Robert Zelenka, E 15, 19. ledna 2009
Evropská plynová krize snad odeznívá a jednotlivé země pomalu mohou začít počítat ztráty. Už předem je jasné, že téměř na čtrnáctidenní výpadek ruského plynu nejvíc doplatily státy střední a jihovýchodní Evropy – Bulharsko, ale i Srbsko a Slovensko. Utrpěli ale i aktéři celého konfliktu.
Moskvu, která se domnívala, že si vzhledem k závislosti Evropy na ruském plynu může dovolit některé své odběratele popudit, zřejmě čeká šok. Zdá se totiž, že tentokrát zašla příliš daleko. Evropa začala víc než kdy dřív přemýšlet, jak se plynových okovů z východu co možná nejrychleji zbavit.
Evropa jako rukojmí
Jakkoli byla krize tíživá, přispěla k tomu, aby si jednotlivé evropské státy v plné míře uvědomily míru své závislosti na Rusku. Spor s Moskvy s Kyjevem možná začal jako neškodná obchodní rozmíška, jenže se brzy přesunul do politické roviny.
Moskva už nemohla zastírat, že se chce dostat k ukrajinským plynovodům, a sebevědomě využila spor i pro podporu svých projektů Nord Stream a South Stream, které by měly ruský plyn přivádět do Evropy „bezpečněji. Ukrajina si plynem řešila vlastní vnitropolitické problémy. Evropské zákazníky obě strany celkem bezostyšně využily jako rukojmí.
Padla tak největší iluze z dob studené války – že je Rusko navzdory všem rozdílům pro Západ spolehlivým zdrojem energie. Velkou ránu dostala i reputace Ukrajiny jako prozápadně orientovaného státu.
Nabucco v plenkách
Rusko by na letošní plynové extempore mohlo skutečně vzpomínat ještě dlouho. Řada zemí horečně hledá nové cesty pro plyn ze západu. Gazprom jen za deset dní plynové krize přišel více než na miliardu dolarů. Pokud se Evropě podaří byť jen část ruského plynu nahradit, budou jeho ztráty mnohem vyšší.
Evropská komise se v příštích měsících určitě pokusí využít krize ve prospěch svých projektů na zajištění energetické bezpečnosti. Teď je otázka, jak se k nim postaví jednotlivé státy unie. Jestli se skutečně rozhodnou řešit problém závislosti na ruském plynu, anebo si vytvoří jen další iluzi.
Největší nebezpečí v tomto ohledu představuje plynovod Nord Stream, který by měl přivádět zemní plyn do západní Evropy pod hladinou Baltského moře. Tento plynovod závislost na Rusku neřeší. Diverzifikuje cestu plynu, ne jeho zdroj. Tím zůstává stále Rusko. Stejně jako u plynovodu South Stream, který by měl přivádět plyn na Balkán. Jsou to ruské projekty a jako takové by je měla Evropa po letošních zkušenostech jednoznačně odmítnout.
Nebude to ale jednoduché. Jediný evropský projekt plynovodu Nabucco je totiž v plenkách. Zatímco EU shání peníze, které by jí dovolily v projektu vůbec pokračovat, Rusko si v celé oblasti, odkud by Evropa mohla pro nový plynovod čerpat zdroje, zajišťuje spojence. Jako iluze se tedy může v konečném důsledku ukázat i Nabucco. Jen kvůli váhavosti a nejednotnosti evropských politiků.
Jediná cesta
Evropě tak zbývá poslední cesta – posílit toky všech svých hlavních plynovodů, aby byly bez technických obtíží schopny otočit svůj tok ze západu na východ, investovat do stavby nových zásobníků a v neposlední řadě stavět i nové terminály na dopravu zkapalněného zemního plynu po moři. Závislosti na ruském plynu se totiž Evropa v nejbližších desetiletích nemá šanci zbavit. Musí se připravit, aby mohla podobným krizím čelit bez větších otřesů.
Autor: Robert Zelenka