08.05.2009
Hana Chuka, 7. května 2009
Dlouho očekávaný panel energetické bezpečnosti byl vyvrcholením veřejné části konference Východního partnerství, kterou v pražském Černínském paláci uspořádala Asociace pro mezinárodní otázky.
Jako první se ujal slova Sascha Miller-Kraenner, ředitel organizace Nature Conservancy pro Evropu, který připomněl, že právě nedávná energetická krize byla hlavním původcem vzniku Východního partnerství, díky němuž nyní může Unie s partnerskými zeměmi spolupracovat na energetických projektech, které přinesou výhody všem zúčastněným. Jako příklad celoevropského benefitu uvedl návrh plynovodu Nabucco, který má do Evropy vést plyn ze Střední Asie, a který se díky rusko-ukrajinskému sporu stal z již téměř zapomenutého opět reálným projektem.
Druhým řečníkem panelu byl jeho předseda, Roderick Kefferpütz, ředitel programu energetické bezpečnosti nadace Heinricha Bölla. Ten se ve svém příspěvku nejprve zaměřil na Rusko, když označil energetickou politiku jako účinný nástroj jeho vlivu, ale zároveň uvedl, že čím je perspektiva středoasijských zdrojů reálnější, tím je tato politika stále méně efektivní. Dále zmínil energetiku v souvislosti s politickou legitimitou, kdy energetická převaha posiluje totalitní režimy, korupci a zájmy politických elit, které povyšuje nad zájmy národní. Ve světě, kde je ekonomika stále více politickým nástrojem, se pak závislost na energetických zdrojích těchto zemí rovná závislosti na jejich lídrech jako politických partnerech.
Na závěr svého bloku Kefferpütz uvedl, že míra energetické bezpečnosti není přímo úměrná hustotě sítě ropovodů, ale do velké míry závisí na způsobu vlády. V této souvislosti doporučil východoevropským zemím a hostům konference, aby se více koncentrovali na lokální, raději než geopolitické příčiny energetické krize a vyjádřili své názory skrze občanskou společnost.
Jeho stanovisko byl v zápětí ostře napadeno Lilou Aliyevou, prezidentkou Centra národních a mezinárodních studií v Ázerbájdžánu, která značně zpochybnila jak sílu občanské společnosti v totalitních státech, tak podporu ze strany Evropské Unie. Richard Giragosian, její arménský protějšek, pak vedle spolupráce s Unií vyzdvihl význam kooperace mezi státy východní Evropy, kde dle jeho slov existují velké rezervy, neboť ačkoli tyto země sdílí stejné zájmy, zdráhají se je prosazovat kolektivně.
Autor: Hana Chuca, Euroskop
