Obamova jízda na tobogánu


David Brooks, Hospodářské noviny, 8. září 2009

Loni v zimě se přes americkou politiku přehnaly dvě přílivové vlny. První byla obamovská. Barack Obama nastupoval do úřadu s impozantní důvěrou sedmdesáti procent obyvatel. Druhou vlnou byla vlna nezávislosti. Během prvních měsíců letošního roku se snížil počet lidí, kteří se označovali buďto za demokraty, nebo republikány – a naopak prudce přibylo lidí pokládajících se za nezávislé.

Obamovým úkolem bylo protlačit svou agendu přes vládu kontrolovanou demokraty a současně si udržet přízeň 39 procent Američanů stojících uprostřed.

Administrativě se to nepodařilo. Ve většině otázek od finančního stimulu až po zdravotnictví se přimkla k liberálnímu vedení Kongresu. Bílému domu se nepodařilo vetovat pochybné návrhy – například návrh výdajů obsahující bezpočet „přihrávek domů -, a dát tak najevo nezávislost a zdrženlivost. Pod tíhou okolností i z vlastní iniciativy prosazoval prezident celou řadu politik, které zvyšují výdaje a centralizují moc.

Čas naděje, čas úzkosti

Výsledkem je obamovský sešup, nejdůležitější rys současnosti. Počet Američanů, kteří věří, že prezident činí správná rozhodnutí, poklesl zhruba o 17 procentních bodů a Obamova popularita se snížila přibližně na padesát procent. Prezidenti zaznamenávají po „líbánkách s voliči pokles důvěry, ale žádný nově zvolený americký prezident neklesl tak rychle tak nízko.

Vším dnes prostupuje úzkost. Když Obama nastoupil, důvěra ve vládu se zvýšila. Nyní opět spadla na historická minima. Devětapadesát procent Američanů si dnes myslí, že země se ubírá špatným směrem.

Zhoršil se rovněž pohled veřejnosti na Kongres, který se předtím na jistou dobu vyhoupl vzhůru. Charlie Cook, jenž o volbách do Kongresu ví tolik jako nikdo jiný, napsal, že osud demokratů se „naprosto vymkl kontrole. Rovněž v Senátu se objevují varovné příznaky. Nedávný průzkum ukazuje, že vůdce senátní demokratické většiny Harry Reid zaostává za republikánem Dannym Tarkanianem, svým možným soupeřem v domovském státě ve volbách v roce 2010, v poměru 38 ku 49 procentům.

barack Obama

Barack Obama, New Hampshire, 2007. Tehdy jeho hvězda stoupala – teď se počet Američanů, kteří věří, že prezident činí správná rozhodnutí, snížil zhruba o 17 procentních bodů. Obamova popularita klesla přibližně na padesát procent.

Veřejnost vůči Obamovým návrhům zatrpkla. Voliči mají často jen mlhavé povědomí o tom, co každý jednotlivý návrh ve skutečnosti vyvolá, ale stále větší počet je jich stále silněji přesvědčen, že pokud návrh podává prezident, bezpochyby obsahuje velké výdaje, velkou roli vlády a odklon od tradičního přístupu.

Vzhledem k všeobecné úzkosti i konkrétním obavám dnes panuje setrvalý a neochvějný odpor vůči reformě zdravotnictví. Nezávislí voliči kdysi reformu masivně podporovali. Dnes se obrátili proti ní. Jak poznamenal veterán mezi výzkumníky veřejného mínění Bill McInturff, postoj veřejnosti k Obamově reformě přesně odpovídá jejímu postoji k reformě prezidenta Clintona, když v roce 2004 troskotala.

Zpět do středu

Ohromující je, že na Obamu útočí i někteří liberálové. Administrativa by podle nich měla jednoduše ignorovat nevědomé masy a protlačit zdravotní reformu ve zrychleném řízení, které by snížilo potřebu umírněných hlasů. Něco takového by bylo sebevražedné. Nemůžete schválit nejdůležitější domácí reformu za poslední generaci, když si většina voličů myslí, že jste na nesprávné cestě. Byl by to projev neskonalé arogance. Pokud Obama na zrychlené řízení přistoupí, natrvalo se zařadí do liberálního křídla své strany a odcizí si nezávislé. Stane se prezidentem 35 procent občanů země – a ať si pak zkusí prosadit cokoliv dalšího.¨

Druhou liberální reakcí je útok na šéfa rozpočtu Petera Orszaga. Mnozí dnes tvrdí, že bylo chybou klást při obhajobě reformy zdravotnictví na první místo kontrolu nákladů. Prezident by se prý neměl obávat deficitu a jednoduše výdajové položky schválit. Pro umírněné Američany je však dnes vášnivým tématem fiskální zdrženlivost. Kdyby prezident ještě více nafoukl rýsující se devítibilionový dluh, rozlítil by obrovskou část voličů.

Tato země se na centralizovanou vládu vždy dívala podezíravě. A tato země si právě prožila ekonomické trauma způsobené nadměrnými výdaji a dluhy. Většina Američanů Obamu stále obdivuje a přeje si, aby uspěl. Nebude-li si však prezident počínat způsobem, jenž odpovídá duchu národa a doby, najdou voliči cestu, jak ho zastavit.

Prezident má nyní za úkol odvrátit pokračující propad. Znamená to, že musí své návrhy přizpůsobit hodnotám politického středu: fiskální zodpovědnosti, svobodné volbě jednotlivce a decentralizované správě.

Autor: David Brooks

Komentátor deníku The New York Times.

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality