Mezinárodní ochrana osob třetích zemí a jednotné azylové řízení

31.10.2009
Euroskop

Komise 21. října 2009 přijala dva legislativní návrhy na změnu dvou existujících právních nástrojů společného evropského azylového systému. Jedná se o návrh směrnice o minimálních normách a postavení osob, které potřebují mezinárodní ochranu, a návrh směrnice o azylovém řízení.

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení osoby požívající mezinárodní ochrany, a o obsahu poskytnuté ochrany (KOM(2009)551)

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany (KOM(2009)554)

1. Legislativní pozadí

Oba návrhy patří do balíku změn poslední doby týkajících se obecnějšího rámce azylové a přistěhovalecké politiky. Základem současných návrhů je zelená kniha předložená Komisí v roce 2007, v níž byly nabídnuty k diskusi možnosti vývoje druhé fáze společného azylového systému EU. V letech 2008-2009 předložila Komise návrhy směrnic o minimálních podmínkách pro přijímání žadatelů o azyl, tzv. Dublinské nařízení, nařízení o systému Eurodac, nařízení o Evropském podpůrném úřadu pro otázky azylu a společném systému EU pro přesídlení.

Nevyřešena však zůstala problematika obecné soudržnosti nástrojů EU v oblasti azylu, stejně jako zbytečná komplikovanost a zdlouhavost azylového řízení. Další otázkou, kterou bylo nutné vyřešit, byly podvody v azylovém řízení, sekundární migrace, špatná odůvodněnost některých zamítnutých žádostí o azyl atd.

Vznik obou návrhů je výsledkem reflexe stávajících nedostatků azylového řízení. Především nejasnost a nepřesnost některých formulací v současném právu vedla jednak k tomu, že rozhodující aktéři nebyli schopni rozhodovat s dostatečnou pružností, a k tomu, že již zamítnuté návrhy na udělení azylu byly žadateli úspěšně napadány u soudu. Komise byla jednoduše motivována skutečností, že celý rozhodovací proces nepůsobí v současnosti dostatečně věrohodně ani v očích žadatelů, ani v očích širší veřejnosti. Cílem je dosáhnout důkladnějších a méně napadnutelných rozhodnutí orgánů již v první instanci.

Nové návrhy přepracovávají existující směrnice č. 83/2004 a č. 85/2005.

2. Klíčové obsahové body legislativního návrhu

2.1. Směrnice o azylových řízeních

Cílem směrnice je podle Komise zvýšit soudržnost mezi akty azylového práva EU, zjednodušit, sjednotit a konsolidovat procesní pravidla v EU a dojít k nosným prvoinstančním rozhodnutím, aby se zabránilo zneužití a dosáhlo naopak efektivnějšího azylového řízení. Konkrétně návrh počítá s následujícími kroky:

  • Zvýšení efektivity a kvality azylových řízení. Jde především o to, aby se rozhodovalo v rámci jedné instance a během stanovené lhůty. Orgánům států tak bude umožněno lépe rozlišovat mezi žadateli o mezinárodní ochranu a ostatními přistěhovalci.
  • Členské státy musí v praxi zajistit, aby řízení v prvním stupni proběhlo během šesti měsíců od podání návrhu. V nutném (odůvodněném) případě se tato lhůta může prodloužit o dalších šest měsíců.
  • Dotčeným orgánům se umožní lépe rozeznat takové žádosti o ochranu, které byly motivovány nekalými úmysly. Jde především o falešnou identitu žadatele či falešnou státní příslušnost.
  • Návrh dále řeší redukci finančních nákladů států na azylanty a naopak zajišťuje podporu pro vyhoštění takových žadatelů, kteří v řízení o udělení azylu neuspěli. To má zajistit především vyšší procento vyřešených azylových řízení již v první instanci. Zároveň se mají lépe zdůvodňovat zamítavá rozhodnutí.
  • Konsolidace a zjednodušení procesních pojmů a prostředků obecně. Má se zamezit především pohybu žadatelů o azyl mezi členskými státy, jsou-li tyto motivovány pouze jednotlivými rozdíly v procesních postupech v členských státech.
  • Speciální garance při azylovém řízení mají dostat především jisté skupiny osob, např. děti bez doprovodu, osoby stíhané na základě nerovnosti pohlaví, mučené osoby s lékařským dobrozdáním, osoby vysokého věku atd.
  • Do vynesení rozhodnutí má žadatel právo pobývat na výsostném území daného státu.
  • Žadatel má právo přístupu k opravnému prostředku, který musí přezkoumat prvoinstanční rozhodnutí jak po skutkové, tak po právní stránce.
  • Členské státy jsou dále povinny zajistit všechny body informačního řetězce, tedy zajistit, aby všechny úřady, na kterých by se mohla osoba žádající o ochranu informovat, jí poradily, kde může podat žádost.
  • Posílení práv žadatelů. Ti mají na požádání právo vést pohovor o udělení mezinárodní ochrany s osobou stejného pohlaví, smějí požádat, aby byla pokud možno neuniformovaná. V případě dětí je doslova uvedeno, že se úředníci musejí chovat přátelsky atd. Pokud je to možné, i tlumočník bude v takovém případě stejného pohlaví, vyžaduje-li to žadatel.

2.2. Směrnice o minimálních normách

  • Upřesnění definic. Osoba s nárokem na mezinárodní ochranu je ta, které byl přiznán statut uprchlíka. Rodiče případně manžel či stálý partner jedince, který požívá mezinárodní ochranu, mají právo bydlet s ním ve stejném státě EU jako on.

  • Vyšší ochranné standardy osob v souladu s mezinárodními normami.
  • Precizace užívaných právních pojmů, a tím zjednodušení jejich užití, čímž rozhodující úřady budou v rámci efektivity moci rychleji odmítat takové žádosti, které budou neodůvodněné. To má mít za následek, že osoby, které opravdu mají na azyl nárok, přijdou při vyřizování svých žádostí rychleji na řadu a naopak osoby zneužívající systému budou rychleji vyhoštěny mimo území. Precizovány jsou pojmy především jako „osoby s nárokem na mezinárodní ochranu či „žadatel (o azyl) atd.
  • Další harmonizace ochranných norem, aby se zabránilo sekundární migraci, pokud je motivována prostými rozdíly mezi procesními pravidly a rozhodovacími praktikami jednotlivých členských států.
  • Návrh také nově obsahuje závazek, že členské státy usnadní osobám požívajícím mezinárodní ochranu přístup ke vzdělání, zaměstnání či odborné přípravě. Dále jim případně poskytnou stipendia na obživu a možnost pracovat na částečný úvazek při studiu.

3. Stav legislativního procesu

Návrhy byly vypracovány Generálním ředitelstvím pro svobodu, spravedlnost a bezpečnost. Po přijetí v Komisi byly zaslány Radě a Evropskému parlamentu. Žádná z institucí se zatím nevyjádřila, legislativní proces je teprve na začátku. V Parlamentu byl pouze určen odpovědný výbor (LIBE).

4. Očekávaný vývoj

V souladu s procedurou spolurozhodování jsou návrhy po přijetí v Komisi projednávány v Radě a Evropském parlamentu. Tam byly přiděleny výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE), jméno zpravodaje, který vypracuje zprávu, však dosud není známo. Stanovisko poskytne také výbor pro právní záležitosti (JURI). Po projednání návrhů v plénu se jimi bude zabývat Rada.

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení osoby požívající mezinárodní ochrany, a o obsahu poskytnuté ochrany (KOM(2009)551)

Připojené dokumenty: SEK(2009)1373, SEK(2009)1374

Právní báze: čl. 63 odst. 1 Smlouvy o založení ES revidované Smlouvou z Nice

Procedura: spolurozhodování

Odpovědné generální ředitelství Komise: Spravedlnost, svoboda a bezpečnost

Odpovědný výbor Evropského parlamentu: LIBE

Odpovědná formace Rady: neurčena

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o minimálních normách pro řízení v členských státech o přiznávání a odnímání mezinárodní ochrany (KOM(2009)554)

Připojené dokumenty: SEK(2009)1376, SEK(2009)1377

Právní báze: čl. 63 odst. 1 Smlouvy o založení ES revidované Smlouvou z Nice

Procedura: spolurozhodování

Odpovědné generální ředitelství Komise: Spravedlnost, svoboda a bezpečnost

Odpovědný výbor Evropského parlamentu: LIBE

Odpovědná formace Rady: neurčena

Seznam odkazů

Dokumenty

Monitoring legislativního procesu

Další odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality