David Klimeš, E15, 21. října 2008
Předseda Evropské komise José Barroso a francouzský prezident Nicolas Sarkozy opět navrhují, aby předsednictví Rady EU zastávala jen jedna osoba. Návrh je v mnohém kontroverzní, nicméně z Česka přichází silný argument, aby tomu tak bylo co nejdříve. Vše je lepší než nechat českou politickou scénu udělat z vedení unie klacek na mlácení soupeře na domácím písečku. Jenže je pozdě. Vláda Mirka Topolánka přebírá půlroční předsednictví prvního ledna 2009. Lídr opozice Jiří Paroubek ji ale vyzývá k rezignaci – podle šéfa ČSSD nebyly krajské volby o krajích, ale o celostátní politice. Co víc, dokonce prý i o Česku v unii. Řešením je údajně úřednická vláda pro předsednictví a pak volby.
Poražený premiér odpovídá podobně alibisticky – předsednictví není žádný med, klidně by ho přenechal někomu jinému. Ale státnický duch mu nedovolí, aby to byl Paroubek. Paroubek a Topolánek se hádají, předsednictví trpí. Ani návrh na úřednickou vládu, ani Topolánkovy srdceryvné povzdechy totiž nejsou upřímné.
Poté, co Paroubek udělal z krajských voleb referendum, chce lokálním klackem natlouci i Česku v EU: Ať nás úřednický kabinet provede předsednictvím a v termínu eurovoleb pak budou i ty celostátní. To je nesmysl par excellence. To Paroubek povolá vyhlášeného hasiče politických šlamastyk Jana Stráského? Nebo Josefa Tošovského? Dotyčná oběť bude běhat mezi Tvrdíkem v Lidovém domě, Dalíkem na Jánském vršku a Jaklem na Hradě a pak bude vařit guláš z neslučitelných ingrediencí a nakonec ho se studem bude nabízet v Bruselu? Ne, to opravdu nejde.
Pokud Topolánkův kabinet přežije hlasování o nedůvěře, je Paroubkovou povinností chovat se jako opozice ve Slovinsku během tamního předsednictví – nasupeně, ale korektně a loajálně k zájmům státu. Příkladů je více, vždy se stejným vyzněním: když předsedalo Rakousko v roce 2006, zájmem všech stran bylo, aby v Bruselu nepoznali, že se chystají bratrovražedné volby. Něco takového ale Paroubek jistě nemá na mysli, když volá po předčasných volbách v červnu. Naopak chce předsednickou zemi uvrhnout do tvrdé kampaně „ODS mínus.
Topolánek si to ztěžuje také sám. Když chtěl Paroubek ještě jednat o spolupráci na předsednictví, premiér debatu furiantsky odmítal a spoléhal se na svou vratkou sílu postavenou na štěstí a přeběhlících. Nyní dostal facku (jak sám říká), ale na usmiřování je pozdě. Paroubek už říká jen „ne.
Zdaleka nejelegantnější by bylo, kdybychom si jako Němci v roce 2006 vyměnili předsednictví s další zemí. Jenže na to je už také pozdě. Nyní nás čeká jen Paroubkova kampaň „Předsednictví mínus.
Autor: David Klimeš