Jedna Francie světu stačí


Roger Cohen, Hospodářské noviny, 6. března 2008

Francouzský spisovatel Francois Mauriac za studené války prohlásil, že Německo miluje tak, až je rád, že jsou dvě. Po všem, co nerozdělené Německo napáchalo během války i dříve Francii, se mu nebylo co divit. Mám-li Mauriaka parafrázovat, miluji Francii, ale nepřeji si, aby byly dvě – tím méně, aby se jedna z nich stala ze Spojených států.

Potrestaní trestající

Abyste mi rozuměli: domnívám se, že kontrarevoluce Baracka Obamy jde správným směrem. V jeho rozpočtu nezáleží ani tak na tom, co je správné a co nesprávné, nýbrž co je nezbytné. Po excesech Reaganem inspirované deregulace a katastrofě, kterou přinesly trhy puštěné z řetězu, se kyvadlo muselo vychýlit na druhou stranu.

Přesto mě Obamův rozpočet v objemu 3,7 bilionu dolarů lehce zneklidňuje. Jeho »étatismus« – tedy názor, že stát není problém, nýbrž univerzální řešení – zavání Francií. A ještě větší závan Francie lze vycítit z hněvu na bohaté, s nímž nový prezident prezentoval své plány coby »hrozbu pro washingtonský status quo«.

Návrh rozpočtu samozřejmě představuje maximalistický postoj, který Kongres přežvýká a vrátí. Obama to ví. Rozsah prezidentových cílů a ambicí přesto bere dech. Všem od ropného a plynárenského průmyslu až po farmaceutické firmy bylo adresováno poselství: Budou padat hlavy!

Pokládal jsem Obamu spíše za Talleyranda než za Robespierra. Pořád si myslím, že je to spíše centrista než revolucionář. Musí jím být. Peníze nikdy nebyly nahraditelnější než dnes.
Potrestejte kapitál a on potrestá vás, neboť vám řekne: »Hasta la vista!« Někdejší francouzský prezident Mitterrand to zjistil už před více než čtvrtstoletím, když po vlně zestátňování zařadil zpátečku.

Také Obama bude muset přistoupit na kompromisy, aniž by pustil ze zřetele základní cíle, jako je poskytnutí zdravotního pojištění 45 milionům nepojištěných lidí. Přitom by měl pozorně střežit amerického ducha, bez něhož se zotavení zadrhne.

Naděje musí počkat

Asi deset let jsem střídavě bydlel ve Francii a později jsem se přestěhoval do Spojených států. Nikdo, kdo je jen trochu při smyslech, by nevyměnil bezpočet smyslových, estetických a gastronomických rozkoší, které nabízí požitkářský francouzský způsob života, za nemilosrdné bitevní pole amerických ambicí, nebýt jedné věci: možností.

Když je člověk obklopen možnostmi, dobře to pozná. Pro přistěhovalce mají tyto možnosti podobu lehkosti americké identity a neohraničenosti amerických horizontů v kontrastu se stísněností evropského národovectví a dusivé pozornosti evropských zaopatřovatelských států.
Američané – alespoň ve svých představách – vždy žili na nové hranici. Francouzské hranice se během staletí příliš neposunuly.

Americkým stylem je vření. Firmy se rodí, stoupají, padají a umírají. Na jejich místo přicházejí jiné. Pozoruhodná schopnost této země inovovat souvisí s tím, že akceptuje neúspěch. Vždy ho akceptovala. Kultura rizika bez neúspěchu uvadá. Kreativita bez rizika chřadne. Chraňte zombie a spoutáte živé.

Ztratí-li Amerika tyto pravdy ze zřetele, přestane být sama sebou. Automobilky »velké trojky« vyráběly s hlavami v písku celá léta špatné modely pomocí špatných technologií. Je nevyhnutelné, aby za to jedna z nich – pravděpodobně Chrysler – zaplatila. Bankrot neznamená nutně likvidaci.

Vím, že je to výjimečný okamžik. Prezident Obama někdy připomíná správce celonárodní konkurzní podstaty. Naděje musí počkat.

Biliony jsou nové miliardy, a protože osmdesátníci jsou dnes čilí jako kdysi sedmdesátníci, jak se nám tvrdí, budeme mít možnost žít déle a být u toho, až všechny peníze nasypané do bezedné jámy pojišťovny AIG a jejích chamtivých převodových pák odtečou ze země.
Tvrdí se nám, že kolaps AIG by představoval »systémové riziko«, ale na můj osobní myšlenkový systém by bylo balzámem, kdyby mi někdo v Obamově administrativě dokázal srozumitelným jazykem vysvětlit proč.

Memento mori

Republikán Mitt Romney o demokratech prohlásil: »Zatímco oni se nás snaží táhnout směrem k Evropě, kde dominují vlády, my budeme muset bojovat, aby Amerika zůstala Amerikou.«
Americkou ekonomiku i to, co Amerika ve světě představovala, zničili sice za Bushe republikáni. To ale nic nemění na tom, že si Obama se svou kontrarevolucí musí dát pozor, aby odolal francouzskému pokušení.

Řecká tragédie zastává názor, že přehnané sebevědomí nebo pýcha vedou k odplatě. A mohou přivodit i zkázu. Spojené státy se nacházejí ve fázi postbushovské odplaty. Dlouhá cesta ke spáse vede přes jejich stěžejní, nepofrancouzštěné hodnoty.

Autor: Roger Cohen

Autor je komentátorem The New York Times.

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality