28.09.2005
Evropský sociální model není podle eukomisaře Vladimíra Špidly brzdou konkurenceschopnosti evropské ekonomiky, ale její nedílnou součástí, ba výhodou.
Evropský sociální model není brzdou konkurenceschopnosti evropské ekonomiky, ale její nedílnou součástí, ba výhodou, soudí komisař Vladimír Špidla. Zdůrazňuje však zároveň nebezpečí nehybnosti a volá po rychlých a dalekosáhlých reformách, zejména důchodových a zdravotnických systémů.
Je třeba okamžitě přípravit změny, které přinesou ovoce za 25 a více let, tvrdí Špidla a žehrá na to, že vládám nejednou chybí pocit naléhavosti. „Chránit status quo je sebevražda. Pokud neuděláme rozhodnutí teď, spláčeme v roce 2030 nad výdělkem. Změny se odehrají postupně, ale proces musíme spustit rychle. Nemůžeme si myslet, že si půjdeme lehnout a zítra přijde Ježíšek. Tak to není.“
Tuto představu hodlá prosazovat při přípravě neformálního summitu, který se koncem října v Londýně bude věnovat právě osudu evropského sociálního modelu v prostředí zrychlující se globalizace, včetně závratného růstu konkurence asijských zemí.
Špidla odmítá názor, že Evropa se musí přizpůsobit opuštěním od sociálních výhod a vymožeností. „Pracující člověk vydělá v Číně 800 eur ročně. Představa, že bychom se s nimi utkali přechodem na takové standardy, je destruktivní utopie. Naše cesta nemůže vést dolů,“ řekl.
Odmítá ovšem také protekcionismus, bránění volnému obchodu se světem. „Koncepce ‚pevnost Evropa‘ neobstojí. Kdysi stačilo opevnit hrad, posléze se dělaly pevnostní komplexy, pak Maginotova linie – aby se nakonec ukázalo, že bezpečnost poskytuje pouze kvalitativní konkurence a rychlost v rozhodování.“
Takto odhalené Evropě nezbývá podle komisaře než vsadit na pružnost, inovaci, přidanou hodnotu a zachránit tak sociální model. „V lisabonské strategii jsme řekli, že chceme být nejvyspělejší ekonomikou založenou na znalostech. A také že musí být rovnováha ekonomiky, sociálních věcí a ekologie. Jinak se nedá přežít.“
Je si vědom, že členské státy lisabonské cíle plní liknavě, zatímco svět se řítí kolem stále rychleji. „Pokud by Evropa začala civilizačně zaostávat, byl by to problém. Je však zcela chybné si myslet, že konkurenceschopnost získáme tím, že odvrhneme náš sociální model.“
Tento pojem definuje komisař jako souhrn základních hodnot soudržné a solidární společnosti – rovné příležitosti, kolektivní vyjednávání, definovaná práva zaměstnanců. „Kdybychom je pustili, unie zanikne,“ varuje.
Připouští, že realizace „sociálního modelu“ se v jednotlivých zemích EU liší, že by se měly učit jedna od druhé, odmítá však dělat nějaké pořadí. Nový přístup si podle něj vynucuje nejen globalizace, ale i změny uvnitř EU, stárnutí obyvatelstva, rychlý technický vývoj a neschopnost lidí ho vstřebat. Odtud obavy ze sociálního vyloučení.
Vzdělávací systémy zatím nekopírují vývoj civilizace a důchodové se málo připravují na změnu generační struktury společnosti. Zdravotnictví nebere v potaz nesmírné možnosti prodloužení života, ale i etické problémy spojené s výzkumem embryonálních buněk. „Musíme mluvit nejen o nesmrtelnosti,“ říká s nadsázkou, „ale také o rovném přístupu k ní.“
