Národy táhnou za prací


Sanja Kuprešak, Czech business weekly, 25. 8. 2008

V České republice s 10,2 milionu obyvatel pracuje asi 278 300 cizinců a podle nejnovějších údajů ministerstva práce a sociálních věcí jich 38 000 do republiky přicestovalo od letošního ledna. Největší skupinu zahraničních pracovníků s pracovním povolením tvoří Ukrajinci, následováni Slováky, Vietnamci, Poláky a Rusy. Celkem žije v Česku přes 126 000 Ukrajinců, téměř 68 000 Slováků a 50 000 Vietnamců; víc než 204 000 ze všech cizinců žijících v této zemi zde v loňském roce pracovalo načerno.

Ukrajinci v České republice vykonávají zejména manuální práce a zpravidla posílají vydělané peníze domů svým rodinám. Většina Slováků přichází do Česka kvůli vzdělání. Poté, co tu dokončí studia a vybudují si určitý okruh přátel a známých, se mnozí rozhodnou zde zůstat a pokračovat v kariéře. Víc než 85 000 cizinců má pracovní povolení a nějakých 144 000 pracovníků ze zahraničí ho ani nepotřebují, protože pocházejí z členských zemí EU nebo ze Švýcarska.

Slováci a Poláci nemají zájem

Milan Novák, manažer společnosti Grafton Recruitment, jedné z 1800 agentur, které zprostředkují práci u českých firem pro tisíce cizinců, říká, že v roce 2007 umístili do trvalých pracovních poměrů 3606 lidí a 7266 tisícům pracovníků pomohli najít dočasné zaměstnání. „Ve výrobním sektoru je nedostatek pracovních sil; projevuje se to v mnoha regionech. Hledáme vhodné kandidáty v sousedních zemích, na Slovensku, v Polsku či v Rumunsku, ale musíme se poohlížet dále na východě, protože pro Slováky a Poláky už Česko není atraktivní zemí. V nejnovějších projektech jsme organizovali přesuny lidí za prací z Vietnamu. Získat pracovní povolení jim trvá asi čtyři měsíce.

Silná poptávka po zahraniční pracovní síle je ve stavebnictví, v automobilovém průmyslu a ve výrobě elektrospotřebičů, zejména to platí o Polsku, které má společně s Ukrajinou hostit fotbalové mistrovství Evropy v roce 2012.

Miloslav Mašek, generální ředitel Svazu podnikatelů ve stavebnictví (SPVS), připomíná, že od loňského roku sektor stavebnictví zaznamenal růst o 6,5 procent a za posledních 8 let vzrostl o 100 procent. „Všechno závisí na importu pracovníků ze zahraničí, protože naše vlastní zdroje jsou prakticky vyčerpané. Dnešní mladá generace o práci nebo učení v tomto oboru nemá zájem.

Stavební společnosti sdružené v SPVS představují celkem asi 80 procent stavebních kapacit v České republice. Svaz spolupracuje s mnoha profesními organizacemi v tuzemsku i v zahraničí a účastní se Mezinárodního veletrhu stavebnictví (IBF) v Brně, největšího stavebního veletrhu pořádaného v České republice.

Ve druhém čtvrtletí roku 2008 sledované stavební firmy přijaly 19 428 nových stavebních objednávek (meziroční pokles o 10 procent) v hodnotě 76,4 mld. Kč (+ 12%). Průměrná hodnota tuzemské stavební objednávky dosáhla 3,9 mil. Kč (u veřejných zakázek byl průměr 5,4 mil. Kč, u soukromých 3,0mil. Kč) a v meziročním porovnání vzrostla o 25,3 procent. Nové objednávky nových staveb, rekonstrukcí a modernizací činí v celkovém objemu 69,9mld. Kč, o 12,5 procent víc než ve stejném období vloni. Hodnota narůstala i u veřejných strojírenských zakázek (o 50,7 procent), a to díky připravovaným finančně náročným projektům v dopravní infrastruktuře, podpořeným dotacemi z evropských strukturálních fondů.

Mongolové: neomezený přísun pracovních sil

Evropská komise (EK) v únoru 2006 konstatovala, že pro odchod do zemí původní evropské patnáctky se rozhodlo jenom málo občanů nových členských států. Podle zprávy EK občané z deseti nových členských zemí tvořili méně než jedno procento obyvatel v produktivním věku ve všech starých zemích s výjimkou Rakouska (1,4 %) a Irska (3,8 %).

„Pracovníci tehdy přicházeli z Ukrajiny, Slovenska a Polska. Ale hospodářská situace na Slovensku a v Polsku se zlepšila a lidé se začali vracet domů, kde nacházeli srovnatelné podmínky. Když získali plné členství v EU i Bulharsko a Rumunsko, otevřel se pracovní trh i jim a my jsme doufali, že odtud k nám lidé přijdou pracovat. Jenže se to nestalo. Přitom až doposud bylo pro cizince výhodné tady pracovat. Ozval se nám však obchodní konzul Mongolska, který nám nabídl neomezený počet lidí ze své země. Také jedna společnost z Banja Luky v Bosně a Hercegovině nám nabízí 20-40 lidí.

Takové množství ovšem nemůže vyřešit problém, když se nedostávají tisíce pracovníků. Byli bychom moc rádi, kdyby k nám přicházeli zkušení pracovníci třeba z Chorvatska a Bosny – lidé mluvící slovanskými jazyky. Nedocházelo by ke kulturním střetům, máme srovnatelné klimatické podmínky, používáme stejné technologie a stroje – u dělníků z Asie s tím obyčejně bývají problémy, vysvětluje Mašek.

Východní Evropa a zejména Rusko jsou dnes prostorem s vysoce dynamickým trhem stavebních strojů a nástrojů. Boom zažívají všechny segmenty, ať už jde o bytovou výstavbu, průmyslové stavby či stavby prostor ke komerčnímu využití. Výraznou podporu všeobecného rozvoje zajišťuje silná soukromá poptávka i tlak vycházející z veřejného sektoru. Krátce poté, co Polsko a Ukrajina získaly právo uspořádat fotbalové mistrovství Evropy v roce 2012, oznámil kyjevský starosta, že ukrajinské hlavní město vybuduje stadion světových parametrů za 200 milionů eur.

„Tisíce mladých lidí, kteří pracovali v Anglii a v Irsku, se vrátily do Česka, protože koruna zesílila a situace v těchto zemích už není tak stabilní jako dřív. Jakmile lidé začnou počítat zisky, náklady, výdaje, a to nejen ve stavebním průmyslu, ale i v jiných odvětvích, nakonec dospějí k rozhodnutí vrátit se domů, tvrdí Jiří Skála, jeden z partnerů v SVPS.

Vylepšené zelené karty

V roce 2007 ministerstvo průmyslu a obchodu přikročilo k práci na „programu zelených karet, který měl přísun pracovních sil do Česka usnadnit. Zelené karty mají představovat současně pracovní i pobytové povolení. Cílem je čelit hrozícímu úbytku pracovních sil, vzhledem k tomu, jak v republice klesá počet lidí v produktivním věku. Výhodou je, že vystavení těchto karet bude rychlejší než u běžných povolení. Pokud jde o práva cizinců, k největším problémům patří skutečnost, že karty nepodléhají standardním administrativním postupům a neřeší dostatečně problematiku základních pracovních a platových podmínek.

Na některé nedostatky ohledně práv držitelů zelených karet poukazuje Jitka Polanská z nevládní organizace Lidé v tísni: „Přistěhovalec se zelenou kartou nebude smět v prvním roce změnit zaměstnavatele (na rozdíl od přistěhovalce s řádným vízem). Změna zaměstnavatele připadá v úvahu jen v případě, že se přistěhovalec stane nadbytečným z kapacitních důvodů nebo pokud semu podaří dokázat, že je vykořisťován. Po prvním roce sice přistěhovalec bude moci změnit místo, ale musí do dalšího zaměstnání nastoupit hned den poté, co skončil v předchozím místě, a mezitím si ještě dát vystavit novou zelenou kartu.

Podle ekonomických expertů taková pravidla vystavují přistěhovalce riziku vykořisťování a činí je závislými na zaměstnavatelích, což znamená deformaci trhu práce. Zaměstnavatelé nebudou moci využívat zprostředkovatelských agentur a budou muset přistěhovalce zaměstnávat sami. Naproti tomu ale nebudou potřebovat k zaměstnávání přistěhovalců povolení, jako to bylo dodnes. Zelenou kartu pro pracovníka s nízkou kvalifikací nebude možné prodloužit. Znamená to, že po dvou letech se takový přistěhovalec bude muset vrátit domů. To ovšem pro ně činí zelené karty méně zajímavými.

Myšlenku zelených karet kritizují představitelé opozice, kteří tvrdí, že karty představují rizika bezpečnostní i jiná. „Domnívám se, že je důležité sledovat, které sektory trpí nedostatkem pracovních sil nejvíc, a právě tam by vláda měla pomoci systémem zelených karet a uvolněním podmínek pro udělování pracovních povolení, uzavírá Novák ze společnosti Grafton Recruitment. Pracovníci ze zahraničí se v zásadě dělí na dvě hlavní skupiny podle jejich právního postavení. První skupinu tvoří občané zemí EU/EFA/EFTA, kteří mají právo volně se pohybovat na území Unie a většinou mají status řádných zaměstnanců. Druhou skupinu tvoří tzv. státní příslušníci „ze třetích zemí, jejichž postavení na trhu práce je o mnoho horší. Mnohem častěji jsou v pozici pracovníků na volné noze.

Cizinci pracující v Česku si často stěžují na potíže při jednání s cizineckou policií. Protože většina cizinců je zaměstnána a žije v Praze a ve Středočeském kraji, zahraniční policie v těchto oblastech bývá často zahlcena přílivem žádostí o udělení nebo o prodloužení pracovního povolení. V menších městech je situace lepší, jenže cizinci jsou vždycky povinni se registrovat u zahraniční policie podle místa bydliště.

Jistou kulturní bariéru představuje český jazyk, který je pro mnohé cizince velmi těžký. Polanská z organizace Člověk v tísni tvrdí, že cizinci v Česku mají horší pracovní i životní podmínky než čeští zaměstnanci. „Bydlí na ubytovnách nebo v přecpaných bytech a často vůbec neumějí česky, což je vylučuje ze společnosti. Kromě toho se zahraniční dělníci snaží vydělat a ušetřit co nejvíc, takže mají ubohé bydlení, vůbec neutrácejí za zábavu a šetří i na jídle. Protože se snaží pracovat co nejvíc přesčas, dochází k mnoha zraněním na pracovišti.

Kromě toho přistěhovalci čelí mnoha byrokratickým překážkám, musejí si pravidelně prodlužovat povolení k pobytu na cizinecké policii, kde často stojí ve frontách i několik dnů. Jejich mzdy bývají nízké, protože obvykle vykonávají nekvalifikovanou, špatně placenou práci. Nicméně kvalifikovaní cizinci dostávají stejné platy jako čeští zaměstnanci, uzavírá Polanská.

EU chystá modrou kartu

Připravovaná modrá karta EU se může stát významným nástrojem Unie v celosvětové soutěži o mobilní kvalifikovanou pracovní sílu. Cílem projektu je vytvořit jednotný postup, jak pracovníci z nečlenských zemí mohou požádat o povolení pobytu a práci na území Evropské unie. Současně by měl vzniknout společný standard zaměstnaneckých práv, platný ve všech členských zemích. Některé země, zejména Africké, ale také východoevropští sousedé EU, vyjadřují obavy z toho, že modrá karta dále prohloubí jejich stávající problém „odlivu mozků.

Ten spočívá v tom, že místní mladí vzdělaní lidé se nesnaží hledat uplatnění na domácích trzích práce, kde by mohli povzbudit místní ekonomiku, a odcházejí za lepšími platy, lepšími pracovními podmínkami a větší jistotou do bohatších částí světa – včetně EU. Na druhou stranu některé „třetí země, zejména USA, jsou natolik přitažlivé pro mladé vědce, že trvalý odliv vzdělaných lidí za Atlantik zažívají i členské země Unie.

V roce 2007 emigrovalo do USA, Austrálie, Kanady a na Nový Zéland 270 000 vysoce kvalifikovaných osob. Podle studie, vypracované v listopadu 2003 pro Evropskou komisi, jenom 13 procent vědeckých pracovníků z Evropy, zaměstnaných v zahraničí,má v úmyslu se vrátit do zemí svého původu.

V květnu 2007 Evropská komise předložila návrhy ohledně postupu proti těm, kdo zaměstnávají pracovníky načerno; učinila tak v rámci širšího souboru opatření namířeného proti ilegálnímu přistěhovalectví. Podle těchto návrhů by hříšníkům hrozily pokuty a uhrazení nákladů za návrat ilegálních přistěhovalců do zemí, odkud přišli. Při opakovaných prohřešcích by připadal v úvahu i trestní postih včetně odnětí svobody, zejména v případech, kde by ilegální zaměstnanci byli vystaveni vykořisťování nebo se stali předmětem obchodu lidmi.

Šedá ekonomika: 16 procent HDP Evropské unie

Evropská komise odhaduje, že ve 27 členských zemí Unie žije 4,5-8 milionů ilegálních přistěhovalců a že 7-16 procent hrubého domácího produktu EU pochází ze šedé ekonomiky. „Stavební společnosti, naši členové, si nepřejí pokračovat v předchozím systému, kdy v Praze existovala dvě či tři místa, sloužící jako „burza pracovních sil. Tam se scházeli cizinci hledající práci ať už legálně, nebo (častěji) ilegálně.

Celá ta situace s černým trhem nás vedla k vytvoření konkurenčního prostředí mezi personálními agenturami, čímž pro nás vznikli prostředníci, odpovídající za přísun kvalifikovaných pracovních sil. Máme podepsané dohody se šesti takovými agenturami, říká Mašek.

Víc než 1300 agentur s úřední licencí, která je opravňuje k této činnosti, nezveřejňuje počet zaměstnanců, které do země přivedli, přestože za utajování jim hrozí pokuta 500 000 Kč. Celkem agentury zprostředkovaly práci pro 250 000 lidí. Některé působí i bez licence: například agentury bez české či vietnamské licence údajně do Česka přivedly tisíce dělníků z Vietnamu. Tyto firmy sem dělníky dopraví, pak ukončí činnost a jejich představitelé zmizí. „Na trhu působí víc než 3000 pracovních agentur a podle našeho mínění 90 procent z nich jsou jenom dobrodruzi, nic víc, tvrdí Miroslav Mühlböck, manažer agentury Monto.

Laxní předpisy vmnoha zemích EU dnes vábí do Evropy levnou manuální pracovní sílu do stavebnictví, zemědělství i do sektoru služeb, kde mnozí Evropané nechtějí pracovat. Takoví pracovníci často končívají v téměř otrokářském prostředí. Představitelé EU navrhují, aby součástí penalizace zaměstnavatelů ilegálních přistěhovalců byla i povinnost uhradit náklady za jejich repatriaci a doplatit jim mzdu v zákonné výši, zaplatit daně i sociální pojištění. Kromě toho navrhují vyloučit takové podniky z možností ucházet se o veřejné zakázky dotované z unijních fondů.

„Cizinci především hledají práci, kde si mohou vydělat co nejvíc a co nejrychleji. Proto často dělají spoustu přesčasů, bez ohledu na české předpisy, které práci přesčas omezují. Většina cizinců pracuje ve stavebnictví, v úklidových službách a v restauracích. To jsou nejběžnější sféry šedé ekonomiky, říká Polanská.¨

Zuzana Di Falco, právnička Odboru pro legislativu a Evropskou unii České obchodní komory, je stoupenkyní myšlenky společného vnitřního trhu se všemi zásadami, jako je volný pohyb pracovních sil. „Pracovní agentury jsou pro mnoho zaměstnavatelů klíčovým nástrojem, protože jim snadno a rychle pomohou najít lidský kapitál. Čím složitější a těžší jsou podmínky pro práci agentur, čím méně flexibilní je zdejší trh, tím více vzniká problémů s nezaměstnaností a se zaměstnáváním načerno. Obchodní komora chystá vytvoření zvláštního záručního fondu pro zlepšení podmínek zahraničních dělníků, bez nichž by místní firmy nemohly existovat.

„Naše agentura pracuje v souladu se zákonem. Vždycky zajišťujeme srovnatelné podmínky a naši kandidáti nejsou placení hůře, ale ani lépe než místní lidé. Naším cílem je udržovat rovnováhu, kterou trh práce vyžaduje, a zajišťovat pracovníky pro místa, kde je jich nedostatek. Nedovážím žádnou lacinou pracovní sílu. Věřím, že přísun zahraničních pracovníků je nevyhnutelný pro další růst naší ekonomiky. Nedostatek pracovních sil a celkový demografický vývoj nás nutí otvírat náš trh práce cizincům. Souhlasíme ovšem s tím, že je třeba kontrolovat amonitorovat statistický vývoj a právě tak jsme přesvědčeni, že zahraniční pracovní síly nesmějí být zneužívány, říká Novák.

Německo a Rakousko brzdí volný přístup

Některé z nejsilnějších a nejbohatších starých členských zemí EU však i nadále omezují pracovníkům ze zemí střední a východní Evropy přístup na svoje pracovní trhy. Německo a Rakousko jako jediní členové EU oznámily úmysl blokovat přístup, který by mohl ohrozit jejich domácí pracovní trhy, až do roku 2011.

Počet ilegálních přistěhovalců přistižených při pokusu o přechod slovensko rakouské hranice klesl ze 751 v prvním pololetí roku 2007 na pouhých 20 v prvních šesti měsících roku 2008. Uvedly to Slovensku věnované stránky serveru Euractiv. cz. Rakušané patřili k největším skeptikům ohledně rozšíření Schengenského prostoru. Jedna rakouská vesnice u maďarských hranic si dokonce najala soukromou agenturu na ochranu proti ilegálním přechodům hranic. Současně došlo k částečnému zrušení nerovných pravidel pobytu pro „privilegované zápaďany, kteří si krátkodobý pobyt prodlužovali tím, že každé tři měsíce nakrátko vycestovali do třetí země.

Ve Vietnamu je velká poptávka po českých vízech, přestože se říká, že za víza do České republiky se musí zaplatit až 1700 dolarů. České podniky mají zájem zaměstnávat vietnamské dělníky a jejich počet v republice rychle roste. Momentálně zde žije a pracuje víc než 50 000 Vietnamců. Příčinou jsou především historicky dané kontakty z dob komunismu, kdy do Československa přicházelo množství Vietnamců na studie.

Mnozí z nich tu zůstali i po zániku komunistického režimu a založili si malé podniky. Nyní jsou Vietnamci v Česku třetí nejpočetnější cizí komunitou po Ukrajincích a Slovácích. Vedle honoráře pro pracovní agenturu za zprostředkování práce musí ještě každý dělník zaplatit 2 000 dolarů poplatků za služby, 850 dolarů za letenku a 1700 dolarů za vyřízení víza. Tyto výdaje nezahrnují zálohu, kterou každý pracovník musí složit jako záruku, že se po ukončení pracovní smlouvy vrátí do Vietnamu. Vztahy Česka s Vietnamem mají svá specifika, protože v České republice žijí tisíce Vietnamců, kteří mají zdejší občanství a umějí česky.

Záruky vietnamské strany

Vazby mezi českým a vietnamským hospodářstvím existují už 30-40 let. „Když jsem přijel do Vietnamu, uvědomil jsem si, že 60 procent obyvatel je mladších 30 let. Z toho důvodu má jejich vláda zájem uvolňovat pracovní síly pouze za určitých podmínek. Dává svým občanům možnost pracovat po omezenou dobu v zahraničí, což je pro každého výhodou. A my máme záruku, že celý projekt neskončí tak jako ve Francii nebo v Německu, kde Alžířané, resp. Turci vytvořili celá hustě obydlená předměstí, říká Skála.

Výroční zpráva Evropské observatoře pracovněprávních vztahů (EIRO), vypracovaná na základě příspěvků z poboček v jednotlivých zemích, skýtá široce založený přehled o trendech růstu mezd v letech 2006-2007 ve 27 členských zemích EU a v Norsku. Průměrný nominální růst mezd je pozorován v zemích, kde se dohodnuté růsty platů pohybují kolem 3-5 procent. Do této skupiny spadají jednak nové členské země – Česko a Slovinsko, země původní patnáctky – Irsko, Lucembursko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie – a Norsko.

Podle údajů Českého statistického úřadu průměrná mzda v podnicích s kolektivním vyjednáváním dosahuje průměrné hodnoty 24 603 Kč, což je o 1699 Kč víc než v roce 2006. Nominální mzda teď vzrostla o 7,4 procent. Jak uvádějí Lidové noviny, při odečtení 2,8 procent inflace reálná mzda vzrostla o 4,6 procent. Do skupiny zemí s průměrným růstem mezd přes deset procent spadají dvě nejnovější členské země, Bulharsko a Rumunsko, a tři pobaltské státy, Estonsko, Lotyšsko a Litva.

Vládní reforma zavedla přísnější podmínky pro pobírání sociálních dávek a snížila podporu dlouhodobě nezaměstnaným, pokud se nesnaží hledat práci. Odborníci tvrdí, že reforma byla nezbytná a zvýšila motivaci občanů pracovat. Nicméně pokles nezaměstnanosti přičítají spíše důsledkům hospodářského růstu a vyšší poptávce po pracovní síle. „Míra nezaměstnanosti je nízká, kolem 5 procent, takže tato situace se zahraničními dělníky by výši zaměstnanosti neměla ovlivnit,míní Mašek.

Věčný problém s Romy

Je zde také trvalý problém s romskou populací. Čtyřmilionová romská menšina ve střední a východní Evropě žije převážně stranou pohledu veřejnosti, mimo velká města, jako je Praha a Bratislava. Tomáš Urban z organizace Lidé v tísni vysvětluje, že mnoho problémů nezaměstnaných Romů v postkomunistických zemích pramení ze specifických tradic jejich staré, přežívající kultury a z toho, jak k nim přistupoval komunistický režim. Komunisté se snažili problém smést se stolu tím způsobem, že Romům poskytovali štědré sociální dávky, které je učinily závislými na státu a vedly k tomu, že si zvykli, že nemusí pracovat. Tento specificky volený přístup k jednomu etniku však vytvořil i specifické stigma, které je dnes součástí problému.

„Za největší problém považuji jejich zadluženost, říká Karel Novák, ředitel Programů sociální integrace společnosti v organizaci Lidé v tísni. Romové byli zneužíváni nebankovními institucemi a mají dnes statisícové dluhy, vzešlé z vysokých úroků. Tento problém úzce souvisí s jejich nezaměstnaností. Nemohou své dluhy splácet a veškeré příjmy z legálního zaměstnání pohltí exekuce, takže jsou nuceni pracovat ilegálně a vedle toho pobírat sociální dávky od státu. Pokud to nedělají, nejsou schopni platit nájem.

Nebankovní instituce, včetně britské společnosti Provident, jsou spokojené, protože mají zajištěn stabilní příjem ze státních peněz až do smrti svých klientů. V Praze se k tomu pojí další problémy s drogami a alkoholem, které ještě více snižují jejich šance získat práci. Výsledkem jejich celkově svízelných životních podmínek je rozrůstání lokalit se sociálně vyloučeným obyvatelstvem v mnoha českých městech s vysokou kriminalitou, což opět ještě více zhoršuje vyhlídky Romů na získání legálního zaměstnání. V romské komunitě je dlouhodobá nezaměstnanost běžnou věcí a často závisejí výlučně na sociálních dávkách.

Děti vyrůstající v takových ghettech většinou automaticky přebírají vzorce chování, které vnímají ve svém okolí, a přestože nejsou mentálně zaostalé, většina jich navštěvuje zvláštní školy, takže již v dětství ztrácejí vyhlídky na získání vyššího vzdělání. Mnozí rodiče považují navíc školní docházku za zbytečnou, mají pocit, že při všeobecné diskriminaci a nedostatku pracovních příležitostí je školní výuka k ničemu. Lidé v sociálně vyloučených společenstvích postupně přijímají svůj status vyděděnců, i když mnozí touží se z života na dně vymanit, vysvětluje Urban.

Podle amerického týdeníku Business Week se na pracovním trhu v budoucích desetiletích budou nedostávat desetitisíce lidí, právě proto by se již nyní vlády měly snažit pracovní sílu Romů využít. Nicméně, konstatuje týdeník, země, jako je České republika, místo toho hledají pracovní síly v zahraničí.

Autor: Sanja kuprešak

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality