Rakouští pravicoví populisté – po Haiderovi a za finanční krize


Jan Šícha, psáno pro Euroskop, 15. října 2008

I největší odpůrci přiznávali nedávno zemřelému rakouskému populistovi Jörgu Haiderovi velký talent. Hodil se do mediální demokracie, dovedl balancovat na ostří nože, měl okouzlující úsměv, potřásl rukou tisícům voličů, jezdil v Porsche a nikdo se s ním nenudil. Rakouská krajní pravice přišla o ikonu. Mluví se o sloučení osiřelých haiderovců se Svobodnými (které kdysi založil). Haiderův Svaz pro budoucnost Rakouska má personální zázemí jen v Korutanech, a i tam se zanedlouho ukáže, jak u voleb působí kombinace všední nabídky a vzpomínky na nevšednost.

Ve věci rakouské krajní pravice proběhly v rychlém sledu dvě vzrušující události. Nejdříve část Rakouska a většinu Evropy ohromil volební výsledek dvou pravicově populistických stran – téměř třicet procent. Následně byli čtenáři a diváci konfrontováni s příběhem o velké rychlosti a smrtelné nehodě v pravotočivé zatáčce.

Pro českého čtenáře ale je na místě spíše otázka, jak se krajní pravice v Rakousku dostává k moci a jaký obraz o společnosti u našich sousedů si je možné na základě těchto volebních výsledků udělat.

Co říká program s bulvární grafickou úpravou

Svobodní ve svém programu konstatují, že po celá desetiletí do Rakouska proudili lidé z „cizích kulturních okruhů, což přivodilo radikální změnu struktury obyvatelstva. Islám je v Rakousku nyní druhým nejsilnějším náboženstvím. Zvenčí je podle Svobodných dále Rakousko tlačeno k tomu, aby dováželo energie, geneticky manipulované jídlo a podléhalo cizím koncernům.

Jakmile Svobodní načrtnou obraz cizího a nebezpečného, postupují k domácímu. Rakousko má podle nich dostatečný lidský, přírodní i kulturní potenciál na to, aby šlo svou cestou. Rakušané mají být hrdí a sebrat odvahu. Český pozorovatel by si mohl ze zmíněného udělat obrázek, že v sousední zemi žije mnoho lidí, které lze oslovit skrz pocit vnitřního ohrožení, skrz pocit, že je třeba chránit si, co člověk má nebo o to přijde. Asi jako kdyby se u nás řeklo „chodí tu spousty podivínů, mluví nesrozumitelným jazykem, chtějí nejdříve vaši chalupu, ale brousí si zuby i na váš byt.

Program Svobodných uvádí, že v Rakousku legálně žije 820 tisíc cizinců a cca 100 tisíc ilegálně. Při osmi a čvrt milionu obyvatel země to v západoevropských poměrech nepředstavuje nijak výjimečná čísla. Svobodní mají v programu požadavek možnosti vyhoštění cizinců. Cizince má být podle Svobodných možné vyhostit, když spáchají zločin, když zneužívají sociální dávky, ale také když pro ně není práce a pro asylanty přiměřené ubytování. Domnívám se, že kdyby se požadované splnilo, vznikla by kategorie občanů žijících v neustálém strachu. I zakladatel krajní pravice Haider by byl patrně odtransportován, kdyby se představy jeho politických příbuzných prosadily, kdyby byl cizinec a svou nehodu přežil. Odsunut za dvojnásobné překročení povolené rychlosti a alkohol v krvi…

Proti lisabonské smlouvě i kriminálním turistům

Svobodní věnují zvláštní pozornost i tomu, aby se do Rakouska dostalo co nejméně žadatelů o asyl. Třeba rozvojovou spolupráci navrhují podmínit kooperací příjemců rozvojové pomoci na poli azylového práva. Děti cizinců by se podle Svobodných měly ještě před nástupem do školy podrobit jazykové zkoušce. Pokud ji neudělají, rodiče jim musí financovat intenzivní kurz. A tak dále, třeba k otázkám sociálním: navrhují zavést větší přísnost a zároveň uklidňují rakouské občany, že se nemusejí bát v případě, že budou staří nebo nemocní.

Svobodní odmítají nástupkyni Evropské ústavy, která se právě schvaluje, z tohoto tématu učinili i téma volební. Dále se dočteme, že strana je pro všeobecnou vojenskou službu, regulérní nebo náhradní, že by neposílala lidi do zahraničních misí. Že doživotí se musí odsedět až do smrti, že roste počet vloupání do bytů a statistiky se to snaží zamlžit. Že je třeba přitvrdit v boji proti kriminalitě (lepší vybavení, lepší platy policistů, odstrašující tresty, přísnější stíhání všech forem kolování drog, které prý obchodně kontrolují Afričané). Věznice prý napříště už nemají připomínat hotely. „Četní kriminální turisté bydlí v našich vězeních pohodlněji než ve své vlasti.

V programu Svobodných se penzisté dočtou, že o ně bude postaráno, návrhy v oblasti zdravotnictví zní také pěkně. Zemědělství by Svobodní rádi zorganizovali tak, aby Rakousko bylo sobestačné a namísto zemědělských továren pracovali spíše sedláci.

Vstříc touze po čistém domově a muškátech za okny…

Programy extrémně pravicových stran v sousedním Rakousku rozhodně stojí za přečtení. Prvním důvodem je, že všechna témata, která se zde objevují, jejich autoři vyzkoušeli jako témata, která se chytí u publika. Argumenty populistů prozrazují něco o touhách a obavách těch, kdo je volí. A to je v Rakousku, jak již bylo řečeno, téměř třicet procent voličů.

Pokud porovnáme programy Svobodných a osiřelého Svazu pro budoucnost Rakouska, jsou si podobné v obsahu i v grafické úpravě připomínající bulvární tisk. Svaz pro budoucnost Rakouska jen dokáže být stručnější než Svobodní, ale kostra je stejná. Pokud se strany spojí a plus minus obhájí nedávný volební výsledek, bude možné mluvit o třetí síle ve státě, jak z radikálně pravicového tábora zaznívalo těsně po volbách. Znalci Rakouska říkají, že problematiku krajní pravice nelze posuzovat příliš ostře, protože Rakušané blíže než k radikalitě mají k dojetí z domova, který se jim líbí a chtějí ho mít čistý, s muškáty za okny. Svou roli také hraje bulvární tisk, který na rozdíl od českého bulváru hýbe politikou.

V evropském tónu je třeba empatie a tolerance. Na druhou stranu, finanční krize patrně rozhýbe politiku, peníze napumpované do bank budou někde chybět, a politicky žádáni budou i majitelé jednoduchých receptů. V Rakousku už tito lidé urazili notný kus cesty.

Autor: Jan Šícha, publicista

Sdílet tento příspěvek