Bude svět bipolární?

26.03.2009
Euroskop

Přesto, že situace Číny není zdaleka jednoduchá, její relativní síla narůstá a jak Západ, tak Čína se tomu musí přizpůsobit, píše the Economist z 20. března.

„Vzestup Číny v uplynulých třech desetiletích byl udivující. Ale postrádal jednu charakteristiku, aby plně uspokojil ultranacionalistickou kliku – souběžný úpadek Západu. Nyní je kapitalismus zasažen v samotném centru. Evropu a Japonsko zapletené do nejhlubší poválečné recese lze sotva považovat za rivaly a Amerika jako velmoc již překročila svůj vrchol, míní the Economist.

Daleko za hranice Číny se tak již rozšířila myšlenka: geopolitika je nyní bipolární otázkou, jejímiž jedinými důležitými aktéry jsou Amerika a Čína. V dubnu proto nebude nejdůležitějším setkáním v Londýně schůzka G20, ale summit G2 mezi americkým prezidentem Obamou a čínským prezidentem Hu Jintao. To nemá vliv pouze na Evropany, kteří se s úlevou zbavili unipolární Bushovi politiky a nemají nejmenší zájem ji nahradit „Pacifickým duopolem a na Japonce, kteří již dlouho trpí paranoiou vůči svému asijskému rivalovi. Čínský vzestup má podle the Economist vliv i na americký Kongres, jehož fascinace americkým nejbližším rivalem získává protekcionistickou hranu.

Odvrácená tvář Číny

Než se však rozšíří panika, připomíná the Economist, že nové čínské sebevědomí stejně jak sílu odráží i slabost. Čína stále zůstává chudou zemí, která i podle slov jejího premiéra Wen Jiabao stojí před nejobtížnějšími roky v novém století. O hloubce problému značí i poslední odhady, které udávají, že Čína ztratila 20 milionů pracovních míst. Také Světová banka snížila prognózy čínského růstu na 6,5 procent. Ačkoliv se očekávaný růst v porovnání s jinými státy zdá vysoký, mnozí Číňané zvyklí na dvouciferný růst jej považují téměř za recesi.

V pozadí za nafouknutým sebevědomím navíc probíhá v Číně ostrá debata o tom, jaký hospodářský systém si zvolí a jakou supervelmocí chce být. Tato debata se nelíbí vládě, která letos dokonce zrušila zasedání Národního lidového kongresu a staromilským způsobem potlačuje liberály požadující větší otevřenost. Avšak čínští vůdcové jsou pod tlakem i z druhé strany, upozorňuje the Economist. Levicoví nacionalisté totiž v hospodářském zpomalení vidí příležitost jak zastavit tržně orientované reformy a prosadit se hlasitěji v mezinárodním dění.

Čína je tedy v mnohem choulostivější situaci, než se mnozí na Západě domnívají. Svět není bipolární a nesmí se jím stát, píše the Economist. Přes všechny své nedostatky je EU největší světovou ekonomikou a v počtu obyvatel Čínu brzy předežene Indie. Nicméně přesto je nepopíratelné, že síla Číny narůstá a Západ i Čína se tomu musí přizpůsobit.

Pochopí Říše středu co to znamená být velmocí?

Nový Americký prezident by nyní podle the Economist měl zajistit, aby se Čína držela svých slibů a kárat jí za poklesky. Také Hillary Clintonová podle the Economist měla využít návštěvy v Číně a poukázat na Tibet a otázku dodržování lidských práv.

Bushova administrativa usilovala o uvedení Číny jakožto zodpovědného účastníka mezinárodního dění. Vystupování Číny v této roli však bylo doposavad chabé. Velké množství otázek od Iránu až po Súdán využívala především pro své geopolitické zisky a stálé místo v Radě bezpečnosti OSN k brždění pokroku. A podle the Economist se tento stav stěží brzy změní. Nicméně v mnohem bezodkladnější otázce světové ekonomiky existuje podle the Economist prostor k činům.

V posledním čtvrtletí nezískal z globalizace nikdo víc, než Čína. Sta miliony jejích obyvatel byly vytaženy z chudoby do střední třídy. Čína však byla v tomto procesu bručícím příjemcem a přispěla k vykolejení posledního kola rozhovorů ve Světové obchodní organizaci.

Setkání G20 bude nejbližší příležitostí ukázat ochotu ke změně. Čína bude především požádána o podpoření zdrojů Mezinárodního měnového fondu, aby mohl zachránit krizí postižené ekonomiky v místech jako východní Evropa. Někteří v Pekingu by upřednostnili ignorování této žádosti, protože by tím napomohli postkomunistickým zemím, v kterých se rozvinulo „protičínské smýšlení. Překonání takového rejpalství a zaplacení by bylo samo o sobě malým krokem. Ale značilo by, že „Říše středu pochopila, co to znamená být velmocí, zakončuje the Economist.

Autor: Euroskop

Sdílet tento příspěvek