovat, že EP se až na jediné sídlo dohledových institucí a obligatorní vedení ESRB prezidentem ECB (ESRB by měl předsedat kandidát zvolený na 5 let hlavami národních centrálních bank a zástupcem Komise a ECB) podařilo uhájit většinu svých požadavků.

Plénum EP bude o finančním balíku jako celku hlasovat nejspíše ve dnech 20.-23. 9. 2010.

Odkazy

Plénum EP přijalo přísnější limity pro průmyslové emise

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění (KOM(2007)844)

Postoj Evropského parlamentu přijatý ve druhém čtení dne 7. července 2010 k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/…/ EU o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění)

Poslanci EP schválili 7. 7. 2010 poměrem 639:35:10 pozměňovací návrhy ke směrnici o průmyslových emisích, jejímž cílem je mj. stanovit jasnější pravidla a zajistit čistější ovzduší.

Pozadí

Návrh směrnice KOM(2007)844 si klade za cíl zlepšit místní podmínky v členských státech podporou prevence, kontrolou a koordinovaným postupem při omezování znečištění vzduchu, vody a půdy. Reguluje emise síry, dusíku, azbestu, těžkých kovů nebo prachu. Emise CO2 nezahrnuje.

Již výbor ENVI na svém zasedání 4. 5. 2010 rozhodl o prodloužení lhůty pro naplnění striktních pravidel pro tepelné elektrárny do 30. 6. 2019 (více zde).

Klíčové body

Na znění nové směrnice se EP shodl s Radou 18. 6. 2010. Jednání o normě trvala přes 2 roky a podle zpravodaje návrhu Holgera Krahmera vytváří tato podoba textu rovné podmínky pro všechna průmyslová zařízení v EU.

Europoslanci nakonec souhlasili s tím, že pro velká spalovací zařízení (včetně elektráren na tuhá paliva) budou členské státy moci vypracovat „přechodné národní plány a umožnit jim, aby tyto nové limity začaly dodržovat až od července 2020. Některá starší zařízení by pak mohla být této povinnosti zproštěna úplně pod podmínkou, že buď do konce roku 2023 ukončí svou činnost, nebo od roku 2016 omezí svůj provoz na 17 500 hodin. Novější elektrárny pak v každém případě budou muset své provozy upravit už do roku 2012, jak bylo stanoveno původně.

Poslanci také určili, že modernizace zařízení musí probíhat v souladu s BAT. Tento postup nemusí být uplatňován v případě, že provozovatel prokáže nepoměr investice do modernizace a vlivu na ochranu životního prostředí. Provozovatelé zařízení ale musejí prokázat, že je z jejich strany ochrana životního prostředí dostatečná. Udělení výjimky bude určovat příslušný členský stát.

Nová směrnice kromě výše uvedeného také sjednocuje systém inspekcí, ukládá členským státům pravidelně přezkoumávat povolení v návaznosti na vývoj BAT, zvyšuje ochranu půdy a podzemních vod před průmyslovým znečištěním, rozšiřuje účast veřejnosti a rozsah povinně zpřístupňovaných informací (ukládá zveřejňování prostřednictvím internetu), zpřísňuje emisní limity pro spalování a spoluspalování odpadu atd.

Postoj ČR

Do českého právního řádu je problematika IPPC transponována zákonem č. 76/2002 o integrované prevenci ve znění zákona č. 521/2002, zákona č. 437/2004, zákona č. 695/2004, zákona č. 444/2005, zákona č. 222/2006 a zákona č. 25/2008 o integrovaném registru znečišťování životního prostředí , kterým se však pouze vydělila problematika registru znečišťováni. Posledními novelami, které se ale nedotýkají problematiky povolování, jsou zákony č. 227/2009 a č. 281/2009.

Předpokládaný další vývoj

Návrh směrnice formálně schválí a podepíše Rada. Směrnice vstupuje v platnost 20. dnem po vyhlášení v Úředním věstníku EU.

Odkazy

Komise předložila „balík na posílení důvěry ve finanční služby

Proposal for a Directive …/…/EU of the European Parliament and of the Council on Deposit Guarantee Schemes [recast] (COM(2010)XXX)

Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council amending Directive 97/9/EC of the European Parliament and of the Council on investor-compensation schemes (COM(2010)371)

White Paper on Insurance Guarantee Schemes (COM(2010)370)

Komise 12. 7. 2010 zveřejnila balík legislativních návrhů, jehož cílem je posílit důvěru spotřebitelů (majitelů bankovních účtů a drobných investorů) ve finanční služby.

Pozadí

Komise balík předložila coby komplexní reformu dosavadní právní úpravy, jež by měla doplnit řadu ad hoc kroků provedených bezprostředně po vypuknutí finanční krize v roce 2008 (již dříve např. byla zrušena možnost spolupojištění, kdy majitelům bankovních účtů nejsou vráceny peníze v plné výši; určité procento částky, o kterou přišli, si platí sami). Formálně má dojít k revizi směrnice č. 94/19 a směrnice č. 97/9.

Klíčové body

Majitelé účtů by měli v případě úpadku banky obdržet své peníze namísto 3 měsíců (od roku 2011 20 dnů) do 7 dnů díky tomu, že v případě nadnárodně působících bank by komunikovali s pobočkou v zemi svého pobytu, nikoliv s centrálou v jiné členské zemi. Vklady by měly být kryty až do 100 tis. €.

Podle Komise by měla stanovená hranice stačit na to, aby bylo 100% odškodněno 95 % majitelů účtů v EU. Norma by se neměla vztahovat na vklady finančních institucí a veřejných orgánů, strukturované investiční produkty a dluhopisy. Majitelé účtů by měli získat informace o garancích prostřednictvím výpisů z účtů. Garance samé (resp. 40 fungujících systémů v EU) by měly být financovány „na základě čtyřstupňového postupu: pevné (ex ante) rezervy (1,5 % vkladů za roky 2010-2020), ex post rezervy (0,5 % vkladů za roky 2010-2020), půjčkou z jiného (národního) systému pojištění vkladů splatnou do 5 let a v krajních případech „mimořádnými opatřeními. Potenciální, i když nepříliš reálnou variantou (alespoň z hlediska její brzké realizace; sama Komise počítá se zahájením debat až v roce 2014) je také vytvoření specifického unijního garančního fondu (resp. fondů), jak navrhuje v souvislosti s vytvářením nové finanční architektury EP (viz výše). Na administrativních nákladech by se údajně mohlo uspořit až 40 mil. € ročně. Rezervy by měly financovat samy banky (resp. jejich pobočky v příslušných členských zemích), nově by měly být upraveny na základě rizik, která jednotlivé bankovní domy na trhu představují (v případě bank nabízejících produkty s vyšším rizikem by mohly být rezervy až 3násobné oproti bankám s produkty s rizikem nižším).

Dále Komise navrhla rychlejší odškodnění investorů využívajících investičních služeb, pokud investiční firma investorovi nevrátí jeho aktiva z důvodu zpronevěry, zanedbání správcovských povinností (např. když pro ni správu špatně provádí jiný subjekt) či z důvodu provozních pochybení.

Odškodnění, jež by se mělo uskutečnit nejpozději do 9 měsíců (oproti současným 3-4 letům), by nemělo suplovat ochranu proti investičním rizikům jako takovým. Výše náhrady by se měla zvýšit z 20 tis. € na 50 tis. €, zároveň by mělo dojít ke zpřehlednění stávajících 39 systémů odškodnění investorů, které dnes v EU působí.

Stav projednávání

Bezprostředně po předložení návrhů se objevily odhady, kolik prostředků (fakticky od majitelů účtů např. ve formě zvýšených poplatků) by musely banky získat navíc, aby byly schopny zajistit požadavky Komise.

Výkonný ředitel ČBA a předseda správní rady Fondu pojištění vkladů Josef Tauber podle deníku E15 počítá v ČR minimálně se 100 mil. Kč. Organizace EACB a ESBG také upozornily, že řada bank už disponuje vlastními garančními mechanismy, což návrhy nezohledňují. Komise pouze konstatovala, že bankovní poplatky by se mohly zvýšit o 7-12 € ročně.

Obecná výtka směřuje k posílení práv spotřebitelů na úkor povinností, resp. ke „vzkazu, že je lhostejné, jaké bance/bankám jsou prostředky svěřeny, neboť náhrady se majiteli účtu/účtů dostane fakticky vždy. Právě tak by tomu ale mělo být, alespoň podle spotřebitelské organizace BEUC.

Postoj ČR

ČR se vyjadřovala skepticky již v případě zmíněných ad hoc kroků provedených bezprostředně po vypuknutí finanční krize. Za problematické bylo považováno zvýšení garancí na vklady z 25 tis. € a/nebo 90 % na 50 (a později na 100) tis. €, resp. vyhlášení neomezených garancí ze strany některých členských států EU (např. Německa). Proto lze očekávat, že i tentokrát bude ČR patřit spíše k odpůrcům nových návrhů. Důvodem je i to, Fond pojištění vkladů by měl od bank, družstevních záložen a stavebních spořitelen disponovat 1,5 % z objemu pojištěných úspor, ale namísto 35 mld. Kč je v něm jen 15 mld. € (realizace nových návrhů by tlak na jeho povinné „naplnění výrazně zvýšila).

V ČR problematiku bankovních záruk upravuje tzv. bankovní zákon (č. 21/1992) ve znění pozdějších předpisů.

Předpokládaný další vývoj

Komise předpokládá, že nová pravidla by měla v EU, resp. v celém EHP, začít platit nejpozději v průběhu let 2012-2013, pokud je schválí Rada a EP.

Mezitím bude do 30. 11. 2010 otevřena veřejná konzultace týkající se systémů záruk také v sektoru pojišťovnictví, které prozatím – na úrovni EU – absentují (pojistníci nejsou např. chráněni proti úpadku pojistitele; určité, velmi různorodé systémy týkající se životního a/nebo neživotního pojištění fungují jen ve 12 členských státech EU). Podkladovým dokumentem konzultace je bílá kniha, jež navrhuje mj. možnost přejít od nesolventního pojistitele k pojistiteli jinému (v kterémkoli členském státě EU). Uvedené, včetně minimálních standardů či výpomoci mezi systémy záruk mezi členskými státy navzájem, by měla garantovat nová směrnice. Podle odhadů Komise by se v případě zavedení garancí zvýšilo pojistné sumárně cca o 1 %.

Odkazy

Rada: Elektronická fakturace má zelenou

Návrh směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o pravidla fakturace (KOM(2009)21)

Rada 13. 7. 2010 odsouhlasila revizi směrnice č. 2006/112 o DPH týkající se elektronické fakturace.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v lednu 2009 coby „technickou (ve smyslu nikterak zásadně spornou) revizi směrnice č. 2006/112. Další, zpravidla komplikovanější změny předmětné směrnice probíhají paralelně (více v příspěvku Daně v červnu 2010).

Klíčové body

Elektronické faktury byly revizí postaveny na roveň fakturám papírovým, ať jde o jejich akceptaci daňovými autoritami, způsob jejich (levnějšího a rychlejšího) transferu a (levnějšího) uchovávání.

Z hlediska boje proti podvodům s DPH je klíčové, že by se měla zrychlit komunikace napříč EU – nejen díky odbourání technických překážek, ale např. i díky zavedení lhůt pro vystavení faktur.

Komise odhadla úspory po umožnění elektronické fakturace na 18 mld. € ročně.

Předpokládaný další vývoj

Po uveřejnění směrnice v Úředním věstníku EU budou členské státy povinny normu do 1. 1. 2013 implementovat.

Odkazy

Komise znovu podpořila imigraci pracovních sil ze třetích zemí do EU

Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on conditions of entry and residence of third-country nationals in the framework of an intra-corporate transfer (COM(2010)378)

Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council on the conditions of entry and residence of third-country nationals for the purposes of seasonal employment (COM(2010)379)

Komise 13. 7. 2010 předložila návrh směrnice, jež má za cíl usnadnit dočasné převedení kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí (ze společností nacházejících se mimo EU) do poboček nebo dceřiných společností v členských státech EU. Analogické opatření by se mělo týkat i sezónních pracovníků.

Pozadí

Již v roce 2005 Komise předložila plán politiky v oblasti legální migrace. Jedním z jeho důsledků je směrnice č. 2009/50 (tzv. směrnice o modré kartě) týkající migrace vysoce kvalifikovaných pracovních sil. Rada ji přijala v květnu 2009. Návrh z října 2007 týkající se jednotného povolení k práci a pobytu a práv migrantů je stále předmětem legislativního procesu. Oba nové návrhy by měly uvedený balík meritorně doplnit.

Klíčové body

Komise navrhla vytvoření společného souboru pravidel pro zrychlenou (30denní) vstupní proceduru k získání kombinovaného povolení k pobytu a práci pro skupinu vysoce specializovaných zaměstnanců („manažeři, „specialisté a „absolventi – stážisté) ze třetích zemí a jejich rodinné příslušníky. Podléhali by obdobným podmínkám jako tzv. vyslaní pracovníci z EU podle směrnice č. 96/71 a mělo by být možné, aby po získání povolení v jedné členské zemi migrovali po celé EU (jen s minimálními omezeními ze strany dotčených členských států; takovým by mohl být např. požadavek na povolení k pobytu v případě delšího než 3měsíčního pobytu).

počtu převáděných osob by nadále měly rozhodovat členské státy EU. Rovněž by měla být stanovena časová omezení (3 roky pro specialisty a manažery, 1 rok pro absolventy – stážisty).

Druhý návrh se týká občanů třetích zemí, kteří přicházejí do EU za účelem sezónního zaměstnání na dobu určitou (zejm. pozice v zemědělství, zahradnictví a cestovním ruchu bývají podle Komise ze strany pracovníků z EU neobsazeny).

Text zavádí zvláštní postup pro vstup a pobyt sezónních pracovníků ze třetích zemí a vymezuje jejich práva. Zároveň obsahuje podněty pro „cirkulační migraci, aby se zamezilo tomu, že se z dočasného pobytu stane pobyt trvalý.

Návrh mj. stanoví jednodušší vstupní postup na základě společných definic a kritérií (např. existence pracovní smlouvy nebo závazná nabídka práce, která specifikuje plat); stanoví časový limit pro sezónní práci v EU (6 měsíců ročně); a stanoví vícesezónní 3leté povolení, nebo zjednodušený postup pro opětovný vstup na více po sobě jdoucích sezón. V určitých ohledech (jako je svoboda sdružování a spolčování, sociálního zabezpečení, starobní důchody, na něž byl získán nárok v souvislosti s příjmem, přístup ke zboží a službám) poskytuje text sezónním pracovníkům právo na rovnocenné zacházení jako u státních příslušníků členských států. Na druhou stranu ponechává členským státům EU svobodu, aby uplatnily „test trhu práce a rozhodly, kolik sezónních pracovníků přijmou (návrh neupravuje právo na přijetí).

Stav projednávání a postoj ČR

Otázka preferenčního přístupu k imigrantům ze třetích zemí je častým předmětem kritiky ze strany nových členských států EU, na něž se min. do 30. 4. 2011 vztahuje přechodné období na volný pohyb pracovních sil, zvlášť pokud se předložené návrhy mají věnovat maximálně desítkám tisíc potenciálních pracovníků ze třetích zemí (16-20 tis. vysoce specializovaným zaměstnancům a cca 100 tis. sezónním pracovníkům).

Na druhou stranu právě v ČR je krom Kypru, Řecka, Rakouska a Itálie nejméně těch, kteří jsou ochotni cestovat za prací (pouze 11 %); pokud jde o studium či praxi, je toto číslo ještě nižší (5 %). Výjimkou jsou mimořádné okolnosti (nezaměstnanost). V daném případě připouští možnost vycestovat do zahraničí 37 % Čechů.

Uvedená data uveřejnil ve stejný den jako Komise oba předmětné návrhy (13. 7. 2010) Eurostat. OECD se staví spíše za jejich přijetí; podle ní se EU bez imigrantů v budoucnu neobejde, byť komunikovat tento postoj veřejnosti může být problematické.

Předpokládaný další vývoj

Projednávání obou textů se ujmou na podzim 2010 Rada a Evropský parlament.

Odkazy

Komise hodlá prodloužit státní podpory těžbě černého uhlí

Proposal for a Council Regulation on state aid to facilitate the closure of uncompetitive coal mines (COM(2010)372)

Komise 20. 7. 2010 předložila návrh nařízení na poskytnutí státní pomoci k uzavření nekonkurenceschopných černouhelných dolů. Fakticky by mělo dojít k prodloužení poskytování státní pomoci do 15. 10. 2014.

Pozadí

V současnosti se státní pomoc v sektoru těžby černého uhlí, jež se permanentně snižuje, řídí nařízením č. 1407/2002. Jeho platnost však k 31. 12. 2010 vyprší. To by v případě nepředložení nového návrhu znamenalo, že státní pomoc černouhelným dolům by se musela (podobně jako pomoc dolům hnědouhelným) řídit relativně restriktivními pravidly pro státní pomoc obecně, nikoliv jen požadavkem, aby nepřesáhla sumu z referenčního roku 2001 (resp. 2004 a 2007 v případě nových členských států).

Mezi největší producenty uhlí v EU patří ti z Polska (obstarávají až 50 % těžby v EU), z Německa, Velké Británie, ČR a Španělska. Největšími příjemci státní pomoci jsou Španělé a Němci (získávají až 90 % této pomoci), neboť právě jejich uhlí (z Porúří a severozápadu Španělska) je v EU nejméně konkurenceschopné.

Obecně EU produkuje jen 2,5 % uhlí na světě a více než polovinu poptávky (primárně pro tepelné elektrárny) pokrývá exportem.

Klíčové body

Státní pomoc by měla být do 15. 10. 2014 použita striktně k uzavření nekonkurenceschopných černouhelných dolů, ke zmírnění příslušných sociálních a environmentálních dopadů, a měla by se postupně snižovat – každých 15 měsíců alespoň o 33 %.

Pomoc určená pouze na provoz dolů by měla skončit zcela, příslušné členské státy by naopak měly k získání účelově vázané státní pomoci splnit řadu podmínek, zejm. na poli obnovitelných zdrojů energie, energetické účinnosti ap.

Stav projednávání

Původní návrh měl být podle některých zdrojů méně restriktivní (nejenže státní pomoc měla přetrvat údajně až do roku 2023, ale i její snižování mělo být mírnější – 25 % v průběhu 36 měsíců).

Komise ovšem patrně nehodlala zpochybnit své závazky k posilování energetické účinnosti a využívání obnovitelných zdrojů energie, jakkoli to může být z praktického hlediska problematické. Přitom produkce elektřiny z dotovaného uhlí činí v EU jen 5,1 %.

Předpokládaný další vývoj

O návrhu bude rozhodovat nejdříve na podzim 2010 Rada.

Některé zdroje hovoří o tom, že členské státy budou schopny dospět ke kompromisu nejpozději do 10. 12. 2010 i přesto, že návrh byl kontroverzní již při uveřejňování Komisí (navzdory všem zvyklostem se o něm v Komisi údajně málem hlasovalo).

Odkazy

Přehled evropských vesmírných aktivit za listopad 2022

Přinášíme vám přehled nejzajímavějších událostí z oblasti evropského vesmírného výzkumu za měsíc listopad. Výzkum vesmíru a vývoj nových kosmických technologií nabývá v současné době stále většího významu. Evropská unie proto…

NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY

Comments Box SVG iconsUsed for the like, share, comment, and reaction icons

🇨🇳🇪🇺 Předseda Evropské rady Charles Michel dnes navštívil Peking a setkal se s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Čína bude pokračovat ve strategické komunikaci a spolupráci s Evropskou unií, uvedl po jednání čínský prezident. Více si přečtěte zde ➡️ https://euroskop.cz/2022/12/01/sef-evropske-rady-michel-se-v-pekingu-setkal-s-cinskym-prezidentem/

Načíst více...

ODBĚR NOVINEK

Přihlaste se k odběru novinek! Pravidelně obdržíte email s nejnovějšími informacemi o aktuálním dění.