Špidla: Od lumíků k macarátům jeskynním


Marie Bydžovská, EUROSKOP, 27. března 2009

Ve středu 25. března uspořádalo Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd University Karlovy (CESES) druhou ze série debat věnovaných otázkám hospodářské krize. Účastníci se snažili z různých pohledů analyzovat příčiny probíhající krize a porozumět jejímu charakteru.

Úvodní příspěvek měl ředitel Masarykovy dělnické akademie Jan Mládek, podle kterého jsou pro Českou republiku důležité tři aspekty současné krize. První oblastí je prapůvodní krize úvěrového a finančního systému, která se přelila z USA do některých zemí západní Evropy. Druhou oblastí je krize ve střední a východní Evropě. Ačkoliv Česko nebylo krizí postiženo stejně vážně jako jiné středoevropské země, přesto má středoevropská krize dopad i na něj. Podle Mládka hrozí dominový efekt. Pád rakouských bank, které mají své dceřiné odnože v celé střední Evropě, by totiž postihl i českou ekonomiku. Třetí důležitou oblastí je krize reálné ekonomiky v ČR, která je podle Mládka podceňována.

Za spoluviníka krize považuje Mládek i vedení komunistické Číny. Bublina na finančních trzích by totiž nevydržela tak dlouho a nedorostla do současných rozměrů, pokud by jí Čína uměle nepřiživovala tím, že kupovala americké obligace. Dnes vlastní Čína desetinu amerického dluhu, uvedl Mládek.

V otázce, jak řešit krizi, souhlasí s prezidentem Obamou a navrhuje přísně regulovat finanční trhy. Pokud je to možné, měly by podle Mládka být zasypány díry způsobené v ekonomickém systému a zamezeny daňové ráje. Finanční produkty, které nelze regulovat, by Mládek zakázal.

Ředitel Centra pro sociální a ekonomické strategie Martin Potůček mluvil o tom, co příčiny krize nejsou. Podle něj není současná krize finanční ani ekonomická. Ty považuje za pouhé deriváty krize s hlubšími kořeny – krize vládnutí. Odvolal se na zprávu Římského klubu Capacity to Govern z roku 2001, kterou vytvořil profesor Dror. Podle této zprávy nejbohatší dvě procenta obyvatel vlastní více než polovinu zdrojů světového bohatství a chudší polovina obyvatel vlastní pouze jedno procento zdrojů. Tento způsob správy světových záležitostí považuje za neudržitelný nejen z etických důvodů. Nicméně i krize vládnutí je podle názoru Potůčka pouhý doprovodný rys krize antropologické, krize hodnot. Cestou z krize je proto podle něj kultivace člověka a jeho sociálního jednání a změna toho, o co usilujeme.

Ředitel vnějších vztahů ve společnosti Škoda Auto Radek Špicar mluvil o třech krizích – o krizi finanční, hospodářské a o krizi důvěry. Doporučuje šetřit s katastrofickými scénáři, které se mohou stát samonaplňujícími proroctvími. Podniky si podle něj musí poradit samy, ale vláda by se zodpovědnosti vzdávat neměla. Jejím úkolem je vytvořit vhodné prostředí pro firmy a napomoci jim tak k překonání krize. Za jeden z úkolů do budoucnosti a ponaučení z krize vidí potřebu zvýšení investicí do výzkumu.

Eurokomisař Vladimír Špidla se na chvíli vrátil ke své původní profesi a rozhodl se poukázat na historický kontext krize. Její kořeny podle něj sahají do roku 1914, kdy byl definován dnešní model světa. Krize ve třicátých letech dala podle něj světu lekci. Podle Špidly byla způsobena do jisté míry z nadvýroby. Společnost byla saturovaná, ale nespravedlivě a nezvládla demobilizaci po první světové válce, protože nebyla schopná nahradit válečnou výrobu konzumem. Po skončení Studené války podle Špidly společnost opět nezvládla demobilizaci a náhradu neekonomické poptávky konzumem. Saturovaná společnost by podle něj měla hledat nový model růstu a kultivaci a humanizaci konzumu.

Pro vysvětlení svého postoje použil paralelu z živočišné říše – chování lumíků a macarátů jeskynních. Lumíci jsou malí hlodavci žijící v severských oblastech, kteří jsou známí tím, že se v opakujících cyklech přemnožují. Když jim dojde potrava vydají se na hromadnou migraci za potravou. Cestou přeplavou řeky, překonají vysoké zdi a jiné překážky, přičemž mnoho z nich zahyne vyčerpáním. Ti, kteří dorazí až k moři, chtějí tuto vodní plochu přeplavat a hledat potravu dále. Hynou však tím, že se vyčerpáním utopí. Macarát jeskynní je ocasatý obojživelník, který žije v balkánských jeskynních a dokáže se naopak až neuvěřitelně přizpůsobit obtížným podmínkám. Zásadní otázkou pro dnešní dobu podle Špidly je, jak přejít ze strategie lumíků ke strategii macaráta jeskynního.

Špidla mluvil i o řešeních krize, které navrhuje Evropská unie. EU chce podle Špidly použít kombinaci strukturálních a konjukturálních opatření. Vyzdvihl tři základní hlediska ve strategických cílech EU v boji proti krizi. Jsou jimi ekologizace a humanizace ekonomiky, rozvoj vzdělanosti a sociální inkluze.

Milan Znoj analyzoval politickou rétoriku, která se používá pro vysvětlení příčin krize. Podle této rétoriky krize ke kapitalismu přirozeně patří a je ozdravným procesem, v kterém dobrá rozhodnutí jsou odměněna a špatná potrestána. Krize ale podle Znoje ukazuje, že toto neoliberální dogma je falešné a nebezpečné. Toto paradigma totiž ignoruje vysoké sociální náklady jako bankroty a nezaměstnanost, které se kumulují a vytvářejí dokonce až války a závažné sociální přesuny.

Alternativa ke kapitalismu a tržní směně však podle Znoje neexistuje. Nicméně musí podle něj být regulovány disproporce, které vytváří. Tato regulace by měla probíhat nejen na národní, ale i na dalších úrovních jako například evropské nebo celosvětové.

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop

Sdílet tento příspěvek